Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2011

Bez topůrka věrtel nezakopeš

Vladimír Just, Divadelní noviny, 15.prosince 2009

Přiznám se, že jsem jel do Opavy s obavami. Zahradní slavnost totiž „klame tělem“ – tváří se jako jedna z „nejlehčích“ her, ve skutečnosti je však tvrdým inscenačním oříškem. Na první pohled vypadá jako kabaretní hříčka, zábavná, nekomplikovaná a dadaisticky hravá, až trochu svádí k estrádnímu šaržírování, k fraškovitému přehrávání či k hraní do publika. Ve skutečnosti je to ovšem hra vpravdě iniciační, její syžet je v jádře nadčasový, totiž podobenství o strastiplné cestě hlavního hrdiny k sobě samému skrze ztrátu sebe sama. Jde tu o jakousi karnevalově převrácenou, inverzní obdobu „bildungs-románu“, kdy mladý hrdina vyráží do „dospělého“ světa osvojit si jeho způsoby, učí se okolnímu světu porozumět a zacházet s ním, hledí si najít si v něm uplatnění – což se mu daří právě proto, že nikdo nezná jeho identitu. Ve vítězném finále potom nejenže si osvojí odpozorovaná pravidla hry (jsou to pravidla fráze), ale ještě je iniciativně rozvine ad absurdum, až k totální ztrátě vlastní identity: dosáhne na vrchol, až když přestane být sám sebou a jde k sobě na návštěvu. To všechno není lehké zahrát a vylámali si na tom zuby i zkušení mistři scén mnohem proslulejších, než je opavská činohra. Situaci dnešních inscenátorů navíc komplikuje fakt, že neustálými dějovými zvraty při likvidování a zase napravování chyb minulosti, ale zejména slovníkem plným dobových politických frází(ale také dadaistických průpovídek a zcizovacích výpadků z role i z děje, jimiž hra i postavy permanentně komentují sebe samy), tím vším, domnívám se, je tato hra více než jiné spjata s dobou shora řízeného „odhalování“ a „napravování“ chyb minulosti, tzv. „kultu osobnosti“, tj. s přelomem padesátých a šedesátých let. A také s raným „vyskočilovským“ Divadlem Na zábradlí a hnutím malých forem vůbec. Bylo-li nejednou řečeno, že hlavním dramatickým hrdinou tu není Hugo Pludek, ale fráze (a teprve poté, co se Hugo přemění ve frázi, stává se tím hrdinou i on), pak je nutno dodat, že to je vesměs fráze a terminologie dobově politicky pomíněná. Branislavovy verše; … buržoazní intelektuál; … i když nelze popřít, že v údobí boje proti některým projevům byrokratismu sehrála Zahajovačská služba pozitivní úlohu, přesto by upadl do liberálního extremismu ten, kdo by tyto pozitivní rysy neviděl v perspektivě pozdějšího vývoje… – a koneckonců i samotná závěrečná výzva k publiku: A teď se tak nějak bez zbytečných disputací rozejděte! – to všechno, zdálo se mi, má až příliš jasné dobové konotace.

O to radostnější bylo mé překvapení, když jsem po Schefhauferových či Krobových inscenacích díky režisérovi Rudolfu Tesáčkovi a opavskému souboru zjistil, že hru lze přečíst i dnešníma očima, a „vyobnout“ z ní pod nánosem slov i nadčasový význam. Že v ní lez i dnes, v době píárových kampaní, podnikových rautů a teambuildingů rozehrát – aniž ji budeme násilně aktualizovat – důvěrné známé polohy nesnesitelné dobrostisoučasných Ferdů Plzáků či vzniku záhadných kariér různých ne-osobností, jimž frázemi zblblé okolí dopomáhá k moci. Snad nejlépe se to daří křečovitě naprogramovaným Likvidačním tajemníkům Martinu Valouchovi a Ivaně Lebedové, jimž bych oběma udělil Oskary za vedlejší roli. Ale i Jakub Stránský dává Hugovi Pludkovi vše co tato role potřebuje: hektickou, až vražedně rychlou výmluvnosti hracího automatu bez jediného zadrhnutí (po jeho výstupech se už na veřejné generálce ozývaly zasloužené potlesky jako na operních „áriích“), tedy onen kýžený stav, kdy herec nemluví fráze, ale fráze mluví herce. Také znamenitý Kostas zerdaloglu (až na to občasné mluvení do publika) je živým a hořkým ztělesněním teze, že jádrem národa jsou střední vrstvy, stejně jako jakešovsky bezradný Ředitel Martina Táborského. Až se podaří na reprízách temporytmicky zrychlit některé retardující a upovídané pasáže, bude zjevné, že Opava může vnést do českého divadla – po imponující loňské shakespearovské sezoně – kvalitu odvahy nového čtení i těch nejobtížnějších klasických titulů.

Slezské divadlo Opava – Václav Havel: Zahradní slavnost. Režie Rudolf Tesáček, scéna Albert Pražák, kostýmy Libuše Pražáková. Premiéra 8. listopadu 2009

Odkaz na hru ZAHRADNÍ SLAVNOST

Stáhnout orginální článek

Do Kutné Hory bez galoší ani Jaroš nedojde

Jiří P. Kříž, Právo , 19. listopadu 2009

S Václavem Havlem o úloze středních vrstev v dějinách, tentokrát na Zahradní slavnosti v Opavě

Po shakespearovské sezoně a po vstupu do nové, kterou obstaral Goldoniho Poprask na laguně, učinilo opavské Slezské divadlo skok takřka absurdní.

Doslova – rovnou po hlavě do hájemství absurdního divadla. Uvedlo proslulou prvotinu Václava Havla Zahradní slavnost.

K nastudování pozvala šéfka činohry Blanka Fišerová na první pohled také skoro absurdně Rudolfa Tesáčka, známého spíše hrou na jistotu, a bulvárními fraškami. Po vlně Zahradních slavností z devadesátých let, nejdál dosáhli asi v brněnské Huse a v Chebu, vrtala mi hlavou před premiérou otázka základní: Je už doba dost absurdní pro její návrat?

Pozor na havlovce!

Jednoduchá odpověď: Je. – Zahradní slavnost ironizuje zde úřední moc, která k seberealizaci vůbec nepotřebuje lid, protože se umí zabývat už jenom sama sebou. Na první pohled služba zahajovačů potírá úřad likvidační. Platí to samozřejmě i naopak, protože oba údy té partajnické rozdvojenosti se ve výsledku potřebují. V likvidaci k novému zahájení. A naopak.

Havlova Zahradní slavnost je o moci frází a floskulí, jež nahradily logiku myšlení a vyjadřování. Aparát jedné strany doby vzniku hry (1963) nahradily stejně jednotné výbory modrých, oranžových i jinak barevných. Bodejť by noví aparátníci třeba v samostatném a logicky konajícím premiérovi neviděli třídního nepřítele. Do pekla s ním. Likvidovat. Zahájit.
Havel se už zase stal pro věčně nové zahajovače a likvidační tajemníky příznakem nebezpečí. Být nazván dvacet let po listopadu havlovcem, to je cejch nepřípustného intelektuálního liberalismu. S takovými pryč třeba z rad pro Českou televizi. Tam potřebujeme „naši orgáni, ne odborníci“. A nejlépe rovnou „právníci ze Plzně“, vědí jak na to jako nikdo jiný.
Tesáček v Opavě zůstal v polovině cesty. Není místa v recenzní glose rozebírat, jak se má Havel hrát. Snad jenom připomenu, kdo mu porozuměli nejlépe: Krob, Scherhaufer. Naopak pohořel každý, kdo vedl herce od civilně inzitního projevu k tomu, aby jeho hry zahráli jako veselohru, třeba tu naši od Tyla.

Žádná víra

Ducha Zahradní slavnosti v tomto punktu vystihli jenom Kostas Zerdaloglu a Hana Vaňková, rodičové Hugo Pludka (Jakub Stránský). Kostas znamenitě tlumočí například otcovy, pardon, Havlovy úvahy o úloze středních vrstev v dějinách. S minimem vyhrávání, po vlastním duchu ztišeně. Prototyp Havlova plebejce a uťápnutého rozumáře mimo mocenskou hru.

Ostatní, až na Martina Táborského (Ředitel zahajovačské služby), hrají jako z partesu. Proto blbě. Nicméně pánbů zaplať, že do Opavy Tesáček s Havlem přišel. Lidem z okolí radnice se líbit nebude. Pamatují ještě zahajovačské a likvidační časy. Nebo jsou jejich přičinlivými navazovači. Známe toho Havla: Liberální intelektuál. Žádná ideologie. Žádná víra.

Odkaz na hru ZAHRADNÍ SLAVNOST

Stáhnout orginální článek

Zahradní slavnost přispěla k oslavám jubilea

Milena Křístková, Region Opavsko, 18. listopadu 2009

Opava / Divadlo se připojilo k oslavám dvacetiletého výročí od pádu komunistického režimu uvedením Havlovy zahradní slavnosti. Absurdní drama své příznivce a znalce doby nezklamalo.

Od premiéry Zahradní slavnosti v Divadle na zábradlí, kdy ji režíroval Otomar Krejča, uplyne v prosinci 46 let. První celovečerní Havlova hra i po této době dokáže odhalit fungování nejrůznějších systémů a mechanismů, které jsou založeny na nekonkrétních frázích, rychlých výměnách kabátů a slovních hříčkách. Opavské publikum tak v neděli 8. listopadu v premiéře sledovalo v režii hostujícího Rudolfa Tesáčka a na scéně rovněž hostujícího Alberta Pražáka tragikomický příběh Hubo Pludka. Ten, ztvárněný vynikajícím Jakubem Stránským, se během absurdního dramatu změní z obyčejného, zakřiknutého mladého muže v obávaného funkcionáře. A právě Jakub Stránský dovedl vystihnout a divákům předložit neuvěřitelnou schopnost antihrdiny Huga absorbovat ihned veškeré projevy a fráze pronášené v jeho okolí a představil jej jako prototyp člověka, který radši vždycky trochu prohraje a zároveň i trochu vyhraje, než aby se odhodlal k radikálnímu řešení. Plní tak přání svých uvědomělých rodičů Oldřicha (Kostas Zerdaloglu) a Boženy(Hana Vaňková), kteří chtějí, aby syn za každou cenu uspěl. Představitelé rodičů, stejně jako Michal Stalmach v roli Zahajovače, Martin Valouch jako Likvidační tajemník, Ivana Lebedová coby Likvidační tajemnice a Martin Táborský v roli Ředitele zahajovačské služby vynikajícímu Stránskému při premiéře velmi úspěšně sekundovali. Především pamětníci a znalci doby, kdy Havlova Zahradní slavnost vznikla, si do sytosti vychutnali gejzír frází, slovních hříček a tragikomických situací. Vzhledem k režijnímu pojetí, které zvýraznilo absurditu děje-neděje, opavská inscenace bude mít zřejmě co říci také mladšímu publiku. Musí to však být publikum ochotné přemýšlet. Možnost budou mít zájemci také při slavnostním uvedení Zahradní slavnosti v rámci oslav města Opavy v neděli 22. listopadu v 19 hodin ve Slezském divadle.

Odkaz na hru ZAHRADNÍ SLAVNOST

Stáhnout orginální článek

Slezské divadlo uvádí Zahradní slavnost

Jitka Hrušková, Deník, 18. listopadu 2009

OPAVA – K připomenutí 20. výročí listopadových událostí v naší republice zvolilo Slezské divadlo Havlovu Zahradní slavnost. Před polozaplněným hledištěm ji činoherní soubor uvedl v premiéře 8. listopadu. Jde o prvotinu Václav Havla z roku 1963 a na inscenaci je to znát.

Děj je postaven na záplavě frází, typických pro dobu vzniku hry, které dnes však už vyšuměly a mladším divákům nic neříkají. Problém současnosti je totiž úplně jinde a z doby vzniku titulu přežívá jen úřednická byrokracie. Některé prazvláštní slovní hříčky diváky přece jen rozesmívají, ale víc by je určitě oslovila aktuálnější témata Havlovy tvorby,například Odcházení, pojednávající o současné výměně politiků na postu mocných.

Režisér Rudolf Tesáček si představitele postav vybral dobře. Jakub Stránský vystihl v Hugovi Pludkovi pragmatického mladíka, který si zájem o šachové figurky rychle rozšiřuje o manipulování s lidmi. Jako šachista umí být navíc pokaždé o dva tahy dopředu, což byla pro kariéru vždy živná půda. Poslušného manžela a snaživého taťku Pludka vystihl Kostas Zerdaloglu podle očekávání zcela pragmaticky a jediná premiérová výhrada se týká výslovnosti. Ne vždy mu totiž bylo dobře rozumět, a pointa frází i slovních hříček tak mnohým divákům unikala. Energická mamka Pludková v podání Hany Vaňkové pokaždé ví, co je pro rodinu správné, aniž by se přitom ohlížela na pocity ostatních. Čtveřice úředníků představuje tragikomické postavičky s gumovou morálkou. Michal Stalmach jako zahajovač Ferda v afektu prozrazuje skutečný a dobře tajený postoj k ostatním, dvojice likvidačních tajemníků v podání Ivany Lebedové a Martina Valoucha svou servilností k mocnějším i přezíravostí ke slabším vzbuzuje úsměšek i útrpnost a ředitel zahajovací služby Martin Táborský přijde ve své funkci dokonce o kalhoty. Každý z nich si věrohodně válí svou soukromou kuličku z životních jistot a třese se přitom strachy, kdy o ni přijde.

První polovina inscenace je zdlouhavá a poměrně málo sdělná. Tempo zrachluje až druhá část, týkající se přímo zahradní slavnosti a jejího následku. Podle některých divadelních odborníků představuje Zahradní slavnost absurdní divadlo a tomu Albert Pražák přizpůsobil scénu. Náznakově zachycuje byt Pludkových s šachovým stolkem, spíží i kuchyňskou linkou, kontejner, ve kterém jako odpad končí žertovné předměty ze slavnosti a nepotřebné věci z kanceláře včetně majitelů i jejich představ. Kostýmy navrhla Libuše Pražáková, hudba je dílem Vladimíra Franze. Inscenace zahradní slavnost nebude patřit k hitům letošní sezony, ale své diváky si určitě také najde.

Odkaz na hru ZAHRADNÍ SLAVNOST

Stáhnout orginální článek

Hudebník zkolaboval v Japonsku

(rok), Region Opavsko, 18. listopadu 2009

Opava / Fenomenální úspěch opavských divadelníků v Japonsku má i smutnou odvrácenou tvář. Na dálném východě totiž zkolaboval fagotista Valeriy Petkov. Přestože pro něj okamžitě odletěl opavský lékař, stav umělce z opavského divadla je velmi vážný.

Petkov byl velmi vážně nemocný, jenže jeho stav se prý zlepšil a podle lékařů mohl náročnou cestu vykonat. „Tehdy byl na operaci a vypadalo to, že vše bude v pořádku,“ řekl šéf opavské opery Damiano Binetti. A pozitivní byla i vyšetření krátce před odletem. Jenže krátce po příletu do Japonska se jeho stav prudce zhoršil. Za lékařské asistence musel být hospitalizován v nemocnici v Tsukubě. Kvůli špatnému stavu pacienta bylo v nemocnici svoláno koncilium lékařů, které po vyhodnocení výsledků vyšetření doporučilo okamžitý transport do České republiky, a to s odborným lékařským doprovodem, lékařem internistou. V tu chvíli začal boj o čas a hlavně vyřizování složité administrativy pro letecký transport pacienta v doprovodu lékaře Pavola Bindase, který pro něj z Opavy přiletěl. „Musím upřímně poděkovat Slezské nemocnici v Opavě, jejich reakce byla naprosto nečekaná. Od prvního kontaktu do doby než byla celá „záchranná akce“ schválena, uteklo jen několik málo minut. Přitom musel být vybrán lékař internista s vynikající znalostí anglického jazyka, a to vůbec nemluvím o složité agendě,“ řekl ředitel Selzského divadla Jindřich Pasker. „Pro divadlo je to velmi smutná událost, proto si nesmírně vážím operativního řešení vedení nemocnice a hlavně přístupu. Nejde jen o ten profesionální, ale hlavně lidský,“ doplnil Pasker.

Přestože se pacienta podařilo dostat do Opavy poměrně rychle, jeho stav se nadále zhoršoval. „Bohužel je to s ním velice vážné. Rozhodl se proto vrátit se domů do Bulharska. Manželka s dětmi však musela zůstat v Opavě,“ řekl jeden z opavských umělců.

Stáhnout orginální článek

Vysloužili obdiv v Japonsku i Číně

Milena Křístková, Region Opavsko, 10. listopadu 2009

Opava / Se štítem a na vavřínech se ze svých říjnových cest do Japonska a Číny vrátili členové souboru opery Slezského divadla v Opavě. Zatímco v čele japonské mise stál dirigent Jan Snítil, čínská výprava byla zcela pod taktovkou Damiana Binettiho.

Pětkrát tleskali diváci a posluchači na různých místech Japonska včetně Tokia japonské národní opeře Yuzuru zpívané opavskými pěvci v originále. „Některých představení se účastnila delegace opavského magistrátu, japonský velvyslanec, přítomen byl i starosta ostrova Sodo, kde se děj operního příběhu odehrává,“ připomíná nedávné úspěchy sólista opery a brilantní představitelka hlavní role Katarína Jorda Kramolišová. Kromě jiných zajímavostí ji nadchly i japonské děti, které v opeře nahradily malé české zpěváky. „Děti byly úžasné, dokonce se naučily i pár slov česky, aby s námi mohly komunikovat,“ popisuje paní Katarína. Skupina uvedla v Japonsku také českou klasiku – operu Dalibor a nadchla publikum při koncertu, na němž zněly písně ze Smetanových oper, v druhé části pak italské a japonské operní árie.

Operní sbor opavského divadla spolu se sólistkami Terezou Kaveckou, Zdenkou Mervovou a Šárkou Maršálovou se ve stejné době zúčastnil Mezinárodního hudebního festivalu v čínském Nanningu. „Byli jsme vybráni jako jediný evropský sbor, který se ukázal při zahajovacím koncertu. Vedla ansámblů z Číny, Japonska, Malajsie, Indie, Korey, Laosu a dalších,“ právem se může chlubit šéf opery Damiano Binetti. Ten ostatně spolu se sbormistryní Kremenou Pešakovou získal za vysokou úroveň vystoupení upřímnou gratulaci od uměleckého ředitele festivalu Chen Xiaolinga. Opavský sbor zpíval kromě českých a moravských písní také dvě písně čínského skladatele Mengyong. Dojímavý moment podle Binettiho nastal, když opavský sbor zpíval jednu z písní s dětským sborem z čínského regionu Guizhou.

Odkaz na hru Yuzuru

Stáhnout orginální článek

Rigoletto s korejským tenoristou

(mk), Region Opavsko, 10. listopadu 2009

Opava / Slezské divadlo v Opavě srdečně zve příznivce opery na operní lahůdku. Bude jí opera Rigoletto s cizokrajným hostem, mladým korejským tenoristou.

Slavné Verdiho dílo Rigoletto tentokrát uvede Slezské divadlo v den státního svátku, v úterý 17. listopadu. Opavskému publiku se v roli vévody z Mantovy představí mladý korejský tenorista a vítěz prestižních mezinárodních pěveckých soutěží Kisun Kim. Rodák ze Soulu spolupracuje s orchestry, jako je Radio-Symphonie Orchestra Vídeň, Plovdiv Philharmonie Orchestra, Pleven Philharmonie Orchestra, Symfonický orchestr Pazardzik, Stara Zagora Philharmonie Orchestra či litevský Státní symfonický orchestr. Představení započne v 19 hodin.

Odkaz na hru RIGOLETTO

Stáhnout orginální článek

Rigoletto s korejským tenorem Kisun Kimem

(jih), Deník, 10. listopadu 2009

OPAVA / Slezské divadlo uvede 17. listopadu od 19 hodin proslulou Verdiho operu Rigoletto. Jako vévoda z Mantovy se v ní opavským divákům představí mladý korejský tenorista Kisun Kim.

Rodák ze soulu je vítězem mezinárodní pěvecké soutěže v Rakousku i Anglii a vystupuje též s orchestry Radio-Symphonie Orchestra Vídeň, Philharmonie Orchestra Plovdiv, Philharmonie Orchestra Pleven a dalšími známými hudebními tělesy. Inscenace bude uvedena v italském originále s českými titulky.

Odkaz na hru RIGOLETTO

Stáhnout orginální článek

Opavská opera okouzlila běžné Japonce i hudební odborníky

Jitka Hrušková, Deník, 9. listopadu 2009

Opava / Operní soubor znovu dokázal, že Slezské divadlo právem zůstává vlajkovou lodí opavské kultury. Po úspěšné prezentaci v Číně se další část souboru vrátila z nemně úspěšného třináctidenního turné po Japonsku. V několika městech předvedli Opavanékromě japonské opery Yuzuru také českého Dalibora. „Náš výjezd měl záštitu i dotaci ministerstva kultury a zaštítilo ho též japonské ministerstvo zahraničí. Už to svědčí o širším významu než je pouhé hostování. Nešlo v něm jen o prezentaci opavského divadla, ale o propagaci české operní tvorby, kterou zastupoval Dalibor. Publikum ho přijalo s nefalšovaným nadšením,“ říká nadmíru spokojený dirigent a také organizátor výjezdu Jan Snítil.

Kritici nešetřili chválou na adresu sólistů i orchestru

S vřelým přijetím se setkalo také opavské představení japonské národní opery Yuzuru. „Renomovaný operní kritik z Nagoji dokonce uvedl, že ho naše provedení oslovilo víc než japonské. Kromě jiného tvrdil, že pěvcům rozuměl daleko lépe než japonským, sle to nám řeklo víc diváků,“ konstatuje Jan Snítil. Na pochvalné výroky o kvalitách Kataríny Jordy Kramolišové, Michala Pavla Vojty, Zdeňka Kapla, Andrije Shkurhana a dalších sólistů je pyšný, ale jako dirigenta ho obzvlášť potěšili odborníci vysokým hodnocením divadelního orchestru. „Turné naši opery po Japonsku bylo průlomové, protože žádná agentura se ho dosud zorganizovat neodvážila,“ dodává Jan Snítil.

Inscenace Opavanů sledovaly osobnosti

Opavští umělci vystupovali kromě Tokia ještě v několika městech. Představení v Tsukubě sledovali s opavským primátorem Zbyňkem Stanjurou a tsukubským primátorem, panem Ichibarou, také zástupci českého velvyslanectví a syn skladatele Yuzury s dalšími významnými osobnostmi japonského kulturního života. V Tokorozawě inscenace zhlédli primátorka města, paní Tomo, i český velvyslanec Jaromír Novotný. Sály pro osm set až tisíc diváků bývaly vyprodané a v jednom městě vystupovali opavští pěvci dokonce v divadle, umístěném v 11. patře mrakodrapu.

Opavští umělci plní dojmů

Katarínu Jordu Kramolišovou uchválily výrazně barevné stromy. „Tokio na mě zapůsobilo jako město mrakodrapů a světel. Po galakoncertu, na kterém jsme zpívali ukázky z Yuzuru a ze Smetanových a Verdiho děl, za námi houfně přicházeli diváci pro autogramy, fotografování a byli viditelně nadšení až dojatí. S některými jsme si anglicky i povídali. Semdesátiletá paní mi řekla, že viděla Yuzuru poprvé od Evropanů a že to pro ni byl obrovský zážitek,“ vzpomíná opavská sopranistka. Sólista Pavel Michal Vojta je prvním českým tenorem, který v Japonsku interpretoval Dalibora. „Dílo mělo u místního publika ohlas možná ještě větší než u našich diváků. Na prohlídky moc času nebylo, ale co mě v centrech měst zaujalo, byla kombinace veskrze moderní architektury s oázami klidu v zeleni,“ vzpomíná opavský tenorista. Na přízeň diváků nedá dopustit ani jeho kolega Zdeněk Kapl a navíc ho potěšilo i příznivé počasí s pětadvaceti stupni. Organizátory si nemůže vynachválit ani vedoucí techniky Pavel Uherka. Jak řekl, všichni se o soubor skvěle starali a tam, kde vystupovali, byl všechno perfektně připravené. Shrnuto – Japonci zvládli na výbornou servis a Opavané zase umělecký dojem.

Stáhnout orginální článek

Slezské divadlo zahájilo festival Divadel v Českém Těšíně

Deník, 7. listopadu 2009

Představení Bouře bylo první večerní představení letošního devátého ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska. Začal v úterý a vyvrcholí dnes. Slezské divadlo z Opavy se v Českém Těšíně představilo mezi prvními, a to s klasikem divadelních prken Williamem Shakespearem. Dále se vystřídaly soubory Divadlo loutek Ostrava, Městské divadlo Brno, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, nebo také Komorné divadla Martin ze Slovenska. Z polské strany hranic přijely dva soubory a dvě polská představení patří také domácímu Těšínskému divadlu. Dnes je v prostorách sálu Teatru Lalek Bajka od 14 hodin připraveno Těšínské divadlo s polskou pohádkou. V sálu od 17:30 hodin pak festival ukončí Teatr Ślaski Katowice s hrou Shakespeara Poskromiene Złośnicy.

Stáhnout orginální článek

Strana 9 z 23« První...7891011...20...Poslední »

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky