Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 6. 2014

Z m ě n a p r o g r a m u ve Slezském divadle Opava ve dnech 25. a 27. června!

Smůla v divadle na konci sezony! Z důvodu zlomení klíční kosti jednoho ze stěžejních herců činohry pana Daniela Volného dochází ke změnám!
Divákům se omlouváme a Dankovi přejeme brzké uzdravení!

Omlouváme se všem divákům, kteří se ve středu a v pátek vypraví do našeho divadla, neboť z důvodu onemocnění člena souboru dochází k programovým změnám!

Oproti původně plánované činohry Náš dům, náš hrad hrajeme

25.6. pro skupinu 2 operetu Hledám děvče na boogie woogie

27.6. pro skupinu 4 operu Cosi fan tutte.

Vstupenky zůstávají v platnosti, ale můžete je i vrátit. Děkujeme za pochopení.

Cena diváka

Všichni návštěvníci našeho divadla měli možnost hlasovat ve foyer divadla pro svého oblíbeného umělce za uplynulou sezonu.

Sčítání hlasů již proběhlo a u příležitosti první premiéry nové sezony 2014/2015 se dozvíte, kdo obdrží cenu.

Cena diváka

Cena diváka

hlasovani-02

Cena diváka

Cena diváka

Cena diváka

Cena diváka

Cena diváka

Cena diváka

Cena diváka

POZDRAV Z HISTORIE

Naše divadlo nedávno dostalo unikátní památeční předmět. Bývalý ředitel libereckého divadla Petr Novotný poslal po svém známém do Opavy hůlku, připomínající historickou taktovku, která nese iniciály FS, nápis Troppau a datum 5. 2. 1903. Tyto indicie vedou k nepotvrzené úvaze, že se jednalo o dárek na počest návštěvy kapelníka Friedricha Sommera v Opavě. Friedrich Sommer (1875-1943) působil jako kapelník a režisér v Liberci, za války se stal se obětí holocaustu. A právě v našem divadle se v únoru roku 1903 konala jeho Benefice, v rámci níž byla uvedena opera Richarda Wagnera Soumrak bohů, což je doloženo zprávou v archivních novinách Troppauer Zeitung. Vypátrat konkrétnějších informace se zatím nedaří, není o co se opřít. Hůlka však s největší pravděpodobností nesloužila přímo k dirigování, spíše se jednalo o upomínkový, čestný dar. Nápisy na ní jsou vyryty ve stříbrných ozdobných prvcích v horní i spodní části.

Hůlka, která se do Opavy vrátila jako nečekaný pozdrav z minulosti, byla odborně restaurována a nadále bude k prohlédnutí vystavena ve foyer divadla.

 


POZOR! Jarek Nohavica zazpívá jednu árii z Cosi fan tutte v 18.40 ve foyer divadla před premiérou této opery 22.6.2014!

Poslední premiérou letošní sezony bude opera W. A. Mozarta
COSI FAN TUTTE – Takové jsou všechny.

Operu uvádíme v českém jazyce. Autorem básnického překladu je písničkář, textař a hudební skladatel JAROMÍR NOHAVICA. Libreto tak dostalo současný jazyk, lidovější zasazení a česká jména postav.

Za Krále Leara jsem osudu vděčný

Milena Křístková, Region Opavsko 3. 6. 2014

Za Krále Leara jsem osudu vděčný,
říká herec Kostas Zerdaloglu

Patří k herecké generaci, která vzešla z brněnských uměleckých škol a stala se pro české divadlo a film nejen ve své době mimořádně přínosnou. Na konzervatoři studoval třeba společně s Dagmar Veškrnovou-Havlovou nebo Libuší Šafránkovou. Je mimo jiné držitelem ceny Opavská Thálie a bez jeho charakteristického hlasu se posledních deset let neobejde snad žádná činohra na jevišti opavského Slezského divadla. Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí a v současnosti exceluje jako král Lear ve stejnojmenné Shakespearově tragédii. Příznivci opavského divadla již určitě dávno uhodli, že dnešní rozhovor bude s „panem hercem“ Kostasem Zerdaloglu.

První otázka je pro vás jistě již mírně únavná, nicméně nemůžeme se jí vyhnout. Ač jste rodák z Jeseníku, vaše jméno rozhodně není ani české, ba ani moravské. Jak to tedy je?

Máte pravdu, můj řecký původ prozrazuje nejen jméno a příjmení, ale asi i nos. (úsměv) Rodiče byli političtí emigranti, kteří do tehdejší Československé republiky utekli po občanské válce. V Jeseníku, kde jsem se narodil, jsme žili jen rok, pak celá rodina zakotvila na nějakou dobu v Praze. Celý život žiji v Česku, ovšem Řecko také vnímám jako svoji vlast. Napříč celým Řeckem, od severu až po Athény, máme rozseté příbuzenstvo. Od tetiček a strýců počínaje, sestřenicemi a bratranci konče.

Také druhá otázka bude zřejmě zcela obligátní. Máte nějaké herecké či umělecké kořeny?

Tak to tedy rozhodně nemám. Otec chtěl být právníkem, studia právě kvůli válce nedokončil. Chtěl mít v rodině inženýra, právníka a doktora, tvrdil, že to je pevný základ rodinného klanu. Což jsme mu se sourozenci bohužel nesplnili. Starší bratr je fyzik, mladší sestra je sice inženýrka, ale zemědělská a já jsem zase zběhl k herectví. (úsměv) Doufám, že mu tento sen splní alespoň mé děti. Rozhodně k tomu mají nakročeno.

Ani v širší rodině nebyl žádný herec?

Asi vás zklamu, ale ne. Ovšem nějaká podobnost by se našla. Rodina v otcově linii má zpracovanou kroniku, která sahá až 600 let nazpět. A z té jsem vyčetl, že tito mí předci byli převážně učitelé a spisovatelé. Takže nějaké ty umělecké sklony by se tam asi našly. (úsměv) A abych předešel další podobné otázce, říkám ne, ani mé děti se nepotatily a nevrhly se na uměleckou dráhu. Nejstarší dcera Lea je zdravotní sestra, druhá Markéta je právnička a syn Nikos studuje medicínu. Jestli ji dostuduje, dědovo přání se téměř vyplní. (úsměv)

Dobrá, vrátíme s k vám osobně. Za dobu, kdy jste vstoupil na divadelní prkna, jste hrál desítky rolí. Která vám nejvíce přirostla k srdci?

Další typicky novinářská otázka a já vám odpovím jako každý typický kumštýř. (úsměv) Obvykle se nejvíce zaobírám tou, kterou právě studuji. A je to jako s dětmi, tomu, které zlobí, věnujete nejvíce pozornosti. Ale na druhé straně máte pravdu. Jsou role, které člověku přirostou k srdci téměř navždy. Záleží na kvalitě autora divadelní hry, na režisérovi, na skupině kolegů a v neposlední řadě také na publiku. Divadlo je velmi složitá a mnohovrstevnatá záležitost, kterou se zatím asi zcela nepodařilo rozkrýt ani nejzkušenějšímu divadelnímu kritikovi. (úsměv)

Nicméně za průlomovou ve své herecké kariéře považuji roli Manžela v Brechtově hře Svatba inscenované v Divadle Petra Bezruče. Tahle role mi otevřela cestu k charakterním rolím.

Ale určitě si vzpomenete i na další role.
Vzhledem k tomu, že na „prknech, která znamenají svět“ stojím už od roku 1976, tak těch rolí bylo opravdu hodně. Vyberu tedy namátkou ty, které viděli opavští diváci. Byl to Utěšitel z Hráčů, Larry z inscenace Na dotek, Lízal z Maryši, Boxer v Divadle Svět, Doktor Dorn z Racka, Filip Dubský z Našich furiantů, Lord Burleigh v Marii Stuartovně, Harpagon, což je titulní role v Lakomci, Stavros v Testosteronu nebo Mrchožrout v Černé skříňce. A pochopitelně současná titulní role v Králi Learovi. Stačí? (úsměv)

V Králi Learovi sklízíte velké uznání diváků, kolegů i kritiky. Jak se v té roli cítíte?

Tohle Shakespearovo drama má jako svou základní linii mezilidské vztahy. Tedy oblast živoucí a zajímavou dnes jako před staletími. Král Lear je nesmírně komplikovaná postava. Přitom je tato role snem snad každého charakterního herce. Za tu příležitost jsem nesmírně vděčný. Pečlivě jsem se připravoval, přečetl jsem téměř všechny překlady této hry. A musím přiznat, že nádherný překlad Martina Hilského mě oslovil. A oslovil také diváky. Dobře se mi spolupracovalo s režisérem Michalem Burešem, který mi dal na jevišti velkou svobodu, a za to mu děkuji. Kdesi jsem řekl, že role zešílevšího vladaře a bývalého despoty je téměř na hranici „hratelnosti a uchopitelnosti“. Jestli se mi podařilo alespoň dotknout se této hranice, pak jsem opravdu šťastný.

Možná by stálo za to připomenout čtenářům, že jste ztvárnil také více než desítku rolí ve filmu a v televizi …

Zase ten výčet! Myslím, že pro čtenáře není ani zajímavý, ani záživný.

V tom s vámi nemohu souhlasit. S každým názvem si lidé vzpomenou, jestli ten film viděli, jestli se jim líbil, zapátrají v paměti, jestli si vás tam vybaví. Nevěříte?

Nezbývá mi, než vám věřit. Já znám „své“ publikum a vy zase „své“ čtenáře. (úsměv) Tak tedy jen co nejstručněji. Začalo to filmem Mezek v roce 1988, následoval Postoj v témže roce, stejně jako TV film Dědek. V tom jsem ostatně hrál se skvělým Jozefem Kronerem. Následoval film Potkal jsem ho v ZOO, seriál Medvědi nic nevědí, Artuš, Merlin a Prchlíci, Mandragora, seriál Arrowsmith, Inferno, Udělení milosti se zamítá, kobova garáž, Fajně, Sluneční stát, Restart. Možná ještě Zahradní slavnost, kterou z Opavy přenášela televize. Nejčerstvější je film 7 dní hříchu, natáčel se skoro celý v jesenických lokalitách a byla to úžasná práce. (úsměv)

Vím o vás, že jste nejen herec, ale také režisér. Je to tak?

Máte pravdu. Přiznávám, že občas ke své roli přistupuji spíše jako režisér než jako herec, ale v konečné fázi se podřídím představě režiséra, pod kterým pracuji. Mám několik titulů, které bych rád režíroval. Kromě Shakespearova Romea a Julie by to bylo především divadelní zpracování Řeka Zorby, nezamlouvá se mi muzikálové zrpacování, ale vlastní úpravu Zorby bych i rád režíroval.

Když jsme u těch přání, máte ještě nějaké soukromé velké přání?

Ano, mám a možná se budete divit, protože se netýká ani mne, ani mé rodiny. (úsměv) Moc rád bych viděl, kdyby opavská dramaturgie co nejdříve zařadila do repertoáru titul, v němž by mohla vyniknout herecká osobnost kolegyně Hany Vaňkové. Je to osobnost, kerá patří k hereckým špičkám na severní Moravě. Ona každou roli ztvární vynikajícím způsobem, ale i když se říká, že „není malých rolí“, rád bych viděl Hanu Vaňkovou zazářit v nějaké velké dramatické roli, jakou si jistě zaslouží.

Kostas Zerdaloglu
Kostas Zerdaloglu se narodil 3. února 1953 v Jeseníku. Brzy se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde vychodil základní školu. Následovala Státní konzervatoř v Brně a po ní absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. V letech 1976-1999 působil na scéně Divadla Petra Bezruče v Ostravě, při herecké profesi ještě vystudoval obor divadelní režie na JAMU v Brně. Do roku 1989 hostoval také v Českém Těšíně, a to jako herec i jako režisér. Dvě sezony hrál na prknech Městského divadla v Karlových Varech a působil také v Kladenském divadle. Od roku 2003 dosud působí v činoherním souboru Slezského divadla v Opavě. K. Zerdaloglu během své divadelní kariéry hostoval mj. i na Komorní scéně Aréna v Ostravě. Ztvárnil také řadu rolí v českých filmech a televizních seriálech. Je držitelem ceny Opavská Thálie a několika ocenění z celorepublikových divadelních festivalů. K. Zerdaloglu žije s rodinou v Ostravě. Je podruhé ženatý, manželka Pavla je zubní lékařka. Z obou vztahů má tři dnes již dospělé děti. Volný čas tráví sportem, četbou a procházkami se svým mazlíkem – yorkshirem Engiem.

Podivat se na orginální článek

Stoletá taktovka se vrátila do Opavy

(rok), Region Opavsko, 3. června 2014

Opava – Po zhruba sto letech se do opavského divadla vrátila zdobená taktovka. Do Opavy se dostala oklikou přes Liberec.

Ředitele libereckého divadla Petra Novotného prý oslovil neznámý člověk a dal mu tajemnou zdobenou hůlku, která podle všeho sloužila jako taktovka. Když Novotný zjistil, že hůlka má spojitost s Opavou, poslal ji svému opavskému kolegovi Jindřichu Paskerovi. Taktovka zřejmě patřila dirigentu Friedrichu Sommerovi, který počátkem minulého století dirigoval v Opavě operu Soumrak bohů a který měl působit i v Liberci. Kromě iniciál „FS“ je na ní vyryto ještě datum 5. 2. 1903 a Troppau, tedy německy Opava. „Nebyla to běžná taktovka, se kterou se dirigoval, ale památeční předmět, který kapelník zřejmě dostal jako projev úcty,“ řekl ředitel opavského divadla Jindřich Pasker. Taktovka byla po 100 letech už poměrně poničená, odborníkům ze Slezského zemského muzea se ji však podařilo zrestaurovat. Divadelníci teď podle Paskera po osudu taktovky i jejího majitele pátrají. Veřejnost ji mohla poprvé vidět v sobotu na slavnostním představení opery Čert a Káča. Nově pak bude vystavena vedle platik Opavské Thálie u vstupu do divadla.

Podivat se na orginální článek

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky