Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

S vyloučením veřejnosti ve Slezském divadle

(mk), Region Opavsko, 14. října 2009

Opava / S vyloučením veřejnosti se jmenuje poetická koláž, která se uskuteční ve Slezském divadle. Jde o pokračování projektu V POŘADÍ, který byl zahájen v uplynulé divadelní sezoně.

V rámci projektu bude v úterý 27. října v 19 hodin uvedena poetická koláž z básní Karla Hynka a ze hry Babička po pitvě nazvaná S vyloučením veřejnosti. V padesátiminutovém pořadu hrají autorka večera Tereza Lexová, Daniel Volný, Milada Vyhnálková a Eva Hrdličková. V kontrastu s názvem je veřejnost na akci zvána, vstup je zdarma, hrát se bude ve foyer v I. pořadí Slezského divadla. „Prosíme o včasnou rezervaci míst elektronicky: sefcinohry@divadlo-opava.cz nebo formou sms na čísle: 724984208. Využijte jedinečné možnosti alternativních projektů, které pro vás budeme pravidelně připravovat,“ zve šéfka činohry a dramaturgyně Blanka Fišerová.

Stáhnout orginální článek

Opavští koncertují pro důlní záchranáře

(jih), Deník, 22. září 2009

OPAVA/Sólisté operního a baletního souboru předvedou 23. září od 18:30 hodin komponované představení účastníkům celosvětového Sympozia důlních záchranářů.

Výběr českých i světových árií z oper a operet představí opavští umělci za doprovodu divadelního orchestru v češtině, v italštině, v japonštině a ruštině, balet se připojí samostatnými tanečními čísly. Program bude moderovat činoherec Martin Táborský a režii pořadu má Jana Pletichová-Andělová.

Oficiální část sympozia se uskuteční v Ostravě a po opavském kulturním programu se účastníci přemístí k další fázi společenského setkání na zámek Hradec nad Moravicí. Opavské představení je dokladem toho, že operní scéna Slezského divadla už dávno přerostla hranice regionu. „Před několika lety jsme pro české záchranáře zajišťovali podobnou akci a moc se jim líbila. Proto se na nás letos obrátili znovu s žádostí o koncert našich sólistů pro toto prestižní setkání,“ konstatuje režisérka Jana Pletichová-Andělová.

Stáhnout orginální článek

Ocházet z Opavy se mi nechce

Markéta Wiesnerová, Region Opavsko, 22. září 2009

Čerstvá držitelka Opavské Thálie za operu Ilona Kaplová:

Ocházet z Opavy se mi nechce

S čerstvou držitelkou opavské Thálie Ilonou Kaplovou jsem si těsně po předání ceny dohodla rozhovor. Už v jeho úvodu mě paní Kaplová mile překvapila – zatímco bych od umělkyně jejího formátu čekala zpoždění hodné nejméně umělecké půlhodinky, seděla disciplinovaně ve smluvený čas v ratanovém křesle místního jazzového lokálu a nenápadně usrkávala mojito. Byla přirozená, milá, spontánní a nenuceně odpovídala na otázky. Ačkoliv je dobrá herečka, nepřehrávala. Rozhovor se stočil na kariéru, rodinu, umělecké ambice, výrazové polohy mezzosopránu, ale i tomuto oboru vážící se trapasy, o které člověk s běžnou profesí hned tak nezakopne. O svém povolání mluvila s patřičným zapálením a nemohla si vynachválit své současné působiště – opavské Slezské divadlo, jehož je již šestou sezonu členkou (v angažmá teprve třetí sezonu). Na první pohled je k nerozeznání od běžných žen, ale po chvíli zjistíte, že s ní šijí všichni čerti. Na jeviště se podle svých vlastních slov chodí odreagovat asi tak, jako běžný člověk chodí na masáže nebo do sauny. Tréma z ní spadne ihned, co na něj vstoupí. Manžela Zdeňka (sólista Slezského divadla) potkala na divadle, a jak sama říká, je jejím kolegou a rádcem nejen na prknech co znamenají svět, ale i v životě. S maminkou téměř čtyřleté dcery Natálky jsem si povídala o dřině, slzách, potlesku a motivaci, na jejímž začátku stojí téměř vždy chuť ukázat nepřejícím lidem, co skutečně umí.

Jaké jsou Vaše první pocity, coby čerstvá držitelky ceny „Opavská Thálie“?

Jsem velmi šťastná. Roli Ljubaši mám moc ráda a jsem potěšena, že jsem byla oceněna právě za tuto roli. Tato cena je zároveň krásným dárkem k mým třicátým narozeninám. Ceny si velmi vážím a budu se snažit, abych nezklamala …

Co je podle Vás zapotřebí k tomu, aby se člověk stal výborným pěvcem?

Podle mého názoru musí mít dobrý pěvec talent, duši, trpělivost, ambice, hudební cítění, špetku sebevědomí a také kantora, který jeho hlas povede správným směrem.

Kolik procent je podle Vás v tom, co umíte, a kolik jste musela nacvičit a vypiplat?

Myslím si, že u mě je to 50% na 50%.

Kterému repertoáru dáváte přednost?

Nemohu říct, čemu dávám přednost. V každém období je pro můj obor nádherná role. Ale pokud bych se řídila srdce, tak na prvním místě je Itálie, dále Francie, Čechy, Rusko a Německo.

Máte nějaké vysněné role, které byste si chtěla zazpívat?

Ráda bych si zazpívala Carmen, Amneris, Kostelničku a Eboli. Ale mým největším snem je vypočítavá Filištínka Dalila.

Jak široký je Váš repertoár?

Jelikož jsem u divadla teprve šest sezon, tak můj repertoár není zase tak široký. Mám celý život na seznamování se s novými rolemi a samozřejmě i s koncertním repertoárem.

Dokážete plynně přecházet třeba z baroka do romantismu?

Plynně rozhodně nepřecházím a ani jsem se s tím u nikoho jiného nesetkala. Podle mého názoru to ani nejde. A i když jsem k tomu někdy donucena okolnostmi, musím zvážit své síly, technické schopnosti a musím si vždy uvědomit, kde jsou mé hranice, abych si neublížila.

Jak rychle studujete role? A potřebujete dané roli v konkrétním jazyce porozumět, jdete po příběhu, do detailů, anebo jste spíše spontánní typ, který používá intuici?

Roli studují podle času. Někdy se stane, že na roli mám jen osm týdnů. Provoz v divadle je nemilosrdný a musím se poprat i s tak šibeničním termínem. Pokud je role v jazyce, který neovládám, tak se snažím, samozřejmě s něčí pomocí, o doslovný překlad, abych textu porozuměla. Nikdy se nespoléhám na intuici. Vždy se snažím, aby daná role, v mém provedení, působila přirozeně a pro diváka věrohodně. Hodně přemýšlím nad danou postavou a beru si inspiraci od lidí, kteří se postavě podobají, nebo nějakým způsobem přibližují.

Jak byste popsala svůj hlas, je to přírodní dar, nebo technika?

To je moc těžká otázka, na kterou nemohu přímo odpovědět. Z části je to dar a z části je to píle, trpělivost. Měla byste se zeptat mé profesorky. Když jsem ve svých třinácti letech přišla na konzultaci a zazpívala lidovou píseň, tak si má paní profesorka myslela, že je mi dvacet let. Můj hlas byl už v té době hodně vyzrálý.

Sopranistky okouzlují publikum svými výškami, čím podle Vás oslňují mezzosopranistky?

Také je to těžká otázka. Je to velice individuální. Ale možná, že mezzosoprány mají sametovější, kulatější barvu, která lidskému uchu dělá dobře na duši.

Jste maminkou téměř čtyřleté dcery Natálky. Změnilo nějak mateřství Váš hlas?

Ano. Je barevnější a zpívá se mi s daleko větší lehkostí.

Jak se dá skloubit umělecký život s mateřstvím?

Skloubit se to dá velmi těžce. Kdybych neměla chůvu, která mi vychází vstříc a rodiče, kteří nám s dcerkou pomáhají, jak se dá, tak bych vůbec divadlo nemohla dělat. Těžší to mám v tom, že manžel má stejnou profesi, proto se nemůžeme střídat.

Kam až sahají Vaše ambice?

Jsem ambiciózní člověk. V Opavě se mi líbí a nerada bych odcházela do jiného angažmá, ale chtěla bych si zahostovat na všech operních scénách v České republice. A co se týče zahraničí, tak tam mě to netáhne. Myslím si, že člověk musí mít povahu k tomu, aby se vydal do světa. A rozhodně bych neobětovala rodinu kvůli kariéře!

Jaké je Vaše životní krédo?

Zanechat tu po sobě nějakou památku. Aby si lidé při vyslovení mého jména vybavili člověka, který jim z jeviště posílal pozitivní energii a zanechal v srdci krásný zážitek.

Ilona Kaplová

Narozena: 16. prosince 1979, Prachatice.

Absolvovala: Konzervatoř v Českých Budějovicích (ze třídy prof. Š. Hraničkové), Univerzita Mozarteum Salzburg (2000-2002) – v rámci studia absolvovala soukromé kurzy s N.Singer – dirigentkou z milánské La Scaly a sólistou ze Sydney Opera House S. McLainem.

Účinkování v zahraničí: Při studiu na Univerzitě Mozarteum v Salzburgu měla možnost ztvárnit roli Marcelliny ve Figarově svatbě, zúčastnila se mnoha prestižních vystoupení – jako např. Festivalu mladých umělců evropských zemí v Pasově, koncertního turné ve francouzském Nancy.

Získaná ocenění: 1.Cena na XXII. Soutěžní přehlídce konzervatoří v Pardubicích (1998). Semifinalistka mezinárodní soutěže Hans Gabor Belveder.

Slezské divadlo v Opavě zabodovalo v uplynulé sezoně divácky úspěšným a dramaturgicky lákavým titulem – Carskou nevěstou ruského autora Nikolaje Rimského-Korsakova. V titulní roli Ljubaši oslnila porotu Opavské Thálie mladá talentovaná pěvkyně Ilona Kaplová. Ačkoliv stojí na prahu třicítky a v opavském divadle působí teprve šestou sezonu, dokázala naplno využít svůj pěvecký a herecký potenciál ke ztvárnění zhrzené milenky bojara Grjazoje. Dramaticky vyhroceným zpěvem naplnila představu o zoufalé Ljubaši, která je schopna zaprodat se komukoliv, aby se pomstila nic netušící sokyni. S hereckou naléhavostí dovedla posluchače vtáhnout do příběhu, na jehož konci čeká postavu Ljubaši tragická smrt. Svůj lahodný a jímavý mezzosopránový témbr, schopný naléhavých akcentů, dokázala přizpůsobit mnoha klíčovým momentům opery. Díky podmanivému hlasu se zajímavě potemnělým zabarvením zvládla s lehkostí vystoupat k lahodícím výškám, stejně jako ke chmurně zabarveným tónům, jež vyvolávaly pocity zoufalství, až mrazilo. Velkou předností paní Kaplové je skutečnost, že její pěvecký výkon stojí zcela v područí hudby, nevystupuje záměrně na povrch, nesnaží se oslnit, ale je v souladu s obsahovým vyzněním opery. Podtrženo, sečteno: suverénní pěvecký výkon, mladické zapálení a propracované herectví.

Stáhnout orginální článek

Komedie Poprask na laguně je dynamická, hlučná a rozverná

Jitka Hrušková, Deník, 21. zaří 2009

Opava / Spousta povyku pro nic a častý smích publika. To je stručná charakteristika komedie Poprask na laguně, kterou Slezské divadlo uvedlo v premiéře 6. září.
Po zvednutí opony se divák musí prokousat zdlouhavým až statickým začátkem, ale děj pak už naštěstí pulzuje v plynulém a neustálém akčním tempu. Na prosvětleném jevišti s dekoracemi Jana Duška je stále něco k vidění – od lehce oděných krásek po létající láhve nebo židle a také ke slyšení, a to včetně hudby Davida Rottra. Tohle všechno k emotivní a prosluněné Itálii zákonitě patří. Autor Carlo Goldoni situoval příběh o zlomyslnostech mezi nudícími se ženami rybářů do městečka Chioggi poblíž Benátek. Důvod měl prozaický – nějakou dobu v něm žil a mohl vycházet z vlastních zkušeností.

Režisér Zdeněk Černín popustil účinkujícím uzdu a ti se během premiéry chvílemi zjevně bavili i sami. Bouře veselí vyvolával hlavně hostující Erich Pardus, jehož breptající patron Fortunato má neustále trampoty se svým neohebným jazykem i se svými třemi ženskými, které mají jazyky naopak velmi mrštné. V reprízách se s ním o tuto roli dělí sám režisér. Sabina Muchová poskytla mladičké Checce, posedlé hledáním partnera, potřebnou spontánnost s tanagerskou přidrzlostí a zjevně si s ní dokonale rozumí. Kamile Srubkové dryáčnice Orsetta také vyloženě sedla stejně jako haně Vaňkové hubatá Pasqua. V postavě Lucietty se diváci poprvé setkávají s novou posilou dámské části souboru Hanou Briešťanskou.

Kostas Zerdaloglu je v typech různých obchodníků, byznysmenů nebo mafiánů přímo na své parkete, a proto nepřekvapuje, že obchodníka Vincenza „vystřhl“ s potřebnou noblesou jako na objednávku. Ivana Lebedová nemá s nervní Liberou právě stejnou krevní skupinu. Její herecká poloha je úplně jinde, a tak vystihnout jednoduchou spontánnost prosté italské ženy z lidu úplně přesvědčivě nedokázala.

Další postavy už tak přesně vykreslenou charakteristiku nemají. Jejich představitelé někdy více a někdy méně úspěšně vyplňují rámec děje, ale autorovi ani divákům nezůstávají v podstatě nic dlužni. Komedie Poprask na laguně stojí za návštěvu divadla. Do zlatého fondu letošní sezony sice patřit nebude, ale představuje její úspěšný začátek.
¨
Odkaz na hru Carlo Goldoni – POPRASK NA LAGUNĚ
Stáhnout orginální článek

Cenu Opavská Thálie převzala operní pěvkyně a šéf baletu

Jitka Hrušková, Deník, 8. září 2009

Opava/V hledišti Slezského divadla byla uplynulou neděli před premiérou komedie Poprask na laguně slavnostní nálada. Vyvolalo ji předání cen Opavská Thálie za vynikající umělecký přínos uplynulé sezony. V jiných divadlech nebývá udělování veřejných ocenění místním umělcům zvykem. Opavská Thálie, založená manželi Klazarovými a organizovaná Maticí slezskou, proto Slezské divadlo staví do výjimečného postavení. Každoročně je předána činoherci a opernímu sólistovi, vybraným nezávislou odbornou porotou. Letos cena činohru minula a skončila v baletu. Za potlesku zaplněného hlediště převzali své prestižní ocenění sólistka operního souboru Ilona Kaplová za ztvárnění Ljubaši v opeře Carská nevěsta a šéf baletního souboru Martin Tomsa za celkový přínos v oblasti baletní dramaturgie i choreografie. Nezvykle tvarovanou plastiku vytvořila opavská výtvarnice Jana Chrásková ve gřech originálech. Dva byly předány laureátům a třetí zůstává Slezskému divadlu.

Mladé sólistce vynesla ocenění Carská nevěsta

„Získané ceny si moc vážím už proto, že jsem nejmladší sólistkou opavského operního souboru. Rozhodně jsem nepočítala s tím, že bych ji v dohledné době mohla dostat a překvapení proto bylo o to příjemnější,“ přiznala třicetiletá opavská mezzosopranistka Ilona Kaplová. Po českobudějovické konzervatoři vystudovala ještě salcburskou Univerzitu Mozarteum, kde v rámci studia absolvovala ještě soukromé kurzy s dirigentkou z milánské La Scaly N. Singer a sólistou Sydny Opera House S. McLainem. Je držitelkou první ceny ze 12. soutěžní přehlídky konzervatoří v Pardubicích v roce 19978 a semifinalistkou mezinárodní soutěže Hans Gabor Belvedere ve Vídni v roce 2003. Angažmá v operním souboru Slezského divadla přijala v roce 2006 a diváci ji viděli například jako Donnu Elvíru v Donu Giovannim, cizí kněžnu v Rusalce, Pskalinu v Hrách o Marii, Dorotku ve Švandovi dudákovi nebo Minnii v muzikálu Hello Dolly. S manželem, který je rovněž sólistou opavské operní scény, a s dcerkou bydlí v Opavě.

Opavský baletní soubor začíná opět zvedat hlavu

„Mám štěstí, že jsem obklopený lidmi zapálenými pro balet, se kterými se výborně spolupracuje. Všechno je o penězích, ale budu usilovat o to, aby balet získal v budoucnu ve Slezském divadle znovu status samostatného souboru. Cena mě potěšila. Je zhodnocením mé dosavadní práce pro opavské divadlo a plastika Jany Chráskové je navíc kvalitní umělecké dílo,“ netaji Martin Tomsa uspokojení. Po maturitě na ostravské konzervatoři v oboru klasický tanec-balet nastoupil do prvního angažmá v baletním souboru Národního divadla v Praze. V letech 1997-2003 byl tanečníkem v zájezdovém souboru Roberta Balogha a s baletními tituly Labutí jezero, Louskáček, Dáma s kaméliemi vystupoval v Německu, v Holandsku, v Belgii, ve Španělsku, ve Francii a v Itálii. Rok 2001 – jako hostující sólista v Hiraku balet s baletním představením Sen noci svatojánské byl také v Japonsku. Byl členem taneční skupiny Spin a od r. 2003 vede baletní soubor Slezského divadla. Je také pedagogem pohybové výchovy na Církevní konzervatoři v Opavě a studentem pražské Akademie múzických umění v oboru choreografie. Hostuje v zahraničí a účastní se seminářů pedagoga baletu pařížské Opery – Cyrila Atanasova. Je bezdětný a s manželkou, která tančí v baletním souboru ostravského Národního divadla Moravskoslezského, bydlí v Ostravě.

Stáhnout orginální článek

Thálie získali Tomsa a Kaplová

(hlo), Region Opavsko, 8. září 2009

Opava / Pátý ročník ceny Opavská Thálie zná své laureáty. Během slavnostního večera před první letošní divadelní premiérou se jimi stali tanečník a choreograf Martin Tomsa a operní pěvkyně Ilona Kaplová.

K dosavadním osmi nositelům ceny tak přibyli další dva, kteří se výrazným způsobem zasadili o úspěšné výsledky divadla. Cenu, kterou uděluje Matice slezská ve spolupráci se Slezskou univerzitou, statutárním městem Opava, Slezským zemským muzeem, a jíž novou podobu vdechla akademická sochařka Jana Chrásková, předali laureátům předseda Matice slezské Vlastimil Kočvara, ředditel Slezského divadla Jindřich Pasker a zakladatelka ceny Alane Klazarová.

Mužský nositel ocenění, letos dvaačtyřicetiletý choreograf a tanečník Martin Tomsa, získal cenu za svůj přínos pro balet Slezského divadla, jehož je od roku 2003 vedoucím. Zde se mimo taneční profese ujal choreografií baletních představení Biblické písně, Slovanské tance, Marná opatrnost, v muzikálu Hello Dolly!, opery Švanda dudák a Hry o Marii.

Operní pěvkyně Ilona Kaplová, třicetiletá rodačka z Prachatic, uchvátila porotu svou rolí Ljubaši v opeře Nikolaje Rimského-Korsakova Carská nevěsta. Kaplová působí v opavském souboru od roku 2006 a doposud ztvárnila role v inscenacích Don Giovanni, Hry o Marii, Hello,Doll!, Švanda dudák nebo Rusalka.

Stáhnout orginální článek

Goldoni se v neděli vrací na opavskou scénu

(jih), Deník, 1. září 2009

OPAVA – Prvním titulem nové divadelní sezony bude komedie Carla Goldoniho s názvem Poprask na laguně. Uvedena bude v neděli 6. září. Dílo má šanci navázat na velký úspěch nedávno uvedené komedie tohoto autora, jehož Sluha dvou pánů se na repertoáru opavského divadla udržel až překvapivě dlouho.

Poprask na laguně je tematicky zaměřen na zcela jiný šuplík. Děj se odehrává v rybářském městečku mezi svéráznými obyvateli s typicky jižanským temperamentem. Každá informace i zlomyslný drb se mezi nimi rychle zabydlí a dostává spoustu živin k dlouhému životu. Hlavní slovo v tom mají místní vdané, zadané i svobodné ženy ve chvílích, kdy jsou jejich muži na lovu ryb. Zlomyslné šeptandy lásce moc nepřejí a žárlivost nekončí jen u slov. Na tom je založena celá zápletka, která obyvatele pořádně rozhádá, aby je pak usmířila na svatbě. Dramatik umístil komedii do prostředí městečka Chioggi poblíž Benátek, které sám dobře poznal. Působil v něm totiž nějaký čas jako koadjutor kancléře. „Měl jsem s neklidnými obyvateli, složenými z rybářů, jejich žen a námořníků, neustále co do činění. Dokonale jsem poznal jejich hantýrku, veselou povahu i prohnanost. Problém byl, že v městečku neměli žádný jiný shromažďovací prostor než ulici,“ vzpomíná ve svých pamětech. V opavské inscenaci se rybářem Tonim stane Martin Valouch. Jeho ženu Pasquu představí Hana Vaňková, jeho bratra Beppa ztvární Michal Stalmach a v její sestře Luciettě poznají divácinovou členku činoherního souboru Hanu Briešťanskou. Rybářem Tittem bude Jakub Stránský, o patrona Fortunata se podělí hostující Erich Pardus s režisérem Zdeňkem Černínem. Jeho ženou Liberou bude Ivana Lebedováí a její sestry Orsettu a Checcu vytvoří kamila Srubková a Sabina Muchová. Obchodníka s rybami Vincenza nastudoval Kostas Zerdaloglu, lodičkáře Toffolu předvede Daniel Volný a v menších rolích diváci poznají hostujícího Lukáše Hejlíka jako koadjutora trestního soudu Isidora, soudního posla a komisaře v podání Martina Táborského a prodavače pečených dýní Čahouna v podobě Matěje Kašíka. Scénu a kostýmy navrhl Jan Dušek.

Odkaz na hru Carlo Goldoni – POPRASK NA LAGUNĚ

Stáhnout orginální článek

Nové ztvárnění Opavské Thálie

Jitka Hrušková, Deník, 1. září 2009

OPAVA – Vrchol uplynulé sezony Slezského divadla představuje tradiční udělování ceny Opavská Thálie za mimořádné umělecké výkony členů opavských souborů v kategorii opera, balet a činohra. Cena založená manželi Klazarovými v Opavě už zdomácněla a Alena Klazarová Španihelová v ní pokračuje i po smrti manžela.

Letos bude Opavská Thálie udělena popáté a novou keramickou plastiku vytvořila známá opavská výtvarnice Jana Chrásková. „Nabídku jsem dostala před rokem a nejdřív jsem vytvořila klasickou masku. Pořád to ale nebylo to pravé. Zkoušela jsem další návrhy a tento mě napadl jako poslední. Jak se ukázalo, byl nejlepší, protože vystihuje všechny divadelní obory,“ říká usměvavá výtvarnice. Zajímavě pojatá Cena Opavské Thálie představuje několik hlav v grimasách, vyjadřujících různé umělecké směry. Vypadá to jednoduše, ale zhotovení bylo poměrně složité. „ Hlína při schnutí občas zazlobí. Začínala jsem s menšími vzory a skončila jsem na čtyřiceti centimetrech,“ usmívá se blondýna s šikovnýma rukama. Plastiky nemají nic společného s odlitky, všechny tři zhotovené exempláře jsou originály. Po vypálení je čeká pozlacení, protože zlatý lesk k divadlu odjakživa patří. Dva budou 6. září předány laureátům a třetí zůstane divadlu. Jana Chrásková se narodila 19.5.1948 v Opavě a po vystudování UMPRUM v Uherském Hradišti vystudovala ještě Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v oboru keramika. Po absolvování se vrátila do Opavy a ateliér má ve svém rodinném domku na Karlovci, kde žije s manželem Pavlem, který je sochařem, a s dětmi i jejich rodinami. Její plastiky a kachle různých velikostí jsou v galeriích i v soukromých sbírkách prakticky po celém světě a značná část rozměrnách reliéfů putovala hlavně do USA. Ve velmi silné konkurenci vyhrála také celostátní soutěž na výzdobu lázní Klimkovice a může se pochlubit i řadou dalších úspěšných soutěží. Soukromou galerii má i na své pestře členěné a perfektně udržované zahradě, kterou jsou Chráskovi proslulí v širokém okolí.

Stáhnout orginální článek

Zdařilá operní tečka za sezonou

Jitka Hrušková, Deník, 30. června 2009

Opava – Při premiéře Verdiho Rigoletta zhasla v neděli 21. června po 19. hodině v hledišti světla a orchestr začal hrát předehru. Tmavým sálem se na forbínu nečekaně a zvolna belhal hrbatý šašek, ale vesele se netvářil. V obličeji měl jasně vepsáno zoufalství, které až v průběhu inscenace dostalo opodstatnění.

Jeho vstupem na jeviště se začal rozvíjet příběh o tom, že zloba plodí zase jenom zlobu. Známé operní drama na vlastní scéně režijně postavil Ladislav Štross a z nastudování bylo zcela zřejmé, že jeho skvělá pověst v operních kruzích není nadsazená.

V hlavních rolích vystoupili hostující umělci. Martin Bárta vystihl titulní postavu nejenom pěvecky, ale také herecky. Jeho protihráčem byl zhýralý vévoda v podobě Petera Světlíka a dalšími premiérovými hosty byli Martin Gurbal (Sparafucile) a Ivana Olejáková (komtesa Ceprano). Další role už patřily domácím umělcům. Rigolettovu dceru Gildu představila Katarína Jorda Kramolišová, Maddalenu Šárka Maršálová a Giovannu Anna Sokolová. Hraběte di Monterone, obdařeného magickou silou osobnosti, ztvárnil Dalibor Hrda a další členy dvorské skupiny vytvořili Zdeněk Kapl, Michal Pavel Vojta a Václav Marek.

Dokonalé režijní vedení spolu s perfektními pěveckými výkony odměňovalo premiérové publikum častými potlesky na otevřené scéně a zřetelně dávalo najevo, jak se jim provedení líbí. Nejmarkantněji to bylo znát při závěrečné děrovačce, kdy diváci účinkující i realizátory inscenace doslova zasypali dlouhým a nadšeným potleskem ve stoje. Podobné nadšení bude Rigoletta určitě provázet také během repríz.

Odkaz na hru RIGOLETTO

Stáhnout orginální článek

Ve společenském, nebo jako na fotbal? Divadlo: Ježišmarjá, viděl jsi to? Opavanka: Ať jdou třeba v riflích

(azu), Tomáš Pustka, Marek Strmiska, (noh, dat), Deník, 30. června 2009

Ve společenském, nebo jako na fotbal?

Jak chodíme oblečeni do divadla, na vernisáže, na koncerty, ke zkouškám či na jiné společenské akce? A vzbudíme vůbec pozornost, když se tam vydáme ve všedním až provokujícím oblečení? Pustí nás například do Slezského divadla? Na tuto otázku se snaží odpovědět reportáž našich dvou externích spolupracovníků, studentů Slezské univerzity. Dostali speciální úkol. V oblečení, v němž chodí do školy, do restaurace nebo třeba na fotbal, vyrazili do divadla. Nutno podotknout, že oba mají svůj netradiční a ojedinělý styl. Současně jim však nechybí smysl pro humor, odvaha i umění správné komunikace v kritických chvilkách, a tak do toho šli. Nakolik jim nakonec v divadle bylo „horko, to vědí jen oni sami.

(azu)

Divadlo: Ježišmarjá, viděl jsi to?

Opava – Čtvrtek 25. června. Divadelní sezona je téměř u konce a dalo se očekávat, že veřejnost využije jednu z posledních možností ke kulturnímu obohacení. Ve všeobecném povědomí převládá názor, že pro podobné akce je vyžadováno nejen společenské chování, ale zejména oblečení. A tak jsme byli zvědavi, jaké budou reakce lidí, když se na představení vydáme v šatech, které nosíme běžně každý den.

Pro náš účel jsme si zvolili čtvrteční reprízu operety Bratránek z Batávie. Dav před vchodem do Slezského divadla napovídal, že o tuto hru bude nejspíše velký zájem. Dámy ve večerních róbách a pánové ve slušivých oblecích zatím postávali a čekali. Čím více jsme se blížili ke vstupu, tím byl na jejich tvářích patrnější údiv a snad i rozhořčení. Pod přísnými zraky jsme tedy vstoupili. Netrvalo to ani deset vteřin a zpozorovala nás decentně se usmívající uvaděčka. Po několika dobře míněných radách nás odkázala směrem k šatně, kde jsme si museli alespoň odložit věci. Nastala ta pravá chvíle zaujmout místa. Docela nás pobavilo, že když se nám konečně podařilo najít ta správná místa, nikdo po nás za celou dobu ani jednou nevyžadoval vstupenku. Již tedy pohodlně usazeni jsme začali pozorovat okolí. I přes původní zdání, že by snad mohlo být vyprodáno, stále bylo vidět několik desítek volných míst.

Sice nám to nikdo zatím nedal najevo přímo, ale dle kradmých pohledů se dalo usuzovat na to, že na ostatní nepůsobíme právě důvěryhodně. Bylo očividné, že tady vypadáme poněkud výstředně. Jak jsme totiž zpozorovali, byli jsme opravdu jediní, kteří se odhodlali přijít ve zcela obyčejném oděvu. Zvláštní bylo, že už krátce po začátku hry se začal nedaleko od nás ozývat ruch a někdo v nastalé tmě tlumeně hovořil. Toto však jako by už nikomu příliš nevadilo. Naše podezření, že tu jsme tak trochu jako příslovečná pěst na oko, se nakonec potvrdilo při našem odchodu. Když jsme scházeli ze schodů ve vestibulu, jedna starší paní se bezostyšně a nahlas obrátila na svého partnera se slovy: „Ježišmarja, viděl jsi to? Nebylo pochyb o tom, že tím myslí zrovna nás.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska

Opavanka: Ať jdou třeba v riflích

Opava – Chodíte občas do divadla? Jak se na tuto událost oblékáte a měl by být podle vás společenský oděv samozřejmostí? Na takovéto otázky jsme chtěli znát odpovědi, a proto jsme se pro ně vydali do opavských ulic.

Hlas lidu

Zjistili jsme, že názory se liší v závislosti na generaci. Zatímco starší vnímají služný oblek pro podobné příležitosti takřka jako nezbytnost, mladší to berou s rezervou. „Ano, chodím tam ráda, ale v poslední době už nemám moc času. Samozřejmě, že pokud jde člověk někam do společnosti, slušné oblečení by mělo být povinností,“ odpovídá rezolutně čtyřicetiletá zdravotní sestra Zdeňka Jurásková. Odlišný pohled na věc má devatenáctiletý Lukáš Vlach. „No, do divadla nechodím, ale myslím si, že do toho, co kdo nosí, nikomu nic není. A taky bych neřekl, že je dnes o tuto formu zábavy takový zájem, aby si mohli mezi diváky podobně vybírat,“ říká mladý student. „Jistěže se musíte do divadla slušně obléknout. Dnes se sice na to už tolik nehledí, ale dříve by vás dovnitř nepustili, pokud byste nebyli společensky olbečeni,“ vzpomíná dvaašedesátiletá důchodkyně Anna Zemková. Stejný, jen mírnější přístup má i Luboš Vala. „Já bych se tam ani nedostal, nebýt mojí ženy. Chodím tam pochopitelně v obleku, ale vůbec bych se nestyděl tam přijít v tom, co nosím běžně, to by mě ovšem manželka nepustila z domu. Uznávám však, že určité nepsané zvyky by se měly dodržovat,“ usmívá se pětačtyřicetiletý podnikatel. Naopak, za důležitější považuje třicetiletá Lenka Nováková možnost svobodné volby oblečení. „Hlavní by přece mělo být, jestli chce někdo za kulturou jít a ne v čem tam chce jít. Pokud někomu vyhovují rifle, tak ať jde v riflích. O tom by to být nemělo… to už by zavánělo snobstvím,“ dodává učitelka.

(noh, dat)

Stáhnout orginální článek

Strana 11 z 23« První...910111213...20...Poslední »

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky