Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

Reflexe divadelního projektu SHAKE´N´SPEARE

Naďa Satková, Region Opavsko, červen 2009

Opava/Dramaturgyně a šéfka činohry Slezského divadla Opava Blanka Fišerová se v končící sezoně rozhodla zařadit do činoherního repertoáru pět titulů jednoho autora – Williama Shakespeara. Nad projektem nazvaným SHAKE´N´SPEARE mnozí nevěřícně kroutili hlavou, jiní se těšili na unikátní možnost srovnání různých přístupů k dílu nejslavnějšího dramatika.

Ke spolupráci byly přizvány čtyři režijní osobnosti a očekávání extrémně odlišných pojetí jednotlivých inscenací se naplnilo. Záleželo na divácích, zda budou sympatizovat se ztvárněním pietním (Romeo a Julie v režii Zdeňka Kaloče) či lidově-humorným (Veselé paničky windsorské Vlastimila Pešky), upřednostní-li pokusy o nový výklad stěžejních situací dramat (Jak se vám líbí a Bouře pod režijní taktovkou Zdeňka Černína) nebo svébytnou moderní adaptaci (úprava Hamleta režisérkou Oxanou Smilkovou a dramaturgyní Blankou Fišerovou). Přestože se různorodé divadelní projekty stávají stále populárnějšími a na českých jevištních prknech jsme se mohli setkat s programově koncentrovaným uváděním her Shakespearových, Čechovových či s kompilacemi adaptací Dostojevského románů, pro Slezské divadlo projekt SHAKE´N´SPEARE z dramaturgického hlediska znamenal příjemné vybočení z řady vzájemně se podobajících sezon. Ukázal však mnohé nedostatky hereckého souboru opavského divadla, které lze při „běžné“ skladbě repertoáru zamaskovat. Nejslyšitelnější nepřesností byl znatelný a ne vždy úspěšný boj s blankversem. Především nejmladší část souboru se soustředila pouze na odříkání kvanta textu a význam vět zůstával v jejich podání nedotknut. Uškodilo to zejména inscenaci tragédie Romeo a Julie, jež se díky zmíněnému problému herecké mluvy i neúměrné délce jevila jako nejméně povedený kus celého divadelního projektu.

Pětice inscenací Shakespearových dramat využívala stejnou základní část scény – půlkruhovou konstrukci ochozu z kovu a dřeva, rozprostírající se v zadní části jeviště. Nejnápadněji ji dokázala využít režisérka Oxana Smilková při inscenování své adaptace hry Hamlet. Univerzální scénu doplnila mobilním schodištěm. Strohou scénografii zjemnila pozoruhodným metaforickým ztvárněním vodních vln, jejichž opodstatnění se nachází přímo v Shakespearově textu. Kromě doslovného smyslu mohl tento „vodní svět“ symbolizovat také očistnou lázeň, která má smýt všechny krvavé hříchy. Režisérka se soustředila výhradně na přesné vykreslení vztahů v nejužším kruhu královské rodiny. Díky tomu se příběh nerozmělnil odbočkami a vedlejšími motivy, což umožnilo podrobit vzájemné vazby mezi postavami nemilosrdnému obnažení. Pro někoho byla tato inscenace kontroverzní a nepochopitelná, pro jiného poutavě aktuální a promyšleně semknutá. Po inscenacích Hamleta v Divadle Petra Bezruče, v rámci letních shakespearovských slavností na Pražském hradě a v Dejvickém divadle však podle mého názoru jde o další vynikající příspěvek ke kvalitní linii uvádění tohoto kusu na českých jevištích. Projekt SHAKE´N´SPEARE nepropadl, ale také se nestal jednoznačným trhákem. Umožnil opavským divákům zhlédnout pětici her nejslavnějšího dramatika. Důležitějším faktem však zůstává, že na jeviště Slezského divadla Opava přinesl změnu.

Stáhnout orginální článek

Poslední letošní premiéra bude z operního šuplíku

Jitka Hrušková, Deník, 19. června 2009

Opava / Tečku za letošní divadelní sezonou v Opavě udělá operní drama, které skladatel Giuseppe Verdi (na snímku) nazval původně Kletba a potom ho přejmenoval na Rigoletto. Soubor Slezského divadla uvede premiéru v neděli 21. června od 19 hodin. Autor libreta Francesco Maria Piave vycházel ze hry Victoria Huga Král se baví, jen děj umístil do Mantovy v 16. století. Výsledkem byl velmi krutý příběh mrzáka, který jako šašek nemá zrovna moc psychických zábran. Zatrpklý svým osudem zlomyslně podporuje svého zhýralého vévodu v dobývání žen. Pánovy způsoby i nemorální chování proto dobře zná a svou dceru Gildu před ním důsledně chrání. Svým posměvačným jazykem však proti sobě popudí rozzlobení manžely a otce svedených žen i dívek až natolik, že se mu rozhodnou pomstít. Unesou mu dceru a věnují ji vévodovi jako dar. Zoufalý a současně rozzuřený Rigoletto chce nechat vévodu za svedení dcery zabít, ale jeho záměr dopadne úplně jinak.

Návrhu scény i režie se ujal Ladislav Štross a pod jeho vedením vytvoří v kostýmech Josefa Jelínka titulní postavu hostující Nikolaj Někrasov s Martinem Bártou a jeho dceru Gildu Katarína Jorda Kramolišová s hostující Lucií Mlynářovou. Zhýralého vévodu ztvární Alexandr Vovk s hostujícím Peterem Svetlíkem. Dalším postávám propůjčí vzhled i hlas Peter Soós s hostujícím Martinem Gurbalem, Ilona Kaplová s Šárkou Maršálovou, Anna Sokolová s hostující Ivano Olejákovou, Dalibor Hrda s hostujícím Jakubem Kettnerem, Zdeněk Kapl s hostujícím Michalem Mačuhou, Michal Pavel Vojta s hostujícím Filipem Hlavinkou a další členové operního souboru s hosty. Spoluúčinkuje sbor a balet, divadelní orchestr povede Damiano Binetti. Choreografii vytvořil hostující Zdeněk Prokeš a inscenace bude uvedena v italském originále.

Ladislav Štross je žijící legendou české operní režie. Kariéru zahájil v operním ansámblu pražského Národního divadla, kde se po třech letech působení stal asistentem režie. Když dostal nabídku z Národního divadla na režii, nezaváhal a Štěstěna mu přála. Na prknech „Zlaté kapličky“ pak vytvořil desítky inscenací a souběžně režíroval i operní soubory v Buenos Aires, v New Yorku a v dalších světových metropolích. V současnosti má na uměleckém kontě kolem 160 inscenací a vzdor překročeným osmdesátinám na odpočinek ještě neodchází. Ve Slezském divadle režíruje poprvé a opavské provedení Rigoletta je pro něj také premiérové. „Do Opavy mě pozval pan šéf Binetti. Ve zdejším divadle jsem ještě nic nerežíroval, ale už jsem o něm slyšel od dobrých přátel a kolegů Horáčka, Bermana nebo Zahradníčka, kteří tu začínali. Informace mám též od některých současných operních umělců,“ říká režisér Ladislav Štross.

Odkaz na hru RIGOLETTO

Stáhnout orginální článek

Trému mám před každým představením

Milena Křístková, Region Opavsko, 16. června 2009

říká držitelka Opavské Thálie Zdenka Mervová

Zdeňka Mervová

Narodila se v Bělé na Hlučínsku. Po absolutoriu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor 1. stupeň základní školy + hudební výchova, učila několik let v Darkovičkách, Kozmicích a Chuchelné. V roce 1990 se po úspěšném konkurzu stala nejprve sboristkou, brzy také kého divadla v Opavě. V muzikálovém pojetí operety Rose Mary vytvořila postavu Jane, s rolí princezny Mi hostovala v Banské Bystrici, diváci ji znají jako Mamzelle Nitouche, Ruth z Perel panny Serafinky, Pepičku z Vídeňské krve, Stázi z Čardášové princezny, Elisu z Ostrova milování, Bronislavu ze Žebravého studenta, Helenu z Polské krve, Dolly Levisovou z Hello, Dolly či Isabelu z Boccacia. Ztvárnila také operní role, mimo jiné v Kouzelné flétně, Rusalce či v opeře Dvě vdovy. Koncertuje doma i v zahraničí, na koncertech zpívá nejen operní či operetní árie, ale také duchovní hudbu. Je držitelkou ceny Opavská Thálie za rok 2006, Žije v Opavě, má dceru Michaelu, syna Oliviera a vnoučata Štěpánku, Teodora a Eliáše.

Pokud hledáte prototyp půvabné ženy překypující energií a optimismem, ženy, která skvěle zpívá a tančí, vyzná se v bylinkách i operních a operetních áriích, stejně jako v muzikálových melodiích, měli byste si zajít do Slezského divadla v Opavě. Již téměř dvě desítky sezon na jeho prknech, která jak známo „znamenají svět“, vystupuje drobná, ale jen zdánlivě křehká plavovláska Zdenka Mervová. Za dobu svého působení ztvárnila řadu operetních i operních postav. Poslední květnovou neděli tleskali této držitelce ceny Opavská Thálie také ostravští diváci. Národní divadlo Moravskoslezské uvedlo premiéru slavné operety Hello, Dolly. Ohlas u publika byl nemalý a zásluhu na úspěchu měla také Zdenka Mervová, a to rovnou v hlavní roli Dolly Leviové, zprostředkovatelky všeho druhu…

Před třemi lety jste v této roli oslňovala diváky z Opavy a okolí. Jaké to je, vystupovat na ještě větších „prknech“ před publikem, které vás nezná?

Nelehké. Svazující. Fantastické. Je to nová zkušenost, jin rozměr, jiní kolegové. Jsem trémistka a nervozita mě svazuje před každou premiérou a trému mám před každým představením. Ale tentokrát to bylo ještě horší. Nejedla jsem, nespala, ten pocit odpovědnosti byl nesmírný…

Dolly jste ztvárnila velmi úspěšně už v Opavě. Tak to snad bylo o to jednodušší…

Právě naopak. Šlo o zcela jiné režijní pojtí, jinou hudební i pohybovou úpravu, o jiný text… Lehčí to určitě nebylo!

Ale zvládla jste to a aplaus i nadšené volání bylo bez konce… I do Opavy dolehly velmi pochvalné ohlasy, pochvaly se objevily i na internetových stránkách.

Mám tam skvělé kolegy. Chovají se ke mně báječně, jako bych byla skutečná Dolly. To mi hodně pomáhalo a pomáhá. Fantastický je balet, dirigent, režie… Znovu jsem se přesvědčila, že platí pravidlo: „maminka a režisér mají vždycky pravdu“. Po premiéře mi přišly blahopřát i kolegové z opavského divadla. Bylo pikantní, že se tak setkali všichni tři představitelé Horáce včetně současného Petra Vaňka. Ale přiznám se, že premiérový potlesk a pochvaly jsem si příliš nevychutnala. Teprve nyní mi to začíná docházet. Mám to za sebou a reprízy si konečně naplno užívám.

Vraťme se k počátkům. Jak se děvčátko z Bělé dostalo až na jeviště NDM?

Máme to asi v rodině. Dědeček zpíval od rána do večera. Maminka hrála na housle, všechny tety mají krásné hlasy a zpívají v kostele. Jeden strýček učí na konzervatoři. Já jsem poskakovala a zpívala opravdu od malička. S imaginárním mikrofonem v ruce jsem napodobovala známé zpěvačky. Vyhrávala jsem různé školní i mimoškolní soutěže. Maminka mi na každou ušila nové šaty. Vždycky přes noc, protože jako obvodní zdravotní setra neměla jindy čas. A já jsem se jí odměnila tím, že jsem vyhrávala. Poměrně brzy jsem začala jezdit na LŠU do Hlučína, na hodiny zpěvu a klavíru. Sama jsem si v prodejně smíšeného zboží koupila svou první kytaru a naučila se a ni hrát. Skládala jsem i vlastní písničky. V patnácti jsem začala zpívat s vesnickou kapelou a dostala jsem první skutečný mikrofon. Vím, že byl z TUZEXU! Ta moje cestička na jeviště nebyla přímá, ale vedla přes populární hudbu a swing a také přes folk a country. Ve vzdělávání jsem pokračovala studiem hudební výchovy a klasického zpěvu u profesorky Evy Glogarové na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

A pak rovnou na jeviště?

Ještě ne. Nejprve jsem nějaký čas učila. V Darkovičkách, Kozmicích, v Chuchelné… Ale divadlo bylo silnější. V roce 1990 jsem udělala konkurz do sboru opery Slezského divadla a brzy jsem dostala příležitost vystupovat také sólově, hlavně v operetách. Ráda zpívám i operní role. Ale opereta nebo muzikál mi umožňují spojit dvě velké lásky, zpěv a tanec. Navíc je v nich humor, optimismus, láska k životu… Já ráda bavím lidi, miluji především pohyb a jevištní akci. Asi proto jsem obsazována především do tanečních a temperamentních rolí.

Je o vás známo, že milujete přírodu, zvířata, vyznáte se v bylinkách, propagujete alternativní medicínu…

To všechno je pravda. K lékaři nechodím, věřím na bylinky a alternativní medicínu. Každý den ráno si uvařím dva litry bylinkového čaje a celý den jej popíjím. Za nedostižný považuji černý bez. Sušený do čaje, čerstvý na limonádu, kterou mnozí označují za skutečný elixír mládí a zdraví. Vřele doporučuji čaj z dobromysli, je to vynikající prostředek proti depresi. Ovšem je pravda, že proti trémě mi žádný čaj nezabírá. Ani meduňka, ba ani jóga, které se ráda věnuji. Pokud se týká zvířat, mám ráda všechno živé, psy a koně velice miluji. Jako děvče z venkova mám k přírodě asi jiný vztah. Prostě ji k životu potřebuji, i když teď už pár let bydlím v Opavě. Jak jen to jde, ujíždím do Bělé na chalupu. Je tam velká zahrada a spousta práce, ale tu opravdu beru jako relax.

Prý se nebojíte žádné „venkovské“práce.

To je také pravda. Umím nabrousit kosu, nakosit trávu, uvázat povříslo a postavit panáka obilí, podojit kozu, vycvičit psa. Kolikrát jen jsem pomáhala při narození hříběte! To je nezapomenutelný okamžik… Ale o tom už se snad někde psalo… Stejně jako o mém dědečkovi Františkovi. Byl to moudrý člověk, životní filozof, dovedl všechno, nač sáhl. Měl nesmírně rád lidi, zvířata i celou přírodu. Za všechno, co z venkovského života umím, vděčím právě jemu.

Přírodu a zvířata jsme probraly. Zastavme se u dětí. Jak je to s nimi?

Mám dospělou dceru Michaelu, která vystudovala českou literaturu na Slezské univerzitě, v současnosti je na mateřské dovolené. Devatenáctiletý Oliver absolvoval Mendelovo gymnázium a pokračuje ve vysokoškolských studiích v Praze. Oba mají také hudební vzdělání a oba jsou blázni do zvířat. Dcera velice chtěla být veterinářkou a teď má alespoň malou psí „farmu“. Chová totiž čtyři psy. Do výčtu svých dětí ovšem zahrnuji i tři vnoučata. Štěpánku, Theodora a Eliáše. Jsou to taková rodinná sluníčka a já se těším na každou chvilku s nimi.

Není určitě běžné, aby se herečka chlubila tím, že je trojnásobnou babičkou.

Jsem na to pyšná. Titul babičky mi přináší i hodně veselých historek, ale to by bylo opravdu na dlouhé vyprávění. A stále tvrdím, že děti jsou to, co se mi v životě nejvíce povedlo. Dcera kráčí v mých šlépějích v alternativní medicíně a také se věnuje zájmově divadlu. Oliver mi také dělá radost. Nejstarší vnučka Štěpánka hrála už ve třech letech v Normě, dokonce si zahrála i na prknech Národního divadla v Praze. Účinkovala také ve Furiantech a v Hrách o Marii. A v inscenaci Romeo a Julie dokonce zpívá. Navštěvuje balet, hodiny klavíru a výtvarku na ZUŠ. Pětiletý Theo je komediant každým coulem. U nejmladšího si ještě chvíli musíme počkat.

Takovou „babičku“ člověk každý den nepotká. Spousta žen vám může závidět. Spousta žen vám může závidět záplavu světlých, přírodních kudrn a štíhlou, dívčí postavu. Co pro to děláte?

Vlasy jsou dar od Pánaboha. Ostatně v pubertě jsem s nimi byla velmi nespokojena a snažila jsem se je vytrvale, leč zbytečně, narovnat. Také typ postavy souvisí s genetickou výbavou člověka. V mládí jsem se věnovala atletice, dnes si občas zajdu na power jógu nebo do sauny. Ráda jezdím na kole a taky se docela dost fyzicky nadřu. Na jevišti to občas je pořádná zabíračka, hlavně když je role plná pohybu. Zpívat, tančit, stepovat … Pak je tady ta zmíněná stoletá chalupa v Bělé, kolem pole, zahrada. Prostě práce dost a dost. Navíc ještě zpívám při svatebních obřadech, koncertuji v lázeňských místech, jezdím zpívat po vlastech českých i do zahraničí. Někdy uplyne měsíc a já zjistím, že jsem se ani jeden den nezastavila…

Blíží se divadelní prázdniny, tak si snad přece jen vydechnete.

To doufám. Chystám se s oběma staršími vnoučaty k moři, asi do Chorvatska. Moře miluji, zdává se mi o něm skoro celý rok. Vždycky se vrátím nabitá energií. Ale jinak nemám nic naplánováno. Možná zamířím do hor a určitě přiložím ruku k dílu v Bělé.

Závěrem – máte nějaké velké přání, sen nebo ideál?

Jsem fatalista. Věřím, že nás řídí nějaká vyšší moc nebo osud. Myslím si, že na začátku i na konci našeho snažení by měla být láska. Láska k lidem, dětem, zvířatům, přírodě… Láska k Bohu i k sobě samotnému. Člověk by měl jít za svým snem. Věřím, že po čem člověk hodně touží, co si hodně přeje, tak toho nakonec dosáhne. Alespoň u mne to tak funguje. Děkuji Bohu za to, že se mi v životě povedlo to, co jsem si nejvíce přála. Včetně dvojnásobné „porce“ Dolly Levisové.

Stáhnout orginální článek

Repríza scénického čtení hry Modelky

(nasa), Region, 9. června 2009

Opava / Po úspěšné české premiéře scénického čtení hry Modelky se pro velký zájem diváků uskuteční repríza naplánovaná na 15. června.

První uvedení hry Jana Trtílka a Pavla Krupy s názvem Modelky se v květnu tohoto roku dočkalo příznivých diváckých ohlasů. Hra zachycuje oběti světa vyznávajícího nesmyslný kult krásy a vyznačujícího se dravostí a posedlostí po štíhlosti, úspěchu a penězích. Účinkující (Gabriela Krečmerová, Alena Ročková, Marta Nováková, Lucie Fojtíková, Marie Kurzoková a Aleš Hendrych) se také nyní těší na přízeň publika. Účinkující jsou studenty Slezské univerzity, kteří hru připravili pod vedením dramaturgyně a šéfky činohry Slezského divadla Blanky Fišerové.

Repríza studentského projektu, který v rámci scénického čtení představuje hru Modelky, se uskuteční v pondělí 15. června v 18 hodin. Hostit ji bude foyer Slezského divadla Opava.

Stáhnout orginální článek

Výstava skončí s divadelní sezonou

(jih), deník, 8. června 2009

Opava / Dojem z divadelního představení umocňuje ve Slezském divadle i výstava prací dřevořezbáře Petra Štíchy.
Autor je pedagog s citem pro krásu. Má za sebou už několik kolektivních výstav, ta divadelní je jeho první samostatná.
Dřevěná dílka, vystavená v salonku na prvním poschodí, vynikají krásou přírodního materiálu i dokonalým zpracováním.
Diváky pohladí po duši a nabídnou jim hezkou podívanou.

Stáhnout orginální článek

Smilkové Hamlet: rodina v osidlech šílenství a moci

Andrea Sedláčková, RozRazil Online – divadelní nonstop – internet, 29. května 2009

Shake´n´speare – odvážný projekt, s nímž dramaturgie Slezského divadla Opava vstoupila do této sezony, se blíží ke svému závěru. Očekávání vložená do koncepce projektu se ovšem v případě předchozích tří inscenací (Jak se vám líbí, Romeo a Julie a Veselé paničky windsorské) nenaplnila a výsledná jevištní díla spíše než vysokou uměleckou úrovní oplývala aspekty pramenícími z prvoplánovosti, a to nejenom ve vztahu k režii. Z dosavadního průměru vybočuje až čtvrtá inscenace, Hamlet v pojetí Oxany Smilkové.

Rukopis režisérky, jejíž jméno je proslaveno nejenom ve spojitosti s českým, ale i evropským kontextem (vytvořila mj. inscenace: Oidipus (1989) – moskevské Divadlo mimiky a pohybu, Ve slezském divadle byla v sezoně 2006/2007 uvedena prozatím poslední Smilkové inscenace, filozofické dílo Erica Emmanuela Schmitta – Hotel mezi dvěma světy.)

Hamlet ve Slezském divadle získal podtitul Scény ze života královské rodiny. Režisérka se rozhodla nahlédnout na formování společnosti a interpersonálních postojů prostřednictvím niterných vztahů, které získávají svůj tvar v nejdůvěrnější lidské komunitě – v rodině. Tato skutečnost se výrazným způsobem projevila již v přípravné fázi inscenace, v úpravě dramatického textu. Oxana Smilková s Blankou Fišerovou, jejíž jméno je uvedeno rovněž pod složkou dramaturgie, se uchýlily k výrazným škrtům. Ve výsledku byly ponechány pouze ústřední postavy (v jevištním zpracování se neobjevují dvořané ani důstojníci, výjimku představují herci a hrobníci). Pomocí zvoleného postupu bylo dosaženo zpřesnění významových,. resp. tematických rovin. Hamlet, jehož ztvárnil Michal Stalmach, představuje v pojetí Smilkové alter ego svého otce (obraz na hradbách). Režisérka takto zdůraznila intimitu rodinných konstelací, těsnou vazbu panující mezi otcem a synem. Podtrhla motivaci, která vedla Hamleta v odhodlání, v touze nastavit vrahovi dánského krále zrcadlo, v němž by spatřil chlípnost a vypočítavost svého jednání.

Rodina jakožto uzavřené společenství lidí se odráží také ve scénografické koncepci (Jan Dušek). Půlkruhová kovová konstrukce globu člení vertikálně prostor do dvou sfér, přičemž jeho horní část evokuje hradní cimbuří, loď (obraz odjezdu Laerta) či jeviště. V obrazivosti by půlkruh mohl pokračovat směrem do hlediště, čímž by Smilková ve fantazii diváků vyvolala představy symbolu kruhu, a s tím spojené uzavřenosti jeviště a hlediště v kompaktní celek, úzkou komunitu (opětovně by došlo ke zdůraznění intimity). V rovině horizontální Dušek scénu rozčlenil do tří segmentů. Imaginární vodu na forbíně scénograf vytvořil pomocí dlouhých pruhů igelitu. Do umělé složky vstupují jednotliví členové dánského dvora, v těch místech, v nichž Gertruda (Hana Vaňková) s Claudiem (Jakub Stránský) spatřují opojení a vášeň, nalézá Ofélie (Sabina Muchová) smrt. Polarita mezi životem a smrtí na sebe přebírá další rozměr v obraze s hrobníky. Prostor hřbitova je od ostatního světa oddělen vodní stěnou (zadní část jeviště).

Dominantní prvek fantaskních kostýmů (Oxana Smilková a Jevgenij Kulikov) tvoří rovněž igelit. Šelest spjatý s tímto materiálem je znásoben díky pohybu, vyznačujícího se alogičností postav. Ty se otáčí nejenom v rámci své osy, ale také jevištního prostoru (úvodní i závěrečný obraz souboje). Pohyb vyvolávající zdání neklidu, beznaděje, je zároveň stylizován do topornosti loutek, evokuje bytosti neschopné uplatnit svobodnou vůli. Zvolenými postupy Smilková narušila zdání iluzivnosti (šustot igelitu), nadto metaforicky podtrhla nemožnost vymanit se z vlivu mocných.

Prvky scénografie a choreografie dopomáhají režisérce vytvořit inscenaci, v níž do popředí vystupuje zoufalství, přerůstající do šílenství. Šílenství je všudypřítomné, třebaže na sebe nepřebírá explicitní podobu. Je ukryto ve vodě tvořené igelitem, v níž se milostným hrátkám oddává královský pár, v jednání hrobníků-outsiderů, jež společnost vyvrhla ze svého středu, aby za dlouhých deštivých nocí vláčeli své nářadí na hřbitovy. Voda představuje jeden z primárních symbolů šílenství. Zatímco Ofélie nachází smrt ve vlnách igelitu, déšť se na jeviště snáší v obraze scény hrobníků. Nejedná se pouze o ilustraci atmosféry, ale především o předzvěst tragédie.

Satmachů Hamlet důstojně odkrývá své nitro, v němž se nezračí šílenství, jen zodpovědnost a povinnost vůči mrtvému otci odhalit viníka zločinu, který byl spáchán na jeho nejbližším. Naproti tomu pomatenosti podléhá nejen Ofélie, ale také Gertruda. Hana Vaňková vykreslila královnu jako ženu submisivní, zcela ve vlivu panovníkovy vůle. Když se v okamžiku Poloniovy smrti vrhá na zem a zoufale se snaží drhnout podlahu, ztrácí poslední důstojnost hodné královny. I ona je pouhou částí v oudolí moci, již třímá v rukou Claudius. Stránského herecký projev ovšem postrádá aspekty dominance i přesvědčení o vlastních schopnostech. Král v jeho pojetí je zmatený muž, který snad ani netoužil stát se hlavou země. O to více divák hledá motivaci jeho bratrovražedného jednání.

Slezské divadlo – William Shakespeare: Hamlet (scény ze života královské rodiny). Překlad Jiří Josek, úprava Blanka Fišerová, Oxana Smilková j.h., režie, choreografie, výběr hudby Oxana Smilková j.h., scéna Jan Dušek j.h., Kostýmy Oxana Smilková j.h., Jevgenij Kulikov j.h., světelný design Jevgenij Kuliikov j.h., šerm Libor Olšan j.h.

Stáhnout orginální článek

Kameloti v Opavě opět po patnácti letech

Martin Kůs, Deník, 21. května 2009

Opava/Město Opava, přesněji řečeno Slezské divadlo v Opavě, se stalo předevčírem osmdesátou ze zastávek hudebníků skupiny Kamelot na jejím turné. Už název turné O 106 naznačuje, že kapela chce během sto šesti dní zahrát na sto šesti místech republiky. Pokud se to povede, stane se truné rekordním v českých, ale i světových parametrech. Navíc šňůra má i dobročinný charakter. Muzikanti i diváci svou účastí na koncertech finančně podporují projekt Fondu ohrožených dětí klokánek.

Vlastnímu koncertu Kamelotu ale předcházela hned dvě jiná vystoupení. Na pódiu plné hlediště divadla uvítalo dětský souhlas Jeřabinka ze ZUŠ Václav Kálika v Opavě. Děti zazpívaly několik procítěných a uchu lahodících písní a v závěru vystřihly i něco od svých hostitelů, kapely Kamelot. Ostatně i lídr kapely kamelotu Roman Horký jim neváhal složit svůj hold přímo v divadle.

Po tónech dětských hlasů rozezněly prostory divadla říznější tóny rockcountry. To do strun hrábla skupina Pozdní sběr. Muzika pulzující od tvrdého rocku po romantikou nabité country si vysloužila další potlesk publika.

Ve čtvrt na devět večer se pak na pódiu objevily vousaté tváře Kamelotu. „Proč tak zarostlí?“ ptali se diváci. „Náš basák vymyslel sázku, že se po sto šest dní neoholíme. Proto ty naše zarostlé tváře,“ řekl Roman Horký a naznačil tak, že číslo 106 je pro Kamelot vskutku magické. Zavzpomínal také, kdy naposledy hrál Kamelot v Opavě. „V roce 1994 v kině Mír,“ napovídalo mu publikum. Pak už spustili Kameloti jednu pecku za druhou. Zahráli nejen staré známé hity, které se objevily během šestadvaceti let činnosti na zlatých, platinových i multiplatinových deskách, ale i ty nejnovější, které mají na turné premiéru. Ostatně při jedné z nich „Piňa Colada“ rozpálil diváky svým tancem i jeden ze členů Kamelotu. Jaké by to bylo turné, kdyby se na něm nekřtila nová deska. Ta se jmenuje Mořská sůl. Jenže v Opavě nebyl nikdo „oficiální“, kdo by CD pokřtil. Tak Roman Horký prostě použil rozpočítávání ze svého mládí. Prst ukázal do třetí řady na muže v černém tričku. Zbyněk, jak se muž představil, pokřtil na opavském pódiu originální CD proudem originálního piva Kamelot.

A hrálo se dál. Skvělé písničky, vtipný komentář, dobrá nálada. Tak to má na koncertu být.

Stáhnout orginální článek

Příští divadelní sezona bude pestrá

Žaneta Horáková, Sedmička MF Dnes, 20. května 2009

Slezské divadlo chce po prázdninách zaujmout co nejširší spektrum publika a připravuje i vlastní projekty.

Dvanáct novinek připravuje pro příští divadelní sezonu Slezské divadlo. Zapojí se do oslav 20. výročí sametové revoluce, na programu je jedna světová a jedna česká premiéra a diváci uvidí také dva autorské projekty.

„Pustíme se do vlastních projektů, abychom změnili celkové působení Slezského divadla navenek. Chceme také, abychom byli divadlem pro každého,“ charakterizoval příští sezonu ředitel divadla Jindřich Pasker.

Titus v originální podobě
Vrcholem sezony mezi operními inscenacemi bude Mozartova opera Titus. Divadlo operu uvede tak, jako v době jejího vzniku.
„Připravujeme ji v původní podobě včetně kostýmů a dekorací. Aby se divák mohl emocionálně vrátit zpět o dvěstě padesát let,“ říká šéf opavské opery Damiano Binetti.

Činohra uvede v rámci oslav výročí listopadu 1989 Havlovu Zahradní slavnost.
Autorskými projekty jsou pohádkové překvapení pro děti a pohádka pro dospělé Fata morgana lásky, která propojuje tvorbu a vidění světa Antona Pavloviče Čechova s tvorbou Antoina de Saint-Exupéryho.

Premiéry divadla v příští sezoně

  • 6.9. Poprask na laguně (komedie)
  • 11.10. České jesličky (vánoční opera)
  • 8.11. Zahradní slavnost (groteska)
  • 13.12. Vídeňská krev (opereta)
  • 7.1. Anna 11. března (drama)
  • 4.1. Pohádkové překvapení
  • 14.2. Bohéma (opera)
  • 7.3. Staré pověsti české (komedie)
  • 28.3. Kladivo na čarodějnice (balet)
  • 25.4. Titus (opera)
  • 16.5. Fata morgána lásky (pohádka pro dospělé)
  • 20.6. Giuditta (opereta)

Stáhnout orginální článek

Shakespearova Bouře publikum zaujala

Jitka Hrušková, Deník, 19. května 2009

OPAVA/Na setmělém jevišti zuří bouře a pohazuje si s lodí i s lidmi na ní jako s krabičkou zápalek. Vlny se vysoko vzdouvají a otevřená nebesa v ohlušujícím rachotu chrlí zmar. Tak začíná málo známá Shakespearova hra Bouře, která měla ve Slezském divadle premiéru 10. května. Je vydařeným závěrem diskutabilní činoherní sezony, věnované dílům proslulého anglického dramatika.

Se ztvárněním díla si režisér Zdeněk Černín doslova pohrál a jeho práce přinesla ovoce. Škoda, že v tak stravitelném duchu nepostupoval už při komedii Jak se vám líbí. Režijní přínos spojil s hereckým a jeho věčně opilý Stephan tvoří s Kalibánem a Tinkulem trio, jehož výstupy patří k nejlepším.

Navrátilec Martin Valouch rozvinul v postavě lehkomyslného Tinkula svůj známý smysl pro komiku, kterou zvládá s obdivuhodnou lehkostí. Z jiného těsta je obludný Kalibán, jehož drsné syrovosti nezůstává Jakub Stránský nic dlužný. Hloubku bezcitnosti touhy získat ostrov znovu pro sebe za jakoukoliv cenu zvládá přirozeně a bez násilného zvýrazňování. Idealistu Gonzala obdařuje civilně kultivovaným projevem Emanuel Křenek. Ostrovního vládce Prospera, jehož složitý charakter zůstává divákům otevření pro vlastní názor, vytvořil hostující Zdeněk Junák, jeho dcerou Mirandou je hostující Barbora Obozněnko a zotročeného ducha Ariela představuje třetí host Lukáš Hejlík.

Postavy dalších ztroskotanců, kterým autor moc prostoru nevyměřil, vytvářejí například Kostas Zerdaloglu, Michal Stalmach nebo Matěj Kašík. Jednoznačně nejslabším článkem je Daniel Volný jako mladý Ferdinand. Líbivým zevnějškem sice uspokojí divákovy oči, ale uši už stejné nadšení sdílet nemohou, protože interpret deklamuje text jen po povrchu. Po hlubším vnitřním prožitku u něj není ani zdání.. Klasika zřejmě nebude jeho parketou, stejně nevýrazně se projevil už jako Romeo. Příjemnou součástí děje je baletní soubor ve strhující choreografii Libora Vaculíka. Nadšený závěrečný potlesk spokojených premiérových diváků dokazuje, že opavské publikum není zdaleka tak konzervativní, jak se tvrdí. Pokud dostane moderní pojetí klasického díla předloženo v zajímavé podobě, dokáže ho ocenit.

Stáhnout orginální článek

Japonský velvyslanec přijede na Yuzuru

Jitka Hrušková, Deník, 15. května 2009

V neděli se ve Slezském divadle uskuteční představení, které sklidilo ohlas nejen v Opavě, ale i v zahraničí.

Diváci dostanou v neděli jedinečnou příležitost uvidět ve Slezském divadle inscenaci japonského operního skladatele Ikumy Dana s názvem Yuzuru.

Nevšední umělecké dílo vzniklo na motivy staré japonské pohádky o tom, jak chudý vesnický prosťáček zachránil život ptáku jeřábovi. Ten se z vděčnosti proměnil v krásnou ženu a stal se jeho manželkou. Láska vedla ženu k tomu, aby ze svého jeřábího peří tkala vzácnou látku, kterou muž výhodně prodával. Jeho rostoucí chamtivost po penězích a závist sousedů však byly silnější než city a typicky lidské projevy pohádkovou idylu zničily.

Zdánlivě jednoduchý děj má v sobě hluboké mravní a stále platné poselství. Inscenace bude pod záštitou Japonského velvyslanectví v ČR uvedena od 19 hodin mimo předplatné a důchodci mají padesátiprocentní slevu vstupného.

Představení navštíví i japonský velvyslanec Jeho Excelence Chikahita Harady. Divadelní orchestr povede Jan Snítil a ústřední postavy ztvární Kastarína Jorda Kramolišová (na snímku) s Michalem Pavlem Vojtou. Dílo bude uvedeno v originále s českými titulky.

Stáhnout orginální článek

Strana 12 z 23« První...1011121314...20...Poslední »

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT orchestru Slezského divadla Opava v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. listopadu 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Náročného partu prvních houslí ve skladbě Rimskeho-Korsakova Šeherezáda se ujme  koncertní mistryně YELYZAVETA PRUSKÁ. program: Felix Mendelssohn-Bartholdy Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci svatojánské, předehra, op.21. Josef Suk Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, […]

více zde

Starší novinky