Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 5. 2014

Činohra se loučila premiérou mordýřské komedie

Jitka Hrušková, 31. května 2014

Opava – Hromy i blesky, strašidelné jevy a živé „mrtvoly“ ve starém domě na anglickém venkově. To je náplň lehce hororové komedie Náš dům, náš hrad, kterou se činoherní soubor Slezského divadla loučí s letošní sezonou.

Slavnostní atmosféru umocnila na premiéře přítomnost autorů Romana Vencla a Michaely Doleželové. Herci jejich komedii předvedli s chutí, třebaže tentokrát ve znatelné nervozitě. Ta se projevovala zdlouhavějšími nástupy, občasným pátráním po textu a sem tam i sníženou slyšitelností. Reprízy snad dají inscenaci potřebný švih i spád.
Pochvalu zaslouží scéna i režijní nápady, které strašidelnost děje zvýrazňují. Při závěrečné děkovačce běhal po jevišti dokonce obrovský černý pavouk. Diváky pobavil, ale jako kanadský žertík by dokázal složit nejednu labilnější povahu.

Inscenaci dominovali Michal Stalmach a Daniel Volný. Stalmachův novomanžel Jeremy Evans s pochroumaným srdíčkem dostával od své nové rodiny pořádně zabrat a interpret ho o nic neochudil. Ustál hranici, za kterou je už přehrávání a za výstup s kufry ho diváci ocenili potleskem, což u činohry běžné není.

Volného čtyřprocentní tanečník David bavil diváky při každém vstupu. Herec se perfektně vydováděl a do role se položil s vervou, která však byla občas až za hranicí srozumitelnosti. Rozesmátí diváci mu to sice prominuli, ale neměl by zapomínat, že jeho výstupy jsou založené hlavně na slovním humoru.

Roztomilá tetička Rosemary je dáma s dobře tajenými špatnými životními zvyky. Hana Vaňková si ji užívá plnými doušky ve všech polohách, které podle potřeby suverénně střídá. Tereza Starostková dává krásné volavce bohatých manželů Amandě takovou dávku lehkosti bytí, jakou postava vyžaduje.

Kostas Zerdaloglu postavil Henryho podle očekávání do civilní polohy na pohled rozšafného otce, jen by měl chvílemi trochu přidat na hlase. Například stěžejní historku o upálené služce všichni diváci ve vyšších patrech celou asi neslyšeli. Jeho herecká manželka je přesným opakem. Kamila Srubková hysterickou matku Kate nedokáže udržet na uzdě.

Místo rázného, ale herecky polohovatelného projevu volí jednostranně křečovitý jekot, ničící jí hlasivky a divákům uši. Pokud trochu šlápne na brzdu, bude určitě důvěryhodnější.

Sabina Muchová opustila ztřeštěné puberťačky a vytvořila pro změnu zdařilou postavu intelektuálky Mirandy, znechucené svou vražednickou rodinou. Spásu hledá u homosexuálního strýce Davida, představovaného Martinem Valouchem. Ten na její přání nezván přijíždí i se svým partnerem, ale po vypití „hu hu koktejlu“ málem všechno zaspí.

Plejádu postav doplňuje zahradník nezahradník Robin v podobě Jakuba Stránského a svérázní sluhové Bishop a Tess v suverénním podání Drahomíra Ožany a Ludmily Štědré. Situaci zkomplikuje ještě kosmetická dealerka Maggie v podání Ivany Lebedové, která se ocitá v nesprávné době na nesprávném místě.

Slezské divadlo: Náš dům, náš hrad. Autoři Roman Vencl a Michaela Doleželová, scéna a kostýmy Kateřina Baranowská, režie Milan Schejbal. Premiéra 25.května 2014.

Podivat se na orginální článek

Odkaz na hru Náš dům, náš hrad

Divadlo už má novou sezonu připravenou

Jitka Hrušková, 30. května 2014

Opava – Slezské divadlo nabírá dech k jízdě do nové sezony. Dramaturgický plán pokračuje v nastoupené žánrové linii klasická i současná komedie, drama a současné dílo. Stejné ponechává i ceny předplatného i vstupného. V nové sezoně uvede opět jedenáct premiér, z toho čtyři činohry, tři opery, dva muzikály, jednu operetu a jeden balet.

Klasickou komedii představuje Zdravý nemocný, která patří k Moliérovým nejlepším komediím a Být nebo nebýt je z šuplíku současné komedie. Nick Whitby ji zasadil do hereckého života v polském odboji.

Soudobou tvorbu představuje inscenace Plné ruce revoluce, ve které Jan Lesák a Natálie Preslová věnovali listopadu 1989 a příznivce detektivky potěší titul pro dámskou část souboru Osm žen. Autor Robert Thomas je zavede na rodinné sídlo, kde se dějí hrozné věci.

Opera, opereta, muzikál a balet

Operní žánr zastoupí Její pastorkyňa, kterou Leoš Janáček zkomponoval na drama Gabriely Preissové. Podle Shakespearova dramatu napsal Giuseppe Verdi operu Mackbeth, v níž dominuje hrozba nadpřirozených sil s atmosférou plánovaných vražd. Trojici operních děl završuje Nápoj lásky, kterou Gaetano Donizetti napsal jako buff o operu.

Muzikál Mrazík není třeba blíž rozvádět, protože jde o notoricky známou ruskou pohádku, Milionová svatba je současná podoba Romea a Julie ve veselém muzikálovém hávu a opereta Veselá vdova patří k nejhranějším dílům Franze Lehára. Balet Faust roztančí příběh Johanna Wolfganga Goetha o zaprodání duše Ďáblovi a vykoupení láskou.

Pohádky pro děti a novinky sezony

Dětské předplatné zahrnuje pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele, Zahrada, O pejskovi a kočičce, Pidínci a modrý kocour a Ulice plná kouzel.

Divadelní orchestr zajistí podzimní a jarní koncert a Divadlo za oponou nabídne Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách K novinkám další sezony patří rozšířené pohádkové předplatné a rozšířené sobotní předplatné. Kromě dopoledního předpremiérového představení od 10 hodin bude zařazeno i sobotní odpolední od 18 hodin.

Oblíbené Divadelní matiné bude rozšířeno o vystoupení žáků opavských herců.

Podivat se na orginální článek

Umění snoubící se s dramatickými lidskými osudy

Andrea Fantová , www.rozrazilonline.cz, 28.kvetna 2014

Dvě ženy, dvě umělkyně, dva světy. Zcela odlišné světy. Noblesní. Drzý. Distingovaný. V spontánnosti destrukční. Edith a Marlene.

Inscenace hry maďarské autorky Évy Pataki byla poprvé na repertoár Slezského divadla zařazena devět let po světové premiéře, a to v sezoně 1995/96. Ústřední role ztvárnily Hana Vaňková (Edith) a Ivana Lebedová (Marlene), které byly znovu obsazeny také do nejnovějšího divadelního zpracování. To ovšem nebylo uvedeno na velké scéně, ale v ryze komorním prostoru divadla za oponou. Již tato skutečnost podmínila radikální dramaturgickou úpravu výchozího textu (škrty vedly ke zpřesnění výchozích dramatických linek), což se v důsledku projevilo zredukováním celkového počtu postav, a to na tři. Hostující Miroslav Ondra představoval protipól ženského světa, zároveň byl osobou brechtovsky odstraňující bariéry mezi jevištěm a hledištěm. Roman Groszmann (vedle režie podepsán také pod úpravou textu i návrhem scény) se zaměřil výhradně na vztah dvou žen. Žen, které vzešly ze zcela odlišných sociálních sfér, avšak právě ona ambivalentnost postav stvořila silný cit přátelství. Oč kratší trvání mělo, o to houževnatější bylo. Dramatický oblouk inscenace tvoří osobnostní i profesní zrání umělkyň.

Vůči této vážné rovině je do kontrastu dána postava „nejen Pianisty“, jehož jednání osciluje na hranici antiiluzivních, zcizujících postupů (píseň v „angličtině“, jíž postava vzápětí s drobnou ironií okomentuje). Miroslav Ondra s lehkostí, ba věcností prostupuje mezi jednotlivými postavami, které ztvárňuje (vypravěč v prologu představující dvě osobnosti při jejich posledním setkání, anděl strážící Edith, kabaretiér, pianista). Jeho pomocí si lze vůči ženské linii držet určitý odstup a kriticky nahlédnout na jejich životy. Ondra objektivně, s drobným nádechem pýchy (úspěchy Edith) i hořkosti (vášeň, jíž podlehla, jménem alkohol) kreslí obraz života té, jejíž osud se zračil v písních. Hana Vaňková pojala Edith plně v intencích předobrazu postavy. Její Edith je silná, vášnivá, touží se vzepřít svému osudu, vymanit se z osidel společnosti, na níž je však plně závislá, je její nedílnou součástí. S drzostí „plive“ na svoji jedinou přítelkyni, která se s ní přichází rozloučit. Vyčítá jí její krásu, fyzickou krásu. Je to však Edith, drobná živelná žena, jíž Vaňková vštípila půvab – půvab bytosti svobodomyslné, v drzosti oslnivé, té, která podněcuje a formuje myšlení lidí. Jak odlišná je Marlene. Ivana Lebedová ji pojala jako dámu vysoce ušlechtilou, která odmítá obnažit své nitro i v situacích silně emocionálně podmanivých (poslední setkání s Edith v léčebně). Je tvrdá, jako by ani nebyla schopna žádného citu. A přesto je ona tou ženou, jež od počátku stojí po boku své přítelkyně, snaží se ji vyzvednout z morálního a společenského bahna, do jehož hlubin se Edith kvůli alkoholu hlouběji a hlouběji noří. Životní dráhu obou ženských osobností je zarámována v hudbě, v písních, odrážejících vzestupy a pády. Fatální a zcela destrukční pády, jež rozežírají fyzickou i duševní schránku člověka.

Skutečnost, že do ústředních rolí byla obsazena právě Vaňková s Lebedovou, lze s povděkem kvitovat. Plastická podoba postav se totiž zrodila nejenom zásluhou podmanivého hereckého projevu, ale v prvotním okamžiku rovněž zásluhou fyziognomie obou představitelek korespondujících s předobrazy postav.

Edith a Marlene je díky progresivní (ve smyslu přístupu k výchozímu textu) a zároveň citlivě vedené režii, která klade důraz na precizní zvládnutí charakterů postav, inscenací bezesporu převyšující rámec oblastního divadla.

Slezské divadlo Opava – Éva Pataki: Edith a Marlene. Překlad Kateřina Pošová, hudební nastudování Miroslav Ondra j.h., dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna Roman Groszmann j.h., kostýmy Sylva Marková j.h., úprava a režie Roman Groszmann. Premiéra 28. února 2014 (komorní divadlo Za oponou)

Podivat se na orginální článek

Komedie nabídne divákům zábavu s napětím

Jitka Hrušková, Deník, 24. května 2014

Opava /POZVÁNKA/ – Přes vlídné komedie přejde Slezské divadlo v neděli 25. května od 19 hodin k hororové. Ve světové premiéře uvede inscenaci Michaely Doleželové a Romana Vencla s názvem Náš dům, náš hrad.

Vznikla na objednávku šéfa opavské činohry Romana Groszmanna a režie se ujal jeden z nejlepších režisérů komedií. Diváci budou sledovat příhody jedné rodiny v typicky anglickém sídle 50. let minulého století, do kterého se sjíždějí její pozvaní i nepozvaní členové.

Otec po hádce s matkou zčista jasna zmizí a začnou se dít věci! Problematické vzájemné vztahy vyvolají nejedno překvapení a diváci uvidí komedii nabitou humorem a podbarvenou i kapkou napětí.

Rodiče Kate a Henryho Carpenterovy ztvární Kamila Srubková a Kostas Zerdaloglu, jejich dcerou Amandou a zetěm Jeremym budou Tereza Starostková a Michal Stalmach. Druhou a mírně zlomyslnou dceru Mirandu představí Sabina Muchová a jejich strýčka Davida, který je divadelním režisérem v Londýně, vytvoří Martin Valouch. Přijede s přítelem, kterému dává podobu Daniel Volný.

Tetou Rosemary bude Hana Vaňková, hospodyní Tess Ludmila Štědrá, zahradníkem Robinem Jakub Stránský a sluhou Bishopem Drahomír Ožana. Do děje vstoupí ještě podomní prodejkyně kosmetiky Maggie Teytová představená Ivanou Lebedovou. Režii má Milan Schejbal, scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská.

Michaela Doleželová a Roman Vencl absolvovali brněnskou JAMU v oboru herectví a od roku 2006 spolu píší divadelní komedie, kdy vznikla jejich prvotina Výročí. Nejdříve psali pouze pro potřeby vlastní divadelní společnosti, ale v současné době jsou jejich texty objednávané různými divadly v České i Slovenské republice.

Na svém kontě mají několik divadelních komedií a další chystají. Jen namátkou zatím nejúspěšnější hra Když se zhasne byla nejuváděnější českou komedií roku 2012. Ukazuje manželskou dvojici v jejím úsilí rozvést se za každou cenu.

Jejich další komedii, přímo bombovou, umístili pod názvem S hlavou v oblacích do leteckého prostředí a tragikomedie Královny sleduje příběh tří žen na životním rozcestí s poznáním, že kde je humor, je i naděje. Detektivní komedii, ve které je všechno jinak, než se zdá, nazvali oba autoři Ani za milion!

Podivat se na orginální článek

Odkaz na hru Náš dům, náš hrad

V Opavě jsem už zdomácněl

Jitka Hrušková, Deník, 19. května 2014

V Opavě jsem už zdomácněl,“
říká Jakub Stránský, člen činohry tamního Slezského divadla

Divadelní profil

Opava – Jakub Stránský je členem činoherního ansámblu Slezského divadla v Opavě už třináct let a za tu dobu v něm vytvořil celou plejádu postav.
Naposledy působivě ztvárnil nemanželského syna Edmunda v Shakespearově tragédii Král Lear, která měla nedávno v Opavě premiéru. „Tato postava se mi hraje dobře, protože nabízí spoustu možností. Jinak s ním ale naštěstí nemám nic společného,“ konstatuje s úsměvem Jakub Stránský.

Chtěl být strojvedoucím

Angažmá v opavském divadle dostal od tehdejšího šéfa činohry Václava Klemense, který se na něho přijel podívat do Šumperka. Nastoupil a hned ho čekal záskok za kolegu v roli bratra zbojníka Nikoly Šuhaje. První velkou rolí se stal Tirstan v dramatu Tristan a Izolda a stále rád vzpomíná na postavu Kornela v úspěšné inscenaci Testosteron.

Jako dítě chtěl být po tátovi strojvedoucím, ale nakonec zvítězilo divadlo. První herecké krůčky udělal jako čtrnáctiletý ve hře Zavraždění svaté Celestiny, kuplířky z města Salamanky, a ve dvaceti letech si zahrál už Hamleta.

Za třináct let působení ve Slezském divadle v Opavě zdomácněl a založil rodinu. Jeho žena pracuje jako garderobiérka, a má tudíž o jeho aktivitách v práci dokonalý přehled.

„Klidně na mě může dohlížet, protože se chovám vzorně a s fanynkami nelaškuji,“ tvrdí s úsměvem Jakub Stránský. Dříve jezdíval s dětmi na divadelní tábory, učí herectví v opavské základní umělecké škole a sem tam si s kolegy rád zarežíruje komorní inscenaci. Když má volno, zkouší kreslit, čte a jezdí na kole. Baterky si dobíjí hlavně doma s rodinou. Rád tráví čas s šestiletou dcerkou Nelou, která jednou možná půjde v jeho stopách.

Štěně na jevišti

S kolegy si rozumí a u diváků je oblíbený. S úsměvem vzpomíná na originální dárek, který dostal od divačky při Testosteronu. Byla to hračka, známá jako jojo. Jiné zvláštní dárky sice nedostává, ale to neznamená, že je sám nedává.

„Svému kolegovi jsem jednou poslal na jeviště štěně. Do jaké míry jsem ho tím potěšil, nevím, ale pejska má dodnes,“ usmívá se opavský herec se smyslem pro humor. Dodává, že jeho by podobný dárek také nerozhodil, protože má psy rád. V opavském angažmá je spokojený, nemá ani zaječí úmysly a být takzvaně umělecky na volné noze ho neláká. Dobře totiž ví, že by se tímto způsobem mohl sotva uživit. Netrápí se ani čekáním na nějakou konkrétní „životní“ roli. „Měl jsem doposud štěstí na pěkné postavy a věřím, že mě další ještě čekají,“ dodává s optimismem sobě vlastním Jakub Stránský.

Vizitka

Jakub Stránský se narodil 14. února 1976 v Teplicích a absolvoval Lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem. První angažmá měl v letech 1993 až 1994 v teplickém Krušnohorském divadle. V letech 1994 až 1997 vystudoval Střední školu dramatických umění při Severomoravském divadle v Šumperku. Na jeho prknech působil do roku 2001 a pak zamířil do Opavy. Diváci ho znají mimo jiné jako Petra ze hry Smutek sluší Elektře, Tristana z Tristana a Izoldy, Demetria ze Snu noci svatojánské, Štěvu z Její pastorkyně, Huga Pludka ze Zahradní slavnosti, Roberta Dudleyho z Marie Stuartovny nebo Reného Skalského z Pytlákovy schovanky. Bydlí v Opavy, je ženatý a má dceru Nellinku.

Podivat se na orginální článek

Beseda o Králi Learovi s Martinem Hilským

Mimořádné setkání se bude konat ve čtvrtek 29. května v 17 hodin v hledišti SDO. Večer pak pan Hilský zhlédne reprízu Krále Leara. Nenechte si ujít!

Jako bonus pro naše diváky i další zájemce jsme připravili setkání s překladatelem naší nové inscenace Krále Leara. Přesvědčíte se, že pan Hilský umí velmi poutavě vyprávět a informovat: zasvětí vás do atmosféry Shakespearovy doby, seznámí s příběhem vzniku Krále Leara a osvětlí všechny temné kouty Shakespearova i Learova světa. A jistě bude čas i na vaše další otázky.

Martin Hilský (*8. 4. 1943) Překladatel, vysokoškolský pedagog a literární vědec. Absolvoval studium angličtiny a španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1966), 1968-69 byl mladším vědeckým pracovníkem univerzity v Oxfordu (Linacre College); po promoci začal působit na FF UK, 1983 se stal docentem anglické literatury, 1988-98 byl ředitelem Ústavu anglistiky a amerikanistiky, 1993 jmenován profesorem anglické literatury. Jeho prvním shakespearovským překladem byl Sen noci svatojánské v roce 1984, od té doby přeložil kompletní Shakespearovo dílo. Je rovněž autorem populárně naučných knih (např. Shakespeare a jeho svět) a editorem dvoujazyčného kritického vydání Shakespearových her a sonetů. Je nositelem mnoha ocenění, např. Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo, Medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství (2011), také byl královnou Alžbětou II. jmenován čestným členem Řádu britského impéria (2011).

Dodnes přednáší a sleduje a navštěvuje nové inscenace svých překladů a organizuje doprovodné přednášky a pořady pro veřejnost.

V divadle velká sláva dne 31. 5. 2014 od 17 hodin!

KAŽDÝ NÁVŠTĚVNÍK OBDRŽÍ PAMĚŤNÍ LIST!

Uvedeme operu Antonína Dvořáka ČERT A KÁČA – slavnostní představení ke 210. výročí položení základního kamene ke stavbě divadla a k Roku české hudby je zároveň derniérou!

Symbolické vstupné 100 Kč!

Inscenační tým (Petr Šumník – dirigent, Lubor Cukr – režisér, Martin Černý – výtvarník scény, Roman Šolc – výtvarník kostýmů, Kremena Pešakova – sbormistr, Martin Tomsa – choreografie) vytvořil poutavé představení s novým neotřelým pohledem. Simona Mrázová, představitelka Káči, byla v širší nominaci na cenu Thálie za rok 2013. Její alternantka Ilona Kaplová zpívala premiéru Čerta a Káči, následně však musela na operaci, také otěhotněla a tak si zazpívá derniéru.

A. Dvořák začal psát operu Čert a Káča tři roky po svém návratu z Ameriky. Už v zámoří trpěl velkým steskem po své zemi, který vyústil v silnou inspiraci českými motivy. Ať už Čert a Káča, cyklus symfonických básní na motivy Kytice K. J. Erbena, oratorium Svatá Ludmila i jiná díla z této doby jsou Dvořákovým projevem lásky k vlasti. Ve složité době, která ovládala nejen Rakousko-Uhersko, byly tyto národnostní projevy v umění jednou z mála možností, jak upozornit na českou identitu. Operu Čert a Káča složil Dvořák na libreto učitele a literáta Adolfa Weniga. Příběh o chytrém ovčákovi Jirkovi, drzém vesnickém děvčeti Káče a oklamaném čertu Marbuelovi je založen na české lidové báchorce, kterou do své sbírky literárně zpracovala Božena Němcová. Premiéra opery se konala v Národním divadle v Praze 23. 11. 1899 pod taktovkou prvního kapelníka Adolfa Čecha a v režii ředitele Národního divadla Františka.

cert_a_kaca

plakat_retus

VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ ZACHYCUJÍCÍCH ZMĚNY V ŽIVOTĚ KLIENTŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Výstava se koná v Galerii Slezského divadla v Opavě
od 24. 4. do 21. 5. 2014

Jedná se o putovní výstavu k projektu na podporu procesu transformace pobytových sociálních zařízení
v Moravskoslezském kraji II.

Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státním rozpočtem ČR.

EU

Divadlu se podařil operetní majstrštyk

Jitka Hrušková, Deník, 5. května 2014

Opava – Prozářená scéna, pestré kostýmy, rychlý sled výstupů, slovní humor a chytlavé melodie. Soubor těchto prožitků má název Hledám děvče na boogie woogie a opavské divadlo jím připravilo premiérovým návštěvníkům možná až nečekaně příjemné překvapení.

Jeviště žilo, vřelo a hýřilo barvami, až oči přecházely. Co výstup, to radost pohledět i poslouchat. Komické příhody účastníků jedné nepovedené svatby vyvolávaly salvy smíchu a taneční i pěvecké projevy účinkujících provázel potlesk vděčného publika na otevřené scéně.

Prvorepulikové figurky nebyly žádné nudně naivní mondény, ale pořádně temperamentní typy, k radosti publika se suverénně prohánějící po divadelních prknech. Při jejich sledování působila i přestávka dost rušivě. Podobné dojmy si z divadla zaručeně odnesou i návštěvníci repríz.
Protagonisty jsou výrobci sýrů Myška a Dobrmanová. Oba mají kromě dcer i společný problém a tím je tíživá finanční situace, kterou zastírají suverénním vystupováním. Utrápený Myška Libora Olmy je človíček deptaný hrozbou chudoby, sňatkovým podvodníkem i konkurentkou Dobrmanovou. Tato elegantní dáma v podání Ivany Lebedová dělá svému příjmení čest a kousavostí, naštěstí jen slovní, rozhodně nešetří.

Tereza Kavecká bere Myškovu dceru Marcelu jako dobře situovanou, jemnou a společensky vychovanou mladou ženu, která řízením osudu dostane hned dva manžely naráz a neví si s tím rady. Jejím protikladem je Ilona Kaplová jako mladá Zuzana Dobrmanová. V postavě sportovně založené a na třicáté až čtyřicáté století velmi rázné dívky se představitelka evidentně vyžívá.

Její výstupy s nemotorným Nezbedou v podání Zdeňka Kapla jsou skvělé a obdiv vyvolává jejich schopnost zpívat, tančit i hrát současně. Švihák Pavel Zemanský s podobou Romana Haroka je suverénní mládenec z kategorie „zlatá mládež“.

Všechny peripetie řeší se slušností, s nadhledem a se zásadami dobré výchovy, kterou dnešní „zlaté mládeži“ jejich podivně zbohatlické rodiny už poskytnout nedokáží.

Smích vyvolávala rázná skautská vedoucí Oulehlová v podání komediálně prověřené Šárky Maršálové i zmatená Zemanská s podobou nestárnoucí Zdenky Mervové, marně hledající nevěrného manžela. Michal Pavel Vojta si jako ředitel Čížek po dramatických figurách pro změnu s chutí vyzkoušel postavu komickou. Zvládá ji výborně a názorně dokazuje svou uměleckou všestrannost.

Zvláštní pochvalu si zaslouží nápaditý režijní přístup, pěkná scéna i atraktivní kostýmy stejně jako dokonalá choreografie a kvalitní přínos sboru. V závěru tleskalo rozdováděné publikum do hudby a při děkovačce nechtělo pustit aktéry ze scény. Diváci odcházeli domů s úsměvy a někteří si pobrukovali slyšené melodie.

Opereta Hledám děvče na boogie woogie bude kasovním trhákem, který určitě přežije i další sezonu. Pokud bude dramaturgie při hledání titulů i nadále tak vstřícná, nemusí se Slezské divadlo o přízeň diváků strachovat.

Slezské divadlo Josef Stelibský: Hledám děvče na boogie woogie. Účinkují členové operního i činoherního souboru s hosty, spoluúčinkuje divadelní orchestr, sbor a balet. Režie Dagmar Hlubková, choreografie Petr Miller, kostýmy Eliška Zapletalová, scéna Martin Víšek, dirigent Karel Mládek. Premiéra byla v neděli 27. dubna.

Podivat se na orginální článek

Odkaz na hru Hledám děvče do Boogie Woogie

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

Starší novinky