Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 6. 2012

Divadelní sezonu uzavře Lída Baarová

Jitka Hrušková, Deník, 28. června 2012

Opava – Za Slezské divadlo tento pátek s diváky na dva měsíce rozloučí činoherní soubor. Od 19 hodin uvede slavnostní představení hry Josefa Škvoreckého s názvem Útěky Lídy Baarové.

Než se zvedne opona, předá ředitel divadla Jindřich Pasker zástupci města oficiálně do úschovy symbolický klíč od divadelní budovy. Zpátky ho dostane až 16. září před první premiérou nové sezony, kterou bude hudební revue Sekretářky z Ostrožné. Po odevzdání klíče se na jevišti odehraje příběh slavné filmové hvězdy třicátých let minulého století Lídy Baarové.

Protagonistka, vlastním jménem Ludmila Babková, byla nesmírně krásná herečka, kterou pamětníci obdivovali například ve filmech Lidé na kře, Panenství, Ohnivé léto, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Madla z cihelny, Dívka v modrém a v celé řadě dalších.

Její životní dráhu skutečně provázela řada útěků.

Nejprve jako málo využívaná utekla z Prahy natáčet filmy do Německa, kde poznala říšského ministra osvěty a propagandy Josefa Gobbelse a stala se jeho milenkou. Když do jejich vztahu zasáhl sám Hitler a rozmetal jí kariéru v tamních studiích, utekla zpátky do Prahy a začala vystupovat znovu v českých filmech.

Koncem války utekla do Bavorska a skončila v americkém zajetí. Američané ji vrátili do Československa, kde byla obviněná z kolaborace a do konce roku 1946 uvězněná. Po propuštění se vdala a s manželem Janem Kopeckým utekla za hranice. Procestovala několik zemí a v některých točila filmy.

Po smrti druhého manžela Kurta Lundwalla už nikam neutíkala. Osamělá dožila v Salzburku a pohřbená je se svou matkou, sestrou, otcem i nevlastní matkou v rodinném hrobě u strašnického krematoria.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru Útěky Lídy Baarové

Divadelní sezonu zavírají všechny soubory

Jitka Hrušková, Deník, 22. června 2012

Opava – Premiéra zpěvohry Járy Beneše Uličnice minulou neděli soustředila na jeviště operní, činoherní i baletní soubor.

Jednoduchý děj s chytlavými písničkami nabídl divákům nenáročnou zábavu, odpovídající příjemnému letnímu počasí.

Herecký projev všech účinkujících byl, vzhledem charakteru dílka, v podstatě vyrovnaný, ale rozdíl byl hodně znatelný ve zpěvu. Neškolené hlasy činoherců nemohly školeným hlasům operních sólistů konkurovat.

Sabina Muchová pojala titulní postavu Sally ve svém zaběhnutém stylu jako infantilního fracka. Tato poloha jí však poněkud splývá s „dospělou“ Sally, která by měla být víc kultivovaná. Iluzi dítěte dotváří i její velmi drobná postava, což je markantní především ve spojitosti s urostlým Michalem Stalmachem. Ten dává slavnému tenistovi Fredymu Websterovi takový díl suverenity, jaký je od postavy uznávaného vrcholového sportovce očekávaný.

Dalibor Hrda a Zdeňka Mervová jako Philip s dobromyslnými bonmoty a snobsky založená Monika jsou pro sehranou manželskou dvojici, jedoucí na stejné vlně, dobrá volba. Totéž jde říci o mladokomické dvojici – Catherine v podání Šárky Vykydalové a tajemník Leonard v provedení Daniela Volného. Herecky na sebe reagují a ladí i pohybově. Komika je pro Daniela Volného parketa, na které se už zabydlel, ale zpěv je pro něj oříšek ještě nerozlousknutý. Doplatilo na to i jeho devět kanárů. Poslední dvojici, která nakonec své štěstí v lásce najde, tvoří Jakub Stránský jako převlečený lord Andy a Webstrovic dcera Bessie v podání hostující Olgy Bezačinské.

Plejádu postav doplňuje Zdeněk Kapl v roli falešného hraběte Morettiho, v epizodních rolích vystupují Martin Táborský (policejní inspektor) a Evžen Trupar (továrník Barrington).
Muzikanty, kteří písničky hudebně doprovázejí, vede Karel Mládek a příjemné obohacení poskytuje svými vstupy baletní soubor.

Režisér Gustav Skála se k prospěchu věci nesnažil inscenaci nějak ozvláštnit. Nechal jí původní styl, který pamětníci znají už ze stejnojmenného filmu Vladimíra Slavinského včetně dobových kostýmů, a dojem neruší ani scéna Evy Brodské.

Letitá limonádka se netváří jako umělecké veledílo, ale určitý půvab stále má a úkol nezávazně diváky pobavit plní.

Stáhnout orginální článek

„Za mé působení v divadle hovoří výsledky.“ říká bývalý dirigent Jan Snítil

Jitka Hrušková, Deník, 21. června 2012

Opava – Roky stával za dirigentským pultíkem. Od letošního jara za ním už nestojí. Byl jedním z iniciátorů unikátního provedení japonské opery Yuzuru, která nadchla odborníky. Na repertoáru však vydržela jen do zájezdu Slezského divadla do Japonska. Když se ji pak pokoušel vzkřísit, narazil.

Divákům jste zmizel z očí. Co teď děláte?

Momentálně se snažím, zatím bezvýsledně, najít zaměstnání. Volný čas využívám jednak ke studiu děl, která mě zajímají a která jsem měl v úmyslu někdy provést, jednak k oprašování angličtiny, která se vždycky může hodit.

Před orchestrem jste nestáhl už delší dobu. Proč?

Nedostal jsem k nastudování žádný titul a byl jsem nahrazen hostujícími dirigenty. Ředitel divadla převzal argumentaci bývalého šéfa opery o nutnosti změn v tvůrčích přístupech ve studiu oper v zájmu zvyšování umělecké úrovně souboru i vzrůstu divácké atraktivity představení. Co na to říci? V uplynulých deseti letech zaznamenalo opavské divadlo nejvýraznější celostátní i zahraniční úspěchy práv mnou nastudovanými tituly. Namátkou se zmíním o prestižní ceně za Loupežníky v Praze, o úspěchu Yuzuru nebo uznání japonských odborníků za naše provedení Yuzuru a Dalibora v Japonsku.

Právě Yuzuru bylo vaším „majstrštykem“ a proslavila opavské divadlo v tuzemsku i zahraničí.

Byla nápadem mé japonské manželky, jak prostřednictvím opery prohloubit vzájemné poznávání hudební kultury Čechů a Japonců a jak propagovat Opavu a soubor Slezského divadla mezi Japonci. Byla přesvědčena o vysokých kvalitách opavského operního souboru, který pro všechny role disponoval ideálními představiteli. Podařilo se jí vzbudit zájem o Yuzuru u tehdejšího vedení města. Opavské provedení navštívili kromě jiných významných hostů a mnoha Japonců též dva japonští velvyslanci a jednoznačně příznivě bylo přijato i v pražském Stavovském divadle v Praze, v dalších republikových divadlech i na pěti představeních v Japonsku.

Myslíte, že půjde v Opavě ještě oživit?

Nebyl by v tom žádný zásadní problém, třebaže dětský sbor by musel operu znovu nastudovat. Orchestr ji má po řadě repríz dobře usazenou a zažitou ji mají i sólisté, kterým by divadlo muselo poskytnout jen dostatek času na zopakování japonštiny.

A tu je největší problém. Už při prosazování na dramaturgický plán a při jednání o pohostinském představení v Praze se část vedení Slezského divadla stavěla k Yuzuru kriticky, až odmítavě. Totéž se opakovalo po návratu z Japonska, kdy opera vzdor ředitelovu slibu už uvedená nebyla, i když právě proto byly kulisy dovezené z Japonska zpět. Nevyužité zůstaly i velmi vstřícné podmínky vydavatele. Když jsem pro manželku zjišťoval informace o skutečných výdajích na představení, které se mělo konat ve spolupráci s japonským velvyslanectvím letos 1. května v brněnském Mahenově divadle, byl jsem tajemnicí našeho divadla obviněný z překračování svých pravomocí a bylo mi vyhrožováno kárným řízením.

Co k tomu dodat? Yuzuru půjde oživit jen v případě, že na tom bude mít současné vedení města zájem. Vzhledem k rýsujícím se možnostem kontaktů Opavy s japonskou Toyokawou by mohlo plnit důležitou roli. Pokud však rozhodnutí zůstane na divadle, zcela jistě k obnovení nedojde.

Divadelní vedení kritizujete i pro řešení finanční situace.

Ke kritickému postoji mne přivedly už zkušenosti z přípravy zájezdu do Japonska. Ačkoli v žádosti Slezského divadla o grant Ministerstva kultury ČR bylo uvedeno první provedení Dalibora v Japonsku, na poradě vedení zaznělo tvrzení, že toto provedení není záležitostí Slezského divadla. Když se v čerpání grantu vyskytly problémy, vedení divadla nejevilo patřičnou snahu je vyřešit. Rozhodně si nemyslím, že by drastické zredukování operního souboru divadlu finančně pomohlo.

Svůj názor, podložený čísly, jsem poskytl zastupitelstvu, ale žádný pozitivní dopad to nemělo.

Finanční problémy mají i další divadla v republice.

Mají, ale nikde nesáhli k reorganizaci operního souboru a nedochází tam ani k neustálému snižování počtu operních představení.

Například v Liberci, kde je finanční situace podobná, došlo k celoplošnému snížení platů a k výměně marketingu. Stavy sboru a orchestru však zůstaly zachované a počet sólistů byl redukovaný ne výpověďmi, ale jejich postupným odchodem do důchodu. Soubor byl doplněný okruhem stálých hostů z nedaleké Prahy. Za sezónu tam přitom odehrají čtrnáct premiér. Inspirace Libercem, včetně výměny marketingu, by určitě Slezskému divadlu neuškodila.

V opavském divadle stále panuje tíživá atmosféra. Co ji podle vás vyvolalo?

Normální atmosféra tam nepanovala nikdy. Vzpomeňme tajemného poradce ředitelky Gapkové, skrývajícího se pod pseudonymem Zdeněk Smetana. Jsem přesvědčen, že lidé z jeho okruhu ovlivňují situaci v divadle dodnes a že iniciovali řešení finanční situace divadle cestou reorganizace. Ta umožnila odstranit nepohodlné lidi a závažným způsobem nabourala jak vztahy mezi činohrou a operou, tak do jisté míry i vztahy mezi členy operního souboru navzájem, což půjde stěží napravit.

S určitou nadsázkou je tato situace vnitřní záležitostí divadla právě tak, jako je porušování lidských práv vnitřní záležitostí totalitních režimů.

Kde vidíte své další aktivity?

Rád bych je viděl v dirigování, ale vím, že moje představy jsou málo rozhodující. Proto se držím víc při zemi a snažím se někde uplatnit jako korepetitor nebo pedagog.

Moje žena byla z divadla propuštěná už během přípravy Yuzury a teď vyučuje na opavské Církevní konzervatoři. Když sleduji, jaké pokroky dělají její žáci a jak je dokáže naučit správně chápat hudbu, uvědomuji si, jak moc je taková práce nutná, potřebná a záslužná. Možná víc než práce v divadle. Rozhodně si nestěžuji a jsem rád, že dnes člověk neriskuje víc než ztrátu zaměstnání.

Stáhnout orginální článek

Prodej předplatného!

Jsme tady pro Vás i během divadelních prázdnin:
po-pá 8-15 hodin.

Prodej vstupenek na září 2012 zahájen od 20.8.2012!

 

Prodej předplatného!

Nabídka operní pohádky Perníková chaloupka pro školy!

Nabídka operní pohádky Perníková chaloupka pro školy!


Přátelé, milenci a manželé Lídy Baarové

Jiří P. Kříž

Ve Slezském divadle zhmotnili Škvoreckého záznam vzpomínání hvězdy evropského filmu

Lída Baarová není lehké téma. Ona sama byla děvčetem naivním, podobajícím se tolika jiným, která v různých dobách neodolají svodům velkého světa. V jejím čase touha po Hollywoodu, dnes po říši modelingu nebo aspoň po úspěchu v šoubyznysu.

Lída měla smůlu. Jejím dočasným milencem, než mu ji Vůdce zakázal, byl druhý muž třetí říše, ministr informací a propagandy Joseph Goebbels. Právě tento výsek její složité cesty od vzestupu k pádu je hlavní zápletkou Útěků Lídy Baarové v opavském Slezském divadle. Podle hereččiných vzpomínek zaznamenaných Josefem Škvoreckým je napsali Jitka Škapíková a Michal Bureš.

Od portrétu ke karikatuře

Téma zvítězilo v opavském klání o titul na přání diváků. Spravedlivě dokládá, že lidé na Baarovou díky filmům pro pamětníky ani přes veškerou snahu jiného brutálního režimu, který ji definitivně vyhnal z vlasti do salcburského azylu, nezapomínají.

Není náhodné, že poúnorový režim dvě největší hvězdy českého filmu 30. a 40. let, ikony buržoazního umění, vyhnal – přesněji podařilo se jim uprchnout, protože jiné věznil deset let jen za to, že jim útěk nevyšel, nebo je doma zakázali – za internacionálně vlasteneckého pokřiku hned několika mladých Jiřin z Vinohrad.

Ve snaze Lídu Baarovou, kterou zaníceně, poblouzněně a přesně interpretuje Sabina Muchová, rehabilitovat dopustili se ovšem mladí kumštýři neúmyslně dvou neodpustitelných zjednodušení:

Lídinu goebbelsovskou éru vylíčili s omluvným odstupem jako poblouznění vysoce postaveným, úlisným nacistickým gentlemanem, vstupenkou do německého filmu. Škvorecký vzpomínky Baarové nijak nekomentoval. Ve chvíli, kdy ale Goebbels (Martin Valouch) vstoupí na jeviště, je třeba autorské interpretace. A ta chybí.

Obstojně jsou zachycena aspoň varování rodičů nebo Lídiny kolegyně Adiny Mandlové (o ní před časem hráli přesnější portrét Na Vinohradech).

Na rozdíl od Goebbelse interpretace jiné postavy – vyšetřovatele ještě předúnorové Bezpečnosti Jakubem Stránským – figurky, která zločinností nesahá Josephovi zajisté ani po kotníky – je karikaturou. Protože se to dneska nosí?

Opravuji opravitelné

Léta po roce 1945 byla pro Baarovou mnohem nebezpečnější než míra opovržení před válkou a za ní. Jenom vzpomeňme, jak udavači, kolaboranti a fízlové zničili Krále komiků Vlastu Buriana! Karikatura je poloha lákavá, ale celek oslabující.

Slezské divadlo chválím za téma. Obrazem doby Útěky Lídy Baarové jsou. Stálo by ale ještě za zamyšlení, jak všechno zpřesnit. Nemívám ve zvyku opravovat režiséry, kritik má jen hodnotit. V tomto případě činím zřídkavou, a pouze nabádavou výjimku.

Slezské divadlo Opava – Josef Škvorecký: Útěky Lídy Baarové. Divadelní adaptace Jitka Škapíková a Michal Bureš. Režie Michal Bureš, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy Sylva Marková, hudba Richard Mlynář, výběr archívních snímků Gabriel Gössel, projekce Tomáš Hrůza. Česká premiéra 20. května 2012.

Odkaz na hru Útěky Lídy Baarové

Novinky

12.01.2018

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie Jak je důležité míti Filipa

o dvou mladých přátelích. Jak dlouho lze žít dvojím životem, aniž by to prasklo? Činoherní soubor se pilně připravuje na uvedení premiéry komedie anglického dramatika Oscara Wilda, mistra ironického dialogu a skandálního literáta viktoriánské Anglie. Premiéra konverzační komedie se uskuteční v neděli 21. ledna 2018.   Režisérkou inscenace je Irena Žantovská: Paní režisérko, co Vás […]

více zde

12.01.2018

11. 2. 2018 od 19 hodin – THE BACKWARDS

11. 2. 2018 od 19 hodin strhující výlet do hudební minulosti plné nezapomenutelných hitů pro několik generací fanoušků Beatles   THE BACKWARDS Beatles revival – „Love Songs“   Úspěch bandu odstartovalo dvojnásobné vítězství na prestižním Beatlefestu v New Yorku v letech 1998 a 2003. Kromě koncertování v Čechách a na Slovensku kapela hrála po celé Evropě, […]

více zde

1.01.2018

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky