Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 5. 2016

Gazdina roba: knižní klasika v moderním divadelním hávu

Jitka Hrušková, Deník, 31. 5. 2016

Opava – Vzdor téměř tropickým teplotám si většina premiérových abonentů Gazdinu robu ujít nenechala. Režisérka zasadila její děj do blíže neučené doby a tomu odpovídají i kostýmy. Kdo čeká chasníky a děvuchy ve slováckých krojích, nedočká se. Také scéna je pouze náznaková a na začátku při občasném vyfukovaní páry z bočního portálu tak trochu připomíná železniční stanici. Kdo nezná literární předlohu, bude mít v první části možná problém s pochopením souvislostí, druhá polovina inscenace je už zcela jasná. Opavské provedení rozhodně nepůsobí jako dílo ležící pod vrstvou prachu a může být vhodnou nabídkou pro školy.

Ústřední postava Eva nedokáže pro clonu zamilovanosti hledět na svět střízlivýma očima. Šárka Vykydalová dává slovácké krásce přesně odměřené dávky pokory, sebevědomí i bezohlednosti. Herecký projev Dana volného, dříve jen chlapecky vyhlížejícího pierota se smyslem pro komiku, vyzrál do charakteru. Svému Mánkovi evidentně dobře rozumí. Chápe jeho sebevědomí pěkného a bohatého vesnického frajera, citové zafixování na Evu i nervozitu z dominantní matky. Životní partneři obou protagonistů, Samko a Maryška v podání Michal Stalmacha a Terezy Bartošové, ještě před svatbami věděli, do čeho jdou a jak se věci mají. Jako slušní a milující lidé se sklonem k odpuštění vzbuzují soucit publika. Dokonalé „jedubaby“, Mánkovu matku Mešjanovku a Maryščinu matku Kotlibovku, s gustem vytváření Hana Vaňková a Kamila Srubková. Obě by si za normálních okolností rychle vjely do vlasů, ale mají společný zájem – svatbu dělí a dopal na chudou švadlenku, která ji hatí. Evina důvěrnice Zuzka v podání Sabiny Muchové tuší, do čeho se kamarádka řítí. Něco podobného sama prožila, ale Evu zastavit nedovede a zřejmě ani nechce. O činoherní hit sezony soupeří Rodinná slavnost s Limonádníkem, Gazdina roba představuje její zpestření.

Slezské divadlo: Gazdina roba, autor: Gabriela Preissová, scéna a kostýmy: Katarína Kováčiková, hudba: Mario Buzzi, režie: Janka Ryšánek Schmiedtová.
Premiéra 22. května.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru GAZDINA ROBA

Opavské divadlo za pozornost stojí

Jitka Hrušková, Deník, 24. 5. 2016

Nový ředitel Slezského divadla Ilja Racek mladší v rozhovoru pro Opavský a Hlučínský deník řekl:

Opavské divadlo za pozornost stojí

Opava – Slezské divadlo povede od 1. června Ilja Racek ml. a nebude mít jednoduchý úděl. Po nedávném skandálu s předchozím ředitelem jsou zaměstnanci divadla i diváci stále ještě ostražití. Pro získání důvěry bude mít nový ředitel situaci zkraje poněkud ztíženou.

Možná očekáváte otázku, jak znáte Slezské divadlo. Trochu pozměním – jak znáte opavské umělce?

Některé znám skutečně osobně. V Českém Těšíně jsem režíroval Romea a Julii a Julinkou byla tehdy Ivana Lebedová. V Ostravě u Bezručů jsem dělal s Kosťou Zerdaloglu, z ostravského státního divadla znám Daliboru Hrdu a Šárku Maršálovou. Z dřívějších hereckých bardů opavské činohry si dobře vzpomínám na Romana Mecnarowského, Toníčka Tázlara nebo Drahoše Ožanu a přes svou maminku zase znám Antonína Bebu. Vážil jsem si dramaturga Miloše Zbavitele a znal jsem i některé ředitele – Václava Kožušníka, Jaroslava Šomka nebo Sylvu Gapkovou. Neznám Jindřicha Paskera a docela rád bych se s ním sešel.

Tak dobře, budu zvědavá. Máte nějakou vzpomínku i na opavské divadlo?

Jednou bych posloužit mohl. Po absolvování DAMU jsem hledal místo režiséra a přišel jsem se zeptat i do opavského divadla. Jeho ředitel, původním povoláním řidič sanitky, mne vyprovodil ze dveří s ujištěním, že jsem v šestadvaceti letech na tak závažnou funkci ještě mladý. Zašel jsem se pozeptat do Českého Těšína a pro ředitele tamní České scény jsem naštěstí moc mladý nebyl.

Jak vzpomínáte na rozhlas a televizi?

Pozitivně. V ostravském rozhlase jsem dělal několik let režiséra a mám na kolegy dobré vzpomínky. Pracovat s hlasem je pro režiséra navíc jedinečná zkušenost a tu mi rozhlas poskytl. Pořád mne však táhlo divadlo. Také kolegové z ostravského televizního studia byli dobří profesionálové. V televizi se mi líbilo do doby, než začala centrální instituce potlačovat regionální zaměření svých studií. Tím má motivace skončila a po dvouměsíční volné noze jsem zachytil laso z plzeňského divadla. Divadlo mne totiž vždycky táhlo a táhnout nepřestane.

Vaše manželka je z branže?

Kdepak! Šťastnou shodou okolností jsem si žádnou herečku nevzal. Manželku jsem poznal jako asistent režie v televizním studiu, kde pracovala jako redaktorka. Jiskra přeskočila, zažehla svatbu a žijeme spolu spokojeně už devětatřicet let. Výročí máme právě teď.

Létají všichni Rackové jedním směrem nebo si vaše děti našla vlastní cestu?

Syn Filip se vydal v mých stopách a pracuje v televizní stanici Prima a jeho desetiletý syn Kryštof hraje na Nové scéně Národního divadla Malého prince. Dcery zajely výhybkou do civilních profesí – Eva je lékařkou ve Vítkovické nemocnici a Veronika úřednicí na ostravském magistrátu.

Váš otec nepodepsal Antichartu. Tak statečných tehdy moc nebylo.

Aby si to polepil ještě víc, odmítl roli v Majoru Zemanovi. Trest v podobě striktního zákazu vystupování v televizi i ve filmu na sebe čekat nenechal. Otec směl hrát jen v pohádkách a v divadle. Když po revoluci zase mohl točit, ohlásil se mu věk.

Máte i senátorskou ambici. Myslíte, že by vám po případném zvolení zbýval čas na vedení divadla?

Jsem přesvědčený, že by ho zbylo dost, protože senát se neschází tak často jako Sněmovna. Jako senátor bych však dostal možnost ovlivnit chystanou divadelní legislativu. Pokud by se podařila, znamenala by tlak na vícezdrojové financování, které by bylo pro Slezské divadlo i Opavu víc než vhodné. Je to iniciativa senátorů a dávám jí docela slušnou šanci.

Ilja Racek ml.
Ilja Racek ml, vystudoval žurnalistiku, televizní publicistiku, režii a divadelní vědu. Začínal jako pomocný režisér a asistent v ostravských studiích rozhlasu i televize, od roku 1983 režíroval soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy. Po roce 1991 šéfoval Státnímu divadlu Ostrava (dnes Národní divadlo moravskoslezské) i Janáčkově filharmonii. Od podzimu 1998 do začátku roku 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR a následně vedl Odbor kultury a památkové péče ostravského Krajského úřadu. Od roku 2002 byl ředitelem ostravského televizního studia a v letech 2013 až 2014 řídil plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Bydlí v Ostravě, je ženatý a otec tří dětí.

Podivat se na originální článek

Gazdina roba po slezsku: Příběh nešťastné lásky ve šťastné režii Janky Ryšánek-Schmiedtové

23. 5. 2016, Ladislav Vrchovský, ostravan.cz
http://www.ostravan.cz/31737/gazdina-roba-po-slezsku-pribeh-nestastne-lasky-ve-stastne-rezii-janky-rysanek-schmiedtove/

O nové inscenaci hry Gabriely Preissové Gazdina roba, která si v neděli odbyla premiéru ve Slezském divadle v Opavě, se bude určitě ještě velmi dlouho mluvit. Představení, pod nímž je podepsaná hostující režisérka Janka Ryšánek-Schmiedtová, která v současnosti působí jako umělecká šéfka Divadla Petra Bezruče v Ostravě, je totiž tím nejlepším, co bylo v posledních letech v opavském divadle v oblasti činohry k vidění.

Gazdinu robu pro opavskou inscenaci v režii Janky Ryšánek-Schmiedtové upravila Anna Saavedra. Tvůrčí potenciál této scénáristicko-režisérké dvojice je velmi vysoký – o tom se například mohli přesvědčit diváci, kteří viděli inscenaci hry Anny Saavedra Kuřačky v režii J. Ryšánek-Schmiedtové v Národním divadle moravskoslezském. Do opavského Slezského divadla si režisérka navíc přivedla skvělý tým, doplněný autorkou scény a kostýmů Katarínou Kováčikovou, choreografem Martinem Tomsou a zejména autorem hudby Mariem Buzzim. Výsledek odpovídá této šťastné volbě – opavská Gazdina roba se opravdu velmi povedla.

Žánrově je realistické drama Gabriely Preissové opavským inscenačním týmem posunuto od čisté činohry k činoherně-hudebně-pohybové básni s výraznými muzikálovými prvky. Nejde však vůbec o nějaký „jevištní guláš“, jak by se při čtení této definice jevištního tvaru mohlo zdát. Všechno, co z jeviště je ke slyšení a k vidění, má svoji oporu v textu a hlavně pak v tématu, který je Annou Saavedra díky funkčnímu zestručnění původní předlohy konkretizován do zcela zřetelné obžaloby společenských a církevních konvencí, které jsou slepé k lidskosti, k lidské lásce a k horoucímu srdci.

Režisérka úspěšně vede herce k výraznému ztvárnění jednotlivých povah a charakterů. Z toho pak vznikají mimořádně poutavé dramatické situace. Umně pracuje s pohybem herců v hracím prostoru, s překračováním překážek, s podlézáním zábradlí, využívá k některým mizanscénám i krajních lóží hlediště.

Divácky velmi vděčné jsou sborové scény muzikálového charakteru. Inscenace je velmi dobře rytmizovaná, první půle běží v rychlém tempu, po přestávce přichází funkční zpomalení, což vede k zdůraznění dramatičnosti celé tragédie. Výrazná je však zejména práce Janky Ryšánek-Schmiedtové s herci na jejich postavách. Právě díky této práci je vidět skutečný potenciál opavské činohry.

Katarína Kováčiková ve svém scénografickém návrhu pouze člení prostor pomocí bílých různě vyvýšených ploch se zábradlími a jedním nízkým schodištěm umístěnými na černé ploše, zadní stěnu pak pro první část do přestávky tvoří několikeré prosklené „lítací“ dveře, které se pro druhou část promění v bílou zeď s připraveným režijně-scénografickým překvapením pro závěrečnou scénu tragédie.

Velmi vydařené jsou kostýmy a mezi nimi zvláště ty, do kterých je oblékána hlavní postava Eva. Eviny úvodní zářivě žluté šaty zúžené do pasu s extravagantně střiženou sukní ji zřetelně oddělují od všedního oblečení ostatních žen a dívek, v pořadí druhé šaty v šedivé barvě odpovídají nárokům na oděv vdaných žen, zároveň však symbolizují šeď života v partnerství bez lásky, a třetí v modré barvě opět podtrhují naději, se kterou Eva bohužel marně očekává naplnění svého vysněného manželství. Také oblečení ostatních postav vychází z jejich povah, charakterů či společenského postavení.

Výborná je hudba Maria Buzziho inspirovaná moravským folklórem a velmi vynalézavě instrumentovaná. K hudební složce patří i vydařené sólové i sborové zpěvy, umně doplněné tanečními čísly. Choreograf ve scénách, ve kterých Eva stojí proti všem, zdárně pracuje s důrazem na nesmiřitelnost společenských odsudků všeho, co se jakkoliv vymyká ze zvyklostí a daných pravidel. Taneční projev obsahuje typické muzikálové, ale i folklorní prvky, zejména symbolizující radost či smutek.

Eva Šárky Vykydalové je zamilovanou ženou, která zpočátku ustoupí společenskému diktátu a vzdává se své lásky, je však také rebelkou, která nakonec jde za hlasem svého srdce. Herečka dobře pracuje s pohybem postavy, až uhrančivě například působí její pomalý odchod podél vnější strany zábradlí ve chvíli, kdy se jí dostává odsouzení od ostatních za domnělý mravní poklesek, kterým je podle společenské pseudomorálky její vztah k Mánkovi.

Její vysněný muž Mánek v podání Daniela Volného naplňuje ideál pohledného mladíka plného energie, na jakého se zalíbením pohlédne nejedna dívka. Herec věrohodně vykresluje lehkomyslnost až naivitu, se kterou se Mánek vrhá do mimomanželského vztahu s cílem dát se rozvést a znovu oddat s milovanou Evou, i chvíli vnitřního zmatku a prozření ze sna, které ho odvede zpět k realitě manželských, rodičovských a majetkových povinností.
Samka, Evina manžela, hraje Michal Stalmach. Úspornými hereckými prostředky ztělesňuje oddanost vůči Evě i zklamání, kterého se mu dostane ve chvíli, kdy se marně dovolává lásky, kterou k němu jeho žena Eva necítí.

Zajímavá je postava Eviny kamarádky Zuzky v provedení Sabiny Muchové. Mešjanovka (Hana Vaňková) a Kotlibovka (Kamila Srubková) ztělesňují přízemnost a bezcitnost vyplývající z bezduchého naplňování pravidel tradičního chování. Maryša Kotlibová, Mánkova žena, tak jak ji hraje Tereza Bartošová, je poněkud naivní, poslušná dcera své matky, milující manželka a matka, u níž dojímá zejména smíření s nevěrou manžela ve chvíli, kdy Mánka volá od své sokyně zpět domů k sobě a k jejich dětem. Výraznější postavy zosobňují ještě Kostas Zerdaloglu v roli advokáta a Martin Valouch jako baron.

Inscenace končí sborovým zpěvem všech podílejících se na tragickém konci nešťastné lásky Evy k Mánkovi. Taneční gesto, společně unisono prováděné všemi, přitom připomíná Pilátovo „mytí rukou“, tedy symbol odmítání odpovědnosti. Tímto závěrem je zdůrazněno memento celé inscenace: každá lidská tragédie má své začátky v okamžiku, kdy se člověk byť jen na chvíli nechá odvést od hlasu a rady vlastního srdce.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru GAZDINA ROBA

NABUCCO NAPOSLEDY!

Giuseppe Verdi
29. května v 19 hod.

V Jeruzalémě v Šalamounově chrámu se židovský lid schovává před babylonským vojskem a jeho velitelem a králem Nabuccem. Velekněz Zachariáš věří, že situaci vyřeší pomocí rukojmí – Nabuccovy dcery Feneny. Židovský vojevůdce Ismaele zachrání Fenenu, protože ona mu pomohla uprchnout z Babylónu, kde byl vyslancem a navíc mezi nimi vznikl milostný vztah. Abigail, sestra Feneny touží po Ismaelovi a nabízí mu za jeho lásku svobodu pro jeho lid…

Operu uvedeme v italském originále s českými titulky.

Diriguje T. Hanák, režie J. Andělová Pletichová, scéna J. Milfajt, kostýmy R. Šolc. V hlavních rolích vystoupí V. Zápražný, K. Jorda, I. Tichá, M. P. Vojta, D. Hrda, V. Černá, Z. Kapl a W. Wieczorek. Operní sbor pod vedením K. Pešakove předvede nejen strhující sbor zajatců „Va, pensiero, sull´ali dorate“.

mabucco_2016-1

mabucco_2016-2

ROZHOVOR – Anna Saavedra

Anna Saavedra *1984, podle jejíž adaptace v neděli uvedeme premiéru Gazdiny roby, je Osobností měsíce Divadelních novin. My jsem pro vás připravili s Annou Saavedrou rozhovor, který si můžete níže přečíst.

S jakým cílem, ambicí jsi přistupovala k nové adaptaci Gazdiny roby?

Společně s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou jsme chtěly vytvořit jakousi „verzi pro 21. století“, aniž bychom však původní příběh zbavovaly jeho dobového kontextu. Zároveň jsou některé atributy původního dramatu (například nářečí, venkovské reálie či konfliktní postavení katolíků vůči protestantům) upraveny tak, aby byly pro současného diváka srozumitelné. Na druhou stranu
je v mojí adaptaci posílena a prohloubena role jednotlivých postav, jejichž jednání i osudy nahlížíme z více úhlů, než tomu bylo v původním Preissové dramatu. I to je součástí onoho „moderního“ pojetí. V současném světě už neexistuje jediná univerzální pravda, je na nás, abychom v mnohosti různých pravd hledali tu svoji…

Můžeš přiblížit zdroje, ze kterých jsi při práci nejvíce čerpala?

Moje adaptace se velkou měrou opírá o původní povídku, na základě které pak Preissová na žádost dramaturga Národního divadla drama Gazdina roba napsala. Zároveň jsem při čtení monografie o Preissové narazila na zajímavý fakt, že původní příběh, osud konkrétní ženy – „gazdiny roby“, jímž se Preissová inspirovala, měl dvě verze – resp. dva odlišné konce. I to je v nové adaptaci
obsaženo.

Co je pro tebe osobně na Evě a jejím příběhu nejzajímavějším? Čím může oslovit diváka v 21. století?

Myslím, že příběh nelze vnímat pouze jako drama lásky s tragickým koncem nebo konflikt hlavní hrdinky se společenskou konvencí, v jeho podtextu se skrývají i hlubší a obecnější otázky. Například – v současné době se rozpadá každé druhé manželství. Je tedy důležité se ptát, co je to vlastně rodina, k čemu slouží a za jakých okolností má smysl ji udržet nebo naopak odejít, za jakých okolností a zda vůbec je odchod od rodiny „legitimní“… Může být omluvou láska? Je současná společnost natolik tolerantní, aby tuto „omluvu“ přijala? Z právního hlediska už to není problém, ovšem v rovině morální stále trvá. Je tedy lepší opustit rodinu a „žít v pravdě“, nebo je „morálnější“ ten, kdo žije ve formálním manželství a má paralelní vztah s někým jiným? V nové adaptaci je kladen důraz na generační konflikt. Ale nestaví se apriori proti konzervativním hodnotám, kterým starší generace věří. Mají totiž v řádu světa svoji logiku. Má tedy člověk právo uvažovat sobecky, nebo se má podřídit tradici, vůli rodičů nebo soucitu k vlastním dětem? To jsou velmi aktuální a bolestné otázky, které mnoho lidí v současném světě řeší.

Premiéra tragického příběhu ze Slovácka ve Slezském divadle

Jitka Hrušková, Deník, 17. 5. 2016

Opava – Dramaturgie Slezského divadla sáhla do šuplíku klasicky a vytáhla z něj drama Gabriely Preissové s názvem Gazdina roba. V červené knihovně chudá švadlenka zpravidla přišla ke štěstí v podobě bohatého muže. Eva v tomto díle tolik štěstí nemá. Miluje sice bohatého chasníka, ale jeho matka jim vztah rázně zatrhne, protože synovi vybrala také bohatou nevěstu. Oba milenci se ožení s jinými partnery, ale ani jeden není v manželství šťastný. Nakonec spolu utečou a žijí „nadivoko“, ale osud je dostihne. Eva neunese označení gazdina roba dávané vdaným ženám žijícím s jiným partnerem a spáchá sebevraždu.

Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová obsadila do role Evy Šárku Vykydalovou a její lásku Mánka ztvární Daniel Volný. Eviným manželem Samkem bude Michal Stalmach a Mánkovou ženou Maryškou Tereza Bartošová. Matky obou milenců Mešjanovku a Kotlibovku představí Hana Vaňková a Kamila Srubková, Zuzkou bude Sabina Muchová a v dalších postavách vystoupí Ivana Lebedová, Kostas Zerdaloglu, Martin Valouch a Jakub Stránský. Inscenaci doplní lidové písně a hudba Maria Buzziho, scéna a kostýmy jsou dílem Kataríny Kováčikové. Premiéra je v neděli 22. května od 19 hodin.

Spisovatelka Gabriela Preissová ve své tvorbě upřednostňovala osudy žen. Po svatbě s pokladníkem cukrovaru se později odstěhovala z Hodonína, žila v několika městech nakonec se s manželem přestěhovali do Prahy. Po ovdovění si vzala rakouského plukovníka a žila s ním v Pule. Po první světové válce se vrátila do Prahy a roku 1925 se stala členkou České akademie věd a umění. Zemřela ve čtyřiaosmdesáti letech v Praze a je pohřbená na Vyšehradě. Její dvě neznámější dramata Její pastorkyňa a Gazdina roba převedli od operní podoby Leoš Janáček a J. B. Foester.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru GAZDINA ROBA

Na pozici ředitele Slezského divadla byl zvolen Ilja Racek

Jitka Hrušková, Deník, 17. 5. 2016

Opava – Na výběrovém řízení pro zvolení nového ředitele Slezského divadla vyslechla komise v pondělí 9. Května vize osmi uchazečů. Z nich doporučila téměř jednoznačně Ilju Racka ml. a radní na středečním jednání její názor akceptovali. Nový ředitel povede Slezské divadlo od 1. Června. Jak ho vnímají někteří členové výběrové komise?

„Pan Racek mne na výběrovém řízení svým vystupováním přesvědčil, že své vizi rozumí a umí ji obhájit, „ uvedla předsedkyně kulturní komise Jolana Káňová. Za pravdu jí dává muzikolog Jiří Čech. „ Ilja Racek navrhoval nejreálnější řešení uměleckého, ale též marketingového směřování Slezského divadla. Z jeho vystoupení bylo zřejmé, že zná kromě divadelních i jiné kulturní aktivity v regionu. Ekonom Martin Dobeš, který opavské divadlo dosud vedl, měl zase dokonale podchycenou jeho ekonomickou stránku. Myslím, že oba v tandemu budou pro Slezské divadlo ideálním řešením,“ konstatoval Jiří Čech. „Koncepce nového ředitele je vyvážená, respektuje diváky a jde jim naproti,“ míní primátor Radim Křupala (ČSSD).

Pětašedesátiletý Ilja Racek vystudoval žurnalistiku, televizní publicistiku, režii a divadelní vědu. V osmdesátých letech vedl Českou scénu Těšínského divadla a činohru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Mezi lety 1991 až 1998 řídil Státní divadlo Ostrava, později přejmenované na Národní divadlo moravskoslezské, a byl rovněž ředitelem Janáčkovy filharmonie v Ostravě i Divadla Petra Bezruče. V roce 1998 po něm sáhl ministr kultury Pavel Dostál a Ilja Racek působil tři roky jako jeho náměstek. Současně předával své zkušenosti studentům oboru kulturní management na Univerzitě Palackého. Následně vedl odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a mezi lety 2002 až 2013 byl ředitelem Televizního studia Ostrava. Jeho poslední profesní aktivitou před vedením Slezského divadla bylo roční řízení plzeňského Divadlo Josefa Kajetána Tyla.

Podivat se na originální článek

Jiná divadla mohou Opavě závidět diváky

Tomáš Pustka, Region, 17. 5. 2016

říká nový ředitel Slezského divadla Ilja Racek mladší

Do opavského divadla míří persona první kategorie. Několikaměsíční složité období lemované ostrými spory mezi ředitelem Karlem Drgáčem a odbory následované dočasným bezvládím ukončilo jmenování Ilji Racka mladšího. V pondělí 9. května bylo ukončeno výběrové řízení a komise jej doporučila jako jediného z osmi kandidátů. Ve středu zasedla Rada města a bez váhání jmenování slavného umělce ředitelem Slezského divadla jednohlasně odhlasovala. Ilja Racek se funkce ujme oficiálně od 1. června. V následujícím rozhovoru se s námi ochotně rozpovídal o svém příchodu do Opavy, plánech do budoucna, financování kultury, pohledu na fenomén divadla a spoustě dalších záležitosti.

Nedá mi to nezeptat se. Proč Opava? Máte za sebou neskutečně bohatou kariéru, dělal jste ředitele Národního divadla Moravskoslezského či Divadla J. K. Tyla, vedl jste ostravské televizní studio… Oproti těmto organizacím Slezské divadlo přes veškerou možnou kvalitu podobného významu asi nedosahuje.

Je to shoda šťastných okolností, jak bych to zřejmě dnes nazval. Když jsem v září 2014 ukončil svou činnost v Plzni a vrátil se do Ostravy, doslova jsem vpadl do komunálních voleb. A nejen, že jsem se dostal do zastupitelstva, ale i do Rady města. Takže jsem ani neměl čas uvažovat o návratu do své původní profese divadelníka. Na podzim loňského roku se změnila koalice a místo v Radě jsem opustil. Stál jsem před rozhodnutím jak dál. A ejhle, město Opava vypsalo výběrové řízení na ředitele divadla. Taky jsem byl z Opavy osloven, jestli bych to nechtěl zkusit. Vícesouborová divadla jsem vedl už dvě. Severomoravský region a jeho divadelnictví znám ze svého působení v Ostravě, ale třeba i v Českém Těšíně docela dobře, což si myslím je docela důležitá podmínka pro působení zde. Navíc jsem již přes třicet let obyvatelem na půl cesty do Opavy na své zahradě v Kozmicích u Hlučína. A upřímně řečeno, už se mi vůbec nechce stěhovat někam jinam z tohohle koutu země: čím je člověk starší, tím víc zjišťuje, kde má kořeny. Ano, ve své kariéře už jsem byl leccos, ale návrat k divadlu je pro mne jako návrat domů. Nezáleží mi na velikosti instituce, ale na práci v ní.

Vy bydlíte v Kozmicích? Domníval jsem se, že v Ostravě. Jak jste se ocitl právě v Kozmicích?

Kozmice jsou můj letní byt – chata se zahradou. V létě skoro pořád, v zimě je to problém. Jsme na samotě u lesa vedle hájenky a do vesnice máme kilometr polní cestou, která v zimě někdy zapadá až do neprůjezdna, i když ji obec smluvně protahuje. Jak jsme se tam dostali, to je dlouhý příběh., Otec mé ženy měl tu chatičku se zahradou v pronájmu v padesátých letech, takže tam Věra vyrostla. Pak si ji obec vzala zpět a dala ji místním zahrádkářům. A my na jednom výletě v roce 1980 jsme se domluvili s šéfem zahrádkářů, že nás tady nechají zahrádkařit. A od té doby jsme tady, vyrostly tu naše děti i jejich děti. V devadesátých letech, když už to šlo, jsme si to koupili. A dnes jsme už zasloužilí členové Svazu zahrádkářů Kozmice. A nikdy jsme to neopustili, i když jsem pracoval na druhém konci republiky v Liberci, Praze či Plzni.

Počítal jste s vítězstvím ve výběrovém řízení?

Samotného mne překvapilo, jak jsem ten konkurz prožíval. Určitě jsem s tím nepočítal najisto – mnohokrát jsem byl členem výběrových komisí pro různé kulturní instituce a vím, že ve hře je často mnoho roztodivných vlivů.

Dělal jste si před přihlášením do výběrového řízení podrobnější analýzu opavského divadla? V čem vyniká a v čem má například ještě mezery? Je něco, co mohou Opavě ostatní divadla závidět?
Začnu od konce: závidět podle mne mohou opavskému divadlu jeho diváky. Měl jsem pocit, že tohle divadlo mají rádi a přistupují k němu s určitou úctou a respektem. Viděl jsem několik různých představení a atmosféra jistého srozumění a uznání byla výrazná. Analýza asi není ten správný výraz: objektivní fakta vyčtete ze zprávy o činnosti a kvalitu souborů z představení – do jisté míry: nejvíc poznáte při konkrétní práci s lidmi. Fakta jsou jasná a vyplývají z ekonomické situace. Soubory jsou menší a nemohou si v dramaturgii dovolit všechno, ale líbilo se mi, jak se oba soubory dokážou dát dohromady např. při muzikálových projektech.

Kandidujete do Senátu. Pokud uspějete a stanete se senátorem, neobáváte se, že obě funkce bude složité skloubit?

Jako kandidát do Senátu jsem byl navržen ještě v době svého působení v Radě města. Ale politika je věci velmi proměnlivá, jak ukázaly třeba změny v koalici jak v Ostravě, tak v Opavě. Proto se zmíněnou otázkou budu zabývat, až to bude, pokud to bude. Ale nevidím v tom problém. Naopak.

Plánujete ve Slezském divadle nějaké radikální změny? Ať už dramaturgické, organizační či personální?

Radikální změny neplánuji. Upřednostňuji kontinuitu vývoje. Mantinely existence divadla jsou dost jasné a s lidmi se napřed musím seznámit a poznat je.

Jste spíše tradicionalista nebo experimentátor, ať už se týká divadla i života obecně?

Myslím, že ke zralému věku patří i kus konzervatismu. V umění i v životě. Viděl jsem mnoho divočáků, kteří chtěli z hodiny na hodinu změnit vše a skončili špatně. A nemám proto rád, když nově nastupující šéf prohlásí vše, co bylo za špatné a vykřikuje, že on to teď bude dělat skvěle. Je to laciné a hloupé a čas takové lidi usvědčí.

Minulé vedení divadla bylo odvoláno mimo jiné kvůli značným sporům mezi zaměstnanci a odbory. Budete ještě před nástupem svolávat nějakou schůzku se zaměstnanci, abyste probrali, jak chcete organizaci vést?

Před nástupem nemám ještě žádné kompetence, je odpovědností města, pokud mne vybralo, aby mi dalo šanci dělat, co jsem slíbil. Ale rád si o tom po svém nástupu pohovořím se všemi, i s odbory, se kterými měl údajně můj předchůdce problém. Nepamatuji se, že bych se během svého působení v divadlech do takového konfliktu dostal. Všichni jsme na jedné „lodi“.

Máte v plánu se krom pozice ředitele občas ujmout i režisérské role?

Moje režie není na pořadu dne. Ředitel má spoustu jiných úkolů, v našem divadle je třeba situaci stabilizovat. Ale časem bych o tom uvažoval, ovšem v rozumných mezích. Ředitel, který během sezony udělá čtyři režie i více, riskuje, že jednu nebo druhou funkci poněkud zanedbá.

Využijete svých kontaktů a pokusíte se domluvit pro Opavu nějaké hostování umělců zvučných jmen?

Program divadla je třeba čas od času zpestřit zajímavými atraktivními hosty, na to ovšem často potřebujete více než kontakty dost financí.

Co vůbec soudíte o kvalitě zdejších současných umělců a režisérů?

Viděl jsem jen několik představení a hodnotit někoho z jedné inscenace není seriózní. To mne teprve čeká.

Probíral jste se vedením města i financování divadla?

Finance jsou ovšem v tomto okamžiku významný problém především pro vedení města. Vždy jsem se pohyboval jako ředitel na hraně divadla a politiky. A tak vím, že rozpočty jsou každoročně důvodem kde složitým jednáním zastupitelstva. Není jednoduché určit priority města a obhájit je pod palbou opozice. Opava je srovnatelně nejmenší město provozující vícesouborové divadlo. Financování městských divadel působících pro široký region, ale pouze za vlastní finance, není systémově správné. Osobně se budu angažovat za prosazení konceptu zákona o vícezdrojovém financování. Je to připravovaný senátní návrh zákona o Veřejných kulturních institucích. Je naprosto nutné hledat další zdroje, ale snažit se i o zvýšení vlastních příjmů z činnosti divadla.

Jak dobře znáte Opavu? Budete sem, přepokládám, asi dojíždět z Ostravy.

Jak už jsem uvedl, bydlím tak jednou nohou na půl cesty mezi Ostravou a Opavou. Ale provoz divadla vyžaduje někdy – podle aktuální potřeby – přebývání v místě. Navíc ředitel takové významné instituce by se měl zúčastnit i řady dalších akcí ve městě.

Tomáš Pustka

Ilja Racek ml.
Narodil se před pětašedesáti lety v Ostravě. Vystudoval obory Televizní publicistika na Karlově univerzitě, Režii na DAMU a Divadelní věda na Palackého univerzitě. V letech 1975 a 1976 začínal jako pomocný režisér a asistent v ostravských studiích rozhlasu i televize. Od roku 1983 režíroval v těšínském divadle a od roku 1986 dělal šéfa činohry v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Od roku 1991 do roku 1998 stál v čele Národního divadla moravskoslezského. V letech 1994 až 1995 vedl Janáčkovu filharmonii Ostrava a v letech 1996 až 1997 řediteloval Divadlu Petra Bezruče. Mezi lety 1998 až 2001 figuroval jako náměstek ministra kultury a poté vedl Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu v Ostravě. Od roku 2002 byl deset let ředitelem ostravského televizního studia a následně v letech 2013 a 2014 šéfoval plzeňskému Divadlu Josefa Kajetána Tyla. Poté se věnoval politické dráze a k divadlu se vrací až nyní v Opavě.

Podivat se na originální článek

CARMEN 21. května

V sobotu 21. května se můžete těšit na Carmen od 18 hod. Poprvé se v roli Carmen představí Ilona Tichá.

carmen01

carmen02

carmen03

carmen04

GAZDINA ROBA – Anna Saavedra

V neděli 22. května od 19 hod. uvede Slezské divadlo Opava premiéru činohry Gazdina roba. Hru od Gabriely Preissové uvedeme v adaptaci Anny Saavedry, narozené v roce 1984 na pobřeží Baltského moře v česko-chilské rodině. Vystudovala divadelní dramaturgii na JAMU v Brně. Mezi léty 2011– 2015 byla dramaturgyní brněnského HaDivadla. Je autorkou divadelních her Dům U Sedmi švábů, Česká měna, Tajná zpráva z planety matek, Kuřačky a spasitelky, Dealeři fyzické lásky, Olga /Horrory z Hrádečku/ a dalších. Jako scénáristka se podílela na projektech divadla v sociální akci – Paso a paso / Cesta zraněného bojovníka – a Samodiva – divadelní blues pro sólo matky. Za hry Dům U Sedmi švábů a Kuřačky a spasitelky získala Cenu Evalda Schorma. Její hry a adaptace uvádějí Národní divadlo moravskoslezské, HaDivadlo, Divadlo Letí, Divadlo Feste, Slovenské národné divadlo, Český rozhlas a další. Hra Tajná zpráva z planety matek byla formou scénického čtení představena v Berlíně a americkém Portlandu.

saavedra

Strana 1 z 3123

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT orchestru Slezského divadla Opava v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. listopadu 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Náročného partu prvních houslí ve skladbě Rimskeho-Korsakova Šeherezáda se ujme  koncertní mistryně YELYZAVETA PRUSKÁ. program: Felix Mendelssohn-Bartholdy Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci svatojánské, předehra, op.21. Josef Suk Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, […]

více zde

Starší novinky