Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 10. 2014

Ohlasy našich diváků:

Vážený pane řediteli,
v neděli 26. 10. 2014 v 17. hod. jsem ve vašem divadle shlédla představení Madama Butterfly.

Představení bylo velice pěkné. Všechny výkony herců výborné a Madame Butterfly vynikající.

Prosím vyřiďte všem účinkujícím díky za krásné zážitky a velice příjemně strávený večer.

Nebyla jsem sama, byl nás celý autobus a všichni jsme se shodli stejně o krásném vystoupení.

Přeji všem hodně úspěchů a těším se zase na nějaké představení.

S pozdravem Marie Šoltysová.

Její pastorkyňa rozechvěla divadlo

(mk), Region Opavsko, 27. října 2014

OpavaPříznivci opery by si neměli nechat ujít jednu ze skutečných lahůdek české operní tvorby a to Janáčkovu Její pastorkyni. Slezské divadlo ji s mimořádným úspěchem uvedlo v premiéře v neděli 12. října. Stejně zdařilá však byla také tzv. druhá premiéra.

Nejznámějšího moravského operního skladatele L. Janáčka ani jeho dílo není třeba našim čtenářům podrobně představovat. Připomeňme jen, že opera Její pastorkyňa podle dramatu Gabriely Preissové byla poprvé uvedena v roce 1904 v Brně a že do Prahy a poté i do Vídně se dostala až po úpravách Karla Kovařovice. Dnes patří tato opera, v zahraničí uváděná pod názvem Jenůfa, k nejhranějším světovým operám a impozantní jistě je, že ji zahraniční scény studují v originále, tedy v češtině. Je to mimo jiné i proto, že se v mnoha ohledech jedná o originální dílo s novou technologií operní tvorby. Slezské divadlo uvedlo Její pastorkyni v režii Jany Andělové – Pletichové a odborníci tuto inscenaci okamžitě označili za „mimořádně šťastnou“. Režisérka mimo jiné využila řady originálních prvků k tomu, aby umocnila nejdramatičtější okamžiky geniálního tragického díla. Pochvalně se lze vyjádřit o minimalisticky pojaté scéně Jaroslav Milfajta, kdy jevišti dominuje velký dřevěný kříž, jehož posunování dynamicky mění jevištní prostor. Strohá barevnost scény chvílemi ožívá barevnými, ale i temnými kostýmy Tomáše Kypty, který tak dokázal zdůraznit charakter postav. Výborné výkony odvedli všichni sólisté i operní sbor. Stěžejní roli Kostelničky ztvárnila při premiéře Katarína Jorda Kramolišová, která do role vražedkyně vložila maximum emocí a předvedla excelentní hlasový výkon. Vynikající však byla v této roli také alternující Ilona Kaplová. Nešťastná Jenůfa Terezy Kavecké přesvědčila zejména vroucností projevu, výborná byla i alternující Agneša Vrábľová j.h. Skvělým výkonům představitelek hlavních ženských rolí zdárně sekundovaly i mužské protějšky. Števu vytvořili Juraj Nociar a neodolatelný Dušan Růžička, Lacu pak Jakub Rousek a výborný Michal Pavel Vojta. Klasicky kvalitní projev odvedla Šárka Maršálová v roli stařenky a další. Pominout nelze výborné hudební nastudování, kdy dirigent Petr Šumník (a s ním celý divadelní orchestr) dokázali představit toto Janáčkovo dílo v jeho plné barevnosti, ale i expresivnosti, lyrické vroucnosti i drsnosti. Závěrem lze do SD na Její pastorkyni pozvat i ty, kdo tak říkajíc Janáčka „nemusí“. Tato opera je chytí za srdce a dlouho je nepustí.

Podivat se na orginální článek
Odkaz na hru Její pastorkyňa

„Každá sezona mě těší,“ říká herec Drahomír Ožana.

Jitka Hrušková, Deník Senior, 22. října 2014

Mohl by si klidně užívat zasloužený důchod, ale do papučí se mu ještě nechce. Drahomír Ožana patří do kategorie proslulých herců opavského divadla, na které „se chodilo“. V aktivním věku strávil na jeho prknech čtyřicet plodných let a vytvořil plejádu různorodých postav.

Herci rozhodně nepatří k lidem netrpělivě stříhajícím předdůchodový metr a „Drahoš“ divadlo ani po dovršení věku zralosti na hřebík nepověsil. Působil v něm ještě několik sezon a rozhodnutí odejít přišlo až po roce 2001 s nástupem nového vedení. Radost z působení v souboru, který rychle ztrácel půdu pod nohama, se vytratila – a nebyl sám. Divadlo tehdy opustila řada výborných herců.

„Už Willard říkal: Běda divadlu, kterému administrativa vládne, a já s ním plně souhlasím. Když jsem sledoval, k jakým koncům činoherní soubor směřuje, nechtěl jsem být dál účastníkem,“ vzpomíná opavský herec a dobu, na kterou by rád zapomněl. Se situací se nedokázal smířit a raději odešel, protože by tíživou atmosféru se svou vznětlivou povahou sotva zvládal. „Vytočím se rychle a řekl bych, že s postupujícími roky i rychleji. Rozpory zásadně řeším střihově – rychle vybuchnu a zase se rychle uklidním,“ usmívá se herecký senior.

Důchodový čas však jedenaosmdesátiletý opavský herec netráví na lavičce v parku. V šumperském divadle režíroval hru Edith a Marléne a v Opavě dal dohromady soubor, který jezdí hrát dětem pohádky. Některé z nich vytvořil sám. Nápad na psaní dostal v době, kdy vyprávěl pohádky svým dětem.

„Pokaždé vyžadovali nějakou novou a neznámou, takže jsem si je musel vymýšlet. Využíval jsem i témata klasických pohádek, která jsem podle potřeby upravoval,“ přibližuje Drahomír Ožana své autorské začátky. Výsledek přenesl na papír a po svých dětech je vyprávěl i vnoučatům. Herecké děti zpravidla pokračují ve stopách rodičů, což jeho případ není. Syn se vydal na dráhu lékaře a dcera, která původně s herectvím trochu koketovala, dala nakonec přednost právničině. „Musím přiznat, že se mi po její definitivní volbě povolání hodně ulevilo,“ konstatuje hrdý otec.

Když dostal v sezoně 2012 od šéfa činohry Slezského divadla Romana Groszmann nabídku na spolupráci, přijal ji. Účinkoval v inscenacích Americký císař, Dalskabáty, hříšná ves, Dámský krejčí, Rodina je základ státu a v současnosti vystupuje v Králi Learovi a v komedii Náš dům, náš hrad. „Vrátil jsem se rád, protože opavské divadlo mám hluboko pod kůží. Stávající podmínky jsou tam s předchozími nesrovnatelné. Ředitel Pasker se nesnaží škudlit za každou cenu, ale získávat peníze tak, aby bylo divadlo pro návštěvníky přijatelné,“ míní Drahomír Ožana. Je šikovný kutil a tuto zálibu využívá hlavně na své chalupě při neustálém opravování a zvelebování.

Podivat se na orginální článek

Po říjnovém hostování SDO v Krnově s inscenací KRÁL LEAR nám programová pracovnice Městského informačního a kulturního střediska Krnov paní Marie Žambochová napsala

Král Lear byl skutečně vynikající, moc se to divákům líbilo. Příjemně mě to překvapilo, měla jsem z délky představení strach,
ale uběhlo to. Řešená scéna na výšku tomu také hodně přidala a hlavní představitel byl výborný.
Pobavila mě obsluha z bufetu: Někteří stálí diváci si na přestávku neobjednávali občerstvení s tím, že o přestávce půjdou domů, ale
o přestávce si doklusali koupit občerstvení, že je to bezvadné představení a nenechají si druhou část ujít.
Díky moc a ať se Vám daří více takových představení.

Moliére více nemocný než zdravý

Andrea Fantová, www.rozrazilonline.cz (Brno / MoravaOstrava / SlezskoPostřehy / DílnaMladí v rozpukuFestivalyZahraničíPřevzato z iDNPevný STISK), 20.října 2014

Klasika nemusí být pouze zkostnatělou záležitostí, může provokovat svou aktuálností, dráždit naléhavostí či moderním zpracováním. Opavské publikum se však jakémukoliv nekonvenčnímu pojetí brání, ba a priori jej odmítá, což soudobé vedení činohry Slezského divadla zřejmě s povděkem kvituje. Jak jinak si vysvětlit nejnovější inscenační zpracování Moliérova Zdravého nemocného?

Umělecký šéf Roman Groszmann pojal Moliérovu komedii bez jakýchkoliv originálních invencí. Humor (nad rámec dramatického textu) se tak zakládá výhradně na jednoduchých, nikterak nápaditých aspektech. Svědčí o tom nejenom rádoby vtipná úprava jmen (lékař Prujóm, notář Kujón, lékárník Flakón), ale také laciná obhroublost (kouř z komína po vykonání potřeby) nebo přílišná popisnost (vycpaný kostým Tomase Diatruse, syna lékaře, podtrhující omezenost, tupost jeho osobnosti). Naprázdno, neboť bez jakéhokoliv přesahu, vyznívá také tendence po ozvláštnění v podobě nabílených tváří některých postav. V kontextu Moliérova brilantního dramatu působí tyto zdánlivé detaily nepatřičně až rušivě stejně jako herecký výraz mnohých představitelů. Kamila Srubková (Belina) nepředstavovala karikaturu zlatokopek, její jednání naopak sklouzávalo k teatrálnosti, expresivitě projevu, který byl nadto zdůrazněn nepřirozeně vysoko posazeným hlasem. Tereza Bartošová (Angelika) se naproti tomu uchýlila k pouhému koulení očí, čímž si vystačila k vyjádření celé škály pocitů – od překvapení, přes zděšení až po smutek.

Zdravý nemocný však naštěstí nebyl založen pouze na tomto diletantství. Moliérovy nadčasové repliky naplno rozkvetly zásluhou Martina Valoucha (hypochondr Argan) a Hany Vaňkové (služebná Toaneta). Scény, v nichž Valouch s Vaňkovou vystupují, jsou nesmírně dynamické, energické a živelné. Z obou představitelů prýští nezdolná síla a entusiasmus prosadit svůj vlastní názor, svoji pravdu. Dvě šelmy, které se lačně perou o kořist v podobě moci. Dravost mísící se s ironií sarkasmem v případě Vaňkové v podstatě přetrvává po celé představení, Valouch ovšem musí uplatnit více poloh výrazu. Ač v konfrontaci se služebnou zoufale usiluje o to mít pozici „pána domu“, při jednání s Belinou se z něj stává křehká bytůstka libující si v tom, že je opečovávaná. Náhle je uťáplým ufňukánkem, jemuž toto postavení maximálně vyhovuje. Může totiž naplno rozehrát druhou polovinu své osobnosti, chudáčka, který touží být nejenom litován, ale zároveň zahrnut pozorností a pochopením.

Valouch s Vaňkovou působí ve Zdravém nemocném jako zjevení. Jsou to živí lidé, kteří se jakoby nedopatřením ocitli uprostřed toporně křečovité inscenace, jež se divákům umanutě pokouší evokovat atmosféru Moliérovy doby (mj. prostřednictvím klasicizujících kostýmů). Nutno však přiznat, že ani jejich bravurní herecké výkony výslednou podobu jevištního díla nezachrání. Tento inscenační tvar je totiž příliš tristní na to, aby mohl být považován za úspěšný. O to hůře, že se jedná o úvodní inscenaci nové divadelní sezony.

Slezské divadlo – Moliére: Zdravý nemocný. Překlad Tereza Groszmannová, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna Roman Groszmann j. h., kostýmy Tatiana Masníková j. h., výběr hudby Roman Groszmann j. h., úprava a režie Roman Groszmann. Premiéra 14. září 2014. Psáno z reprízy 20. září 2014.

Podivat se na orginální článek
Odkaz na hru Zdravý nemocný

Její pastorkyňa po Ostravě ožila v Opavě. Nastudování ve Slezském divadle je mimořádně šťastné…

Slezské divadlo v Opavě v neděli v premiéře uvedlo nové nastudování opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. V hlavních rolích se představili Tereza Kavecká, Katarína Jorda Kramolišová, Jakub Rousek a Juraj Nociar. Její pastorkyňa tak po ostravském nastudování Národním divadlem moravskoslezským zazněla v regionu v krátké době již podruhé. Jak dopadla premiéra, si můžete přečíst v následující recenzi.

Katarína Jorda Kramolišová v roli Kostelničky.

Katarína Jorda Kramolišová v roli Kostelničky. Foto: Petr Veselý

Kdyby Leoš Janáček napsal pouze jednu operu – Její pastorkyňu, přesto by se býval zařadil mezi největší světové operní tvůrce. Jedná se v mnoha ohledech o originální dílo, které se operního žánru zmocňuje novou technologií tvorby. O Leoši Janáčkovi je známo, že jej hluboce zajímal rytmický a melodický spád lidské řeči. Tyto nápěvky mluvy si hukvaldský mistr zapisoval při nejrůznějších příležitostech: ve vlaku, na ulici i na přednáškách. Zajímala jej psychologie mluvy a okolnost, jak se mění s ohledem na prostředí, zkušenosti, věk apod.

Její pastorkyňa je Janáčkovou třetí operou a počátek její kompozice je dodnes poněkud mlhavý. Samotný Janáček se odvolával na svědectví své hospodyně Marie Stejskalové, že Pastorkyni začal skládat v roce 1896. Předobrazem, na kterém si skladatel ověřil své kompoziční inovace, byl symfonický obraz Žárlivost, ale také skladba pro klavír Ej danaj a sborová píseň Daleko široko. Již v těchto drobných dílech se objevují znaky pro pozdějšího Janáčka typické: živelný až orgiastický rytmus, motivické figury, jež nabývají charakteru témat, a modalita, která se objevuje v melodiích i v harmonické struktuře. Janáček operu tvořil mnoho let a vložil do ní všechny své vášnivé emoce a krušné zážitky, když mu v roce 1903 zemřelo již druhé dítě – dcera Olga. Její pastorkyni věnoval Olžině památce.

Opera Její pastorkyňa neměla ani dál lehký život. Nabídnuta pražskému Národnímu divadlu, byla vrácena mistrovi zpět jako nevhodná k provedení. Zazněla tedy v premiéře 12. listopadu 1903 v Brně, pražské uvedení proběhlo až v roce 1916 po retuších Karla Kovařovice, které však brněnský mistr akceptoval. Je to první česká opera, psána na prozaický text – stejnojmenné drama Gabreiely Preissové. Zajímavostí je, že spisovatelka se vyjádřila k opernímu zpracování odmítavě – nepovažovala jej za vhodný námět pro operu. Naštěstí si Janáček prosadil svou. Její pastorkyňa je jednou z nejhranějších českých oper ve světě. Už v roce 1924 zazněla v Berlíně ve vynikajícím nastudování Ericha Kleibera. Dále se dílo postupně objevilo na všech světových operních pódiích.

Scéna opavského nastudování Pastorkyně se vyznačuje minimalistickou koncepcí. V centru jeviště je situován dřevěný kříž, jehož posunováním se dynamicky mění prostor z jizby na otevřené prostranství. Výtvarník scény Jaroslav Milfajt použil skoro černobílý či hnědý přísvit, který ostře kontrastoval s kostýmy Tomáše Kypty. Jenůfa Terezy Kavecké přesvědčila zejména vroucností projevu a přirozeným půvabem, role Jenůfy je pro ni ideální příležitostí. Medový, jemný soprán, jímž sopranistka disponuje, působivě charakterizoval tragickou postavu neštastné Jenůfy, jež čeká dítě s citově nevyrovnaným Števou Buryjou (Juraj Nociar).

kavecka

Tereza Kavecká jako Jenůfa podává přesvědčivý výkon. (Foto: Petr Veselý)

Kostelnička Kataríny Jordy Kramolišové je postavou z masa a krve. Kramolišová do role vražedkyně vložila maximum emocí, Kostelnička byla expresivní v pěveckém projevu i gestickém ztvárnění. Její místy až brutální chování k Jenůfě by místy sneslo jemnější psychologii, v souladu s charakterem celého nastudování však bylo pozitivem. Kramolišová rovněž předvedla excelentní hlasový výkon, její Kostelnička byla skutečně vynikající. Nabízí se srovnání s letošním nastudováním s Evou Urbanovou v Národním divadlem moravskoslezském, z kterého opavská sopranistka nevychází v žádném případě hůře.

Hlavní mužské role při první premiéře vytvořili Juraj Nociar (Števa) a Jakub Rousek (Laco). Oba protagonisté odvedli slušný výkon, Rousek v nižších polohách působil poněkud nejistě, expresivní výšky však zvládal bravurně. Také Nociarův Števa zapůsobil jistým dojmem, zejména jeho herecká etuda opilého Števy v prvním dějství byla sugestivní a zábavná.

nociar

Juraj Nociar v roli Števy. (Foto: Petr Veselý)

Hudebního nastudování se ujal dirigent Petr Šumník. Dá se říci, že se pod jeho vedením projevila jistá progrese v podobě čistého intonačního projevu violoncell, jistých žesťů a výborných dřev. Partitura byla uchopena s plnou barevností, Janáčkovo dílo je jakousi syntézou operního verismu, impresionismu a expresionismu. Šumník ve svém pohledu zohlednil tyto tři stylové aspekty a nastudování mělo lyrickou vroucnost, expresivitu i pravdivost ve vyváženém poměru.

V některých momentech lze opavské nastudování považovat za mimořádně šťastné. Režisérka Jana Andělová Pletichová využila několik prvků, jež emocionální sílu Pastorkyně umocnily: provazy deště v zadním plánu jeviště v dramatické chvíli nalezení utopeného novorozeněte byly skutečně sugestivní. Emocionální zkrat kostelničky a její morální muka zintenzivňuje v průběhu celého díla fantaskní vidina opilého Števy.

Její pastorkyňa v Opavě je skutečně hodna slov uznání a lze ji k návštěvě vřele doporučit.

http://www.ostravan.cz/16883/jeji-pastorkyna-po-ostrave-ozila-v-opave-nastudovani-ve-slezskem-divadle-je-mimoradne-stastne/

Ostravan.cz – Internetový deník pro kulturu a umění – recenze Milana Bátora z 13.10.2014

Zážitkový víkend v divadle

O víkendu 4. až 5. října proběhl v divadle další z workshopů, který navázal na úspěšný Zážitkový víkend, konaný na konci loňské sezóny. Jsme rádi, že i tentokrát byl zájem účastníků velký a díky jejich nadšení a chuti pracovat se podařilo zakončit náš divadelní víkend dvěma představeními.

Představení vznikala formou hry a improvizace na téma, které bylo předem vylosováno a letos padla volba na téma: Pijáci kávy. Obě skupiny herců – účastníků workshopu – se s tímto tématem vypořádaly se ctí a vznikla argentinská telenovela Kavos ochlastos v podání Anny Špalkové, Hany Grigarczikové, Karin Tolochové a Bc.Tomáše Halfara, a komedie Pijáci kávy v podání Elišky Sedláčkové Tomáše Kuči a Michala Kuči.

Vice informací o workshopech najdete na https://www.facebook.com/zazitkovyvikend

Pro případné zájemce uvádíme, že další workshop je naplánován na 24. a 25. ledna 2015, takže už teď se na vás těšíme.

Kuba Stránský a Hana Grigarcziková

 

Zážitkový víkend
 
Zážitkový víkend
 
Zážitkový víkend

Její pastorkyňa po Ostravě ožila v Opavě. Nastudování ve Slezském divadle je mimořádně šťastné.

Milan Bátor, www. ostravan.cz (rubrika: Divadlo), 13. října 2014

Slezské divadlo v Opavě v neděli v premiéře uvedlo nové nastudování opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. V hlavních rolích se představili Tereza Kavecká, Katarína Jorda Kramolišová, Jakub Rousek a Juraj Nociar. Její pastorkyňa tak po ostravském nastudování Národním divadlem moravskoslezským zazněla v regionu v krátké době již podruhé. Jak dopadla premiéra, si můžete přečíst v následující recenzi.

Kdyby Leoš Janáček napsal pouze jednu operu – Její pastorkyňu, přesto by se býval zařadil mezi největší světové operní tvůrce. Jedná se v mnoha ohledech o originální dílo, které se operního žánru zmocňuje novou technologií tvorby. O Leoši Janáčkovi je známo, že jej hluboce zajímal rytmický a melodický spád lidské řeči. Tyto nápěvky mluvy si hukvaldský mistr zapisoval při nejrůznějších příležitostech: ve vlaku, na ulici i na přednáškách. Zajímala jej psychologie mluvy a okolnost, jak se mění s ohledem na prostředí, zkušenosti, věk apod.

Její pastorkyňa je Janáčkovou třetí operou a počátek její kompozice je dodnes poněkud mlhavý. Samotný Janáček se odvolával na svědectví své hospodyně Marie Stejskalové, že Pastorkyni začal skládat v roce 1896. Předobrazem, na kterém si skladatel ověřil své kompoziční inovace, byl symfonický obraz Žárlivost, ale také skladba pro klavír Ej danaj a sborová píseň Daleko široko. Již v těchto drobných dílech se objevují znaky pro pozdějšího Janáčka typické: živelný až orgiastický rytmus, motivické figury, jež nabývají charakteru témat, a modalita, která se objevuje v melodiích i v harmonické struktuře. Janáček operu tvořil mnoho let a vložil do ní všechny své vášnivé emoce a krušné zážitky, když mu v roce 1903 zemřelo již druhé dítě – dcera Olga. Její pastorkyni věnoval Olžině památce.

Opera Její pastorkyňa neměla ani dál lehký život. Nabídnuta pražskému Národnímu divadlu, byla vrácena mistrovi zpět jako nevhodná k provedení. Zazněla tedy v premiéře 12. listopadu 1903 v Brně, pražské uvedení proběhlo až v roce 1916 po retuších Karla Kovařovice, které však brněnský mistr akceptoval. Je to první česká opera, psána na prozaický text – stejnojmenné drama Gabreiely Preissové. Zajímavostí je, že spisovatelka se vyjádřila k opernímu zpracování odmítavě – nepovažovala jej za vhodný námět pro operu. Naštěstí si Janáček prosadil svou. Její pastorkyňa je jednou z nejhranějších českých oper ve světě. Už v roce 1924 zazněla v Berlíně ve vynikajícím nastudování Ericha Kleibera. Dále se dílo postupně objevilo na všech světových operních pódiích.

Scéna opavského nastudování Pastorkyně se vyznačuje minimalistickou koncepcí. V centru jeviště je situován dřevěný kříž, jehož posunováním se dynamicky mění prostor z jizby na otevřené prostranství. Výtvarník scény Jaroslav Milfajt použil skoro černobílý či hnědý přísvit, který ostře kontrastoval s kostýmy Tomáše Kypty. Jenůfa Terezy Kavecké přesvědčila zejména vroucností projevu a přirozeným půvabem, role Jenůfy je pro ni ideální příležitostí. Medový, jemný soprán, jímž sopranistka disponuje, působivě charakterizoval tragickou postavu neštastné Jenůfy, jež čeká dítě s citově nevyrovnaným Števou Buryjou (Juraj Nociar).

Tereza Kavecká jako Jenůfa podává přesvědčivý výkon. (Foto: Petr Veselý)
Kostelnička Kataríny Jordy Kramolišové je postavou z masa a krve. Kramolišová do role vražedkyně vložila maximum emocí, Kostelnička byla expresivní v pěveckém projevu i gestickém ztvárnění. Její místy až brutální chování k Jenůfě by místy sneslo jemnější psychologii, v souladu s charakterem celého nastudování však bylo pozitivem. Kramolišová rovněž předvedla excelentní hlasový výkon, její Kostelnička byla skutečně vynikající. Nabízí se srovnání s letošním nastudováním s Evou Urbanovou v Národním divadlem moravskoslezském, z kterého opavská sopranistka nevychází v žádném případě hůře.

Hlavní mužské role při první premiéře vytvořili Juraj Nociar (Števa) a Jakub Rousek (Laco). Oba protagonisté odvedli slušný výkon, Rousek v nižších polohách působil poněkud nejistě, expresivní výšky však zvládal bravurně. Také Nociarův Števa zapůsobil jistým dojmem, zejména jeho herecká etuda opilého Števy v prvním dějství byla sugestivní a zábavná.

Hudebního nastudování se ujal dirigent Petr Šumník. Dá se říci, že se pod jeho vedením projevila jistá progrese v podobě čistého intonačního projevu violoncell, jistých žesťů a výborných dřev. Partitura byla uchopena s plnou barevností, Janáčkovo dílo je jakousi syntézou operního verismu, impresionismu a expresionismu. Šumník ve svém pohledu zohlednil tyto tři stylové aspekty a nastudování mělo lyrickou vroucnost, expresivitu i pravdivost ve vyváženém poměru.

V některých momentech lze opavské nastudování považovat za mimořádně šťastné. Režisérka Jana Andělová Pletichová využila několik prvků, jež emocionální sílu Pastorkyně umocnily: provazy deště v zadním plánu jeviště v dramatické chvíli nalezení utopeného novorozeněte byly skutečně sugestivní. Emocionální zkrat kostelničky a její morální muka zintenzivňuje v průběhu celého díla fantaskní vidina opilého Števy.

Její pastorkyňa v Opavě je skutečně hodna slov uznání a lze ji k návštěvě vřele doporučit.

Podivat se na orginální článek
Odkaz na hru Její pastorkyňa

Náš dům, náš hrad – hororová komedie plná překvapení a napětí

V pátek 24. října 2014 a ve středu 29. října 2014 můžete shlédnout hororovou komedii autorů Romana Vencla a Michaely Doleželové.

Děj zavádí do zdánlivě typického anglického rodinného domu, kam se na návštěvu k rodičům Kate a Henrymu Carpenterovým vrací dcera Amanda se svým novým manželem Jeremym. Druhá dcera Miranda zdá se být černou ovcí rodiny, kazí ostatním plány tím, že na víkend pozvala i strýčka Davida, londýnského divadelního režiséra, s jeho přítelem, tanečníkem Davidem. Zdá se, že tato návštěva nepřijela právě vhod. Ačkoli záleží na tom, komu vhod. V domě, který je najednou plný lidí, se totiž začínají dít podezřelé věci…

http://www.divadlo-opava.cz/repertoar/predstaveni/nas-dum-nas-hrad-roman-vencl-michaela-dolezelova/

Náš dům, náš hrad - Roman Vencl, Michaela Doleželová činohra, komedie, česká premiéra, Slezské divadlo Opava

Náš dům, náš hrad - Roman Vencl, Michaela Doleželová činohra, komedie, česká premiéra, Slezské divadlo Opava

Madama Butterfly 26. října 2014 od 17 hodin – 50% sleva pro seniory!

Dne 26. října 2014 mohou všichni milovníci opery shlédnout operu od skladatele Giacoma Pucciniho Madama Butterfly. Pro seniory jsme připravili slevu ve výši 50%.

Příběh o životní tragédii mladé gejši, zvané Butterfly, která byla provdána za amerického poručíka, jenž od samého začátku bral vztah s mladou Japonkou jako krátké dobrodružství. Už po třech měsících opouští Butterfly a vrátí se až za tři roky s americkou manželkou, aby si odvezl svého malého syna. Butterfly řeší tragédii svého života sebevraždou.

Operu uvádíme v italštině s českými titulky.

http://www.divadlo-opava.cz/repertoar/predstaveni/madama-butterfly-giacomo-puccini/

MADAME BUTTERFLY od skladatele Giacoma Pucciniho., Slezské divadlo Opava

MADAME BUTTERFLY od skladatele Giacoma Pucciniho., Slezské divadlo Opava

Strana 1 z 212

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky