Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 8. 2016

Bez humoru si život nedovedu představit

Milena Křístková, Region, 30. 8. 2016

Bez humoru si život nedovedu představit, říká zpěvák, dramaturg a moderátor Evžen Trupar.

Nastávajícího laureáta Ceny Petra Bezruče není zapotřebí opavské kulturní veřejnosti zvlášť podrobně představovat. Ctitelé divadla, operet zvláště, Evžena Trupara důvěrně znají z více než stovky operetních rolí, které s úspěchem ztvárnil na scéně Slezského divadla. Znají jej však také účastníci nejrůznějších kulturních a společenských akcí, protože je výborným moderátorem s neutuchajícím smyslem pro humor.

Jak vnímáte ocenění Cenou Petra Bezruče?
Nesmírně mne těší, velmi si ocenění vážím a děkuji za ně. Děkuji všem, kteří mě v této činnosti dlouhá léta podporovali.

Často říkáte, že opereta je vaší životní láskou.
Opereta byla a je mou velkou divadelní láskou. Tu ještě před lety utužilo působení v ostravské operetě, kdy jsem dostal naprosto vynikající školu od Vladimíra Brázdy a Josefa Kobra. Dodnes je toto intermezzo mou srdeční záležitostí. Ostatně právě Josef Kobr to byl, kdo mne popostrčil na scénu coby moderátora, který má publikum nejen informovat, ale i pobavit. A dodnes jsem mu za to vděčný.

A občas tvrdíte, že jste si splnil všechny své divadelní sny…
Ano, tvrdím a je to pravda. Na svém kontě mám dohromady více než stovku operních, operetních i muzikálových rolí a opět opakuji, že miluji operetu se všemi jejími poklesky, Je totiž plná života a humoru a humor spojuje lidi jako určitý společenský tmel. Jsem šťastný, když se lidé smějí, když alespoň na čas zapomenou na své problémy. Už to je krásné, že se diváci při představení dotýkají lokty. Tam, kde je smích, není podle mne místo pro zlobu a nenávist. Považuji za štěstí, že jsem mohl zpívat během své kariéry opravdu velké operní i operetní role. A v muzikálech to, že jsem si zahrál popeláře Doolitla v My Fair Lady nebo bručouna Horáce Vandergeldera v Hello Dolly, a to nejen v Opavě – tak to jsou opravdu splněné sny.

Hodně často jste hrál starokomické role, nevadilo vám to?
Rozhodně ne, naopak cítil jsem v nich velmi dobře. Dávaly mi prostor k improvizaci, kterou miluji. A také to byly většinou figury ze života, takže mi byly blízké. Myslím si, že život bez humoru se nedá prostě přežít. A patřím určitě k hercům, kteří, když se jim divák nezasměje, tak mají pocit provinění.
A dovolil bych si použít citát Václava Havla, že svou existenci na tomto světě bychom měli občas zdůvodnit tím, že někoho rozesmějeme. Snad se mi to občas dařilo a ještě daří. (úsměv)

Tou zmínkou o improvizaci jste tak trochu nahrál na další otázku, která se tentokrát bude týkat moderování. Můžete nám připomenout, které zajímavé akce jste moderoval?
Jsem bez nadsázky hrdý na to, že jsem mohl moderovat celou řadu významných a zajímavých opavských akcí. Pochopitelně nemohu vyjmenovat všechny. Připomenu třeba zvedání zvonů při završení opravy Hlásky, otevření rekonstruovaného městského koupaliště i kostela sv. Václava. Moderoval jsem jubilea Slezského divadla, koncerty Petra Dvorského, koncerty pro opavskou Charitu nebo pro Rotary klub, stejně jako opavského Sportovce roku, Krnovské hudební slavnosti, divadelní matiné. Jsem pyšný na to, že jsem uváděl koncerty talentovaného a dnes světoznámého opavského rodáka Lukáše Vondráčka. A myslím, že za připomenutí stojí i někdejší hudebně vzdělávací pořady pro školy.

Moderování ovšem není jen o improvizaci, nebo snad ano?
Improvizace je důležitá, ovšem ještě důležitější je pečlivá příprava, což potvrdí každý, kdo to někdy zkusil. Je zapotřebí si pečlivě napsat podrobný scénář a průvodní slovo. Což dohromady představuje spoustu hodin práce, potom je třeba se text naučit. Tak, aby působil odlehčeně a samozřejmě. Všichni přece víme, že čtený projev působí nudně a nepřehledně. Vlastní moderování je už potom třešnička na dortu.
Ovšem, třešnička se změní v nestravitelné sousto, když narazíte na takzvaně pasivního diváka. Improvizace je k ničemu a nezbývá, než vydržet. (úsměv)

Kdysi se říkalo konferenciér, dnes používáme výraz moderátor. Jaký má být dobrý moderátor?
Mně se líbí definice Jana Rosáka, který říká, že moderátor má být jako podprsenka – má věci pozvednout. (úsměv) Možná, že český výraz tlučhuba by taky nebyl od věci. Ale pokud nechce moderátor ustrnout, stále se musí vzdělávat a čerpat ze všech dostupných pramenů. Musí také pracovat na své pohotovosti reagovat na věci nečekané.

Takže jste pravděpodobně prožil jako moderátor i dost horkých chvilek. Je nějaká, na kterou nikdy nezapomenete?
Určitě nezapomenu na květen 1998 v Hradci nad Moravicí. Moderoval jsem velké celorepublikové setkání mažoretek. Konkrétně se jednalo o odpolední průvod mažoretek po té známé průjezdní silnici Hradcem a odpolední pokračování – dvouhodinové vystoupení mažoretek na zámku. Pečlivě jsem se připravil včetně historických zajímavostí a časového rozvrhu. Jenže při zahajovací jízdě koňského spřežení se kočár zastavil před tribunou a oba koně vykonali svou úlevu. Než se provedl úklid a hlavně umytí vozovky, po které měly již dávno kráčet desítky půvabných dívek, uplynulo téměř půl hodiny a já jsem mluvil a mluvil a mluvil, byly to tisíce slov. Jenže odpoledne při stejném publiku už nebylo o čem mluvit. Tenkrát jsem se opravdu zapotil a byl to docela velkých moderátorský křest. (smích)

Původně jsem myslela, že rozhovor nazvu: Na slovíčko s Evženem Truparem… Usmíváte se, takže jistě víte proč?
Samozřejmě, že vím. To jsou věci, na které se nezapomíná. Více jak deset let jsme spolu s excelentní klavíristkou Libuší Vondráčkovou a dalšími kolegy pořádali na Mendelově gymnáziu pořady před studentským divadelním představením skupiny S, tedy studentské. Prostě si dosaďte jméno světového autora, jehož dílo Slezské divadlo mělo v té době na repertoáru. Na těchto dobrovolných akcích jsme probrali, co se dalo, zazpívali jsme ukázky a byl to úspěch. Vznikla tak i divadelní představení pro školy Na slovíčko s A. Dvořákem. Jak se dělá opera a další.
Dodnes mě zastavují čtyřicátníci, kteří na tyto pořady vzpomínají se slovy, že díky nám začali mít rádi operu i operetu. No koho by to nepotěšilo. (úsměv)

A co vám udělalo radost v poslední době?
Určitě to byl obrovský úspěch opavského operního souboru na červencovém festivalu v Luhačovicích Janáčkovou Její pastorkyni. Potlesk vestoje po každém jednání – to se opravdu často nestává.
Purkmistr Josef Schossler, kterému vděčíme za krásu našeho města a za divadlo, měl vizi – budiž Opava jako Vídeň. Myslím, že třeba právě s divadlem by byl spokojen.
A bylo by krásné, kdyby park, který, jak věřím, vznikne za Slezankou, mohl nést jeho jméno. Dlužíme mu to.

Evžen Trupar
Evžen Trupar se narodil 25. srpna 1946 v rodině známého opavského lékaře. Ovšem v otcových šlépějích se nevydal. Brzy mu učarovala opereta, nejprve se však stal strojním inženýrem a několik let také středoškolským profesorem. Zpěv studoval nejprve v Brně u Františka Kunce, pak také na Lidové konzervatoři v Ostravě a v Opavě u Heleny Zemanové. Zpíval v různých souborech, mimo jiné i jako sólista Slezských učitelek. Za své velké osobní štěstí považuje setkání s tehdejším šéfem opavské opery Petrem Škarohlídem. Ten jej v divadelní sezóně 1982 – 1983 angažoval. Na tři roky si „odskočil“ do ostravské operety, k Vladimíru Brázdovi a Josefu Kobrovi. Po návratu do Opavy v roce 1986 už zůstal Slezskému divadlu věrný. Jeho doménou byl komický basový obor (Kecal Osmin, Falstaf, Bartolo), s úspěchem ale vytvářel také barytonové postavy (Atila, Escamilio) a desítky dalších operetních rolí, Velmi úspěšný byl a stále je rovněž jako moderátor divadelních i společenských pořadů, stejně jako pořadů pro mládež. Jeho jméno je uvedeno v encyklopedii Česká opera.

Podivat se na originální článek

Zveme děti i dospělé do světa plného bezbřehé imaginace! – Poslední trik Georgese Mélièse

Zveme děti i dospělé do světa plného bezbřehé imaginace!

Divadlo Drak z Hradce Králové v neděli 4. 9. 2016 od 17 hodin v našem divadle odehraje představení Poslední trik Georgese Mélièse, které je poctou světu kouzel, filmu a imaginace.

 

Inscenace je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie George Méliése. Kouzelnické triky, které Meliés dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii.

 

Určeno divákům od 9 let.

Režisér této inscenace – Jiří Havelka – patří k nejtalentovanějším režisérům současné české divadelní scény. Jeho inscenace získaly řadu ocenění, v minulosti režíroval např. v Divadle Ypsilon, Divadle Archa, v Dejvickém divadle nebo Hadivadle. Je také hercem a spoluautorem přestavení známého Divadla VOSTO5. V roce 2007 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku.

 

Festival Bezručova Opava, 59. ročník.

 

http://draktheatre.cz/show/posledni-trik-georgese-meliese/

 

 

LETNÍ PROVOZ – PRODEJ VSTUPENEK

V období 1. 7. — 31. 8. bude předprodej Slezského divadla Opava otevřen od 8 do 15.30 hod.

Prodej vstupenek na září a říjen bude zahájen 15. 7. 2016.

Na činohru Figarova svatba a operu Attila bude prodej vstupenek zahájen 1. 9. 2016.

Evžen Trupar slaví 70. narozeniny

banner_trupar

Dnes slaví životní jubileum dlouholetý člen Slezského divadla. Přejeme hlavně zdraví a další krásné divadelní role.

EVŽEN TRUPAR

Náš milý kolega Evžen Trupar oslavuje v těchto dnech dvě velké události – životní jubileum a životní ocenění – Cenu Petra Bezruče.

Milý Evžene, gratuluji Ti a přeji zdraví, životní optimismus a pohodu!!! Jak vnímáš spojení těchto výjimečných událostí?

Děkuji. Je to pro mě završení velké životní etapy. Cena Petra Bezruče mne nesmírně těší, velmi si ji považuji a děkuji za ni. Přiznám se, že jsem byl velmi dojatý. Napadla mne okamžitě vzpomínka na rodiče, kteří byli Opavané – Slezané tělem i duší – jakou by měli radost. Vnímám cenu i jako ocenění pro naše divadlo, bez kterého bychom taky asi o této ceně nehovořili.

Moderoval jsi většinu významných opavských akcí, namátkou zvedání zvonů, završení opravy Hlásky, otevření koupaliště i kostela sv. Václava po generální opravě, jubilea opavského divadla, koncerty Petra Dvorského, koncerty pro opavskou charitu nebo Rotary klub, Sportovce roku, Krnovské hudební slavnosti, divadelní matiné, hudebně vzdělávací pořady pro školy a další a další. Co je na moderování takových akcí nejtěžší?

Především bych zmínil přípravu – napsat scénář a průvodní slovo ― to je nějakých hodin, potom se to naučit, nelze to číst, všichni víme, že čtený projev působí nudně a nepřehledně, i když se mu nelze pro množství informací vyhnout. Vlastní moderování je už potom třešnička na dortu, ale zase se vyskytnou další nečekané problémy. A je to většinou premiéra i derniéra.

Jaký má být, podle Tebe, moderátor?

Mně se líbí definice Jana Rosáka, který říká, že moderátor má být jako podprsenka – má věci pozvednout. Možná, že český výraz tlučhuba by taky nebyl od věci. Ale stále musí pracovat na své pohotovosti reagovat na věci nečekané, na improvizaci atd.

A historka z poslední doby?

Koncert známé operní divy Anda-Louise Bogzy, kdy jsme se domluvili na jejím efektním vstupu na předem domluvený text, ale místo očekávaného vstupu mi z portálu inspicientka špitla, že paní Bogza se vrátila pro něco do šatny a že prostě není. Bylo to velmi dlouhých pár minut, ale koncert získal veselou atmosféru. Myslel jsem si, že už není co zkazit, ale bylo ― vstoupil jsem jaksi navíc do již předem ohlášeného čísla orchestru a uvedl to následující. Dirigent Petr Šumník mi poklepal na rameno a jen poznamenal, že by rádi zahráli ještě tu původně ohlášenou skladbu. Já se zmohl jen na poznámku, že stáří je ponižující a opustil jeviště. To už se smáli všichni a už opravdu nebylo co zkazit.

Co Ti udělalo v poslední době ještě další radost?

11. července obrovský úspěch opavského operního souboru na festivalu v Luhačovicích s Janáčkovou Její pastorkyní. Potlesk vestoje po každém jednání – to se opravdu často nestává.

Tvůj vztah k humoru je obecně znám, čím zakončíme náš rozhovor?

Myslím si, že život bez humoru se nedá prostě přežít. A patřím určitě k hercům, kteří, když se jim divák nezasměje, tak mají pocit provinění. A dovolil bych si zakončit citátem Václava Havla, že svou existenci na tomto světě bychom měli občas zdůvodnit tím, že někoho rozesmějeme. Snad se mi to občas dařilo a ještě daří a díky za to…

A já díky za rozhovor.

S panem Truparem můžete oslavit jeho významné životní jubileum i pracovní ocenění 19. září v 18 hod. v muzikálu Mrazík.

——

Evžen Trupar se narodil roku 1946 v Opavě. Původním povoláním byl strojní inženýr, působil také jako středoškolský profesor. Zpěv studoval v Brně u Františka Kunce a v Ostravě u Heleny Zemanové. Zpíval v různých souborech, v sezoně 1982–1983 byl angažován v Opavě, poté byl tři roky v ostravské operetě, od roku 1986 až do roku 2010 působil jako sólista opery ve Slezském divadle Opava. Jeho doménou byl basový komický obor (Kecal, Osmin, Falstaff, Bartolo), s úspěchem vytvořil barytonové postavy Alfia, Germonta nebo Escamilla a desítky operetních rolí. Do dnešní doby úspěšně moderuje divadelní pořady – koncerty a nedělní matiné. Jeho jméno je uvedeno také v Encyklopedii české opery.

Nová divadelní sezona už klepe na dveře

Jitka Hrušková, Deník, 23. 8. 2016

Opava – Koncem srpna se do budovy Slezského divadla v Opavě znovu vrátí život. Kromě „oprašovaček“ už uváděných titulů začíná příprava nových. Sezonu zahájí 18. září Figarova svatba, tentokrát v činoherním provedení. Jak si vychytralý Figaro poradí se záletným hrabětem, který mu svádí snoubenku? Tento děj byl aktuální včera, je aktuální dnes a bude i zítra. Drsného hunského krále Attilu, který v 5. století plenil značnou část Evropy, přivede operní soubor na jeviště 23. října. Konflikt dvou kultur je právě v současnosti velmi aktuální. Činoherní Příběhy obyčejného šílenství zjistí diváci 20. listopadu a poznají, jak přežít život a nezbláznit se z něj. Známý muzikál Noc na Karlštejně se na repertoáru objeví 18. prosince a účinkující v něm publikum zavedou mimo jiné „až do věží“. Činohra pozve Bratry Karamazovy k návštěvě 22. ledna a bude řešit, kdo je otcovrah.

Opera doplněná o balet dostane prostor 19. února. Jednoaktovka Chytračka vychází ze známé pohádky bratří Grimmů o králi a chytré ženě. Ve druhé části zazní v baletním provedení slavná skladba Carmina burana o podstatě lásky a zkaženosti světa i dobrých mravů. Komedie Řeči pobaví diváky 26. března příběhem přátelské oslavy, která nedopadla podle představy. Problematický vztah s princem začne operní Rusalka řešit 23. dubna v zajetí lásky i krásné hudby. Tragikomedie Večeře začíná příjemným setkáním na elegantní hostině a končí krutou společenskou hrou. Činoherní soubor se jejím prostřednictvím rozloučí s diváky 28. května a sezonu uzavře temperamentní opereta Cikánský baron, ve které protagonista diváky ujistí, že: „Cikánský baron jsem já, mne každá cikánka zná“.

Pohádkové příběhy pro malé diváky

Slezské divadlo znovu pozve na jeviště Popelku trápenou nevlastními sestrami i macechou a nechá ji ztratit střevíček. Brněnské Divadlo Polárka přiveze malým Opavanům hned dvě pohádky. První bude O Karkulce, kterou jeho členové nechají projít lesem k babičce a vlkovi. Druhá, Doktorská pohádka, se bude hemžit různými pozemskými i nadpozemskými bytostmi, hodnými i zlými. Když dojde k maléru, musí pomoci doktor. Perníkovou chaloupku postaví Jeníčkovi a Mařence do cesty lesem členové šumperského divadla a děj pohádky není nutné rozvádět. Ze zlínského městského divadla dorazí za opavskými dětmi Opice Žofka a představí jim i své kamarády ze zoo. Přičiněním brněnského Divadla Radost se malí i velcí návštěvníci vydají při Krkonošských pohádkách do hor k návštěvě Kuby, Anči, Hajného, Trautenberga a Krakonoše.

Podivat se na originální článek

K divadlu jsem se dostal víceméně náhodou

David Beinhauer,Deník 23. 8. 2016

Herec a režisér Jakub Stránský, který je už patnáctým rokem nedílnou součástí opavské divadelní scény, říká:

K divadlu jsem se dostal víceméně náhodou

Opava – Slezské divadlo nevyhledává své talenty pouze ze svého okolí, ale i ze vzdálenějších míst. Mezi takové talenty patří také Jakub Stránský, který působí na opavské divadelní scéně už od roku 2001.

Co vás přivedlo na hereckou dráhu?

Víceméně náhoda, protože jako asi každé dítě jsem se nejdříve vzhlížel v profesích svých rodičů. Nejdříve jsem chtěl být po otci strojvedoucím, pak zase archeologem. Jednou jsem potkal spolužačku, která chodila k ochotníkům. Ze zvědavosti jsem se tam šel s ní podívat a docela se mi to zalíbilo a nějakou dobu jsem tam zůstal.

Vy jste původně z Ústeckého kraje. Co vás přivedlo do Opavy?

Po gymnáziu jsem se hlásil do Šumperku, kde byla tenkrát soukromá herecká škola, kterou jsem vystudoval. Ta byla v Šumperku založena z toho důvodu, aby si město vychovávalo herce pro své vlastní oblastní divadlo. V Šumperku jsem po škole získal místo a zůstal tam až do roku 2001. V té době jsem hledal nějaký nový impulz, který by mě posunul dál. Začal jsem tedy psát do různých divadel s žádosti o angažmá a měl jsem to štěstí, že mě tehdejší umělecký šéf opavského divadla přijal.

Vaše profese je někdy určitě vyčerpávající. Neuvažoval jste o tom, že s hraním na plný úvazek skončíte a zkusíte něco jiného?

Občas je to vyčerpávající vzhledem k množství práce, která se nakupí. O tom, že bych skončil, jsem ale nikdy neuvažoval. Ta práce mě baví, je zajímavá, divadlo mám moc rád. Myslím si, že divadlo obecně má lidem co nabídnout.

Cítíte ještě před hraním nervozitu, máte nějaké stálé rituály, které před hraním nevynecháváte?

Nervózní v tom smyslu, že bych se bál, ani ne. Za ty roky hraní jsem si už zvyknul. Rituály jsem ale míval. Chodíval jsem do divadla mnohem dříve před představením. Tam jsem si sednul do prázdného hlediště a snažil se o navození koncentrace. Momentálně už rituály nemám, ale to potřebné napětí před tím, než člověk jde na jeviště, je tam vždycky.

Pamatujete si své první vystoupení?

To bylo představení Zavraždění svaté Celestiny, kuplířky z města Salamky od Milana Calábka. Ten zážitek z vystoupení byl velmi pozitivní, a asi i proto jsem následně u divadla zůstal.

Máte nějaký herecký vzor?

Ani ne. Myslím, že by si člověk neměl vytvářet vzory v tom smyslu, že by chtěl někoho napodobit, protože každý člověk je jedinečný a to platí jak na divadle, tak v životě.

Vy jste spoluzakladatel divadla Gafa. Co bylo impulsem pro jeho založení?

Ze začátku to byla touha zkusit si dělat divadlo podle svého vlastního nazírání a poetiky.
Zároveň to byla výzva, jestli to člověk vůbec zvládne za pomoci vlastních sil. Navíc jsme cítili, že tady v Opavě je tímto stylem divadla možné oslovit novou sortu diváků.

Je Gafa konkurencí, nebo spíše alternativou ke Slezskému divadlu?

Divadlo jsme nezakládali, abychom konkurovali velkému divadlu. Slezské divadlo jako
instituce veřejné služby má jiný záběr představení, jiné povinnosti vůči zřizovateli a obyvatelům města. Ten záběr vystoupení Slezského divadla se snaží být co nejširší tak, aby si tam každý obyvatel něco našel. To my nemusíme, takže se můžeme zaměřit na specifickou skupinu diváků. O to se pokoušíme za pomoci našich představení, které jsou často interaktivní, snažíme se samotné diváky vtahovat do dění ja jevišti. Jedná se o skupiny lidí, kteří by třeba do velkého divadla nezavítali, ale skrz nás si k tomu třeba najdou cestu. Takže Gafa je spíše takovým doplňkem velkého divadla.

V Gafě jste jak hercem tak režisérem. V čem se tyto profese liší?

Jako herec se může člověk soustředit pouze na svůj herecký úkol, je to jeho povinnost, aby znal do detailu svou postavu, její motivace, psychologii. Režisér se oproti tomu musí soustředit nejen na to, co jednotliví herci hrají, ale i na spoustu dalších věcí okolo. Jakou zvolit hudbu, osvětlení, rekvizity, co se scénou, jak budou vypadat kostýmy, v jakém prostoru se bude hrát, jak ho upravit. Režisér musí dát tyto jednotlivé věci dohromady tak, aby fungovaly. V tom je to náročnější.

V jaké inscenaci vás můžeme v nejbližší době vidět?

Tady ve Slezském divadle to bude Figarova svatba. Tam budu hrát strom, na to už se velice těším. V Gafě pak máme 25. září premiéru představení Suchého a Havlíka Elektrická puma.

Vizitka:
Jakub Stránský
Narodil se 14. února 1976 v Hrobě. Po absolvování gymnázia vystudoval Střední školu dramatických umění v Šumperku. Tam se stal členem oblastního divadla, ve kterém působil až do roku 2001. Následně získal angažmá ve Slezském divadle a zůstal v něm do současnosti. Je spoluzakladatelem divadla GAFA a své herecké zkušenosti předává studentům ZUŠ Václava Kálika v Opavě.

Podivat se na originální článek

Ostravák Ilja Racek mladší, nová naděje Slezského divadla, si brousí zuby na Rusalku

Milan Bátor, Divadlo, Rozhovor, 23. 8. 2016

V minulosti působil na postu ředitele Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a poté vedl zdejší regionální studio České televize. Letos nastoupil Ilja Racek ml. do rozbouřených vod Slezského divadla v Opavě, jehož se stal ředitelem. V rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz představuje svou první sezónu ve slezské metropoli, kde se po dlouhé době představí jako divadelní režisér. Mimo jiné prozrazuje, že na chystané inscenaci Dvořákovy Rusalky chce mimo jiné spolupracovat se známým ostravským baletním mistrem Igorem Vejsadou.

Pane řediteli, nastoupil jste do Slezského divadla v Opavě do složité role. Podařilo se vám situaci v divadle konsolidovat?

Na takové tvrzení je ještě brzy. Myslím si sice, možná neskromně, že s lidmi v divadle vycházím dobře, ale objektivně je tady pár věcí, které bude třeba dořešit. Shodou okolností jsou obě vedoucí souborů vedením pouze pověřeny. Měli bychom se zamyslet i nad funkcí šéfdirigenta, který by s orchestrem pracoval systematicky, a k úplnému týmu opery patří i dramaturg. Nemám ale vůbec pocit, že bych vstupoval na pole neorané. Jen je třeba všechny složky soustředit k jednomu cíli.

Kdy uvidí diváci Slezského divadla pod názvem inscenace také podpis Ilja Racek ml.?

Paní šéfová opery mi nabídla režii Rusalky – v současné době počítám s dirigentem Markem Šedivým, scénografkou Danou Hávovou a choreografem Igorem Vejsadou. Doufám, že tato česká klasika bude alespoň tak úspěšná, jako moje režie Prodané nevěsty v Ostravě, která se hraje už 19 let a která má více než 100 repríz. Podstatným důvodem, proč jsem tuto nabídku přijal, je taky skutečnost, že tímto způsobem nejlépe poznáte chod divadla zevnitř. Je rozdíl sedět v kanceláři, nebo dělat s konkrétními profesemi na jevišti.

Program nadcházející sezóny, která nese název Sezóna nových nadějí, obsahuje i další tituly. Zejména Verdiho Atilla může být pozoruhodný počin. Proč padla volba na skladatelovu méně známou operu?

Attila je v Opavě nikoliv novinkou – byl uveden před 25 lety v době, kdy ještě nebyl tak „populární“. Naše opera má samozřejmě ambici uvádět i tituly méně známé, ale kvalitní. Jsem přesvědčen, že tohle je ten případ a upřímně se těším na výsledek.

Zajímavá bude také činohra Řeči Neila Simona. Děj přímo svádí k interakci mladší publikum…

Tento titul je cílen bez jakéhokoliv škatulkování na široké publikum, které má v oblibě konverzační komedie. Simon je samozřejmě světovým mistrem tohoto oboru. Pokud jde o mladé publikum, respektive vytváření jeho vztahu k divadlu, máme nakročeno ke spolupráci se Slezskou univerzitou – katedrou kulturní dramaturgie.

Na prkna Slezského divadla se v nadcházející sezóně vrací osvědčený Straussův Cikánský baron. Myslíte si, že tohle je cesta, jak udržet stávající posluchače? Neměla by být opavská opereta programově pružnější?

S pohledem na současný i minulý repertoár soudím, že v tomto žánru jsme vyzkoušeli už leccos. Samozřejmě do velkých muzikálových titulů se nepouštíme, na to opravdu nemáme na rozdíl od Ostravy ani obsazení, ani finance. Nicméně myslím, že v budoucnu bychom i v tomto žánru mohli být vynalézavější.

V uplynulé sezóně bylo Slezské divadlo kritikou chváleno za činoherní premiéry Rodinná oslava (režie Roman Groszmann) a Gazdina roba (režie Janka Ryšánek Schmiedtová). Na jaké novinky se můžou diváci těšit v aktuální sezóně?

Vedle zmíněných Řečí to bude zkraje nové sezony Beaumarchaisova Figarova svatba v pojetí mladého režiséra J. Ondry. V listopadu se poprvé na opavská prkna dostane oceňovaný český dramatik Petr Zelenka s titulem Příběhy obyčejného šílenství. Po Vánocích se utkáme s Bratry Karamazovými. To budou především herecké příležitosti. A na závěr sezony Večeře, zajímavý titul anglické autorky Moiry Buffiniové. Pracovní podtitul: „Tragikomedie ostrá jako nůž šéfkuchařky.“

Bohužel nestejnou míru nadšení sdíleli někteří recenzenti v případě operních premiér…

Jsem v Opavě poměrně krátce, abych mohl vynášet ultimativní soudy. Ani jsem nestačil zhlédnout celý repertoár opery. Obecně ale tvorba sólistického souboru opery je složitá věc na delší období – zvláště když dnes velká část repertoáru je z nutných důvodů postavena na hostech.

Operní režie obstará v této sezóně opět zejména Jana Andělová-Pletichová, dirigentem bude Petr Šumník. Dostanou se ke slovu také nějací hosté?

Jiné osobnosti, třeba v režii, už šanci dostaly, například L. Cukr, D. Beneš, D. Dinková a další. Nicméně na tuzemské operní scéně se objevují stále nová jména a jistě se jim nebudeme vyhýbat. Pokud jde o dirigenty, od nové sezóny nastoupí mladý a nadějný Marek Šedivý.

Divadlo se také zviditelní nastudováním muzikálu Noc na Karlštejně. Lze předpokládat, že se v něm opět objeví i ostravští sólisté?

S ostravskými zpěváky spolupracujeme přirozeně už řadu let a bude tomu tak i nadále. Je to oboustranně prospěšné.

Připadá mi, že v této sezóně bude méně operních premiér, počítám správně?

Není tomu tak – dlouhodobě pracujeme v klasickém předplatném s modelem pěti premiér operního souboru a stejného počtu premiér činohry. Pouze v loňské sezoně jsme měli o jednu premiéru méně – a to proto, že na muzikálovém titulu Limonádový Joe spojily sílu oba soubory společně. Pátou premiérou operního souboru bude Noc na Karlštějně.

Na které představení se vy osobně nejvíce těšíte?

Na Rusalku. Jak jsem řekl, bude to pro mne návrat k divadelní režii po letech práce administrativní, nikoliv tvůrčí. Tedy jakýsi návrat domů…

A která inscenace podle vás bude pro Opavu největším oříškem?

Bratři Karamazovi, ale zároveň to může být excelentní příležitost pro herce.

Podivat se na originální článek

Divadelní režisér a disident EMIL MALÝ

Simona Binarová, Region, 2. srpna 2016

Dne 8. srpna uplyne 30 let od úmrtí Emila Malého, významné osobnosti opavského kulturního i politického života v období před i po 2. světové válce.

Emil Malý se narodil 19. 9. 1894 ve Štáblovicích do rodiny krejčího jako prostřední ze tří dětí. Po absolvování Obchodní akademie v Opavě pracoval jako úředník ve Státní spořitelně, odkud byl v r. 1939 propuštěn a jeden rok zůstal bez zaměstnání. V té době již byl devět let ženatý s Alžbětou, roz. Dittrichovou, s níž se seznámil v tzv. Divadelní jednotě, opavském českém divadle, provozovaném v předmnichovské republice. Ona zde vystupovala coby přední subreta a on působil jako mimořádně nadaný ochotnický režisér a herec. Měli spolu syna a dceru.

Již tehdy začala spolupráce Malého s dr. Leopoldem Peřichem, ředitelem Zemského archivu v Opavě, který v Divadelní jednotě působil jako dramaturg a divadelní publicista. Po vypuknutí války se Emil Malý i s rodinou přestěhoval na jeden rok do Ostravy a po získání zaměstnání do Kolína, odkud za rodinou zpočátku do Ostravy dojížděl. Také v Kolíně se stal významnou osobou tamního ochotnického divadla, které pod jeho vedením dvakrát získalo 1. cenu v soutěži „Jiráskův Hronov“.

Emil Malý se angažoval také v politice. Usiloval o obnovu demokratických principů společnosti, byl příznivce Benešovy emigrační vlády, netajil se svými názory a za poslech zakázaného zahraničního rozhlasu byl vyslýchán gestapem a na 6 týdnů vzat do vyšetřovací vazby.
V květnu 1945 se i s rodinou vrátil do Opavy, kde byl jmenován ředitelem Státní spořitelny, a v této funkci působil do února 1948. Poté byl coby představitel buržoazie propuštěn. Spolu s dr. Peřichem a dr. Sanetříkem se Malý zasadil o znovuobnovení činnosti Slezského národního divadla hned v r. 1945.

Spolu s dalšími významnými osobami opavské společnosti počátku 50. let – dr. Peřichem, bratry Křenovskými, dr. Šugarem a Z. Černým se Emil Malý na schůzkách v kavárně Koruna domlouval na poslechu rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Zjištěné informace konzultovali a doufali brzkou změnu režimu. Malý měl v plánu se po státním převratu vrátit do čela zestátněné Státní spořitelny, kde tehdy pracoval jako řadový úředník. Na základě udání číšníkem kavárny byli všichni zúčastnění v srpnu 1955 Krajským soudem v Ostravě odsouzeni. Emil Malý byl obviněn z šíření štvavé propagandy, z propagace koncentračních táborů pro komunisty plánovaném převratu, ze souhlasu s vytvořením ilegálních správních orgánů po dobu zvratu a distribuce protistátních letáků.

Dle rozsudku soudu byl shledán vinen podněcováním rozvratné činnosti s cílem odstranit „lidově-demokratického zřízení“ v ČSR a odsouzen ke 12 letům trestu odnětí svobody a propadnutí celého jmění. Část trestu si Malý odpykal ve věznici v Mírově, část v Leopoldově, přičemž návštěvy měl povoleny jenom dvakrát do roka, a to pouze manželku plus jednu osobu. V té době rovněž proběhlo hlasování spolužáků jeho syna o možnosti pokračovat ve vysokoškolských studiích, naštěstí pro většinu z nich nepředstavoval syna „nepřátele státu“.
Na základě prezidentské amnestie v r. 1961 byl E. Malému zbytek trestu prominut a v důchodovém věku se mohl vrátit ke své rodině. Přes všechny životní útrapy se dožil úctyhodného věku 92 let.

Podivat se na originální článek

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky