Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

Bylo to těžké, ale nelituji toho

Roman Konečný, Region Opavsko, 25. března 2008

Bylo to těžké, ale nelituji toho, hodnotí první rok ve funkci ředitele Slezského divadla v Opavě Jindřich Pasker

Vzpomenete si, kdy jste byl poprvé v divadle?

Co si pamatuji, tak mi mohlo být tak pět let. Bylo to v divadle Petra Bezruče, kde dělal dětská představení vynikající Strýček Jedlička. Diváky vtahoval do hry, no vybral si i mě, protože jsem uměl napodobovat zvířata. Dělal jsem mu takové křoví, ale moc se mi to líbilo.

V divadle jste jednu chvíli i hrál…

Vážněji jsem se k divadlu dostal na gymnáziu. Chodil jsem do Zábřehu, byla to experimentální škola, kde zkoušeli nové metody učení. Bylo to v době Šimka a Grossmanna. Založili jsme ochotnické divadlo a hráli upravené hry. Po vzoru Šimka s Grossmannem, kteří putovali po republice na oslovi, jsme putovali po domovech důchodců. Protože jinam jsem se nedostali. Hráli jsme babičkám a dědečkům, dělal jsem například vlka v Modré karkulce.

Neuvažoval jste, že se umění budete věnovat i profesionálně?

Poloprofesionálně jsem hrál na sólovou kytaru. Chtěl jsem se tomu věnovat, ale nepovedlo se mi to. Neúspěch mě odradil. Na vysoké škole jsem už divadlu moc neholdoval, chodíval jsem sice do divadla Petra Bezruče, ale ne už tak moc.

Nakonec jste se ale dostal do bankovnictví, což je na první pohled dost odlišná práce.

Od malička jsem chtěl být veterinářem, chtěl jsem jít na Střední veterinární školu v Kroměříži. Dostal jsem se ale na gymnázium a pak na Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské. Ve druhém ročníku jsem si začal přivydělávat jako stipendista ve Státní bance československé. Dostával jsem tisíc korun měsíčně, což se mi moc líbilo. Za ty peníze jsem si koupil prvního trabanta. A jak jste se ptal na tu odlišnost práce. V bance i divadle pracujete s lidmi. V bance potřebujete spokojené zaměstnance, zákazníky a zisk. V divadle spokojené herce, tým lidí okolo nich, diváky, kritiky a zřizovatele. Jde o to, aby lidé okolo vás byli spokojeni, pak pracují úplně jinak. A to je stejné v bance i v divadle.

Jak vzpomínáte na více než 25 let strávených v bance?

Ta práce mě bavila, i když někdy to bylo těžké. Třeba když přišla babička, že asi přijde o dům, který dala k zástavě bance za vnuka, který si bral úvěr na podnikání. No a on ho teď nesplácí a nikdo neví, kde je. Nebo když u nás žádal o úvěr zadlužený podnikatel. Nemohli jsme mu ho dát. On se nakonec oběsil a v dopise uvedl, že je to kvůli nám. Jednu dobu jsem měl i policejní ochranku, protože mi do banky chodily anonymy a vyhrožovaly, že mi něco udělají. Ale to už je dávno. Na druhou stranu se ale spousta věcí povedla, třeba rekonstrukce sídla spořitelny tady v Opavě.

V bance jste však náhle skončil a stal se ředitelem divadla. Jak dlouho jste o té nabídce uvažoval?

O tomhle jsem snad ještě nikde nemluvil. Konec v bance byl pro mě šokující. Ale takový je dnešní život. No a tak jsem se šel rozloučit s primátorem, že naše obchodní spolupráce tímto končí a že je mi to moc a moc líto. No a on chvíli překvapeně koukal a pak se přímo zeptal, zda bych nechtěl dělat v divadle. Já mu řekl, že nejsem herec, ale on mi dal nabídku jinou, ale to už se všeobecně ví. Šel jsem domů a uvažoval o tom. I když zpočátku mi to připadalo stejné, jako by mi nabídl místo pilota. Druhý den jsem mu volal, jestli tu nabídku myslel vážně. A on, že ano. Tak jsem do toho šel, S divadle jsem spolupracoval už jako ředitel spořitelny, byli jsme generálním sponzorem, byl jsem u zrodu České Thálie, takže to úplně neznámé prostředí nebylo. Měl jsem sice jiné nabídky, protože když pracujete v managementu banky a konkurence zjistí, že jste volný, tak vás osloví. Byly hodně lukrativní, ale vše v Brně, Praze. A já najednou zjistil, že by se mi po Opavě moc stýskalo a že toto by ani ony nabídky nesrovnaly. Nejsem Opavák, ale Opava mi prostě učarovala. Nedokázal bych z ní odejít tak říkajíc dobrovolně.

Do divadla jste nastoupil v době, která vyloženě klidnou nebyla. Podávala se trestní oznámení, divadlo bylo zadlužené, lidé nespokojení. Jaký byl váš začátek?

Začátek byl hodně těžký. Dokonce jsem uvažoval, jestli jsem udělal dobře. Šel jsem do divadla v době, kdy tu nebyla vůbec dobrá atmosféra. Pamatuji si na první den ve funkci, kdy jsem přišel do divadla na schůzku s vedením. A jeden z členů ostře vystoupil, že Opava je raritou, že má v čele divadle nedivadelníma, a že uvažuje o odchodu, protože se na něčem takovém nebude podílet. Bylo mi hodně těžce, byl to asi nejtěžší okamžik loňského roku. Jsem člověk, který když se do něčeho pustí, tak je to naplno. Tak jsem se do toho pustil. Zpočátku jsem ani moc nerozuměl, o čem to ti noví kolegové vůbec mluví. Ale učil jsem se a snažil se do toho co nejrychleji dostat. Loňský rok byl hlavně ve znamení realizace řady ekonomických, ale i dramaturgických opatření. Ale dostali jsme se z nejhoršího, a jestli jsem přebíral divadlo plné kostlivců ve skříni, tak dnes už můžu říct, že jsou vymeteni a žádného kostlivce už tu nemáme. Vlastně – přijďte se podívat na inscenaci Strakonický dudák, kterou připravujeme na květen letošního roku, možná nějakého ještě uvidíte.

Pomohla vám praxe v bankovnictví s prací v divadle?

Použil jsem toho spoustu. Když jsem dělal ředitele banky, tak jsem absolvoval různá školení a ty se mi teď hodily. Všude pracujete s lidmi, v bance s úředníky a klienty, v divadle s herci, diváky a spoustu dalších lidí, protože divadlo je se vším všudy zvláštní formou fabriky. Všichni ti lidi potřebují vytvořit zázemí. Zjistil jsem, že herci jsou jak květiny. Když je zaléváte, nádherně rozkvetou. Ale když se jim nevěnujete, začnou chřadnout. V bankovnictví jsem se naučil komunikovat s lidmi, což se mi teď hodí. Když mám uvádět premiéru, není pro mě problém vystoupit před plné divadlo. Naopak těším se na to.

Kolik máte zaměstnanců?

K dnešnímu dni jich máme 191. Ale to jsou zaměstnanci divadla, lidí s námi pracuje mnohem více.

Ptám se záměrně. Znáte je všechny?

Když jsem pracoval v bance, tak jsem si zakládal na tom, že všechny znám jménem i příjmením. Tady si už tak jistý nejsem. Od vidění znám všechny, ale přiznám se, že jménem asi ne. Vím, kam toho člověka zařadit, kde pracuje, ale jméno si pokaždé nevzpomenu. Samozřejmě kolegyně a kolegy z umělecké branže znám jménem i příjmením.

Co považujete za váš největší úspěch?

(Chvíli přemýšlí) Bylo toho hodně, ale asi největší radost jsem měl na konci roku, když ten stejný člověk, který při mém nástupu prohlásil, že se mnou pracovat asi nebude, řekl, že je rád, že zůstal a že tady pracuje. Povedlo se spoustu věcí, divadlo je týmová práce a začalo jako tým pracovat. Jsem rád, že se o divadle mluví, a to nejen v Opavě. Denně máme několik nabídek herců, že by zde chtěli pracovat. Povedlo se YUZURU, Lakomec, natáčení televizního Kuřete. V dubnu tady bude hrát Kryštof… a tak dále…

A neúspěch?

Tak, kde jsou úspěchy jsou i neúspěchy. Nicméně já bych raději hovořil o tom, co jsme ještě nestihli udělat a kde jsme přesvědčení, že máme rezervy. Ale, snad mi odpustíte, to nebudu příliš prozrazovat. To víte, pořád ještě ctím bankovní, dnes už divadelní tajemství. (Usmívá se.)

Přeneseme se o další rok dopředu. V jaké situaci by divadlo podle vás mělo být?

Plánů máme spoustu. V činohře bude příští rok ve znamení Shakespeara, kterého chceme „předvést“ z různých pohledů. V opeře to bude spíše klasika – Carská nevěsta, Riggoletto, Bratránek z Batávie, Lucie z Lammermooru. Plánujeme udělat něco podobného, jako byl YUZURU, ale tentokrát s ruskou stranou. A chceme, aby o nás bylo slyšet i za hranicemi, v Itálii, Rakousku, Polsku, Španělsku, Japonsku.

Jaký je opavský divák?

Hodně náročný, citlivý, přemýšlivý. Říká se, že je konzervativní, ale to si myslím, že není pravda. Kdyby tomu tak bylo, tak by Testosteron nebyl stále vyprodaný. Líbí se mi, když lidé o divadle přemýšlí. Přišla mi tu paní vynadat, co jsme to hráli za hrůzu, a začala se mnou danou inscenaci rozebírat. No a tak jsme si o té hře povídali a ona najednou povídá: „ Víte co, jak teď o tom přemýšlím, ona to zase taková konina nebyla a ty výkony herců jsou opravdu skvělé, a….“

Když se dnes otočíte zpět, rozhodl byste se stejně?

Když teď o tom uvažuji, tak mi je líto jedné věci, a to, že jsem v divadle nezačal pracovat dříve. Našel jsem tu jiné hodnoty za které jsem vděčný, že jsem měl čest je poznat. Takže ANO – rozhodnul bych se stejně.

Jindřich Pasker

se narodil 30. července 1956 v Ostravě – Vítkovicích. V těchto dnech je to přesně rok, co zastává funkci ředitele Slezského divadla Opava. Jako školák se chtěl stát veterinářem, jako student gymnázia pak lékařem, nicméně cesty osudu ho zavedly na Vysokou školu báňskou, kde vystudoval Ekonomickou fakultu. A protože se stal v době vysokoškolských studií stipendistou tehdejší Státní banky československé, po absolvování vysoké školy začal budovat svou profesní kariéru bankovního úředníka. Od roku 2001 se jeho jméno začíná spojovat s Českou spořitelnou v Opavě, kde působil ve funkci ředitele oblastní pobočky Opava. Po příchodu do Opavy prosadil zapojení České spořitelny do sponzorských aktivit směrem na opavské divadlo a další kulturní aktivity realizované v „působnosti“ České spořitelny, a.s., oblastní pobočky Opava a stál u zrodu Opavské Thálie. A byl to on, kdo stál z unikátní rekonstrukcí historicky velmi cenné budovy České spořitelny v Opavě.

Stáhnout orginální článek

Diváci se budou v divadle bát

Jitka Hrušková, Deník Regionu, 25. března 2008

Opava – Slezské divadlo potěší v neděli 30. března především milovníky napětí, protože divadelní prostory ovládne horor. Od 19 hodin uvede v premiéře známý thriller amerického dramatika Fredericka Knotta Čekej do tmy.

K navození atmosféry napětí i strachu užívá autor velmi důmyslné a překvapující motivy, zápletky i shody okolností s důslednými psychologickými motivacemi. Hrdinkou příběhu je nevidomá mladá žena, k níž se bez jejího vědomí dostane panenka plná heroinu. O tuto kořist se zajímají dva zlodějíčci a jeden drsný zabiják, s nimiž nic netušící slepá žena musí svést napínavý souboj o život. Česká premiéra se uskutečnila 10. června 1971 v Městských divadlech pražských (Divadlo komedie) v režii Karla Svobody. Inscenaci s opavskými činoherci režíruje známý televizní a divadelní režisér Rudolf Tesáček, scénu navrhl Václav Fejlek a kostýmy Alice Lašková. Ústřední postavu ztvární nová členka souboru Hana Baroňová a jejími spoluhráči budou Kostas Zerdaloglu, Jakub Stránský, Martin Táborský, Michal Stalmach, Sabina Muchová, Kamila Srubková, Petr Vaculík.

Britský dramatik Frederick Knott vystudoval práva v Cambridgi, sloužil v britské armádě v hodnosti majora a po roce 1946 se přestěhoval do USA. Zemřel roku 2002 ve věku šestaosmdesáti let v New Yorku a zůstal známý jako autor tří skvělých thrillerů.
První hra Dial M for Murder, původně napsána pro televizní inscenaci BBC, se stala divadelním hitem. Vstup na jeviště však měla komplikovaný. Autor ji rozeslal do řady divadel, ale byla odmítána s vysvětlením, ž má sice zajímavou zápletku, ale jako celek by diváky nezaujala. Premiéru nakonec měla roku 1952 v londýnském Westminster Theatre in Victoria a následoval úspěch v New Yorku.. Všiml si jí i známý filmový agent Alexander Korda, který od Knotta odkoupil práva a napsal podle hry scénář pro Hitchocockův film z roku 1954. Zahráli si v něm Grace Kelly a John Williams, který získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Do další filmové verze v režii Andrew Davise z roku 1998 pod názvem A Perfekt Murder byli obsazeni Michael Souhlas, Gwyneth Paltrow a Viggo Mortensen.

Druhý divadelní thriller napsal Knott v roce 1960 s názvem Write Me A Murder a premiéru měl v New Yorku. Posledním zmíněným thrillerem je hra Watt Untill Dark, známá také pod názvy Čekej do tmy nebo Tma je má naděje. Vznikla roku 196 a premiéru měla na Broadway, kde se v sedmdesátých letech dočkala 374 repríz. Uvedena byla také v londýnském West Endu Theatre. Příběh inspiroval režiséra Terence Younga k natočení snímku z roku 1966, ve kterém si hlavní roli zahrála slavná Andrey Hepburn. Za svůj herecký výkon získala svou v pořadí už pátou nominaci na Oscara. Jen pro zajímavost – Knottovi životopisci si neodpouštějí poznámku ohledně dramatikovy vášně pro nejrůznější druhy sýrů. Pozorní diváci si v jeho hrách mohou všimnout frekventovaného výskytů různých typů těchto mléčných pochoutek a speciálně reoqueforu.

Stáhnout orginální článek

Blanka Fišerová soutěžila o Cenu Alfréda Radoka

Jitka Hrušková, Deník regionu, 19. Března 2008

Opava / Mezi jedenácti nominovanými autory na Cenu Alfréda Radoka v oboru nejlepší původní česká divadelní hra byla letos také dramaturgyně Slezského divadla Blanka Fišerová. Pro herečku a režisérku Janu Janěkovou napsala hru, nazvanou Zatím si nejsem jistá názvem.

Mezi laureáty se mladá autorka sice nedostala, ale společně s interpretkou se v neděli 16. března zúčastnila slavnostního předání Ceny Alfréda Radoka 2007 v pražském divadle Kolovrat. Porota vybírala z pětapadesáti dramatických textů a první cenu za hru Don Juan v posteli převzal Miroslav Djablík z rukou Václava Havla.

Děj hry Blanky Fišerové se odehrává v několika rovinách. „ Ústřední postavou je básnířka, která v minulém režimu nemohla moc publikovat. Doba se však změnila a její verše si skupina extremistů vybrala k citování na veřejnosti, ani by autorku o tomto záměru informovala. Básnířka se tím dostala do nepříjemné situace a musela dokazovat, že s extrémním proudem nemá nic společného. Přitom vede debatu se svým mrtvým manželem, který ji velmi pomáhal i přesto, že měl zcela odlišné politické názory,“ přibližuje dramaturgyně opavského divadla stručnou náplň své vytvořené inscenace Zatím si nejsem jistá názvem.

Ceny každoročně uděluje Nadační fond Cen Alfréda Radoka ve spolupráci s agenturou Aura-Pont a časopisem Svět a divadlo. Letos se novým partnerem soutěže stala Knihovna Václava Havla a Aura-Pont s ní připravuje scénická čtení, která představí úspěšné soutěžní texty divákům. Během jejich přípravy autoři dostanou příležitost spolupracovat v týmu s dramaturgem a režisérem na rozvíjení dramatického potenciálu textu a jeho dotvoření.
Také v letošním ročníku bude mezi nominovanými dramatiky díky spolupráci s Divadelním ústavem, londýnským Českým centrem a proslulým britským divadle Royal Court Theatre vybrán účastník měsíčního rezidenčního pobytu v Londýně.

Stáhnout orginální článek

Slezské divadlo vybralo tituly do nové sezony

Jitka Hrušková, Deník regionu, 18. Března 2008

OPAVA – Šéfové činoherního i operního souboru nastínili ve čtvrtek 13. března na setkání s médii a primátorem města dramaturgický plán nové sezony. Výběr repertoáru souvisí s vnitřní ekonomikou divadla.

Nová sezona činoherního souboru bude patřit tvorbě Williama Shakespeara. „ Podařilo se nám nalézt tituly, které se do limito vejdou, a chceme udržet různost předloh, stylu a inscenátorské práce tak, aby známý autor diváky zaujal. Pracovní název celého souboru zní: Pětkrát Shakespeare,“ říká šéf činohry Zdeněk Černín. Shakespearova tvorba bude v nové sezoně zastoupena díly Jak se vám líbí, Veselé paničky andorské, Romeo a Julie, Hamlet a Bouře.

Operní scéna chystá „velkou operu“ Lucie z Lamermmuru, s níž počítá také pro účast na fetivalu v Praze. Dalšími operními tituly budou Riboletto a Carská nevěsta, kterou diváci poznají v ruském originále. Při jejím uvedení tak divadlo využije i národnost svých sólistů Alexandra Vovka a Andreje Shkurhana. Z operet je v plánu známý Bratránek z Batávie a méně známé Boccacio, nabídku doplní jedno baletní představení a pro příští sezonu divadlo nepočítá s žádným muzikálem. „ Uvedli jsme už proslulá díla Hello Dolly, Sugar a v červnu nasadíme ještě My fair lady. S dalšími možnými tituly zatím počkáme,“ vysvětlil záměr šéf operní scény Damiano Binetti.

Velký úspěch má u opavského publika současné uvedení dvou Pucciniho jednoaktovek: Gianni Schicchi a Sestra Angelika, které mnozí označují dokonce za hit letošní operní sezony. Na toto představení se přijeli podívat také odborníci z Prahy. „ Po zhlédnutí nám však vytýkali klasické provedení bez moderních prvků. Diváci však upřednostňují právě klasické provedení a pro nás je směrodatný jejich názor. Operním inscenacím proto i dále necháme jejich původní klasickou podobu,“ vysílá Damiano Binetti milovníkům oper zprávu, která je určitě potěší.

Stáhnout orginální článek

Ředitel divadla: Ve skříni už kostlivci nestraší

Jitka Hrušková, Deník, 15. Března 2008

Finanční situace Slezského divadla je v souladu s účetními předpisy. Takový je výsledek auditu za rok 2007

Opava / „ V divadelní skříni nám už žádní kostlivci nestraší a finanční ztrátu z minulých let ve výši 8 milionů korun začínáme umazávat. V roce 2007 se nám podařilo vytvořit zisk ve výši 1 200 000 korun, získaný hlavně úsporami v nákladech a navýšením tržeb. V nastoupeném trendu budeme dál pokračovat tak, abychom zmíněnou ztrátu do konce roku 2009 zcela zlikvidovali,“ řekl ředitel divadla Jindřich Pasker.

Jedna z divadelních strategií je zaměřena na oblast prodeje a na posílení zájezdové činnosti, zaměřené mimo jiné i na zlepšení pozice opavského divadla v republice. Dohodnuty jsou už výjezdy do Třince, Hradce Králové, Olomouce, Kroměříže a dalších měst. „Marketingová strategie je založena na osobním kontaktu pověřeného pracovníka s představiteli divadel a kulturních zařízení. Činoherní inscenace nové sezony budeme osobně nabízet také školám, protože jsou pro výuku tematicky vhodné,“ dodal ředitel Pasker. Úspěchy byly zaznamenány nejenom v hospodářské, ale také v umělecké sféře působnosti Slezského divadla. O nich pak blíže hovořili umělečtí šéfové obou souborů.

Zdeněk Černín v souvislosti s hospodařením uvedl, že jednotlivá představení bývají vyprodána, což je vzhledem k velikosti Opavy velmi potěšující. V této souvislosti si posteskl na nezájem pražských médií, který si Slezské divadlo nezaslouží. Hlavním důvodem je zřejmě velká vzdálenost mezi Prahou a Opavou. Při hodnocení vyzdvihl komedii Blbec k večeři, která byla divácky nejúspěšnější inscenací loňské sezony a stále zůstává na repertoáru. Velkou reprízovost mají také hry Lakomec a Naši furianti. „Za poslední tři roky se nám podařilo opavské diváky trochu vychovat pro náročnější tituly,“ konstatoval šéf opavské činohry Zdeněk Černín.

Spokojenost s uplynulou sezonovou netaji ani šéf opery Damiano Binetti. Její výsledky dokazují, že reputace souboru šla hodně nahoru a zejména uvedení japonské opery Yuzuru se setkalo s vysokým uznáním předních operních odborníků.

Primátor Opavy Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že ekonomika v divadle už funguje a vlajkové lodi opavské kultury se daří. „Myslím, že diváci jsou také spokojeni. Město připravuje čtyři projekty zaměřené na kulturu a jedním z nich je modernizace divadla. Jsou to správně vynaložené penízem, protože Slezské divadlo dělá Opavě čest, a jsme pyšní na to, že ho máme,“ řekl Stanjura.

Stáhnout orginální článek

Opavský činoherní soubro dostává nové posily

(jih) , Deník, 13. Března 2008

Opava / Do Slezského divadla přicházejí v současné době dva mladí herci, kteří doplní stávající činoherní soubor. V březnové premiéře hry Čekej do tmy ztvární ústřední postavu slepé ženy Hana Baroňová. Čtyřiadvacetiletá absolventka Vyšší odborné školy herecké v Praze nyní studuje na opavské Slezské univerzitě obor Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo. Filmoví diváci ji už mohli vidět jako Janu v Rafťácích, jako Blanku v Kouzelném mostu nebo ve snímku Smutek paní Šnajdrové. Česká televize ji obsadila do dokumentu o Komenském a televize Prima do seriálu Velmi křehké vztahy, ve kterém ztvárnila roli Ilony Kudrnové. Divadelní prkna si Hana Baroňová osahala už dvakrát v Pidivadle a jednou v Divadle Extrém.

Do pánské části souboru přichází šestadvacetiletý absolvent brněnské JAMU Peter Strenáčik.
V české i slovenské televizi si už vyzkoušel roli moderátora, působil v modelingu a účinkuje také v seriálu Ošklivka Katka. Zkušenosti má rovněž s hudebními projekty a na prknech brněnských divadel i v banskobystrickém Divadle malých javiskových foriem vytvořil několik rolí v činohře i v muzikálu. Ve Sleském divadle má angažmá od března letošního roku a v současné době přebírá v inscenacích ze Života hmyzu, Sluha dvou pánů a Marie Stuartovna role herců Marka Kunce a částečně i Petra Klimeše, kteří opavskou činohru opustili.

Stáhnout orginální článek

Puccini opavské diváky rozesmál, nadchl i rozplakal

Milena Křístková, Region Opavsko, 11. Března 2008

Opava – Poslední premiéra Slezského divadla se mimořádně vydařila. Pucciniho úžasná hudba a výkony pěvců dokázaly publikum pobavit, rozesmát i dojmout. Při poslední oponě děkovali diváci aktérům potleskem vestoje.

Úžasné! Nádherné! Vynikající! Těmito přívlastky častovali diváci první březnovou premiéru operního souboru. Dramaturgie měla mimořádně šťastnou ruku, když sáhla po dvou samostatných jednoaktových, u nás méně známých operách skvělého Giacoma Pucciniho. První z nich, nazvaná Gianni Schicchi, je jedinou komickou Pucciniho operou a podle odborníků patří tato buffa k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v operním komickém žánru napsáno. Děj o lakotných pozůstalých po bohatém florentském měšťanu vychází z Dantovy Božské komedie. Puccini zcela novým kompozičním způsobem vede ansámblovou operu, projevuje se jako skvělý dramaturg ve stavbě příběhu i zápletky. Ostré střídání rytmů a melodických témat, která čerpají i z italské lidové písně a dětských hříček, dodávají příběhu neuvěřitelnou svěžest a jiskru. Tu plně zdůrazňují také vyrovnané výkony všech postav v čele s mazaným taškářem Giannim Schocchim v podání vynikajícího Andreje Škurhana. Všichni pěvci pod mistrnou taktovkou dirigenta Damana Binettiho a ve skvělé režii Jany Andělové-Pletichové vytvořili barvitou humornou fresku plnou života a pohybu.

Jestliže první jednoaktovka diváky pobavila a rozesmála, pak druhá – Sestra Angelika – zasáhla citlivější duše přímo do srdce. Děj příběhu o provinilé mladé šlechtičně, která je pro svůj hřích vyhnána z lůna rodiny a donucena žít v klášteře, není v literatuře ničím výjimečným. Výjimečná je Pucciniho hudba, která mistrně vyjadřuje dramatické situace a kontrast dvou částí. První, poklidnější, navozuje atmosféru života jeptišek, kterou skladatel důvěrně znal zásluhou své sestry Rameldy. Ve druhé polovině soustřeďuje Puccini veškerou pozornost na hlavní tragickou ženskou hrdinkou. A to až po tragické vyvrcholení. Opět je třeba pochválit vyrovnané výkony všech ženských postav. Samostatnou zmínku si rozhodně zaslouží Šárka Maršálová, která excelovala v roli tvrdé a nesmlouvavé kněžny – tety hlavní hrdinky. V hlavní roli sestry Angeliky zazářila skvělá Katarína Jorda Kramolišová. Tragickou postavu mladé matky obdařila paní Katarína nejen svým úžasným hlasem, ale také výjimečným emocionálním nábojem. Publikum oslnila a uchvátila. Nemalou zásluhu na celkovém vyznění měli také členové dětských souborů Cvrčci a Domino i korepetitorka Libuše Vondráčková. Všem společně se podařilo vykouzlit na jevišti dva krystalicky čisté útvary, odrážející podstatu lidského života. Zrození, lásku, bolest, trápení, život i smrt. Smích a radost. Bolest i slzy. Bez falešného patosu, bez sentimentu a pozlátka. Mistr Puccini by byl jistě potěšen.

Stáhnout orginální článek

Pucciniho dílka provází nadšený potlesk diváků

Jitka Hrušková, Deník Opavsko, 5. Března 2008

Opava / Slezské divadlo uvedlo v neděli 2. března dvě Pucciniho jednoaktovky Gianni Schicchi a Jeptiška, nastudované v italském originále. V režii Jany Andělové-Pletichové v nich vystupují všichni sólisté, sbor a divadelní orchestr, vedený šéfem operního souboru Damanem Binettim. Autorem scény je Jaroslav Milfajt a kostýmy vytvořil Roman Šolc. Pro lepší pochopení děje mohou diváci sledovat český text na čtecím zařízení. Uvedením Pucciniho děl připravilo Slezské divadlo milovníkům klasické operní tvorby skutečně krásné hudební i pěvecké zážitky.

V první části je baví komickým příběhem, jehož název je jménem ústřední postavy. Chytrý muž dokáže přelstít hamižné příbuzné bohatého nebožtíka, a zajistit tím věno pro svou nemajetnou dceru. Ve druhé části diváky uchvacuje tragický příběh mladé šlechtičny, kterou rodina po narození jejího nemanželského dítěte zavrhla a poslala na zbytek života do kláštera. Dokonalé pěvecké výkony účinkujících a strhující závěr příběhu publikum při premiéře doslova zvedl z křesel. Také v opavském divadle se konečně stává dobrým zvykem, že diváci děkují umělcům při závěrečném potlesku vestoje. Je to velmi příznivý vývoj jejich projevů poděkování za mimořádný zážitek.

Stáhnout orginální článek – část 1

Stáhnout orginální článek – část 2

Tomsa: Mou životní vášní zůstává balet

Jitka Hrušková, Deník, 16. 2. 2008

Na oživení a zkvalitnění baletního souboru Slezského divadla má velký podíl jeho šéf, baletní mistr Martin Tomsa.

Své bohaté zkušenosti úročí z působení v předních baletních souborech a snaží se navázat na dobré jméno dřívějšího baletního souboru.

Býval jste chlapec posedlý tancem?

Jak se to vezme. Pohybové i hudební dispozice jsem míval už jako malý kluk. Hrál jsem na housle a zabýval jsem se judem i bojovým uměním ninpo, ve kterém mám druhý dan. S baletem jsem však začal až ve čtrnácti letech, což bylo dost pozdě.

Jak jste se k němu dostal?

Otec si přečetl oznámení, že konzervatoř vypisuje zkoušky do baletního oddělení a navrhl mi, ať to zkusím. Víc mě sice zajímalo herectví, ale zkusil jsem balet s tím, že v případě problémů přestoupím na herecký obor. Zkoušky jsem ke svému překvapení udělal na první pokus a balet mě chytil tak, že jsem mu zůstal věrný.

Balet je vykoupený dřinou. Ani ta vás neodradila?

Dřina to skutečně je, ale vadí mi daleko méně než vysedávání u počítače. Jsem dobře vytrénovaný a snažím se být pořád v pohybu.

Studium konzervatoře je prý nepřetržitým flámem. Je to pravda?

U někoho asi je, ale já jsem míval vyučování a tréninky celý den a večer jsem býval na nějaké flámování už hodně utahaný. Netvrdím, že jsem se společnosti vyhýbal, ale bylo to v rozumné míře. Na školu mám dobré vzpomínky už proto, že jsem se býval v ročníku většinou sám s pěti děvčaty, a to bylo docela zajímavé.

Jak se ostravský konzervatorista dostal do „Zlaté kapličky“?

Konkurzem. Po technické stránce jsem si docela věřil, a tak jsem zkusil štěstí. Některé obtížné variace jsem dokonce zvládl jako jediný uchazeč a nemusel jsem čekat na písemné vyrozumění. Hned ten den jsem se od tehdejšího šéfa baletu Jiřího Němečka dozvěděl, že jsem novým členem jeho souboru.

Tomu se říká pád do hluboké vody. Jak jste se mezi vyhlášenými umělci cítil?

Nemohu si stěžovat, parta tam byla výborná a prošel jsem s ní klasickými baletními díly. S osobnostmi, jako byli například Vláčilová nebo Harapes, jsem se toho hodně naučil.

Proč jste odešel?

Protože jsem dostal lákavou nabídku vystupovat v zájezdovém souboru Roberta Baloga na zahraničních představeních a to se s provozem Národního divadla neslučovalo. Po různých evropských zemích jsem s ním jezdil pět sezon, na které moc rád vzpomínám.

Jsou v zahraničí znatelné rozdíly v reakcích publika?

Jsou. Ve Francii například diváci netleskají při jednotlivých výstupech, což mě nejdřív trochu znervózňovalo. Ale závěrečný potlesk byl pokaždé spontánní, a to už bylo hodně příjemné. V Itálii jsou diváci naopak ohromně temperamentní a okamžitě dají najevo co se jim líbí. Tleskají prakticky neustále, a to je pro účinkující hodně povzbudivé hned od začátku.

Dáváte přednost klasice nebo moderně?

Vyložené klasická díla mám rád, ale k srdci mi přirostla moderní neoklasika, kterou bych v budoucnu rád uvedl i v opavském divadle.

S pěti páry to nebude jednoduché.

V současné době máme v souboru skutečně jen pět baletek a pět tanečníků, ale výhledově uvažujeme o přibrání dalšího páru. S tím počtem by se představení moderního baletu už dalo udělat.

Kde jste poznal manželku?

Na jevišti ostravského divadla. Šel jsem se podívat na představení a do oka mi hned padla nejkrásnější baletka. Po představení jsme se setkali v klubu, kde jsem ji poprvé oslovil. Slovo dalo slovo a po šesti letech byla svatba.

Manželka je z branže, a proto máte i společné prázdniny. Jak je trávíte?

Trochu pracovně, trochu u moře a trochu na zahrádce, kde jsem také docela rád. Ne že by mě bavilo hrabat se v hlíně, ale káva vypitá v klidu pod sluncem na trávníku mi vyloženě chutná. Prázdniny si tak užívám, že vstávám dokonce hodně brzo, abych z nich nic nepromarnil.

Potřebu adrenalinu asi nemáte.

Naopak, ten mi dělá vyloženě dobře a souvisí s pohybem. Kromě tance a bojového umění si v rámci možností nenechám ujít žádný letecký den a to nejenom pro dívání. Za sebou mám už tři individuální seskoky padákem i seskok benger jumping z padesáti metrů do moře. Byly to perfektní zážitky.

Vlezl byste i do lví klece?

Kdepak, ze zvířat mám respekt! Netvrdím, že bych se všech doslova bál, ale osud s nimi raději nepokouším. Velká bývají daleko silnější než člověk a některá malá zase nebezpečnější. Z toho vyplývá, že proti přírodě jsou na tom lidé pořád špatně.

Stálý přísun adrenalinu nabízí i kaskadérství. O něm jste nikdy neuvažoval?

Jednu dobu tak vážně, že jsem se byl o této možnosti na Barrandově informovat. Bylo mi však řečeno, že je to práce na plný úvazek a balet jsem opustit nechtěl. Tak jsem si to rozmyslel. U kaskadérů tehdy navíc nebylo jasné, jakou formou budou dál fungovat a v Národním divadle jsem měl jisté angažmá. Musel jsem trochu myslet na stará kolena.

Kdy jsou u tanečníků stará kolena?

Jak u kterého. Někteří mívají problémy už v mladém věku a musejí si hledat uplatnění mimo obor. Já jsem zatím naštěstí docela fit a tančit mohu dál. Tanečníci původně odcházeli do důchodu dřív, ale to už neplatí. Důchodový věk teď mají stejný jako lidé v jiných profesích.

Jak se vám v Opavě líbí?

Moc. Pracovní atmosféra v divadle je vyloženě tvůrčí a všichni máme společný zájem na co nejlepším odvedení profesionálního výkonu. K tomu mám i plnou podporu od vedení divadl a snad i přízeň diváků.

Prozradíte své největší přání?

Osobně bych chtěl, aby mi zdraví a tancování vydrželo co nejdéle a profesně, aby byl opavský baletní soubor brán jako srovnatelný s dalšími divadly v republice. Věřím, že to nejsou žádná nesplnitelná přání.

Stáhnout orginální článek

Návštěva u Straussů se povedla

Jitka Hrušková, Deník, 15. 2. 2008

Opava / Příjemný zážitek v uvolněné atmosféře čekal v neděli 10. února návštěvníky Slezského divadla na premiéře komponovaného pořadu Večer nejen u krále valčíků. V podání divadelního orchestru, vedeného šéfem operního souboru Damanem Binettim, zazněly nejznámější díla otce a syna Straussů. Dojem z krásných melodií umocnily taneční výstupy baletního souboru. Do uměleckého i rodinného života této známé rakouské dynastie nechala publikum nahlédnout Zdeňka Mervová s Evženem Truparem.

Diváci nadšeně děkovali účinkujícím během pořadu dlouhotrvajícími potlesky, které měly své opodstatnění. Při závěrečné děrovačce se kromě obvyklých květin a balíčků na jevišti objevila i netradiční pozornost v podobě živého štěňátka s velkou mašlí. Tento nezvyklý dárek skončil v náručí jedné z baletek, kterou vyjevené chlupaté klubíčko evidentně potěšilo. Návštěvníci premiéry byli navýsost spokojeni a nešetřili slovy uznání i chvály. S podobnými pocity mohou počítat i diváci v reprízách, protože líbivá hudba obou Straussů zůstává plným právem dál světovým hudebním bohatstvím.

Stáhnout orginální článek

Strana 19 z 23« První...10...1718192021...Poslední »

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky