Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2016

Diváci si z divadla odnesli jedinečné zážitky

(mk), Region, 23. 2. 2016

Opava – Originální a jedinečné zážitky si odnesli návštěvníci divadla z nedělní „dvojpremiéry“. Zasloužil se o to operní soubor Slezského divadla společným nastudováním a uvedením dvou jednoaktovek. Baletní fantazie na Requiem Gabriela Faurého a opera Sedlák kavalír Pietra Mascagniho zvedla obecenstvo při závěrečné děkovačce ze sametových sedadel. Aplaudovalo se ve stoje.

V úvodní fantazii na Requiem se povedlo baletnímu souboru ve výborné choreografii a režii Valerije Globy pohybem umocni nádhernou hudbu G. Faurého. Zdánlivým centrem děje bylo Zjevení ve vynikajícím podání Jana Březiny. Baletní soubor ve složení Monika Globa, Karlína Walachová, Zuzana Přecechtělová, Lucie Horáková, Valerij Globa, Radovan Labanič, Martin Tomsa a Tomáš Hoš znovu prokázal, že je plnohodnotnou a velmi kvalitní součástí oborů opavské scény. Zaskvěl se soprán Terezy Kaveclké a baryton Zdeňka Kapla, skvělý byl výkon operního sboru, který tentokrát zastával při nejmenším stejně důležitou roli jako balet i operní sólisté.

Sbor, výborně připravený Kremenou Pešakovou, hrál tutéž významnou roli i ve druhé jednoaktovce – Sedlík kavalír P. Mascagniho. Opera, odehrávající se o Velikonocích, je považována za první tzv. veristickou operu. Slezské divadlo ji v neděli uvedlo v režii Lubora Cukra. Vášnivou Santuzzu skvěle zazpívala Katarína Jorda, stejný obdiv a potlesk si vysloužil Jakub Rousek v roli Turidda i Alexander Vovk jako Alfio. Nezklamala ani Šárka Maršálová coby Turiddova matka Lucia a Ilona Tichá v roli lehkomyslné Loly. O přitažlivé hudební nastudování obou jednoaktovek se postaral Marek Šedivý, který rovněž dirigoval sbor a orchestr. Na podmanivém vyznění obou děl se tentokrát výraznou měrou podílela i jednoduchá, promyšlená scéna Jaromíra Vlčka, potlesk patřil i výtvarníkovi kostýmů Tomáši Kyptovi.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru REQUIEM / SEDLÁK KAVALÍR

Amerika, Amerika, aneb za vše může hamburger

(mk), Region, 23. 2. 2016

Opava – Od uplynulého víkendu je ve VIP salonku Slezského divadla k vidění originální výstava. Své grafiky a kombinované techniky zde vystavuje renomovaná opavská výtvarnice Marcela Mrázková.

Členka opavské výtvarné Skupiny X se věnuje převážně grafice, svou tvorbou zasahuje i do malby, keramiky a textilu. M. Mrázková měla od roku 1989 u nás i v zahraničí na tři desítky samostatných výstav. Ráda cestuje a po návratu z každé poznávací cesty své pocity výtvarně zpracovává. Její letošní výstava má název Amerika, Amerika aneb za všechno může hamburger. Vystavené grafiky s kombinovanou technikou se s uměleckou nadsázkou zabývají problémem superobezity, kterou supervelmoc řeší třeba i výstavbou specializovaných klinik. „Amerika, Amerika…“ Marcely Mrázkové pokračuje v představování tvorby členů výtvarné skupiny X v prostorách Slezského divadla. Jeho pravidelní návštěvníci zde již mohli obdivovat práce Šárky Quisové a Aleny Zupkové, od konce března se mohou těšit také na výtvarný projev Lenky Charvátové.

Podivat se na originální článek

Anda-Louise Bogza

Zveme vás na Benefiční koncert Andy-Louise Bogzy v sobotu 27. února v 19 hod. Anda-Louise Bogza je světoznámá operní pěvkyně, která vystupuje na mnoha světových operních a koncertních scénách. Na svém repertoáru má přední role lyrického i dramatického oboru, mezi které patří například Verdiho Aida, kterou zpívala ve Vídeňské a Berlínské Státní opeře či v Německé opeře Berlín. Opavským divákům se nedávno představila jako Pucciniho Tosca. Tu zpívala také v Bavorské státní opeře v Mnichově, v drážďanské Semperoper, ve Florencii na festivalu Maggio Musicale Fiorentino (dirigent Zubin Mehta), v Teatro dell´ Opera v Římě a v mnoha dalších. Za zmínku stojí také Leonora v Trubadúrovi, kterou zpívala v Arena di Verona (režie Franco Zeffirelli), v hamburské Státní opeře, Královské opeře v Kodani nebo Státní opeře v Budapešti. V operním repertoáru má také Donnu Annu (Don Giovanni), Verdiho Desdemonu (Otello) či Pucciniho Minnie (La Fanciulla del West), za kterou obdržela v roce 2007 Cenu Thálie. V první polovině koncertu zazní písně Pucciniho, Belliniho, Verdiho a Spohra s klavírním doprovodem Libuše Vondráčkové, ve druhé části uslyšíte nejslavnější operní árie za doprovodu orchestru Slezského divadla pod taktovkou Petra Šumníka. Jako hosté vystoupí Daniela Džorova Waldhans, Juraj Nociar a Pavlin Panayotov. Tento koncert je benefiční, výdělek z něj je určen k podpoře festivalu DiFeO.

bogza-foto

Dvojí divadelní premiéra

(mk), Region, 6. 2. 2016

Opava – Na společnou premiéru dvou jednoaktovek operního souboru Slezského divadla jsou zváni všichni příznivci opery a baletu. Půjde totiž o baletní fantazii na Requiem Gabriela Faurého a operu Sedlák kavalír Pietra Mascagniho. Premiéry se uskuteční v neděli 21. února od 19 hodin.

O hudební nastudování obou jednoaktovek se postaral Marek Šedivý, který rovněž diriguje spoluúčinkující sbor a orchestr, scéna je dílem Jaromíra Vlčka a výtvarníkem kostýmů je Tomáš Kypta. Režie a choreografie fantazie na Requiem jsou dílem Valerije Globy. V první jednoaktovce uslyšíme soprán Terezy Kavecké a baryton Zdeňka Kapla. Zjevení ztvární Jan Březina. Baletní soubor se přestaví ve složení Monika Globa, Karlína Walachová, Zuzana Přecechtělová, Lucie Horáková, Valerij Globa, Radovan Labanič, Martin Tomsa a Tomáš Hoš. Režie Sedláka kavalíra P. Mascagniho se ujal Lubor Cukr za asistence Marty Vaňkátové. Těšit se můžeme na výkony Kataríny Jordy (Santuzza), Ilony Tiché (Lola), Alexandra Vovka (Alfio, manžel Loly) a Šárky Maršálové (Lucia, Turiddova matka). Korepetice obou děl – Libuše Vondráčková, Jana Hajková, sbor připravovala sbormistryně Kremena Pešakova.

Odkaz na hru REQUIEM / SEDLÁK KAVALÍR
Podivat se na originální článek

Ohlasy diváků – Limonádový Joe

Dobrý večer,
ani nevíte, jak jste mě potěšili. Právě jsem se vrátila z divadla, kde se hrál pro naši předplatitelskou skupinu muzikál Limonádový Joe.
S tak vtipným a přitom na secvičení určitě velmi náročným představením jsem se už dlouho nesetkala. Limonádový Joe se zřejmě těší oblibě jak mladých, tak i starších či starých návštěvníků Slezského divadla. Po představení jsem se totiž ve foyeru divadla setkala s lidmi, kteří do divadla nechodí, ale znám je odjinud…
Věřím, že opavští herci i zpěváci se opět vrátili do svých letitých kolejí a budou i nadále rozdávat radost svým vděčným divákům.
Oceňuji jejich úctyhodný výkon a děkuji za tak krásné představení.
S pozdravem

Jitka Ekartová.

Večer v divadle s operou a baletem

Jitka Hrušková, Deník, 16. 2. 2016

Opava – Operní a baletní soubor Slezského divadla uvede v neděli 21. února od 19 hodin premiérově v operním a baletním duchu dvě jednoaktovky. Baletní fantazie Requiem je dílem skladatele francouzského skladatele Gabriela Faurého. V této mši za mrtvé pro orchestr, varhany, sbor a sólisty vystoupí členové baletního souboru Monika Globa, Lucie Horáková, Zuzana Přecechtělová, Karolína Walachová, Valerij Globa, Tomáš Hoš, Radoslav Labanič a Martin Tomsa. Sóla zazpívají Tereza Kavecká se Zdeňkem Kaplem, spoluúčinkují sbor a orchestr, vedený Markem Šedivým. Autorem scény je Jaromír Vlček a kostýmy navrhl Tomáš Kypta. Skladatel Gabriel Fauré byl vůdčí osobností pařížského života a hodně cestoval. Působil mimo jiné jako starší varhaník v chrámu Madeleine, hudební kritik, učitel skladby na pařížské konzervatoři a učitel Maurice Ravela, později se stal ředitelem konzervatoře. I přes ztrátu sluchu skládal písně a skladby až do své smrti v roce 1924 a při pohřbu zaznělo jeho Requiem.

Autorem operní jednoaktovky Sedlák kavalír je italský skladatel Pietro Mascagni, který ji vytvořil podle hry Giovanniho Vergy. Ději, zasazenému do sicilské vesnice, vládne láska, vášeň a z ní vyplývající nenávist. Mladý obchodník s vínem se sice zasnoubil s něžnou dívkou Santuzzou, ale stále miluje lehkomyslnou vdanou ženu Lolu, se kterou měl poměr ještě před vojnou. To se nelíbí jejímu sedláckému manželovi, který vyzve soka na souboj a zabije ho. Tím v sicilském duchu „po kavalírsku“ pomstil svou uraženou čest. Režisér Lubor Cukr obsadil do partnerského trojúhelníku Katarínu Jordu, Alexandra Vovka a Jakuba Rouska. Autoři scény a kostýmů i dirigent jsou titíž jako v Requiem, dílo bude uvedené v italském originále. Pietro Mascagni měl tvorbou blízko k italskému lidovému vkusu. Itálii procestoval jako kapelník populárních orchestrů. Proslavil ho Sedlák kavalír, další opery se už podobného věhlasu nedočkaly. Mascagni žil v Římě, kde roku 1945 zemřel. Pohřeb se, možná pro jeho nešťastnou politickou angažovanost, uskutečnil za naprostého nezájmu představitelů italského státu a teprve v roce 1951, kdy byly jeho ostatky převezeny do rodného Livorna, přišlo oficiální uznání.

Odkaz na hru REQUIEM / SEDLÁK KAVALÍR
Podivat se na originální článek

Slezskému divadlu přeji krásné roky, říká herečka Hana Vaňková

Milena Křístková, Region, 16. 2. 2016

Mezi příznivci opavského divadla jistě není jediný, kdo by neznal jméno Hana Vaňková. Herečka, která je již více než tři desítky let oporou činoherního souboru Slezského divadla, se publiku nesmazatelně zapsala ztvárněním těch nejkrásnějších, nejznámějších i nejdramatičtějších rolí. Bylo jich za tu dobu téměř 150. Před pár dny jsme Hanu Vaňkovou viděli na ČT 1 v televizním filmu Rozsudek, kde hrála se svým opavským kolegou Kostasem Zerdaloglu. I tato práce pro ostravskou televizi se stala podnětem k našemu dnešnímu rozhovoru.

Začneme televizním Rozsudkem. Ztvárnila jste tam, podle mne, docela zápornou roli. Jak se vám hrálo?

Hrála jsem roli opilecké Maruny, která za svou závislost na alkoholu zaplatí tu nejvyšší cenu. Režíroval nás Ján Novák a musím říct, že to byla opravdu krásná práce. Celý televizní štáb i kolegové byli skvělí, navíc ráda hraju složitější, rozporuplné role. Nebyla to moje první spolupráce v televizním projektu Rozsudek. Vloni jsem hrála roli matky – vozíčkářky, kterou chtěl o její úspory okrást vlastní syn. Mám na tu práci velmi pěkné vzpomínky. Podle mého názoru je velká škoda, že se v Ostravě už netočí dramatické pořady jako kdysi.

Vzpomínám ale, že jsem vás viděla i v nějakém filmu, nebo se pletu?

Je to možné, i když je to už docela dávno. (úsměv) Hrála jsem ve filmu Poslední leč, největším tahákem byl pochopitelně Bolek Polívka, ale hrály jsme tam i my dvě s Ivanou, a to roli ošetřovatelky Dobromily. Když jsme u toho vzpomínání, pamětníci mě mohli vidět i v jednom díle Bakalářů, kde jsem účinkovala po boku Jany Hlaváčové a Luďka Munzara. To byla také krásná a nezapomenutelná spolupráce se skutečnými mistry svého řemesla.

Vraťme se ale až do vašeho dětství. Slyšela jsem, že pocházíte z divadelní rodiny?

Je to pravda. Tatínek byl režisérem vojenského divadelního souboru, ve kterém hrála i naše maminka. Oba divadlo milovali, a tak není divu, že nás maminka s mým dvojčetem, sestrou Ivanou, přihlásila už v 1. třídě do Lidové školy umění v Mikulově. Myslím, že nás obě velmi ovlivnila herečka brněnského divadla Drahomíra Graciérová. Byla to přísná učitelka, ale dala nám pro naši budoucí profesi opravdu všechno. Přihlásila nás do baletu, učila nás chodit a pohybovat se po jevišti a mnoho jiného. Takže jsme pak obě při nástupu na brněnskou konzervatoř měly dost velký náskok. Maminka nás ve studiu i výběru povolání podporovala, tatínek se s tím těžce smiřoval. (úsměv).

S láskou hovoříte o své sestře Ivaně. Jste si jako dvojčata opravdu tak blízké, jak se říká?

U nás to rozhodně platí. Jsme jednovaječná dvojčata a jsme na sebe velmi těsně navázány. Žily jsme poslu každičký den od narození až do absolutoria na konzervatoři a i pak jsme spolu krátce hrály bok po boku v brněnském Divadle Na provázku. Ivana, dnes se jmenuje Hloužková, v tom angažmá zůstala, mě láska odvedla do Opavy. (úsměv) Ale denně si telefonujeme, po rodičích jsme zdědily domek v rodném Mikulově, obě tam spolu trávíme každé prázdniny. A možná další důkaz, obě jsme porodily syny, a to ve stejném roce a ve stejném čase. Bylo to v 1 hodinu a pět minut po půlnoci. (úsměv) Nedávno jsem Na provázku hostovala a hrála jsem Ivanině postavě ducha. Obě jsme si to hodně užily.

Vraťme se do Opavy, konkrétně na prkna Slezského divadla. Říkala jste, že vás sem přivedla láska. Pokud to nebude příliš důvěrné, řeknete nám k tomu něco?

Myslím, že neprozradím žádné novinky. Opava je dost malá na to, že se zde lidé docela důvěrně znají a navíc, na jevišti je na vás prostě víc vidět. Mým divadelním a také životním partnerem byl člen opavské činohry a skvělý herec Petr Vaněk. Odehráli jsme spolu hodně krásných rolí a hrálo se nám spolu dobře. Máme spolu syna Roberta, který ovšem naše geny nepodědil. Žije už pět let v Praze, pracuje na letišti Václava Havla a já jsem jeho zásluhou už dva měsíce šťastnou babičkou své první vnučky Elinky. (úsměv) Bývalý manžel Petr, který je o 12 let starší, ze Slezského divadla po čase odešel a založil si Divadlo jednoho herce, jmenovala se Harlekýn. Jak je obecně známo, rozešly se i naše životní osudy, rozvedli jsme se. Ale toho, že jsem přišla do Opavy a zůstala v ní, jsem nikdy nezalitovala. (úsměv)

Zákonitě se musím zeptat: Proč jste nezalitovala?

Hrála jsem ty nejkrásnější role, jaké si jen herečka může přát. Všechny nádherné role W. Shakespeara, Julií počínaje, přes divokou Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy, či jednu z Veselých paniček Windsorských… Hrála jsem Johanku z Arku, účinkovala v Čarodějkách ze Salemu, hrála jsem ale i v moderních inscenacích, role kladné i záporné, ráda hraju i v komediích. Našla jsem tady přívětivý soubor, spoustu skvělých herců, od kterých jsem se mohla mnohému naučit. Prostě jsem tady vždy hrála a hraju ráda a věřím, že ještě pár let zde budu se stejnou radostí hrát. (úsměv)

Zmínila jste skvělé kolegy, kteří vás mnohému naučili. Připomenete nám některé?

Velmi ráda. Pokud se týká mužských hereckých partnerů, tak pamětníci si jistě připomenou výborného Petra Housku, Alexandra Postlera, Antonína Bebu, Drahomíra Ožanu a samozřejmě nezapomenutelného Emánka Křenka. Měla jsem štěstí hrát s Eliškou Zíkovou, Miluškou Jánskou a také s Evou Záběhlickou. To byla naše divadelní „máma“, vzala si nás mladé pod křídla a opravdu hodně nás naučila z toho pravého divadelního řemesla. Které je dnes možná trochu podceňované, ale ve skutečnosti je stále velmi důležité.

Nemohu si odpustit otázku na vaše profesní partnerství s panem Emanuelem Křenkem, se kterým se smutně s úctou nedávno rozloučila celá „divadelní“ Opava…

Ano, máte pravdu. Smutnou, ale pravdu. Těžko se smiřuji s tím, že už Emánka nikdy nepotkám ani v divadle, ani v ulicích Opavy. Spolupracovala jsem s ním na jevišti od svých 19 let a měl u nás „kandrdasů“ velký respekt, opravdu respekt a hodně jsme se od něj naučili. Rád se s námi o své znalosti a zkušenosti dělil. Miloval divadlo, ale byl velmi všestranný, sečtělý, měl obrovský přehled o umění a kultuře vůbec. Člověk se od něj mohl učit nejen na jevišti, ale i mimo něj. Bude mi, stejně jako ostatním kolegům, opravdu hodně chybět.

Zvolíme veselejší notu. Máte nějakou vysněnou roli?

To opravdu asi nemám. Hrála jsem takovou spoustu opravdu nádherných rolí, že se mi dětské a dívčí sny už dávno splnily. (úsměv) Dnes už nejsem naivka ani princezna a každá role je pro mne v mém věku krásná. Chtěla bych jen připomenout, že kromě kolegů na jevišti člověka hodně ovlivní pochopitelně i režiséři. Vzpomínám na vynikajícího pedagoga a režiséra Bedřicha Janu, i na Alexandra Postlera staršího. A pochopitelně „velkou školu“ mi v mých začátcích dal i brněnský Peter Scherhaufer. Každá role je jiná, variabilní a různorodá a dobrý režisér pomáhá herci tu roli rozkrýt a „vydoluje“ z něj často překvapivé výkony. (úsměv)

Jste velmi výrazná herecká osobnost. Nikdy jste neuvažovala o tom, že zkusíte Divadlo jednoho herce?

To víte, že jsem o tom uvažovala. Ale já dávám na jevišti přednost partnerství. Jsem zastáncem souborového divadla, protože je důležité pro tvůrčí práci. Je k ní zapotřebí respekt, vzájemná úcta, důvěra a mnohdy i přátelství. Je štěstí, že Opava má tak krásné divadlo, jsem šťastná, že v něm hraji a přeji mu jen krásné, plodné roky. (úsměv)

Zakončit můžeme klasickou otázkou. Co pěkného pro nás, diváky chystáte?

Nedávno jsme měli premiéru ruského klasika N. V. Gogola, s chutí jsem si zahrála menší roli Ariny. Nyní se pečlivě připravujeme na inscenaci Rodinná oslova. Je to drama o rodinných vztazích dánských autorů T. Vinterberga a M. Rukova. Jde o strhující skandinávský thriller, jehož filmová podoba patří k vrcholným dílům manifestu DOGMA 95. V opavské inscenaci hraji matku Elzu. Mám podobné hry velmi ráda, možná i proto, že dnešní komerční doba rodinným vztahům příliš nepřeje. A já považuji za správné jejich důležitost připomínat a zdůrazňovat.

Hana Vaňková

Hana Vaňková se narodila 6. června 1960 v Mikulově. Při základní škole navštěvovala tehdejší LŠU v Mikulově, následovalo absolutorium na Konzervatoři v Brně, obor herectví. První angažmá získala v Opavě, kde hrála dvě sezony, pak odešla do brněnského Divadla Na provázku, kde krátce působila se svou sestrou dvojčetem, Ivanou Hloužkovou, která v tomto divadle zůstala. H. Vaňková se v sezoně 1982-83 vrátila do Opavy, kde hraje jako přední členka činoherního souboru Slezského divadla dosud. Ztvárnila desítky dramatických, charakterních i veseloherních rolí. Za roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy W. Shakespeara byla nominována na celostátní cenu Thálie, je držitelkou ocenění Opavská Thálie. Spolupracuje také s ostravskou televizí. Nedávno ji televizní diváci viděli v TV filmu Rozsudek. Hana Vaňková byla provdána za herce Petra Vaňka, se kterým má dnes již dospělého syna Roberta. Je také čerstvou babičkou dvouměsíční vnučky Elinky.

Podivat se na originální článek

Komedie o tom, jak se (ne)oženit

JITKA HRUŠKOVÁ, Deník, 9. 2. 2016

Opava – Dramaturgie Slezského divadla v Opavě sáhla do šuplíku klasické ruské komedie a vytáhla z něj dílo Nikolaje Vasiljeviče Gogola s názvem Ženitba. Činoherní soubor ji před nedávnem divákům nabídl v premiéře a účinkující se snažili vytáhnout z komedie o podivných námluvách co nejvíc. Ústřední postavou je vysoce postavený ministerský úředník Podkolatov, kterému dává Jakub Stránský poctivou dávku nerozhodnosti, sebelásky a snobismu. Miluje řeči, ale ne činy, rád debatuje o ženách, ale závazku se bojí a tyto rozpory Stránský plně vystihuje. Skvěle rozehrává i závěrečné zvažování, jestli být nebo nebýt ženatý. Do manželského chomoutu ho tlačí dohazovačka i kamarád, třebaže každý z jiné pohnutky. Tekla je typická dohazovačka s dryáčnickým chováním ženy z lidu, dohazující možné snoubence za peníze. Představitelka Ivana Lebedová, která bývá většinou obsazována do figur společensky zběhlých žen, ji i v této poloze představuje s plným nasazením.

Přítel Kočkarev, který už ženatý je, je mužem činu, který si na řeči o bytí a nebytí moc nepotrpí a Michal Stalmach ho vede s očekávanou suverenitou. Snaha vecpat kamaráda do manželství může být motivována přátelstvím i zlomyslným názorem, že by se svobodný přítel neměl mít lépe než on. Sedmadvacetiletá obchodnická dcerka Agáta má ke vdavkám nejvyšší čas, ve své době je považovaná za starou pannu. Přesto míří společensky výš a hledá ženicha s titulem. Tereza Bartošová jí nechává bezstarostný dívčí postoj a radost ze života bez zatrpklosti, u tehdy dlouho neprovdaných žen obvyklé. Trojici dalších nápadníků, mamonářského Nenažraného, povídavého Žvanikina a groteskního Onučkina, představují Martin Valouch, Martin Táborský a Daniel Volný v karikatuře bez nutnosti jít za čáru. Epizodní postavy sluhy Štěpána a služky Duňaši vystihují Kostas Zerdaloglu a Kamila Srubková jako typické „ruské duše“. Komedie Ženitba do letošní sezóny velkou díru neudělá, ale podle diváckého ohlasu na premiéře může být jejím příjemným zpestřením. Slezské divadlo: Ženitba, autor Nikolaj Vasiljevič Gogol, překlad Leoš Suchařípa, scéna a kostýmy Samiha Maleh, hudba Štěpán Rak, režie Ivan Misař. Premiéra 31.1edna 2016.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru ŽENITBA

Opava se rozloučila s Emanuelem Křenkem

(tep), Region, 9. 2. 2016

Uplynulý týden se mohli Opavané naposledy rozloučit s Emanuelem Křenkem, hercem, výtvarníkem, fotografem, laureátem Ceny Petra Bezruce a čestným členem činohry Slezského divadla Opava. Emanuel Křenek navždy opustil divadelní svět 21. ledna ve věku 83 let. V hledišti Slezského divadla se herci, kolegové a přátelé ze zaměstnání, zástupci města i široká veřejnost důstojně rozloučili a tichou vzpomínkou uctili památku této legendární osobnosti opavské kultury v pondělí l. února. Mše svatá za Emanuela Křenka se poté za hojné účasti veřejnosti uskutečnila v neděli 7. února v 10 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.

Podivat se na originální článek

Matiné 14. 2. v 10.00

Pro velký zájem byl navýšen počet míst ke koupi. Vstupenky jsou nečíslované, není tedy určen zasedací pořádek.

Strana 1 z 212

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

Starší novinky