Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

Premiéru Testosteronu provázely salvy smíchu

Listy Moravskoslezské, Soňa Valentýnová, 13. 11. 2007

OPAVA – Salvy smíchu, bouřlivý potlesk a mnohokrát zvednutá opona provázely premiéru černé komedie Testosteron na scéně opavského Slezského divadla. Peprné repliky a živočišná zápletka dokázaly většině diváků příjemně zvednout hladinu endorfinů a polechtat bránici, jiným však pohnuly žlučí. Nedostudovaný historik, bývalý novinář, filmový a televizní scénárista a úspěšný autor divadelních her. Takto by se dala stručně popsat profesní osobnost dvaačtyřicetiletého varšavského rodáka Andrzeje Saramonowicze, autora drsné komedie o chlapech, kteří debatují o ženách, ale vlastně také o sobě. Saramonowicz psal Testosteron pro konkrétní herce. „Viděl jsem jejich tváře, věděl jsem, jak se pohybují, jaký mají temperament, jakou kadencí tvoří věty, a to mi dalo mnoho,“ přiznává autor. Samotný námět hry o mužském pohledu na city byl podle něj reakcí na ženská vyznání a kréda, která zaplavila tisk i knižní trh koncem 90. let. Zatímco ženské časopisy chrlily rady o tom, jak dosáhnout orgasmu a také jak si udržet muže, autora napadlo, že by stálo za to povyprávět, jak je těžké být člověkem, když tím člověkem je muž. Příběh o svatbě, která se neuskutečnila, protože nevěsta se před oltářem přiznala k tomu, že miluje jiného, poskytl osnovu pro předivo vtipných, kritických, někdy trpkých a jindy laskavých náhledů na život a vztahy mezi muži a ženami.

Toto předivo Saramonowicz zpevnil a vyšperkoval závěry studií z oblasti sociobiologie, vysvětlující chování mužů neúprosnými přírodními zákony. A také ze studií o chování savců, ptáků, ba i mikroorganismů. Ne zbytečně jsou dvě z hlavních postav vědeckými pracovníky. Ženich Kornel (Jakub Stránský) je ornitolog, ženichův přítel Robal (Michal Stalmach) je mikrobiologem. Ženichův bratr Janis (Václav Hanzl j.h.) je advokát, společenský vzorek doplňují číšník Titus v podání Zdeňka Jordy, bubeník a perkusista Fistach ztvárněný Petrem Vaňkem j.h., copywriter a textař Tretin v podání Františka Černína j.h. a citlivý a láskyplný „tvrďas“ Kostas Zerdaloglu jako ženichův otec. Přestože na jeviště během představení nevkročí ženská noha, je zde fenomén Ženy přítomen neustále, každou minutu, každou vteřinu. Žena matka, milenka, manželka, sestra, ba i tetička – všechny v chlapech na jevišti nacházejí své kritiky, obdivovatele, ochránce, odpůrce, milovníky, lovce, tyrany i obětní beránky… Tak, jak to ostatně přináší samotný život.

Premiéra Testosteronu se v Polsku uskutečnila v polovině roku 2002, komedie měla v první sezoně více než stovku repríz před 30 tisíci diváky. U nás se dočkal Testosteron prvního uvedení letos v dubnu v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v překladu Tomáše Svobody a v režii Davida Czesaneho. V Opavě se režie stejného překladu velmi zdařile ujal hostující Michal Lang, který si vzal za své i výběr hudby. Pod jeho vedením podávají všichni herci vyrovnané, mnohdy strhující výkony. K nejzajímavějším patřil projev Kostase Zerdaloglu či Zdenka Jordy, který navíc hrál na klávesy a v hudebních vstupech prezentoval svou vlastní tvorbu. Líbil se nešťastný a nakonec šťastný ženich Jakub Stránský. A Vaňkův Fistach se svými typickými výroky se na dlouhou dobu zapíše do paměti nejen premiérového publika. To opavské bývá často označováno za „kultivované a vychované“. Tentokrát se přes drsný slovník všech postav na jevišti docela nekultivovaně zato však z plných plic smálo, ba řehtalo. Nutno ovšem dodat, že se našli i diváci, kterým se vulgarizmy a hrubozrné výrazy velice nelíbily. Ale byli rozhodně v hodně malé menšině.

Hormony se bouří na jevišti divadla

Region Opavsko, Naďa Satková, 13. 11. 2007

Opava – Od neděle 4. listopadu už my, ženy, konečně víme, jak se muži chovají v naší nepřítomnosti. S kým se stýkají, jak o nás mluví, jakými slovy se vyjadřují o našich přednostech. Rádi také soutěží a poměřují mezi sebou důležité části těla i počty svých partnerek. Občas se chovají jako zvířata, holdují sexu, jídlu a alkoholu a přitom tvrdí, že za to nemohou oni, ale testosteron….

Slezské divadlo uvedlo komedii Andrzeje Saramowicze Testosteron a riskovalo, že z ní budou diváci odcházet pobouření a nespokojení. Od inscenování Marberovy krutě pravdivé hry Na dotek, která takové pozdvižení vyvolala, uplynuly tři roky a diváci si za tu dobu zvykli, že se na jevišti nemusí stále mluvit blankversem. Postavy Saramonowiczovy hry nechodí pro vulgární slovo daleko, lascivními přirovnáními se komedie jen hemží, ale současný svět je v ní zobrazen objektivně a jakékoli zjemňování mluvy by působilo neadekvátně.

Autor tvrdí, že je pro něj nejdůležitější příběh, což potvrzuje také v této hře. Místa plná vtipně ironických narážek se střídají s méně zábavnými „vypravěčskými“ pasážemi, ale nejdůležitější je pointa – srozumitelná, úsměvná a nečekaná.

Ocitáme se na řecké svatbě, tedy na jejím nevšedním finále ( nevěsta od oltáře utekla). Na scéně, jejíž autorkou je Lucie Loosová, defiluje sedm přesně typově obsazených herců. Jakub Stránský a Michal Stalmach jako vědci, kteří lásku zkoumají z hlediska biologie a chemie. Zdenk Jorda coby zástupce ryze živočišných pudů v roli nepříliš důvtipného číšníka. Hostující Václav Hanzl a František Černín představují muže, kteří místo slov nechávají jednat své paže a dynamický konflikt si rozhodně nepředstavují jako férovou výměnu názorů. Rockera-bubeníka bezchybně ztvárňuje Petr Vaněk – přestože je o mnoho let starší, než postavě předepisuje autor. Kostas Zerdaloglu hraje roli téměř mu šitou na míru – Řeka Stavrose.

Režisér Michal Lang hru ozvláštnil gagy a některými podařenými aktualizacemi („Ženy nás donutí vynalézt fotbal, a pak přepínají na Růžovou zahradu.“) Představení však v některých momentech postrádalo energii, tempo se kamsi vytratilo a postavy deklamovaly další z neeufemistických monologů. Naopak taneční výstupy provázené jednoduchým, ale stále zrychlujícím hudebním motivem svižnost nepostrádaly a staly se jednoznačným vrcholem večera.

Dramaturgická odvaha zařadit hru na repertoár zčeřila opavské divadelní vody. Hra je trefná a herci se opravdu činí. Pokud by se zohlednilo množství vypitého alkoholu a temperamentní řecká mentalita, mohly gejzíry vtipu tryskat ještě výš.

Stáhnout orginální článek

Komedie vypráví o těžkém životě mužů mezi ženami

Deník, Jitka Hrušková, 9. 11. 2007

Opava – Diváci přicházející do Slezského divadla na komedii Andrzeje Saramonowicze Testosteron mohou očekávat lecos. Plakát, zvoucí na inscenaci, slibuje striptýz protagonistů a do jisté míry nelže. Zcela nahé jsou však většinou jen jejich „rozervané duše“, využívané úskočným ženským pokolením.

Teprve v závěru dochází také na odhalená pozadí, která v hledišti při premiéře vyvolala bouři nefalšovaného veselí. Pokud má autor toto komicky akční dílko dobře vypozorované ze života, nebývají pánské jízdy v hospodách zrovna idylickou záležitostí. Hra o sedmi mužích s různými zkušenostmi je vyšperkovaná vtipnými dialogy, pracuje s nadhledem, ale klade i značné nároky na herecké projevy jednotlivých protagonistů.

Civilní pojetí beze zbytku zvládá zejména Kostas Zerdaloglu jako světa znalý Stavros, přelétající od ženy k ženě.. I nejvypjatější situace dokáže zvládnout s potřebnou nadsázkou a bez lákavého přehrávání. Z jeho podání čiší přirozená „Chlapština“ vznětlivého muže s jižanskou krví v naprosto důvěryhodné poloze. V podobném duchu si vede Zdeněk Jorda jako číšník Titus, který vyrůstal bez otce a při výchově v neúplné rodině mu zjevně chyběl mužský prvek.

Nemusí sahat k žádné herecké „berličce“ a s postavou si evidentně rozumí. Hostující Petr Vaněk vystihl chlapácky přímého muzikanta, pohybujícího se v šoubyznysu už bez iluzí, v tradičně kvalitní formě.

Naivního ornitologa Kornela, kterého proradná zpěvačka využila ke svému zviditelnění tím, že mu utekla přímo od oltáře, ztvárnil Jakub Stránský, jeho vědeckého přítele Robala představil Michal Stalmach a bratra Janise, živícího se právem, předvedl hostující Václav Hanzl. Trojice by si měla dát pozor na občasně sklouznutí do patosu, kterým si chvílemi pomáhá. Možná se trochu bojí toho, co jim na veřejnosti vychází z úst, ale dílčí nedostatky mohou reprízy ještě vyspravit. Hostující František Černín v roli bulvárního novináře Tretina zůstává své postavě hodně dlužný. S tak bezvýrazným projevem by práci u žádného skandálně zaměřeného tisku zaručeně nedostal, ale svou roli u něj možná hraje tréma.

Režii inscenace, která měla ve Slezském divadle premiéru 4. listopadu, má Michal Lang a scénu s kostýmy navrhla Lucie Loosová. Kostasi Zerdaloglu se dařilo i při pohybové spolupráci a závěrečný řecký tanec se Zdeňkem Jordou vyvolal zasloužený aplaus.

Postavy spojují problémy s ženami i hodně prořízlý slovník, který někteří diváci budou zřejmě obtížně vydýchávat. Hra měla premiéru roku 2002 ve varšavském Teatru Montownia a u polských diváků se setkala s velkým úspěchem. Jak bude přijata opavským publikem, prověří reprízy.

Stáhnout orginální článek

Kauza divadla? Tlustá čára

Deník, (mif,jk), 9. 11. 2007

Město se rozhodlo zaplatit dluhy a špatné hospodaření v divadle.

Opava – Slezské divadlo a jeho dluhy. Také o tom jednali v úterý zastupitelé. Výsledek? Se schodkem v hospodaření divadla se musí vypořádat samo město. Jinými slovy: kauza je zametena pod koberec.

Na to, že je něco v hospodaření divadla v nepořádku, upozorňovala již jeho bývalá ředitelka Sylva Gapková v červnu 2000, tehdy ještě jako nezávislá auditorka. Podle její zprávy o hospodaření divadla za rok 1999 účetní jednotka neplnila své zákonné povinnosti.

Paradoxně za jejího působení v čele divadla došlo podle letošního auditu firmy Danělo k některým dalším pochybením, která se podílela na ztrátě ve výši zhruba 8 milionů.

Na druhé straně zpráva vypracovaná Tomášem Bartošem v roce 2003 uvádí, že vnitřní kontrolní systém je účinný a veřejné prostředky jsou využívány účelně. Nicméně jiná zpráva z auditu z roku 2005, po odchodu Gapkové z křesla ředitelky, popsala řadu pochybení v hospodaření divadla. Jedním z nich byl například nepravdivý soupis majetku divadla z 16. září 2003. Uvádí okolo 18 strojů, které ale divadlo v té době již nevlastnilo. Podle kupní smlouvy je prodalo již v červnu 2001.

Letos na jaře podal zastupitel Petr Škarohlíd (nezávislý za KSČM ) na Sylvu Gapkovou a na primátora Zbyňka Stanjuru (ODS) trestní oznámení. Primátor k tomu doplnil: „Trestní oznámení byla podána současným ředitelem divadla i některými zastupiteli, ale policie dospěla k závěru, že nedošlo k trestnému činu a trestní oznámení odložila.“

A jak pohlíží na věc současný ředitel divadla Jindřich Pasker? „Jak bylo řečeno na jednání zastupitelstva, v rámci ekonomické činnosti Slezského divadla v minulých letech došlo k určitým nedostatkům v oblasti selháním lidského činitele. Podle výsledků interních i externích šetření lze toto selhání hodnotit jako neúmyslné, bez zjevného záměru někoho poškodit. Proto jsem nesmírně vděčný, že zastupitelstvo schválilo předmětný materiál, který v podstatě udělal tlustou čáru za touto ekonomickou minulostí.“

Stáhnout orginální článek

Japonské kulturní dny otevřely Opavě nové možnosti

Zpravodaj Hláska č. 10, Listopad 2007

Divadelní šňůra Slezského divadla po Zemi vycházejícího slunce. Studentské výměny mezi Japonskem a Slezskem. A možná i něco z japonské vědy a techniky. To je jen několik možností, které jsou nyní Opavě otevřeny. A otevřely je Japonské kulturní dny v Opavě.

Česká premiéra japonské opery Yuzuru sklízí v republice velké uznání a ohlas. Divadelní kritici pochvalně mručí a občas svá hodnocení proloží superlativy. Návštěvníci kulturních dnů měli možnost navštívit koncert mistrů japonské flétny, na který se musí v Japonsku kupovat lístky rok až dva dopředu. K tomu řada vynikajících výstav, vydařené představení divadla kjógenu, návštěva tuleního robota a další a další akce. A také rozhovory z očí do očí mezi zástupci města Opavy a japonského města Tsukuby o možném navázání kontaktů a případné spolupráci. To vše s velkou podporou důležitých institucí: japonského velvyslanectví či Česko-japonské společnosti.

„Jsme rádi,že jsme mohli tuto akci podpořit. V případě Yuzuru jde v České republice o unikátní představení jedné z nejvýznamnějších japonských oper. Doufám, že opera bude velmi úspěšná,“ uvedl při návštěvě Opavy japonský velvyslanec H.E.Mr. Hideaki Kumazawa.

Spolupráce s Tsukubou má šanci

Pokud by se podařilo navázat hlubší spolupráci mezi Opavou a Tsukubou, mělo by to přímý dopad nejen na kulturní aktivity obou měst. Mohla by se rozvinout například podpora vzájemného turismu. Pokud by spolupráci navázali studenti, je technologicky vyspělé Japonsko nesmírně zajímavou destinací. A je tady ještě jedna možnost. Tsukuba je moderní vědecké město, které vyrostlo před dvaceti lety na zelené louce. Jeho vědecká a technologická síla by se mohla v určité podobě a míře přenést i do Opavy.

V Tsukubě jsou dvě státní a jedna soukromá univerzita. Sídlí zde okolo dvou set firem a žije asi 210 tisíc obyvatel. Před dvěma lety byla mezi Tsukubou a Tokiem vybudována expresní vlaková trať, což zvýšilo atraktivitu města a význam institucí, které se v ní nachází. „Nejdůležitější je, aby se rozvíjela spolupráce na občanské úrovni,“ tlumočil názory tsukubského starosty vedoucí odboru zahraničních vztahů v Tsukubě. „Pokud se taková spolupráce rozvíjí, je možné se o ni opřít a rozšiřovat ji,“dodal. „Souhlasím s tím, že je důležité, aby lidé sami přicházeli s nápady na spolupráci a radnice je pak v jejich nápadech podporovaly,“ reagoval primátor Zbyněk Stanjura.

„Byli bychom rádi, aby lidé do Tsukuby nepřijížděli jen jako do vědeckého města nebo za životním prostředím, ale i za kulturou či svátky,“ uvedl Hiroshi Katanka k možné podpoře a výměně kulturních zkušeností či akcí.

Pokud jde o kulturu, tak by v dohledné době mohla Opava hostovat v Tsukubě. V roce 2009 proběhne každoroční tsukubský kulturní festival. „Festival by mohl být pojat jako svátek české kultury, a byla by to velká příležitost pro prezentaci města. Opavské divadlo by mohlo sehrát jednak svou verzi Yuzuru a jednak by mohlo představit jednu z českých uznávaných oper – například Dalibora. „Tato česká díla totiž nejsou v Japonsku známá, a přitom jde o výborné opery,“! říká režisér Yuzuru Tokio Kenneth Ohska, který výrazně pomáhal při přípravě festivalu. „ Opera v Japonsku a japonském jazyce by byla velkou výzvou a bylo by to velice zavazující,“ podotkl primátor Zbyněk Stanjura.

Kontaktů mezi Tsukubou a Opavou by mohly využí i školy. „ Spolupráce, která by nebyla finančně náročna. Je třeba spolupráce středoškolských studentů s využitím internetu,“ navrhla jedna z iniciátorek celé akce Masako Nakajima. Tsukubský starosta Ichihara už nápad podpořil a odezvu našel i na opavské radnici.

Festivalový mazlíček: robot Paro

I když festival trval relativně krátce, přinesl Opavě řadu příjemných překvapení a velkých zážitků. Mezi největší atrakce patřila návštěva plyšového robota s podobou tuleně – Para – a jeho tvůrce, Takanori Shibaty.

Robot se stal téměř maskotem všech festivalových akcí. Kam přišel, budil pozornost. Věnovali se mu návštěvníci fotografické výstavy i třeba vážného flétnového koncertu. Největší zájem vyvolal při návštěvě dětského oddělení Slezské nemocnice. Děti okamžitě p Mezi největší atrakce patřila návštěva plyšového robota s podobou tuleně – Para – a jeho tvůrce, Takanori Shibaty.

Robot se stal téměř maskotem všech festivalových akcí. Kam přišel, budil pozornost. Věnovali se mu návštěvníci fotografické výstavy i třeba vážného flétnového koncertu. Největší zájem vyvolal při návštěvě dětského oddělení Slezské nemocnice. Děti okamžitě přestaly hrát deskové hry, smetly figurky a začaly se věnovat plyšovému tuleni. A nadšeně se mu věnovaly po celou dobu návštěvy. Primářka oddělení Dagmar Prejzová během návštěvy pronesla, že by se vůbec nebránila, pokud by nějaký sponzor měl zájem robota nemocnici koupit.

Čím si robot získal návštěvníky či malé pacienty? Podobou i chováním. Je hebký, má věrohodné pohyby i reakce na doteky, na hlas – například na své jméno či několik jednoduchých povelů, na světlo a tmu (například blesky fotoaparátů nenesl zrovna s nadšením). Zataháte jej za vousy a on se s kviknutím odtáhne tak, jak by to udělal skutečný tuleň. Vezmete jej do náruče, hladíte jej a on se najednou spokojeně rozvrní a otáčí za vámi hlavu. Tyto reakce mu umožňuje řada senzorů rozesetých po celém těle a důmyslně naprogramované chování.

„Tuleň má ještě jednu výhodu. Nikdo jej v Japonsku neměl v ruce. Když uděláte kybernetickou kočku, tak ji každý podrbe, řekne: není to špatné, ale pak se vrátí ke skutečné kočce. U tuleně není možnost přímého srovnání a není vnímán jako více či méně zdařilá nápodoba něčeho, co máte běžně v ruce,“ uvedl vynálezce robota Takanori Shibata.

„Paro je určený pro běžné domácnosti, kde je náhradou za domácího mazlíčka. Jeho druhé určení je terapeutické, v nemocnicích či domovech důchodců, kam nemají běžně zvířata přístup,“ vysvětlil jeho přínos Takanori Shibata. „Pomáhá zmenšovat napětí, pomáhá uvolnit celkové napětí organizmu při chronických depresích, pomáhá i při celkové otupělosti. Má vliv na hormonální produkci, kterou lze jeho přítomností a péčí stimulovat, má příznivý vliv při problémech krevního tlaku a je stimulujícím prvkem při některých mozkových onemocněních, například se často projevil kladný efekt u osob s Alzheimrovou nemocí,“ dodal vědec.

Vývoj robota začal v roce 1993. V roce 2005 se prodávala jeho první verze. Během vývoje vědec absolvoval například pobyt v severských zemích, aby zkoumal skutečné chování tuleňů a nahrál si jejich zvuky. V rámci návštěvy České republiky navštívil Takanori Shibata rodiště i hrob Karla Čapka, muže, jenž dal robotům jméno.

Mistři Japonské Flétny

Chcete-li si je živě poslechnout, musíte si naplánovat návštěvu koncertu se značným předstihem. Jejich koncerty jsou v Japonsku beznadějně vyprodány na rok až dva dopředu. Navzdory vytížení se je ale díky spoluorganizátorům podařilo získat na jeden den v rámci jejich evropské cesty. Hiroyuki Kojnýma a Tuniko Kaneko patří mezi největší mistry japonské flétny.

Pro koncerty přímo vyžadují malé prostory s kvalitní akustikou. Proto si vybrali sál opavské církevní konzervatoře. Při samotném koncertu na bambusové nástroje využili nejen koncertní prostory, ale celou budovu. Při některých skladbách se hudba obou mistrů doslova fyzicky vzdalovala i sbližovala. „Jedinečný koncert sólových hráčů na tradiční japonské bambusové flétny, pana H. Koinumy a slečny Y. Kaneko, byl pro posluchače mimořádným uměleckým zážitkem. Z řad studentů byli nadšeni hlavně studenti 5. a 6. ročníku studující improvizace, kteří ocenili především improvizační schopnosti obou interpretů,“popsala atmosféru koncertu ředitelka Církevní konzervatoře v Opavě Eva Bláhová.

Konzervatoř navštívil i japonský velvyslanec H.E.Mr. Hideaki Kumazawa. „Jeho excelence pan Kumazawa je kromě svých diplomatických schopností velkým znalcem umění a ocenil nejen krásné prostory konzervatoře, ale především také umělecké schopnosti našich studentů, kteří pro pana velvyslance uspořádali koncert,“ uvedla Eva Bláhová.

Z Japonska do Opavy a zpět

Japonské divadelní frašky kjógen jsou dnes součástí historického dědictví UNESCO. V Česku se s ním můžete seznámit díky Malému divadlu kjógenu. Jeden z jeho členů se divadelnímu umění učí přímo v Japonsku. Je domácím žákem ( nejvyšší učednický stupeň) jednoho z nejlepších japonských mistrů, tedy mužem, který by pak mohl po mistrovi převzít vedení jeho školy. Na opavské představení přiletěl na otočku z Japonska a po představení se vrátil zpět. Takto vážně berou tito lidé tradici starou několik set let..

V Opavě předvedlo divadlo kjógenu tři frašky a na závěr sklidilo velký aplaus. Jeden ze starých kjógenových požadavků: překvapit zrak, potěšit sluch a rozeznít duši, byl v Opavě naplněn.

Stáhnout orginální článek

Činoherní scéna Slezského divadla nabídne poněkud černou komedii

Deník, Jitka Hrušková

Opava – Protagonisty nové inscenace, kterou Slezské divadlo premiérově uvede v neděli 4. listopadu od 19hodin, bude sedm mužů.

Z komedie Testosteron totiž její autor Andrzej Saramowicz jakoukoliv ženskou postavu vyloučil. Vznikl příběh o svatbě, která se neuskutečnila, protože nevěsta teprve až před oltářem prozradila, že miluje jiného. Opavská inscenace bude v překladu Tomáše Svobody a režie se ujal Michal Lang.

Na scéně i v kostýmech Lucie Loosové vystoupí Jakub Stránský jako ženich Kornel, Kostas Zerdaloglu v roli jeho otce Stavrose, Michal Stalmach bude přítelem Robalem a Zdeněk Jorda číšníkem Titem. V inscenaci vystoupí také tři hostující herci – právníka Janise ztvární Václav Hanzl, muzikanta Fistacha Petr Vaněk a textaře Tretina František Černín.

Tuto současnou hru napsal Samarowicz živě šťavnatým jazykem a vyšperkoval ji vtipnými
dialogy.

Vychází v ní z definice evoluce, která vymezuje mužskou podstatu: „Muži jsou osobami přirozeně stvořenými k násilí a vraždám“ a současně hledá odpověď na otázku: Jak být citlivým a oduševnělým člověkem, když jsem biologickým samcem, poháněným hormony? Řeší i problémy na téma Zneužívají muži ženy, nebo je to opačně? Poznatky shrnul právě v Testosteronu, který napsal jako protireakci na různá ženská literární vyznání z konce 90. let, která zaplavila trh vlnou memoárů ve stylu Deníku Bridget Jonesové. „ Ženské časopisy publikovaly články o sto způsobech dosáhnutí orgasmu a rady, jak si udržet muže.

Pomyslel jsem si, že by stálo za to vyprávět, jak těžké je být člověkem, když je ten člověk muž,“ říká dvaačtyřicetiletý polský autor.

Cesta Andreje Saramowicze k dramatické tvorbě byla skutečně hodně složitá. Když nebyl přijat ke studiu práva, dělal přes rok saniťáka na chirurgii. Nepovedly se mu ani zkoušky na medicínu a polonistiku. Po maturitě se pokoušel získat profesi automechanika a nakonec byl přijat na studium historie, které rovněž nedokončil.

Zakotvil v novinách a při nočních směnách začal psát první díla. V současné době je uznávaným dramatikem i filmovým a televizním scenáristou. V Testosteronu dokonale využil nejenom svou osobní „znalost života“, ale také studie z oblasti sociobiologie. Hra měla premiéru roku 2002 ve varšavském Teatru Montownia a v Česku ji poprvé uvedlo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích v dubnu 2007.

Stáhnout orginální článek

Pohádka s aktuálním poselstvím

Právo, Radmila Hrdinová, 30. 10. 2007

Ačkoli operní soubor Slezského divadla v Opavě patří u nás k nejmenším, dává o sobě vědět vynalézavou dramaturgií, ušitou na míru komorně obsazeného tělesa.

Po Poulenkových Dialozích karmelitek, Hurníkově Oldřichu a Božence či Verdiho Loupežnících sáhli Opavští odvážně po exotické operní nabídce a nastudovali japonskou národní operu Júzuru (1952), a to dokonce v originále. Stali se tak mimo jiné držiteli titulu prvního japonského uvedení opery nejaponskými pěvci.

Júzuru (Večerní jeřáb) zpracovává příběh staré japonské pohádky o ptáku, který se z vděčnost ke svému zachránci proměnil v jeho obětavou a pečující ženu. Příběh nese poselství o střetu dvou protichůdných světů – duchovních hodnot a pragmatického materialismu. Pro Japonce je jeřáb symbolem dlouhověkosti a manželské věrnosti, ale i pro Evropana skrývá příběh o obětavé Cú čitelné a aktuální poselství o hodnotě prostého života spočívajícího na základních citových a morálních kvalitách.

Júzuru je pokusem o vytvoření japonské opery v evropském stylu a hudba skladatele Ikumy Dana ( 1924-2001) slučuje inspirace pucciniovského verismu a ravelovského impresionismu s japonskými názvuky. Posluchačsky přístupná a pěvecky nepříliš náročná hudba se pohybuje v tonálně zakotvené harmonii s pentatonickým ozvláštněním a příznačnými motivy. Její orchestrální sazba je barevná a dynamicky bohatě odstíněná, což zvláště vyniká v pečlivém nastudování dirigenta Jana Snítila.

Protagonisté čtyř rolí zasluhují uznání za obdivuhodně zvládnutou japonštinu i citlivý pěvecko-herecký přístup k postavám, jež japonský režisér Tokio Kenneth Ohska vymodeloval v propracované gestické podobě. Inscenace kombinuje inspiraci tradičním japonským divadlem ( výrazné obličejové líčení z divadla kabuki pro záporné typy a stínované divadlo pro vyjádření proměny ženy v jeřába) s realistickým vedením postav. Největší aplaus sklízí po zásluze Katarína Jorda Kramolišová v roli Cú, kterou obdařila něžným, emotivně prozářeným sopránem i zjevem v minuciózně „japonském“ jednání. Michal Vojta zdařile vystihuje proměnu naivního prosťáčka Johjó v člověka posedlého vidinou bohatství. Dobře zazpívané a typově odlišené jsou i dvě negativní figury Johjóových „našeptávačů“ – tvrdý Sódo Petera Soóse a změkčile podlézavý Unru Zdeňka Kapla. Pochvalu zaslouží i výborně připravený Dětský sbor ZŠ Ilji Hurníka v Opavě.

Opera Júzuru není jen exotickým bonbónkem, ale po všech stránkách profesionálně nastudovanou operou, která má navíc šanci stát se divácky úspěšným titulem. Doufejme, že se podaří představit ji i pražskému publiku.

Ikuma Dan: Júzuru

Dirigent: Jan Snítil, režie:Tokio Keneth Ohska, scéna: Alexander Babraj, kostýmy: Tokio Kenneth Ohska a Alexander Babraj, sbormistryně: Ivana Kleinová, scénická realizace a výtvarná spolupráce: Daniel Wiesner a Richard Wiesner, hudební nastudování: Masako Nakajima a Jan Snítil. Česká premiéra 14.10.2007

Stáhnout orginální článek

Opavský operní soubor se rozezpíval japonsky

Hospodářské noviny, Petr Veber, 29. 10. 2007

NOVINKA SLEZSKÉHO DIVADLA

OPAVA, 29. 10. 2007

Česká premiéra japonské opery Júzuru (Večerní jeřáb) ve Slezském divadle v Opavě znamená jednoznačný úspěch. Inscenace, která se bude hrát v abonmá během celé sezony, zdařile mísí tradice západní hudby a východní literární a divadelní poetiky. Júzuru se hrála již v řadě evropských měst, ovšem nikoliv v japonštině. Opava, kde je dílo uváděno v originále, v tom má primát. Po Mexiku je Česká republika teprve druhou zemí na světě, kde se opery japonsky zhostili nejaponští zpěváci. Opavskému souboru takový projekt padne jako ulitý – komornějšímu charakteru díla odpovídá velikost divadla, navíc v posledních letech soubor již několikrát rozčeřil hladinu neotřelou dramaturgií.

Vědec režisérem

Pohádka o jeřábovi proměněném v ženu a o muži, který příliš pozdě pochopí, že její láska by byla víc než peníze, má jedinečnou atmosféru a nese upřímné morální poselství. Autorem opery je již zesnulý skladatel Ikuma Dan, jehož náladová hudba bez extrémů, mnohoznačně a s citem, i když poněkud líbivě, propojuje pozdně romantické evropské idiomy s japonským koloritem. Z našeho hlediska jde o nepříliš originální kompoziční výkon, ale v Japonsku byla opera Júzuru v roce 1952 v rámci moderně orientované tvorby zakladatelským počinem – stala se první japonskou operou v evropském slova smyslu. Její všeplatný námět od slavného dramatika Džundžiho Kinošity má sílu lidového umění a tragičnost mýtu, jehož podání je však v duchu japonského dědictví introvertně zdrženlivé. Režisér Tokio Kenneth Ohska, zajímavá osobnost úspěšná nejen v umění, ale také ve fyzikálním výzkumu, dokázal v Opavě na scéně Alexandera Babraje vytvořit velmi působivou iluzi stylizovaného světa japonské kultury. Dal příběhu dobře odvážené díly dějovosti, výtvarnosti, humoru a poezie. Opera, nastudovaná dirigentem Janem Snítilem, má osobitý náboj a její čtyři sólisté ho naplňují s velkým vcítěním.

Kandidátka ceny Thálie

Hodně iniciativy, nadšení, společenských kontaktů i práce u klavíru do projektu přinesla Snítilova japonská manželka Masako Nakajima, překladem pro české titulky se zapojila také jejich dcera. Je pochopitelné, že dirigent se díky rodinnému zázemí vkládá do hudebního nastudování jinak než někdo, kdo by inscenaci dostal pouze na starost jako úkol. Tři mužští představitelé – Michal Vojta, Zdeněk Kapl a Peter Soós -jsou výborní. Sopranistka Katarína Jorda Kramolišová v hlavní a jediné ženské roli je však víc než to. Posmutnělou a plachou obětavost Japonkyptáka zahrála skvostně a monology obdařila zralým pěveckým umem. Spontánní vyjádření zaslechnuté v kuloárech, že to byl výkon hodný ceny Thálie, je výstižné.

Slezské divadlo chce operu předvést také v Japonsku. Při té příležitosti tam doveze i Smetanova Dalibora, kterého má rovněž na repertoáru. Japonské publikum vybraná díla české hudby miluje, ale Dalibora ještě nevidělo.
Hostování by se mělo uskutečnit do dvou let, a to zřejmě ve středně velkých městech, kam větší operní soubory ze Západu nezajíždějí. Ikuma Dan: Júzuru. Opava, Slezské divadlo. Premiéra 21. 10. Nejbližší repríza 21. 11.

Japonská opera Yuzuru sklidila ovace

Listy moravskoslezské, Soňa Valentýnová, 29. 10. 2007

Japonská opera Yuzuru sklidila ovace

OPAVA – Pohádka o lásce, vděčnosti, lidské závisti i nenasytnosti, to vše je japonská národní opera Yuzuru. V české i evropské premiéře v podání nejaponských umělců ji uvedlo Slezské divadlo v Opavě. A úspěch byl nemalý.

Členové opavského operního souboru se v červnu rozloučili se svým publikem klasickou operní lahůdkou, Verdiho Trubadúrem v originále. A na přivítanou v nastalé sezoně předložili další originální hudební pamlsek. Dílo japonského skladatele Ikumy Dana Yuzuru čili Večerní jeřáb, pro změnu v japonštině. Opera, s níž se opavské premiérové publikum seznámilo 21. října, byla poprvé uvedena v lednu 1952 v Ósace. Nevšední umělecké dílo vzniklo na motivy staré japonské pohádky, v níž chudý prosťáček zachrání život ptáku jeřábovi. Ten se z vděčnosti promění v krásnou ženu a stane se jeho manželkou. Láska vede ženujeřába k tomu, aby ze svého peří tkal vzácnou látku, kterou muž výhodně prodává. Chamtivost a závist sousedů i jeho vlastní hrabivost, to vše znamená konec krásné, pohádkové idyly. Jen zdánlivě jednoduchý děj má v sobě hluboké mravní a stále platné poselství.

Spojení charakteristických melodických a rytmických prvků japonské hudby s evropským operním výrazem dalo vzniknout pozoruhodnému dílu. Členové opavské opery je studovali od počátku kalendářního roku pod vedením japonského režiséra Tokio Kennetha Ohska v originále. Na zdárném nastudování a uvedení má nemalou zásluhu česko-japonský manželský pár, dirigent Jan Snítil a jeho žena, korepetitorka Masako Nakasima, a samozřejmě představitelé hlavních rolí. Vynikající Katarina Jorda Kramolišová jako žena-jeřáb Tsu, Michal Vojta jako její muž, prosťáček Yohyo, Zdeněk Kapl a Peter Soós v roli závistivých sousedů. Závěrečný potlesk ovšem po zásluze patřil také Dětskému sboru Základní školy Ilji Hurníka, který účinkoval pod vedením sbormistryně Ivany Kleinové. K vytvoření japonské atmosféry přispěl nejen krásný, zpěvný japonský jazyk včetně parafrází či přímých citací dětských říkanek, ale také jednoduchá a výmluvná scéna. Tu navrhoval dnes již zesnulý Alexandr Babraj, stejně jako kostýmy, na nichž se podíleli společně scénograf s režisérem.

Také pohyby všech účinkujících jsou dokonale „japonské“, jemné, úsporné, naznačující, vystihující pocity bez okázalých vnějších projevů. A aby byla iluze ještě dokonalejší, čeká diváky na divadelních chodbách a ve foyeru
výstava japonských předmětů a fotografií, která svým uspořádáním doplňuje a rozšiřuje obraz o zemi vycházejícího slunce, vykreslený národní operou Yuzuru.

Japonskou operu Yuzuru uvedli v české režii

Deník, (sea), 23. 10. 2007

Opava – Japonské kulturní dny, konané v našem městě, lze zcela jistě vnímat jako vrcholnou událost letošního podzimu. O prestižnost celého festivalu se nemalou měrou zasloužilo uvedení opery Yuzuru na prknech Slezského divadla.

Yuzuru Kouma Dana je vnímána jako jedno z nejvýznačnějších japonských děl operního žánru, děl, která jsou uváděná po celém světě. Význam a jedinečnost opavské inscenace spočívá v tom, že ji nastudovali čeští umělci v původním jazyce, v japonštině.

Režisér Tokio Kenneth Ohska dílo koncipoval na podloží tradičních podob japonského umění: na jednoduchosti. Z ní vychází nejenom příběh, jsou jí podřízeny všechny divadelní složky. Koexistence dvou světů, lidského a zvířecího, je zdánlivě zachycena v primární rovině, která ve své podstatě ovšem odkazuje na přirozenost, dostávající se do přímého kontrastu s dominancí a touhou po uspokojení materiálních potřeb. Zničující síla z ní pramenící se bolestně projevuje v nejtěsnějším vztahu, vztahu partnerském.

Na principu jednoduchosti je založeno i herectví. Katarína Jorda Kramolišová (Tsu) a Michal Vojta ( Yohyo), jimž je dán největší prostor, podřídili svůj projev mimický i gestický tradičním japonským divadelním zásadám. Herecká exprese je založena na přesně daných pravidlech. Minimalistický výraz podtrhuje a umocňuje hloubku psychologického profilu postavy.

V těchto intencích se nese i složka scénografická. Dílo Alexandra Babraje ( s přispěním Tokia Kennetha Ohsky) vyzvedává japonské umění v nejčistší podobě. Dům je obrazem pokory a symbiózy života lidského s přírodou. Volba zadní, průsvitné stěny podtrhla lyrické pasáže.

Opera Yuzuru, která byla slavnostně uvedena ve Slezském divadle 14. října, je důkazem toho, že umění nemá hranic. Navzdory rozmanitým náboženským či filozofickým přesvědčením, navzdory odlišným kulturám, je umění, v nejryzejší podobě, schopno oslovit diváky po celém světě. V tom lze spatřit největší přínos v inscenování japonské opery v Opavě.

Strana 21 z 23« První...10...1920212223

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky