Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 1. 2013

Kostas Zerdaloglu slaví

Jitka Hrušková, Deník, 29. ledna 2013

Opava – Kostas Zerdaloglu oslaví 3. února šedesáté narozeniny a současně i desetiletí svého činoherního působení na prknech Slezského divadla.

Oblibu si u publika získal sovu schopností dokonale zvládnout charakter postavy od komedie po drama a každé dát svou osobitou jiskru. Namátkou lze vzpomenout Harpagona v Lakomci, gangstera v thrilleru Čekej do tmy, tvrdohlavého starostu Dubského v Našich furiantech, rozšafného otce Stavrose v Testosteronu a řadu dalších postav. Je držitelem ceny Opavská Thálie 2005 za ztvárnění Vévody v inscenaci Divadlo svět. Jeho talent vzbudil i pozornost filmových a televizních tvůrců. Televizní diváci ho mohli vidět v seriálech Medvědi nic nevědí nebo Arrowsmith a na stříbrném plátně se objevil například ve filmech Potkal jsem ho v ZOO, Artuš, Merlin a Prchlíci a v několika dalších. V Praze si Kostas Zerdaloglu vyzkoušel pobyt na volné noze a dobře poznal jeho úskalí. „V Praze je blaze jen člověku s finančním zázemím. V divadle Skelet jsem si zahrál Othela, ale další titul už z finančních důvodů zařaný nebyl,“ vzpomíná herec s rodovými kořeny v Řecku. Narodil se v Jeseníku a do vlasti svých předků jezdívá jednou až dvakrát ročně navštěvovat své příbuzné v Soluni, v Aténách a Trikale. „Moře a sluníčko mám moc ráda a jsou pro mě zdrojem energie. Ale současně miluji hory a sníh, který bych v Řecku sotva užil,“ míní Kostas Zerdaloglu. Prošel už několika divadly a může srovnávat. „S plnou odpovědností tvrdím, že právě v Opavě jsem našel ty nelepší diváky. Z jejich reakcí je jasné, jak moc mají své divadlo rádi. Přiznávám, že takový pocit jsem dosud v žádném jiném divadle nezažil,“ tvrdí Kostas Zerdaloglu. Slibuje, že své významné životní jubileum rozhodně nezanedbá. „Letošní narozeniny oslavím nejdříve s hereckými kolegy, pak se známými a nakonec s rodinou. Šedesátka není to nejhorší, co člověka v životě potká. Pokud je na tom psychicky a fyzicky dobře, zvládne ji,“ tvrdí herec optimisticky.

Stáhnout orginální článek

Divadelní hra o Kurtu Cobainovi

(mk), Region Opavsko, 29. ledna 2013

Opava – V plném proudu je ve Slezském divadle nácvik originální hry Kurt a Sid autora Roy Smilese. Inscenace o sebevraždě Kurta Cobaina z kapely Nirvana v režii člena souboru činohry SD Jakuba Stránského je připravována v rámci projektu Divadlo za oponou. Premiéra je plánována na pondělí 11. února.

Příběh Kurt a Sid se odehrává na půdě domu Kurta Cobaina, zakladatele a zpěváka skupiny Nirvana. „Je noc roku 1994 a Kurt Cobain se chystá spáchat sebevraždu. Ovšem nenadále se mu tam zjeví Sid Vicious, baskytarista a „zpěvák“ legendární punkové kapely Sex Pistols, aby mu tento čin rozmluvil. Sid je ovšem v té době již skoro dvacet let po smrti, protože se předávkoval drogami. Jen pro zajímavost, jméno Vicious byla jenom přezdívka – znamená totéž co hnusák. Vlastním jménem se jmenoval John Simon Ritchie,“ přibližuje děj Jakub Stránský, který se kromě režie ujal také tvorby scény a kostýmů. Na půdorysu tohoto nepravděpodobného setkání se Sid snaží odvrátit Kurta od toho, aby spáchal sebevraždu, což se mu ovšem, jak hudební příznivci věcí, nepodařilo. Hra je podle mladého režiséra zajímavá nápadem, kdy se v rozhovoru těchto dvou známých, vyhraněných osobností nahlíží na téma sebevraždy poněkud neotřelým a do jisté míry i empatickým vhledem. Originální hra je plná vtipných i vážných dialogů. Roli Kurta Cobaina hraje Daniel Volný a Sida Viciouse Michal Stalmach.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru KURT A SID

LiStOVáNí POPRVÉ V OPAVĚ! Účinkují: LUKÁŠ HEJLÍK, Lenka Janíková a Alan Novotný. 5. března 2013

Co je to LiStOVáNí?

Projekt LiStOVáNí, cyklus scénických čtení, si vzal na sebe neskromný úkol – představovat každý měsíc zajímavé, aktuální knihy, které se objevují na trhu. Vybraní autoři a jejich kniha je pak před diváky interpretováni v podobě scénického čtení. Jde vždy přibližně o hodinové divadelní vystoupení, ve kterém je přenášen děj knihy, jazyk autora a atmosféra dané literatury na obecenstvo, které se v čele s mladou generací ve světě oproštěném od kultury a literatury vrací zpět k tomu, co tu bylo první – knize. Nejde o nějaké fanzinové čtení oblíbených pasáží, jde o dýchající představení s rekvizitami, kostýmy, hudbou, začátkem a koncem.

Ročně se LiStOVáNí dostane až do 80 českých měst a odehraje téměř 300 představení.

NYNÍ POPRVÉ V OPAVĚ!

Účinkují:

LUKÁŠ HEJLÍK, Lenka Janíková a Alan Novotný

5. března 2013

ZTRACENI V ČASE (Petra Braunová) v 8 hodin – vhodné pro 1.-6. Třídu

Jedenáctiletý Martin tráví léto u babičky na vsi. Kdyby nedostal tu prokletou dvojku z chování, mohl už být u moře! Teď je jen na venkově u babičky, která ale umí pěkně vyprávět! Martin vydrží donekonečna poslouchat o jejím malém bratrovi, který byl stejný rošťák jako on a kterého v Martinově věku zabil blesk. Jednoho dne Martina zastihne uprostřed cesty strašlivá bouře a tmu najednou rozčísne ohromný fialový blesk. Náhle všechno ztichne – jen po louce běží k vysokému stromu osamělý chlapec. Martin ho v běsnění živlů zachrání a posléze zjistí, že je to Lojzek, babiččin zemřelý bratr. Co se stalo, kde se to Martin octl? A kdo se vlastně ztratil v čase?

ŽIVOT K SEŽRÁNÍ (Mikael Ollivier) 9.30 hodin – vhodné pro 7.-9. Třídu

Benjamin, pro všechny krátce Ben, žije s matkou na předměstí Paříže, chodí na sedmiletý gympl a je v pohodě. Jen ostatní jsou trochu nervózní… Ben váží o dvacet kilo víc, než by měl. Nezbývá než nastartovat vůli, přečkat výsměch spolužáků a pokusit se zhubnout. A taky pozná svou první lásku, Claire. Je tloušťka opravdu takový pech? Co se stane, když pro jednou člověk dietu poruší? A bude život poté krásný a snadný? Mikaël Ollivier na deka přesně vyvážil román o francouzském „metráčkovi“ současného světa, kde děti mohou mít všechno, co chtějí, a přitom jim často chybí to nejdůležitější.

Gottland (Mariusz Szczygieł) 11 a 17 hodin – vhodné od 15 do 100 let

Lepší značku mohl autor těžko vymyslet. Polský reportér Mariusz Szczygieł svou knihu nazval Gottland.

Neboť: „Svět bez Boha není možný, a tak v nejateističtější zemi světa, jakou je Česko, hraje příslušnou roli sedmašedesátiletá hvězda.“

Pohorší to čtenáře jako efekt příliš laciný? Po četbě knihy asi ne. Vodopád informací a souvislostí o Česku v 20tém století, o kterých jste možná ani netušili, promění tento publicistický bestseller na téměř detektivní „listovačku“.

autor: Jakub Holas

autor: Jakub Holas

autor: Jakub Holas

 

3. března od 19 hodin – VŠE O MUŽÍCH – tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily …

Účinkují: MAROŠ KRAMÁR, FILIP BLAŽEK, MICHAL SLANÝ

Milí diváci,
jistě si pamatujete úspěšnou komedii VŠE O ŽENÁCH, kterou naše divadlo uvedlo jako českou premiéru v roce 2005…

Nyní máte úžasnou možnost shlédnout od stejného autora Miro Gavrana

VŠE O MUŽÍCH. Dokonce tvůrčí tým je také stejný – režie se zhostila Jana Janěková a dramaturgie Blanka Fišerová!

3. března od 19 hodin – tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily …

Aneb jak muži sami sebe vidí, za co se nestydí i stydí. Aneb jak to dopadá, když se testosteron smíchá s city a striptýzem.

Předprodej vstupenek je zahájen již od 18.1.!

VŠE O MUŽÍCH

VŠE O MUŽÍCH


Výlet do Dalskabátů je podařený

Jitka Hrušková, Deník, 22. ledna 2013

OPAVA – Činoherní soubor Slezského divadla nabídl v neděli 13. ledna návštěvníkům premiérovou návštěvu nehříšné obce Dalskabáty. Diváci, kteří ji vzdor nevlídnému počasí absolvovali, neodcházeli zklamaní.

Výlet jim umožnil krátký návrat do doby, kdy jejich zájmu vládly pohádky. Děj sledovali na nápaditě vytvořené scéně Kataríny Žgančíkové, která připomíná romantickou atmosféru Ladových obrázků. Točna umožňuje sledovat příběh v plynulých návaznostech na faře, v kovárně, ve staré chalupě i v pekle. Hana Vaňková je v typech zemitých ženských „od rány“ dobře zabydlená, a proto nezůstává rázné Plajznerce nic dlužna. Skvělého partnera našla v Martinu Valouchovi, který vytvořil dokonalou postavu roztomile popleteného čerta Trepifajskla, na jehož naivitu je i peklo krátké. Oba protagonisté na sebe slyší a evidentně se doplňují.

Kostal Zerdaloglu hlasově i vizuálně exceluje v roli podrazáckého kostelníka Piškytla, kterému není cizí žádná levota. Jeho úlisnost, zlobu, zradu a zbabělost mu diváci stoprocentně věří. Mnozí takové Piškytly ve stylu „na rtech med a v srdci jed“ dobře znají z vlastní zkušenosti a vědí, jak jsou nebezpeční. Na rozdíl od pohádky je v realitě za tyto vlastností bohužel žádný trest nečeká. Potulného herce špatných mravů Lupina ztvárňuje v úsměvném podání Martin Táborský jako podvodníčka malého kalibru. Další postavou hodnou opovržení je čert v podobě faráře. Oba v jejich proměnách dobře zvládá Daniel Volný a diváky při sledování může napadnout, že v lovení duší pro nebe i peklo jsou si čerti i faráři podobní. Liší se jenom metodami.

Pekelného Otce zakladatele Belzebuba ztvárňuje s využitím letitých hereckých zkušeností Drahomír Ožana, který se k potěšení pamětníků na důvěrně známá opavská prkna znovu vrací. Kováři Jakuba Stránského nechybí fanfaronství bývalého dragouna ani smysl pro spravedlnost. Možná by neškodilo přidat víc drsného kovářského fortelu, aby z něj měla tvrdohlavá manželka Dorotka, zdařile vystižená Kamilou Srubkovou, větší důvod k obavám. Plejádu dalskabátských lidiček doplňuje romanticky vykreslená dvojice mladých milenců Honzy a Mančinky v podání Michala Stalmacha a Terezy Starostkové. Shrnuto – pohádkový příběh se opavským hercům povedl a bude mít dobrou odezvu. Divadlo ho může využívat i jako přestavení pro školy.

Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert. Scénu a kostýmy navrhla Katarína Žgančíková. S činoherním souborem Slezského divadla inscenaci nastudoval Jakub Nvota. Premiéru měla 13. ledna.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert

Čerti i lidé v Opavě podezřele zlenivěli

Jiří P. Kříž, Právo, 21.1.2013

Nevím, kde je v Opavě zakopaný divadelní pes. Po Sekretářkách a Americkém císařovi nastudoval s činoherním souborem Dalskabáty, hříšnou ves aneb Zapomenutého čerta Jana Drdy zkušený režisér Jakub Nvota. A zase to v té pekelnické pohádce – kdysi pro dospělé, dneska spíš pro děti – pekelně drhne.

Nejvíc asi v práci s herci a s tím by měl něco dělat umělecký šéf souboru Roman Groszmann, protože hostující režiséři, kteří přijedou, secvičí, zhodnotí výkony na premiéře a zase odjedou, na vypiplávání souboru nemají čas, i kdyby to třeba sám Petr Veselý byl. Ten přichází do Slezska po Dalskabátech.

Peklo bez hříchů

Člověk rád odpustí ve finanční mizérii, v jaké dnes regionální divadla přežívají – a bude ještě hůř – papundeklové kulisy Alžběty Žgančíkové, vydávané v programu k inscenaci za scénu. Když se o ně herci omylem někdy opřou, má člověk pocit, že se to na jevišti všechno i s nimi zhroutí do kovářské pece.

Méně radostné je, že Nvotu s dramaturgyní Alžbětou Matouškovou nebe neosvítilo jediným nápadem, kterým je možné Drdovu vlastní dramatizaci jedné z jeho nejpěknějších Českých pohádek – z časů, kdy už se vymanil z oprávněného poválečného přesvědčení, že co je německé, to je pekelné – sklenout s dneškem.

Příležitostí k aktualizování nabízí naše doba hned několik: církevní restituce, rozhodně to není téma laciné, spíš hodně drahé, morální pokleslost, zlodějny zralé po tátově amnestii už jen tak na zatracení věčné…

Ve Slezském divadle hrají Hříšnou ves tak, jak ji Drda napsal. Pravda, pořád líp než v brněnském Národním divadle, kde ji představili jako nepovedený fotbalový mač mezi Nebem a Peklem. Diváci jsou ale vděční a oceňují Dalskabáty vděčným potleskem. Spíše občasným než vytrvalým.

Mlynářka nemele

Mám neodbytný pocit, že herci i herečky jsou v Opavě vydáni sobě napospas. Co je to platné, že tam mají Hanu Vaňkovou, Kostase Zerdaloglu, Martina Valoucha, Jakuba Stránského, Kamilu Srubkovou či krásnou Terezu Starostkovou. Plajznerka je hubatá a peče buchty. Trepifajksl spíš než zapomenutý je líný a spící. Belzebubův sekretář Marbulius pořád stejný, kovář Tyburec nedovtipný, jen krájet, jeho žena Dorotka trochu ječivá a Mančinka jenom krásná. Celé je to snaživě jadrné a hodně mdlé. A protože v Opavě nemají bohatou a lakotnou Mlynářku, hrají to jednoduše bez ní. Namleli si ovšem jen na další pohankovou kaši.

Slezské divadlo Opava – Jan Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Režie a výběr hudby Jakub Nvota, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy Katarína Žgančíková. Premiéra 13. ledna 2013.

Celkové hodnocení: 50%

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert

Herec Martin Valouch: Velkoměsta nemám rád

Jitka Hrušková, Deník, 21. ledna 2013

Opava – Martin Valouch, činoherec Slezského divadla v Opavě, proslul svou výraznou mimikou na jevišti. Má rád komedie, ale nebrání se ani jiným dramatickým žánrům. Humor je podle něj jediná příjemná možnost, jak vzdorovat osudu, a legraci si dovede udělat i sám ze sebe. Kdyby mu v mládí herectví nevyšlo, věnoval by se nejspíš muzice. Hraje na klavír, skládá písničky a sám si je i také zpívá.

Lednička je kamarádka

„Pokud si pamatuji, napsal jsem jich asi stovku, ale většinou je znám pouze já. V pubertě jsem psal i básničky pro holky, které se mi líbily,“ prozrazuje Martin Valouch něco ze svých tvůrčích aktivit. Navíc rád vaří, což může být pro jeho fanynky další plus. Ledničku považuje za sice studenou, ale jinak docela milou kamarádku.

Sám se označuje za velmi náladového člověka a tvrdí, že jako Blíženec dostal do vínku snůšku několika povahových rysů současně a bohatě ji využívá. „Řekl bych, že čím jsem starší, tím jsem klidnější. Už jsem pochopil, že vztekem se vyřeší máloco,“ míní Martin Valouch. Stále jej vytáčí pocit beznaděje z něčeho, co by změnit chtěl, a nemůže …

„Zlost zpravidla přežije jen den vzniku. V tom není nic divného, protože ráno bývá moudřejší večera,“ konstatuje opavský herec s úsměvem. Opavské angažmá získal v roce 1995 hned po absolvování ostravské konzervatoře.

Opava se stala jeho první štací a vydržel zde pět let. Pak zamířil do Olomouce. „Můj odchod se týkal jedné slečny, ale též jsem si chtěl vyzkoušet, jak se hraje v jiných divadlech,“ opatrně vysvětluje zlínský rodák. Následovala jihlavská scéna a v roce 2008 zamířil zpátky do Opavy.

Partner Chucka Norrise

„K opavským divákům jsem se vracel namouduši rád a Opava se mi líbí čím dál víc. Má zajímavou architekturu, spoustu zeleně a vládne v ní klid. Velkoměsta nemám rád,“ tvrdí Martin Valouch. V tamním divadle je mu dobře a k odchodu by ho prý nepřiměla ani lukrativní nabídka. Předvádět se komisím ho prý neláká a nebaví jej ani obrážet castingy.

Na jeden však přesto šel – a dobře udělal. Předminulé Vánoce se v reklamním klipu dostal na televizní obrazovku jako partner slavného amerického akčního herce Chucka Norrise. Kolika českým hercům se to podařilo?

V opavském divadle jde zpravidla z jedné činoherní role do druhé. Jeho poslední inscenací je postava čerta Trepifajksla v Drdově pohádce Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, která měla premiéru 13. ledna. Na herectví ho nejvíc přitahuje fakt, že se něco děje každý večer znovu a že se to nikdy nevrátí.

„Prostě je to neopakovatelné. Je to teď a tady,“ dodává Martin Valouch.

Stáhnout orginální článek

Dalskabáty, hříšná ves jsou o dobru a zlu, které je jen v nás

Kateřina Bauerová, 5+2 dny, 17. ledna 2013

Opava – Námět hry o „zapomenutém čertovi“ Trepifajkslovi autora Jana Drdy si každý spojí s televizní adaptací s Jiřinou Bohdalovou a Jaroslavem Moučkou v hlavních rolích. Divadelní verze opavského souboru hru oživila nadhledem, humorem a vírou v to lepší v nás. „Upravovaly se texty, ale v podstatě se držíme původní předlohy,“ říká režisér Jakub Nvota.
Drdova hra je podle něj o dobru a zlu, které je jen v nás, a ne v nebi a v pekle. „A také o věčné blbosti lidské. Vypovídá velmi vtipně o tom, jací občas jsme i my sami,“ komentuje Nvota.

Hostující režisér s opavským divadle spolupracuje poprvé. „Oslovili jsme jej i přesto, že jsme ho osobně neznali, ale měli jsme na něj výborné reference,“ vysvětluje dramaturgyně činohry Alžběta Matoušková.

Do hlavních rolí režisér obsadil Hanu Vaňkovou a Martina Valoucha. „Ta volba se tak nějak vykrystalizovala během našeho seznamování. Celkově musím říct, že se mi s opavským souborem pracuje velmi příjemně, je to sehraný soubor a herci v něm na sebe slyší,“ zhodnotil.

Dalskabáty představují českou vesnici, kde poklidně žijí obyčejní lidé. „Belzebubu, vládce pekel, tedy vyhlásí poplach, protože v Dalskabátech už nikdo nehřeší, a peklo tím pádem nezískává nové přírůstky. Čert, který měl ve vesnici strašit a nabádat lidi k hříchu, na své poslání už dávno rezignoval; místo aby strašil, tak si v chaloupce u lesa loví ropuchy. Peklo za ním proto vyšle doktora Ichturiela, aby ho potrestal a aby obyvatele Dalskabátů přivedl znovu na cestu nepravosti. Ichturiel se tedy přestrojí za nového faráře, který se má obce ujmout,“ popisuje děj Matoušková.

„Mým úkolem je přivést obyvatele obce Dalskabáty k hříchu. Mám na to různé metody, peníze ale především, protože peníze jsou děti pekla,“ přibližuje svou roli čerta Ichturiela Daniel Volný.

Jeho „nadřízený“ kníže Belzebub v podání Drahomíra Ožany k tomu dodává, že i tady dobro nakonec zvítězí nad zlem a čerti jsou po zásluze potrestáni.

Pohádková komedie je podle dramaturgyně vhodná pro děti zhruba od deseti let. „Ty menší neporozumí některým náznakům a narážkám, zejména při navádění k hříchům, ty jsou spíše určené pro dospělé. Není to prvoplánově pohádka pro děti, ale rodinná hra,“ dodává.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert

Kradou všichni, takže někdo ho čmajznul

Jiří P. Kříž

Ivan Krejčí také v Opavě vystřihnul současné Rusko, tentokrát s Vasilijem Sigarevem.

Ne proto, že by se do sociálně stále napjatějšího Ostravska hry současných ruských autorů hodily víc než jinam v Česku, nýbrž z toho důvodu, že si s nimi především režisér Ivan Krejčí z Komorní scény Arény porozuměl, objevilo se jeho zásluhou Ruské loto Vasilije Sigareva tentokrát pro změnu v opavském Slezském divadle.

Připomenu jen letem světem, že „ruskou éru“ v moravskoslezském regionu otevřel Tomáš Jirman „biblí alkoholiků“ Moskva → Petušky Venedikta Jerofejeva. Aréna fascinovala na listopadovém Ostravaru Krejčího inscenací Amiga Nikolaje Koljady. A v Opavě Krejčí nám všem do ksichtu vychrstl žíravinu Koljadova žáka Sigareva.

Sami sobě se smějeme

Ještě nedávno bychom přemoudřele mudrovali, že něco takového se může stát jenom v Rusku: Společnost se zřetelnými stopami radioaktivního ozáření osmdesátiletou vládou jedné strany žije už ve světě proměněném, lišícím se však od toho prvního jen mírou o málo menšího, z jiného pohledu ale i většího zubožení člověka.

Inu, poštěstilo se, a budoucnost zajistí výhra v sázkové hře. To je zapotřebí pořádně oslavit. Jenomže kupón se záhadně ztratí, a protože víme, že krademe všichni, někdo ho vzít musel. Hle, příležitost k nelichotivým životním bilancím od žití v ujařmenosti až po plané vzpoury bez vlivu na jednou provždy daný běh věcí.

Šestice přátel na sebe ve dvou hodinkách prozradí všechnu bídu našeho nového pinožení za štěstím, které nám bylo dopřáno jen v krátkých okamžicích tolikrát nabuzených a zase přidušených nadějí, zatímco držitelé es a žolíků se nám už zase pohrdavě smějí. Ruské loto se týká setsakramentsky také nás a našich tchořů.

Lidské zbídačenosti je dobré smát se, a toho si v Sigarevově příběhu do sytosti užijeme. Než nám – od Gogola až po naše časy – dojde, že sami sobě se smějeme.

Revoluce nikde na obzoru

Krejčí si s ruskými dramatiky-buřiči moc dobře rozumí. Ví, že je jich zapotřebí i tam, kde většina domácích autorů se tváří jako Kluk z Ruského lota – mafiánská šmíra ve vztahu k bossům v podání Daniela Volného: nevidět, neslyšet, mlčet.

Opavští herci pozvedli tentokrát prapor sžíravé komedie hodně vysoko: Hana Vaňková, Kostas Zerdaloglu, Ivana Lebedová, Martin Táborský, Kamila Srubková, Martin Valouch. Lidé, jež hrají, jsou směšní, ale politováníhodní. Zlí na sebe, protože také jejich a naše doba je zlá. Už ani smát se jí nelze. A revoluce nikde na obzoru.

Slezské divadlo Opava – Vasilij Sigarev: Ruské loto. Překlad Tereza Krčálová. Režie, výběr hudby Ivan Krejčí, dramaturgie Tereza Krčálová, scéna Milan David, kostýmy Jana Hauskrechtová. Premiéra 11. března, psáno z reprízy 7. listopadu ve výroční den VŘSR na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně.

Hodnocení 80%

Odkaz na hru RUSKÉ LOTO

Novinky

10.11.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

25. prosince (pondělí) v 19 hodin Michael McKeever MODRÝ Z NEBE komedie o návratech domů a domnělém šílenství   26. prosince (úterý) v 19 hodin Molière ZDRAVÝ NEMOCNÝ výpravná komedie s řadou humorných situací o hypochondrovi Arganovi NAPOSLED! speciální derniérová sleva   28. prosince (čtvrtek) v 19 hodin Carl Orff  CHYTRAČKA operní příběh o chytré selské dívce, která uhádne […]

více zde

9.11.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

7.11.2017

JEJÍ PASTORKYŇA NAPOSLED!

12. 11. 2017 od 19 hodin Speciální derniérová sleva!   Přijďte se rozloučit s krásnou operou, která měla úspěch na domácí scéně i na festivalech po celé republice! Diváci ocenili potleskem tuto operu na festivalu OPERA 2015 v Praze, na Mezinárodním hudebním festivalu JANÁČKOVY HUKVALDY 2015, na festivalu Tomáškova a Novákova hudební SKUTEČ, na festivalu „Město plné […]

více zde

Starší novinky