Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

Diváky provede Vlastimil Harapes

(bos), Region, 6. dubna 2010

Opava / Nejznámější český baleťák se představí opavskému publiku.

Občanské sdružení Balet Globa, jehož čestným prezidentem je Vlastimil Harapes, uvede Duše v pohybu. Tuto inspirativní koláž terapií – psychobaletu, dramaterapie a orientálního tance mohou diváci zhlédnout už v neděli 11. dubna od 17 hodin na scéně Slezského divadla v Opavě.

Pořadem je provede právě Harapes a jako host vystoupí David Spilka. Projekt Duše v pohybu byl poprvé uveden na scéně Moravského divadla Olomouc v roce 2007. Představení se setkalo s velkým ohlasem odborné i laické veřejnosti. Získalo také cenu hejtmana Olomouckého kraje za práci ve prospěch osob se zdravotním postižením za rok 2007 a nominaci na cenu Mosty za rok 2008.

Stáhnout orginální článek

Duše rozpohybuje tělo v divadle s Harapesem

(ans), Deník, 6. dubna 2010

OPAVA / Občanské sdružení Balet Globa se věnuje různým formám terapie a jeho heslo zní: Tanec osvobozuje tělo i duši, dopřejme to všem. S jejich projektem Duše v pohybu se můžete seznámit v neděli 11. dubna ve Slezském divadle od 17 hodin.

Občanské sdružení tvoří Monika a Valerij Globa. Jeho čestným prezidentem je Vlastimil Harapes. Kromě jiných činností pořádají terapii formou psychobaletu, který se koná v baletním sále Moravskoslezského divadla Olomouc. Kromě toho pracují také s vozíčkáři. Úkolem psychobaletu je otevřít klientům svět krásy, možnosti pohybu, naučit se vnímat práci se svým tělem, zlepšit jeho celkovou pružnost, ohebnost, rozvíjet hudební cítění, pracovat se svým hendikepem, což vede klienty k motivaci. Současně pomáhá zvýšit jejich sebevědomí a integraci do aktivního kulturního života.

Nedělní představení Duše v pohybu mělo premiéru v roce 2007 a projekt se opakuje každý rok. V Opavě se můžete seznámit s inspirativní koláží terapií, jako jsou psychobalet, dramaterapie, paravoltiž či orientální tance. Večerem bude provázet Vlastimil Harapes. Vystoupí tak česko-americká kapela The Cell a zpěvák David Spilka.

Stáhnout orginální článek

(ans), Deník, 6. dubna 2010*

**OPAVA / Občanské sdružení Balet Globa se věnuje různým formám terapie a jeho heslo zní: Tanec osvobozuje tělo i duši, dopřejme to všem. S jejich projektem Duše v pohybu se můžete seznámit v neděli 11. dubna ve Slezském divadle od 17 hodin.**

Občanské sdružení tvoří Monika a Valerij Globa. Jeho čestným prezidentem je Vlastimil Harapes. Kromě jiných činností pořádají terapii formou psychobaletu, který se koná v baletním sále Moravskoslezského divadla Olomouc. Kromě toho pracují také s vozíčkáři. Úkolem psychobaletu je otevřít klientům svět krásy, možnosti pohybu, naučit se vnímat práci se svým tělem, zlepšit jeho celkovou pružnost, ohebnost, rozvíjet hudební cítění, pracovat se svým hendikepem, což vede klienty k motivaci. Současně pomáhá zvýšit jejich sebevědomí a integraci do aktivního kulturního života.

Nedělní představení Duše v pohybu mělo premiéru v roce 2007 a projekt se opakuje každý rok. V Opavě se můžete seznámit s inspirativní koláží terapií, jako jsou psychobalet, dramaterapie, paravoltiž či orientální tance. Večerem bude provázet Vlastimil Harapes. Vystoupí tak česko-americká kapela The Cell a zpěvák David Spilka.

<p><a href=“http://www.divadlo-opava.cz/fotky/tiskovezpravy/duse_rozpohybuje_telo.pdf“>Stáhnout orginální článek</a></p>

Anna, křehká oběť?

Andrea Sedláčková, www.divadlo.cz, Březen 2010

Andrea Sedláčková (studentka doktorandského studia na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií FFUP v Olomouci)

Anna, křehká oběť?

V mnoha rozličných podobách a variacích se projevuje zrůdná lhostejnost člověka. Ať již v rovině svárů, jež nejsou s to přesáhnout rámec hranic, či konfliktů, v globálu se dotýkajících miliónů a stamiliónů obyvatel naší země, vždy mají jedno společné. Mají vítěze a oběti. Tím, kdo vítězí, je muž, hnán kupředu touhou po moci. Žena představuje oběť. Je tou bytostí, která bezmocně přihlíží násilí, bytostí, jíž v náručí umírají její nejbližší: otec, manžel, syn.

Extremistické projevy nesnášenlivosti, přerůstající v krvavé útoky teroristů, se staly výchozím tématem dramatu Anna 11. března. Autorkou díla je soudobá španělská dramatička Paloma Pedrero, jejíž vysoce hodnocená tvorba již nyní široce přesahuje hranice svého vzniku. O prestižním postavení Pedrero svědčí rovněž mnohá ocenění, mezi jinými cena Tirso de Moliny (1987) či vítězství na XIII. Festivalu současného španělského divadla v Alicante (2005). Dramatička do popředí svých děl staví člověka, s jeho pocity i tužbami, člověka, jenž je konfrontován vztahy intimními či společenskými.

Vzniku dramatu Anna 11. března, které v české premiéře uvádí činoherní soubor Slezského divadla v Opavě, předcházela reálná událost – teroristické útoky na vlaky ve Španělsku (tragédie se odehrála 11. března 2004). Na tyto skutečnosti ovšem autorka nepohlíží zřetelem majícím politický podtext. Naopak – určující aspekt pro ni představuje psychologický profil člověka. Ten, svědek bestiality a zrůdnosti, bezmocně hledí do chlípně se šklebící tváře smrti, jejíž jméno zní: posedlost.

Drama, mající ve své podstatě monologický charakter, je intimní zpovědí tří žen, vyznávajících se ze svých vztahů k nepřítomnému muži. Tomu, jenž smrt nalézá nečekaně, v sutinách vlaku. Pomocí osobních výpovědí postav dochází k zobrazení širšího společenského rámce, odsuzujícího hrůznost, která pramení z nenávisti.

Hostující režisérka Jana Janěková se ve svém inscenačním pojetí částečně oprošťuje monologických tendencí, evokujících uzavřenost. Využívá simultánní scény, na níž jsou obnažovány emoce tří žen, a to v situaci bezprostředně po útoku. Zvolený postup umožňuje konfrontaci postav, jejichž osudy, třebaže se do značné míry liší (v rámci generačního i společenského postavení), mají jeden shodný bod – tím je naděje. Explicitně se k ní nejvíce upíná Anna-manželka (Hana Vaňková). Minuty ubíhají a ona stále čeká v chladné, krutě neosobní místnosti. Bolestí ztrápená tvář, horečnatě planoucí oči, z nichž lze vyčíst hluboký svár mezi stále přetrvávající vírou a dávnou rezignací. Mužský hlas vyslovuje jeho jméno – Ángel. Hlas jako posel smrti. S ledovým klidem Anna zvedá neúnavně zvonící telefon. Na jeho druhé straně je Anna-milenka. Pro Hanu Briešťanskou je Anna ženou osobnostně rozpolcenou. Zoufale prahne po lásce, snad v ni do oné osudné chvíle věří. Pak následuje exploze: morální, citová, exploze bolesti, bezmoci, exploze, která vede k totální vnitřní destrukci. Ve své naivitě, bezstarostnosti i touze po nezávislosti je Briešťanské Anna stále ještě dítětem, bezradně přešlapujícím na hranici dospělosti. Teprve rána v podobě teroristických útoků ji vytrhne z vakua jejího bytí. Nepřipravená, podléhá směsici různorodých pocitů, k nimž se přidává nelichotivý status milenky, ženy, jíž nepřísluší veřejně projevovat emoce. Anna je vězeňkyní duševního neklidu, tryskajícího v demonstrativních gejzírech, a ty jsou zlověstně tiché. Znepokojení, drásající její nitro, se transformuje do zběsilého přecházení pokoje a bezvýsledného čekání na telefonát. On však nevolá. Ona, na pokraji zoufalství, zas a znovu vytáčí jeho číslo. Sluchátko zůstává němé. Pokora a trpká mírnost, s níž smířlivě přijala úděl milenky, i nedůvěra v sebe sama se odráží v jejím jednání. Vnitřní rozporuplnost Anny Briešťanská obnažuje převlékáním za paravánem. Janěková pomocí tohoto postupu docílila efektního výtvarného principu s psychologickým přesahem (kontrast bílé s temným lidským stínem, evokujícím v rámci konkrétní situace Anniny prohřešky proti morálce). Kusy oděvu jsou zároveň znakem představujícím jednotlivé sociální role, s nimiž Anna marně zápolí ve snaze nalézt tu správnou, emočně stabilní, psychicky vyzrálou. Hrůzné skutečnosti ji, navzdory stísněnému pocitu, znemožňují opustit byt. Nakupená Annina sklíčenost exploduje v tichém, o to více energickém gestu – rozcuchání si vlasů.

Třetí vrchol pomyslného trojúhelníku (paradoxně symbolu budoucnosti a dynamiky) zaujímá pohled Anny-matky, kterou ztvárnila hostující Ludmila Štědrá. Žena se s mírnou dávkou sentimentu v hlase v retrospektivě vyprávění navrací k synovi i manželovi. Jeho přítomnost „zhmotňuje“ kabát, pouhá vnější slupka, pod níž své životní partnerce nedal nahlédnout. Štědrá, na rozdíl od Vaňkové a především Briešťanské, jejíž herecký projev se zakládá na expresivitě mimiky i gestickém výrazu, užívá deklamace textu. Zvolená forma nejenom odpovídá skutečnosti, že jako Anna-matka zastupuje nejstarší generaci, nadto je její Anna ve chvíli útoku internována v léčebně.

Syntézou tří rozdílných životních osudů v rámci simultánní scény Janěková podtrhla hrůznost důsledků sobeckého a lhostejného jednání mocných tohoto světa. Obrazy zrůdnosti mísící se s čirou beznadějí, s nimiž jsou lidé dennodenně konfrontováni, náhle získávají reálné obrysy smrti. Třebaže není explicitně zdůrazněna, tvoří jeden ze zásadních tematických pilířů inscenace, promítajících se do scénografického ztvárnění.

Alena Schäferová zvolila jako dominantu jevištního prostoru tři velká promítací plátna. Ta slouží k rozčlenění scény, ovšem jejich význam není pouze takto přímočarý. Plátna zároveň představují element, díky němuž dochází ke kompaktnímu propojení příběhů, a to pomocí projekce autentických záběrů. Janěková takto uzavírá svůj pohled na jeden děsivě syrový den lidských dějin. Den, který předestírá jako memento. Transcendentální sféra díla, zachycena především z hlediska retrospektivních pohledů (expresivita tance znázorňující vášeň rodícího se zakázaného vztahu stojí v protikladu s hořkostí promarněného života po boku nevěrného manžela), inscenaci uvozuje. Výchozí scéna je koncipována jako obraz, sen, z něhož vyprchal život. Pět temných siluet ženských těl ostře kontrastuje s jasem, jenž halí jejich duševní schránky, křehké, avšak tvrdé, neboť musí trpce snášet svůj nekonečný úděl oběti.

Minimalisticky koncipovaná scénografie Anny 11. března dává vyniknout palčivě aktuálnímu tématu, které je nazíráno zřetelem psychologicky prokresleného herectví.
Paloma Pedrero: Anna 11. března, překlad Šárka Valverde, režie, výběr hudby Jana Janěková j.h., scéna a kostýmy Alena Schäferová j.h., choreografie Hana Litterová j.h., světelný design Arnošt Janěk j.h., dramaturgie, text písně Blanka Fišerová, Slezské divadlo Opava, premiéra 17.1.2010.

vydáno: Březen 2010, zdroj: www.divadlo.cz

Odkaz na hru Paloma Pedrero – ANNA 11. BŘEZNA

Slezskému divadlu budou od konce června vládnout řemeslníci

Jitka Hrušková, Deník, 30. března 2010

Diváci se dočkají vytoužené klimatizace, vylepšené akustiky pro reprodukovanou hudbu, pohodlnějšího čtecího zařízení a nových sedadel.

Opava / Kladivo na čarodějnici, Titus, Fata morgana lásky a Giuditta jsou poslední premiérové tituly nejenom před závěrem sezony, ale také před zahájením hruba půlroční modernizace divadelních prostor. Po odchodu řemeslníků se diváci konečně dočkají vytoužené klimatizace, vylepšené akustiky pro reprodukovanou hudbu, pohodlnějšího čtecího zařízení a nových sedadel. Umělci i další zaměstnanci zase dostanou kompletně zmodernizované technické zázemí včetně vylepšeného sociálního zařízení i šaten.

Náročná akce z evropských peněz

„Převážná část nákladů bude hrazena z evropských fondů. Modernizace už byla skutečně nutná a mimo jiné nám umožní dostat na opavské jeviště tituly, které jsme až dosud nemohli právě kvůli technickým problémům nasadit,“ vysvětluje ředitel divadla Jindřich Pasker. Generálním dodavatelem pro první etapu byla výběrovým řízením určena firma Eiffage Construkcion ČR, výběr dodavatele pro druhou etapu je zatím ve fázi výběrového řízení.

Od září bez střechy nad hlavou

Všechny soubory ztratí od září střechu nad hlavou, a proto budou vyvíjet zájezdovou činnost. Kromě tuzemských pořadatelů jsou v jednání i výjezdy operního souboru do Německa, Polska a Španělska. V Opavě budou soubory provizorně vystupovat například v sále minoritského kláštera nebo Obecního domu, ale stísněné prostory umožní pouze komorní provedení inscenací. Nejvhodnějším místem pro tyto účely je sál Kulturního domu Na Rybníčku, ale využít ho nelze, protože objekt bude ve stejné době procházet celkovou rekonstrukcí.

Nová divadelní sezona nabídne pět titulů

Další sezona začne v únoru operou Samson a Dalila. V březnu činohra uvede známou „pamětnickou“ komedii Pytlákova schovanka, v dubnu diváky pozve opereta na noblesní Ples v hotelu Savoy, v květnu sáhne činohra znovu dokomediálního šuplíku a vytáhne z něj Zázrak v Černém domě.

Zkrácenou sezonu uzavře v červnu operní soubor jednoaktovakmi Aleko a Sedlák kavalír.

Uvedené tituly jsou už zahrnuty do dramaturgického plánu, ale vzhledem k obtížným podmínkám divadla během modernizace není změna vyloučena.

Stáhnout orginální článek

Anna 11. března – Slezské divadlo v Opavě

www.e-ott.info, 25. března 2010

Jedenáctého března 2004 zahynulo v Madridu při teroristickém útoku 191 lidí, cca 1800 jich bylo zraněno. Teroristi zaútočili na vlaky v ranní špičce, zřejmě proto, aby demonstrovali svou moc co nejbrutálnějším způsobem. Rok poté se ve španělských divadlech hrálo jedenáct her, které byly vzpomínkou na událost. Jednu z nich má v repertoáru i Slezské divadlo – Anna 11. března.

Název mi nebyl srozumitelný, ale pochopit se dá velmi rychle, když znáte klíč. Ve hře hraje pět hereček a tři z nich se jmenují Anna, protože „on má Anny rád“. Matka Anna leží na nemocniční posteli a vykládá si se svým synem. Sice se jmenuje Anjelo, ale žádný andílek to není. Jeho milenka – Anna – mu zrovna volá do práce (což on nemá rád), aby zjistila, kde je. Jeho žena Anna zatím přichází do čekárny v nemocnici, kde dostane igelitový pytel s jeho věcmi. Nic to neznamená, takový dostávají všichni příbuzní, kteří tam přišli.

Je dopoledne, 11.3.2004 a teroristi právě zabili v Madridu skoro dvě stovky lidí.

Rozehrává se příběh kolem jednoho muže, který se stal aktérem okamžiku, jenž pohnul dějinami. Milenka Anna mu volá a zkouší různé techniky, jak jej donutit k reakci. Vyčítá, vyhrožuje, odlehčuje, omlouvá se, vyznává se, prosí. Její telefon však nezvoní. To její hovory zvoní v jeho telefonu – v igelitovém pytli v čekárně, kde se vrývá do mozku Anny, jeho ženy. Tuší už dlouho, že má milenku, ale proč volá zrovna teď, v této chvíli? Ve chvíli, kdy ona sedí a čeká, jestli se ozve mužský, nebo ženský hlas. Vypozorovala, že ženský hlas je život – jen ranění. Mužský hlas je smrt. Místnost číslo dvě, místnost čísla jedna. Vysvětlila to Irině, Rumunce, která rozumí každé desáté slovo a žmoulá zkrvavené montérky svého syna, který jen pracoval a je moc hodný syn. Pokud vás zavolá žena, žije.

Telefon zase zvoní, ale Anna ho nechce zvednout. Irina je obětavá, i když španělsky moc neumí, chce pomoci a chce (musí?) mluvit. Stiskla by tlačítko, protože to zvonění je nesnesitelné. Na druhém konci ale nikdo nemluví, Anna to položila.

Matka Anna vzpomíná díky růžové pilulce, kdy je svět hezčí, že syna počala pozdě. Bylo jí 39 a byla to náhoda. Patnáct let byla neplodná a že by zrovna tehdy, když její muž neměl žádnou milenku a „potřeboval odložit náklad do její vyschlé nádoby“ otěhotněla? Zázrak. Bůh jí seslal Anjela. A ono je to vlastně dneska, 11. září, 40 let, co ho počala… Zázrak..

Pořád se neozývá, Anna stále volá; měla by jít do práce, ale nemůže. Proč sakra nemá ten mobil, proč ho odmítala?! Říkal jí, že si ho má pořídit – mohla s ním teď mluvit. Takhle musí sedět u telefonu, který ne a ne zazvonit.

Ozývá se ženský hlas a žádá příbuzné, aby se dostavili do místnosti číslo dvě. Irina pláče, Bůh slyšel. Anno, hodně štěstí.

Anna opět cítí tu slabost, která ji zasáhla ráno. Víte, Julie, matka vždycky cítí, když její dítě pláče.
Ozývá se hlas. Anna zvedá telefon a hovoří s Annou.

Teroristi, Julie? Co to říkali v rádiu? Nechci mluvit s tím, jak vy říkáte, doktorem. Vím, že je to psycholog. A neříkejte mi doňa, nejsem ani tak stará, ani študovaná…

Poměrně dlouho jsem v divadle nezakusil opravdový prožitek. Dneska ano. Hra je výborná a opavská inscenace taky. Trochu jsem se lekl, když jsem uviděl pět hereček. Měl jsem strach z hysterie, přehrávání, psychoanalýzy nekonečných zákoutí vrstevnaté ženské duše. Napsala žena, režírovala žena ( Jana Janěková, brněnská herecká hvězda v dobrém slova smyslu), hraje pět žen.

Je to skvělé.

Žádná hysterie, žádné ječení, žádné přehrávání. Hodina a půl napětí a opravdových pocitů, které jsem si nemusel představovat, proto jsem je zažíval. Trocha dojetí, ale ne vydírání. Vidíte manželku, kterou ten její chlap podvádí, ona ho chce vykopnout z baráku, ale strašně se o něho bojí, protože tím vlakem jel. Kdyby ho ráno nezdržela hádkou, jel dřív a byl teď v práci.

Milenka, která ho chce pro sebe, bojí se reakce manželky, nechce být ta špatná a zlá, protože se „jen zamilovala“. Volala k nim domů, zvedla to jeho malá dcera, která není ve škole. Proč není ve škole? Co dělá doma a proč je tam s ní babička? Ani představit se nemůže…

Matka, která ví, že všechno hezké už bylo a vykládá sestřičce, co za něco stálo a co ne, aby ulevila duši a srdci, protože tuší („měla jsem ráno zlé tušení“), že něco špatného ještě přijde.

Vše končí promítačkou fotek z následků útoků, ale nejedná se o americký kečup, přeslazený, červený a táhlý. Zní krásná píseň, až po chvíli jsem si uvědomil, že ji zpívá Anna-milenka. (Další bod pro Hanu Briešťanskou.) Hra končí, bohužel to nejde poznat, protože je to napínavé a scéna nepotemní. Až se objeví první z hereček s úsměvem, tak to všem dojde.

Potlesk byl krátký a vlažný, tleskal bych víc. Málo lidí, konec března, spousta předplatitelů (čti „důchodců“). To představení si zaslouží víc. Tímto zápisem posílám díky do Slezského.

Použité fotky pocházejí ze stránek Slezského divadla: Paloma Pedrero – ANNA 11. BŘEZNA . Na posledních dvou je autorka hry Paloma Pedrero na slavnostní premiéře. Doporučuji přečíst její vyjádření na stránce hry.

vydáno: 25.3.2010, zdroj: www.e-ott.info

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru Anna 11. března

V baletní inscenaci Slezského divadla láska boj s nenávistí prohraje

Jitka Hrušková, Deník ,25. dubna 2010

Opava / Baletní soubor opavského divadla nabídne 28. března milovníkům baletu premiéru autorského představení Kladivo na čarodějnici. Inscenace je dílem šéfa baletního souboru Martina Tomsy, který je nejenom režisérem, ale i autorem libreta, choreografem a tanečníkem. Příběh podkreslí hudba světoznámého švédského kytaristy Yngwia Malmsteena. Děj zavede diváky do německého města Würzburg v roce 1628, kdy vrcholil nechvalně známý církevní hon na čarodějnice.

V úvodu jsou ženy mučením nuceny přiznat se k čarodějnictví a bohatá dáma končí na hranici. Její majetek získává inkvizitor. Dívka Mathilda se v kostele vyznává knězi Frederickovi ze své lásky k němu, a také on je do ní zamilovaný. Tímto citem však ohrožuje svou oddanost celibátu. Otec Mathildě vybral bohatého ženicha a dívka se bojí neposlechnout. Na zásnubní hostině se ženich o lásce mladých lidí dozví a svatební smlouvu roztrhá. Rozlícený otec se dcery zřekne a ta odchází k Frederickovi. Jeho starší sestra Gertruda však vidí v bratrovi budoucího papeže a rozhodne se jednat. Od kořenářky získá nebezpečnou rostlinu a vtom udeří do městské věže blesk. Po bouři přicházejí na náměstí slepci schopní odhalit čarodějnici. Gertruda jednomu zaplatí, aby označil Mathildu, kterou se pak snaží přesvědčit, aby Fredericka opustila. Když neuspěje, dá bratrovi vypít nápoj z kořenářčiny rostliny a ten klesne k zemi. Mathilda nachází azyl u kořenářky a v noci má divoký sen. Ráno se vrací k Frederickovi a Gertruda ji předá inkvizici, která ji úskokem pomocí jehly obviní z čarodějnictví. Kořenářka mezitím Fredericka uzdraví, ale na záchranu Mathildy před hranicí je už pozdě.

V režii a choreografii Martina Tomsy, který je i autorem libreta, ztvární ústřední dvojici Nikola Němcová s Tomášem Hošem. Gertrudou bude Adéla Kvochová nebo Monika Globa a odmítnutým ženichem Martin Tomsa. Kořenářku zatančí Petra Španělová, katem se stane Valerij Globa a vrchním inkvizitorem bude Vlastimil Smolík. V dalších postavách diváci uvidí Zuzanu Voglovou, Zdeňka Kapla, Tibora Müllera, Danu Mackovou a další členy baletu Slezského divadla Opava i hosty. Scénu navrhl Martin Víšek a kostýmy Eliška Zapletalová.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru KLADIVO NA ČARODĚJNICI

Slezské divadlo: balet o lásce, nenávisti a intrikách

(jih), Deník, 23. března 2010

OPAVA / Slezské divadlo uvede 28. března od 19 hodin premiéru baletní inscenace Kladivo na čarodějnici.

Dílo připomíná události, ke kterým roku 1628 docházelo v německém městě Wurzburg. V té době vrcholil nechvalně známý církevní hon na čarodějnice. Ústředním motivem je láska Mathildy a kněze Fredericka, která je trnem v oku jak dívčinu otci, tak i sestře jejího milence, Gertrudě. Otec svou dceru vyžene z domu, ale Gertrudě to nestačí. S bratrem má úplně jiné plány a chce z něj mít vysokého církevního představitele, s jehož pomocí by mohla ovládat místní katolickou církev. V obec se jí proto nehodí bratrův nápad na odchod z kněžského řádu a nenávist obrátí proti Mathildě. Když se jí podaří omámit bratra, obviní nešťastnou dívku z čarodějnictví, což tehdy znamenalo odsouzení k jisté a velmi kruté smrti. Tomuto údělu se Mathilda nevyhnula a kořenářka přišla s lektvarem pro omámeného Fredericka pozdě. Zamilovaná dívka byla upálena na hranici.

V režii a choreografii Martina Tomsy, který je i autorem libreta, ztvární ústřední dvojici Nikola Němcová s Tomášem Hošem. Gertrudou bude Adéla Kvochová nebo Monika Globa a odmítnutým ženichem Martin Tomsa. Kořenářku zatančí Petra Španělová, katem se stane Valerij Globa a vrchním inkvizitorem bude Vlastislav Smolík. V dalších postavách diváci uvidí Zuzanu Voglovou, Zdeňka Kapla, Tiboru Müllera, Danu Mackovou a další členy baletu Slezského divadla Opava i hosty. Scénu navrhl Martin Víšek a kostýmy Eliška Zapletalová.

Baletní představení bude uvedeno s moderní hudbou světoznámého švédského kytaristy Yngwina Malmsteena. „Kladivo na čarodějnici není klasický balet a jsem zvědavá, jak diváci inscenaci přijmou. Mně osobně vyhovuje klasika i neoklasika, protož žánrová různorodost tanečníky umělecky obohacuje. Proto musejí mít v repertoáru všechny taneční styly,“ míní primabalerína Monika Globa.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru KLADIVO NA ČARODĚJNICI

Rekonstrukce divadlo uzavře na půl roku

(bos), Region Opavsko, 23. března 2010

Opava / Slezské divadlo v blízké době projde rekonstrukcí. Půjde o zlepšení jeho technických podmínek a bude se týkat hlavně hlediště, jeviště a zázemí.

Rekonstrukce bude trvat půl roku. Započne se v červnu a skončí až v prosinci 2010. Po celou dobu bude divadlo uzavřeno. „Rekonstrukce se bude skládat ze dvou samostatných etap, které však budou probíhat souběžně. První se bude týkat zlepšení a modernizace hlediště a jeviště a bude v sobě zahrnovat především vybudování funkční klimatizace, výměnu osvětlovací a zvukové techniky, výměna tahů, stolic, točny apod.,“ řekl Jindřich Pasker, ředitel Slezského divadla. Vše by tak mělo směřovat ke zlepšení podmínek zejména pro diváka a možnost uvádění her s inscenací, které jsou dnes založeny na technice vysoké úrovně. Současně se snad také vyřeší i zastaralost zařízení, které je často na hranici bezpečnosti práce. „Druhá etapa je zaměřena na zlepšení stavu „zázemí“ jako je výměna netěsnících oken, sociálního zařízení a zlepšení podmínek v šatnách umělců či zkušebnách,“ doplňuje ředitel. Promítne se rekonstrukce do cen vstupenek? „V současné době o tomto neuvažujeme, zvažujeme však „odstupňování“ cen vstupenek podle kvalitativních parametrů souvisejících se zvýšeným komfortem v hledišti, který touto modernizací vznikne,“ uzavírá Pasker. Jana Onderková z opavského magistrátu dodává: „Rekonstukce divadla je zařazena do integrovaného plánu rozvoje města, takže je spolufinancována z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Celkové náklady včetně DPH jsou asi 112 milionů korun.“ Opravu divadla diváci vesměs vítají. „ K rekonstrukci Slezského divadla se stavím kladně. Nové technické možnosti, inovace a především bezpečí a pohodlí nejen herců ale také diváků je myslím dobrou vizitkou pro dobré jméno tohoto divadla,“ sdělil svůj názor jeho návštěvník Radek Hoffman z Hrabyně.

Stáhnout orginální článek

Kladivo na čarodějnici

(mk), Region Opavsko, 23. března 2010

Opava / Premiéru baletu Kladivo na čarodějnici uvede Slezské divadlo v Opavě.

Balet o dvou dějstvích na hudbu Yngwie Malmsteena režíruje a choreograficky ztvárnil šéf baletu Martin Tomsa. Martin Tomsa je rovněž autorem libreta neotřelého díla, v němž se představí všichni členové baletu Slezského divadla a jejich hosté. Výtvarníkem kostýmů je Eliška Zapletalová j.h. a výtvarníkem scény rovněž hostující Martin Víšek. V hlavích rolích Mathildy a duchovního Fredericka uvidí diváci tančit Nikolu Němcovou a Tomáše Hoše. Premiéra se uskuteční v neděli 28. března od 19 hodin.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru KLADIVO NA ČARODĚJNICI

A divadelní budova?

(jih), Deník, 23. března 2010

OPAVA / Dům na Rybím Trhu hned naproti „muří nohy“ od konkatedrály je v majetku statutárního města Opavy, ale ve zřizovací listině je jako uživatel uvedeno Slezské divadlo.

Budova zastřešovala mimo jiné divadelní archiv, rekvizitárnu, krejčovnu, baletní sál a divadelní klub. Před více než deseti lety však došlo k technické havárii, která poškodila baletní sál i divadelní klub a divadlo muselo tyto aktivity přesunout do jiných prostor. Poškozený objekt zůstává v majetku města a jeho záměry s ním se zatím zjistit nepodařilo. „V plánu investic pro rok 2010 rekonstrukce divadelního klubu není,“ informuje vedoucí investičního odboru magistrátu Jana Onderková.

Stáhnout orginální článek

Strana 6 z 23« První...45678...20...Poslední »

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky