Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 1. 2017

Opavané poznávají Karamazovi

Jitka Hrušková, Deník, 31. 1. 2017

Slezské divadlo: Bratři Karamazovi, autor F. M. Dostojevskij, překlad Prokop Voskovec, scéna a kostýmy Tom Ciller, režie Iveta Ditte Jurčová. Premiéra 22. ledna.

Opava – Po přízni řízni. Tak nějak by se dal shrnout pohled do rodiny Karamazových, jak ho návštěvníkům Slezského divadla předložil Fjodor Michajlovič Dostojevský. Zajímavě vyřešená scéna představuje dům rodiny s jednotlivými pokoji. Největší herecký prostor dostávají Kostas Zerdaloglu jako otec Karamazov s Jakubem Stránským jako synem Míťou a oba ho plně využívají. Zerdaloglu podle očekávání s lehkostí vystihl stárnoucího muže, který svou citovou prázdnotu zapíjí alkoholem a kryje neustálým šaškovstvím. Vlídný je pouze k malému Aljošovi, který jako jediný z jeho synů není „karamazovštinou“ postižený. Nejvíc jí pobral Míťa, kterého Stránský plnokrevně rozehrává do podoby zhýralého floutka rozhazujícího rodinné jmění. Ženy považuje za trofeje a miluje jen peníze, o které má s otcem neustálé střety.

Intelektuálně zaměřený Ivan je Míťův protiklad a Michal Stalmach u něj podtrhává cynický pohled na svět, postupně odkrývá duševní pochod své figury a chápe ji. Nejmladší Aljoša (hostující Bohdan Slavík) do rodinného obrazu nezapadá – snaží se všechny pochopit a každému vyhovět. V rodině se pohybuje ještě otcův levoboček Smerďakov, zaměstnaný jako sluha a kuchař. Martin Valouch ho vybavil značnou dávkou nenávisti a pohrdání členy rodiny, kterou v sobě pečlivě dusí. Uznává pouze Ivana, se kterým se cítí být na jedné lodi. Do osudu rodiny zasahují dvě ženy. Kateřina v podání Terezy Bartošové je sošně krásná a neskonale naivní dívka zasnoubená s Míťou. Na krátký čas podlehne též Ivanovi a znovu tím šlápne vedle. Sabina Muchová přesně vystihuje citovou rozháranost i tvrdý postoj Grušenky nevalné pověsti, tvrdě ovládající otce Karamazova i syna Míťu.

Mezi účinkujícími jsou dvě malé děti a velký pes. Děti své postavy při premiéře bez problému zvládaly, pes byl poněkud nesoustředěný, ale reprízy jeho výkon zaručeně upevní. Hra se nese v typickém stylu ruských dramatiků složeném z přemíry slov a režisérka ke škrtům zjevně nesahala. Kdo ví, proč nechala mrtvého starce (hostující Roman Slovák) členem divadelní techniky vyluxovat? Navzdory věhlasu díla i jeho první uvedení na opavské scéně přijalo premiérové publikum dost vlažně. To však neznamená, že si během sezony své diváky nenajde.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Bratři Karamazovi

RUŠÍME PRO NEMOC!

Bratři Karamazovi
30. 1. 2017 pondělí skupina 1
31. 1. 2017 úterý skupina 5
2. 2. 2017 čtvrtek skupina 6

Drahé divačky, milí diváci, divadlo je živý organizmus a bohužel se mu nevyhýbají nemoci… to je důvod, proč s velkou lítostí musíme zrušit
3 představení činohry BRATŘI KARAMAZOVI.

Zakoupené vstupenky vraťte do 17. 2. 2017.

Děkujeme za pochopení. Slibujeme, že se Bratři Karamazovi brzy vrátí! Náhradní termín bude včas uveřejněn.

V úterý 14. února 2017 od 19 hodin „DIVOKÝ ZÁPAD V DIVADLE“!

Jiří Brdečka, Jan Rychlík, Vlastimil Hála
muzikál
LIMONÁDOVÝ JOE

Čekají na Vás Limonádový Joe, pistolník s lahodným tenorem, který se místo whisky napájí Kolalokovou limonádou, něžná Winnifred, zlotřilý Hogofogo, barová zpěvačka Tornádo Lou a známé šlágry v jedinečném Trigger Whisky Saloonu!

LIMONÁDOVÝ JOE – Jiří Brdečka, Jan Rychlík, Vlastimil Hála


Ředitel Slezského divadla Ilja Racek ml. po půl roce ve funkci: Chceme zacílit na mladší publikum

Ladislav Vrchovský, Divadlo Rozhovor, 26. 1. 2017

Zdroj: http://www.ostravan.cz/37751/reditel-slezskeho-divadla-ilja-racek-ml-po-pul-roce-ve-funkci-chceme-zacilit-na-mladsi-publikum/

Slezské divadlo Opava vede od začátku této sezóny někdejší ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Ilja Racek mladší. V rozhovoru pro deník Ostravan.cz prozradil, že jako jednu ze svých největších priorit do budoucna vidí mimo jiné omlazení publika. V rozhovoru ředitel mluví také o tom, jaké lahůdky připravilo Slezské divadlo pro publikum ve zbývající části aktuální sezóny.

Co jste považoval za nejdůležitější opatření ze strany ředitele Slezského divadla Opava po vašem nástupu do funkce?

Asi se to nemůže nazvat opatřením, ale především jsem se musel seznámit s chodem divadla, úrovní jeho inscenací, způsobem financování (a jeho možnostmi), prací marketingu směrem k divákům atd. Za naprosto nutné jsem považoval seznámit se s celým kulturním a společenským životem města a koneckonců i se vztahem zřizovatele divadla, magistrátu a zastupitelstva města vzhledem k naší organizaci. Není žádným tajemstvím, že v Opavě se už mnoho let diskutuje, jestli současná forma provozování divadla s činohrou a operou je adekvátní možnostem města. V této souvislosti se často hovoří o blízkosti operního ansámblu v Ostravě. V minulých letech došlo k redukci počtu zaměstnanců, což samozřejmě ovlivnilo možnosti divadla. Ale k tomu bych se ještě vrátil.

Máte velkou zkušenost s vedením divadla po dlouholetém působení na místě ředitele Národního divadla moravskoslezského. Je podle vás rozdíl mezi ostravským a opavským publikem?

To je jedna z klíčových věcí, se kterou musíme pracovat. Opavský divák je nejen podle mne konzervativnější než ostravský. Zřejmě je to i tím, že průměrný věk našeho diváka je hodně vysoký – změnit to nebo doplnit o mladší ročníky je samozřejmě naprosto prioritní úkol. Můžeme diskutovat o tom, proč tomu tak je: přitom historie opavského divadla např. v šedesátých letech minulého století vykazovala v opeře řadu titulů tehdejších soudobých autorů a nejsou zprávy o tom, že by diváci z divadla prchali… Pokud to mohu posoudit, ostravské divadlo bylo v posledních zhruba dvaceti letech přece jen v dramaturgii odvážnější a diváci si zvykli. V posledních letech je v operních titulech Ostrava hodně pokroková, což, když to trochu obrátím směrem k nám, má i své možné komparativní výhody. V hledišti našeho divadla potkávám často i známé operní diváky z Ostravy.

Budete jako ředitel vstupovat i do řízení uměleckého provozu, a pokud ano, jak? Jsou totiž ředitelé soustřeďující se zejména na manažerský rozměr vedení divadla, ale i tací, co mají ambice ovlivňovat uměleckou stránku svého divadla…. Kam byste zařadil sebe?

Řekl bych, že spíše k tomu manažerskému vedení. Očekávám, že vedení jednotlivých souborů ví, co činí, a jako ředitel bych měl reagovat na situace, kdy opakovaně dochází k příliš velkému rozchodu diváckého očekávání s produkcí jednotlivých souborů. Dnes už to považuji za veselé historky, ale v Ostravě jsme měli občas vášnivé diskuse o směřování dramaturgie činohry s tehdejším šéfem činohry Jurajem Deákem. Kdo zná jeho temperament, dokáže si to představit.

Jakou dramatiku, ptám se na činohru, byste viděl pro Slezské divadlo jako nejvhodnější?

Nejsme specializované divadlo činoherní. Naše produkce musí zasahovat širokou škálu dramatiky naší i světové. Jen co do zaměření věkového – hrajeme pro abonenty většinou starší, ale zároveň velkou část produkce směřujeme na děti menší, ale i na střední školy. A naše divadlo má zhruba 350 míst, nemůžeme pracovat jen pro divadelní „fajnšmekry“. Naše možnosti v činohře jsou omezeny i počtem herců v souboru – po již zmíněné redukci máme 12 členů. Musím říct za sebe, že smekám před herci, kteří v tomto počtu dokáží na vysoké úrovni naplnit role v tak žánrově rozdílném repertoáru. A ještě vystupují i v titulech hudebního divadla – mimochodem v poslední době jsou to divácky nejoblíbenější tituly. Ukazuje se také, že souboru by prospěl i nějaký studiový prostor jako býval před lety divadelní klub. Ten je pár let v havarijním stavu, pokoušíme se v tom něco udělat, ale je to momentálně otázka financí. Nicméně v Opavě je několik velmi zajímavých prostor, kde bychom tuto činnost mohli obnovit. Ze strany souboru je zájem a zacílení na mladší publikum by mělo velký význam. A naší velkou ambicí by měl být pokus o originální dramatický titul (tituly?), který by se vyrovnal s historií našeho regionu – je tak sama o sobě tak dramatická, že si o to říká. Našim regionem se přehnaly dějiny a obrazně i skutečně nenechaly kolikrát kámen na kameni. Jen kolikrát se tady změnily hranice a v podstatě se vyměnilo i obyvatelstvo. Dnes už o tom můžeme otevřeně hovořit, a tak bychom toho měli využít.

Jaké režijní osobnosti budete vyhledávat?

Začnu z druhé strany – především by to měli být režiséři, kteří vědí, v jakém typu divadla a pro jaké publikum a region pracují. A kteří se budou vracet a budou všechny naše možnosti, především soubor, znát a budou mu přinášet zajímavé podněty opakovaně, to znamená, že budou pracovat s herci i na jejich profesionálním vývoji. Dokážou jim dávat adekvátní úkoly a pak je hodnotit.

Co v této chvíli jako ředitel řešíte?

Uplynulo půl roku od mého nástupu a je načase, abych dořešil klíčové otázky personálního vedení obou našich souborů. Před koncem roku jsem na posty šéfa opery a šéfa činohry vypsal výběrová řízení. Možná o něco jednodušší to bylo v činohře, zdá se, že tam jsme se na jednom jméně shodli a činíme první kroky k zahájení spolupráce. Předcházejícím vedením byla pověřena kolegyně dramaturgyně Alžběta Matoušková a ona se chce své profesi věnovat naplno. Pokud jde o operu, tam byla šéfováním pověřena dlouholetá režisérka divadla Jana Andělová Pletichová, která je už dnes nejznámější tváří naší opery a má za sebou velký kus práce. Nicméně podle konkurzního řádu pověření podléhá projití řádným konkurzem. Do něho se přihlásilo šest zájemců a komise mi doporučila několik jmen, se kterými právě probíhají další jednání. Nepovažuji tento konkurz jen za čistě personální záležitost. Podle mne se naše opera ocitá v situaci, kdy je třeba řešit řadu problémů zcela objektivních. Po redukcích souborů pracujeme např. s malým počtem sólistů a jsme závislí na hostech (při omezeném rozpočtu ovšem), doplňovat u větších titulů musíme i orchestr a sbor. A musím se vrátit i ke složení divácké obce, kde pociťuji nutnost systematičtější práce s diváky se zaměřením na mladší ročníky, v různých formách oslovení a spolupráce. Nabízí se i koncepčnější spolupráce se Slezskou univerzitou a hlavně s její katedrou kulturní dramaturgie, samozřejmě i se školami všech stupňů. Pociťuji i jistou uzavřenost divadla jak směrem ke městu – měli bychom častěji vystupovat i mimo divadlo, abychom byli více vidět, tak k českému i evropskému opernímu dění. (Upřesňujeme i myšlenku vzniku festivalu v žánru hudebního divadla.) Připravuji vstup do organizace Opera Europa a zadali jsme si grant do programu Creative Europe. Rád bych také dal příležitost operním režisérům mladších ročníků – školy jich vychovávají poměrně velký počet, ale až neúměrně dlouho pak čekají na svou příležitost.

Mohl byste na závěr našeho rozhovoru doporučit publiku tituly, které ještě do konce sezóny uvedete, dejme tomu stručnou charakteristikou toho, o co vám v nich hlavně půjde? A to jak v činohře, opeře i baletu?

V opeře nás čekají do konce sezony tři premiéry. Cikánského barona nemusím myslím představovat, klasická opereta se stala na našem divadle v závěru sezony tradicí. Dvořákova Rusalka patří dnes již k titulům světovým, po dohodě s paní šéfovou se režie ujmu sám – chtěl jsem poznat divadlo takříkajíc zevnitř jeho chodu. Nejbližší premiéra je složena ze dvou titulů C.Orffa: opery Chytračka a jevištní verze kantáty Carmina Burana za významné účasti našeho baletu v režii režiséra Lubora Cukra a za účasti řady mladých i osvědčených umělců. Orffovo dílo je v posledních letech v centru zájmy operních domů, vzpomeňme loňskou premiéru v Národním divadle Praha (režie J. Nekvasil). Činohra připravuje komedii Neila Simona Řeči a poslední titul bude anglická novinka Moiri Buffini Večeře (premiéra ND Londýn 2002), anglický černý humor. Po těžších titulech doufám našeho diváka pobavíme. Dodal bych, že jsem do připravené sezony nezasahoval – divadlo si prošlo v posledním období tak častými změnami, že si zasluhovalo trochu klidu na předvedení svých schopností.
Osobně jsem přesvědčen po prvních měsících ve funkci, že opavské divadlo má velký umělecký potenciál. Mou ambicí je vytvořit takové podmínky, aby se mohl co nejlépe projevit. Rád bych v tomto duchu vytvořil i flexibilní tvůrčí tým vedení. To považuji za momentálně nejdůležitější úkol.

Podivat se na originální článek

Karamazovi otřásají jevištěm

(mk), Region, 24. 1. 2017

Opava – drama velkého formátu Bratři Karamazovi uvedl v nedělní premiéře soubor činohry Slezského divadla. Hercům pod vedením režisérky Ivety Ditte Jurčové se povedlo vystihnout typickou rozporuplnost „ruské duše“ v době, kdy umírá starý svět, emoce jakoby otřásají jevištěm.

Je to především zásluhou autora stejnojmenného románu, F. M. Dostojevského. Prostřednictvím postav na jevišti klade divákům zásadní otázky lidského bytí. Krutého, poživačného, alkoholu a sebelásce propadlého otce Karamazova se skvěle zhostil Kostas Zerdaloglu, který v této roli doslova exceloval. Velmi zdatně mu však sekundují i ostatní Karamazovci – výborný Jakub Stránský jako Míťa, Michal Stalmach v roli Ivana a Martin Valouch, který ztvárnil Smerďakova. Přesvědčivé výkony podaly také Sabina Muchová coby Grušenka a Tereza Bartošová jako Kateřina. Závěrečný potlesk po zásluze patřil hostujícím představitelům dětských rolí – Bohdanu Slavíkovi (Aljoša) a Natálii Mertové (Líza). I když inscenace vycházela ze slavné dramatizace Evalda Schorma, kterou režisérka „obohatila a upravila pro současné publikum“, lze jí vytknout rozvleklost. Vtěsnat rozsáhlou uměleckou epopej čítající 14 knih a epilog do moderní inscenace není jednoduché. Některé „současné“ prvky působily nadbytečně. Přestože Bratři Karamazovi rozdělili publikum, rozhodně jde o inscenaci, která stojí za zhlédnutí. Nutí nás totiž přemýšlet jak o světě kolem nás, tak o sobě samých.

Odkaz na hru Bratři Karamazovi
Podivat se na originální článek

Výstavy členek Skupiny X

(jih), Deník, 24. 1. 2017

Opava – Minigalerie v salonku Slezského divadla nabízí diváků do 15. února ukázku z textilní tvorby opavské výtvarnice Evy Muchové. Absolventka Ostravské univerzity se zabývá především volnou a řemeslnou textilní tvorbou, ale vrací se i k malbě a kresbě. Kromě výtvarné činnosti se zabývala i tancem, bývala členkou skupiny historického šermu a je spoluzakladatelkou ostravské taneční skupiny Galtish. Od 19. února do 22. března bude prostor patřit keramickým dílům další opavské rodačky Karly Solnické, kterou při tvorbě ovlivnila její dlouholetá pedagogická práce se zrakově postiženými. Ve své činnosti využívá netradiční Axmanovou techniku modelování, ve které je hlína zpracovaná jen rukama bez použití nástrojů. Neglazuje se a k dekorování jsou užívané pouze barevné hlíny.

Podivat se na originální článek

Postmoderní Bratři Karamazovi v Opavě jsou vizitkou silné režijní osobnosti Ivety Ditte Jurčové

23.1.2017 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze

Činohra Slezského divadla v Opavě uvedla v neděli premiéru nové inscenace slavného titulu Fljodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi. Režisérka Iveta Ditte Jurčová nabízí další příspěvek k mnoha nejrůznějším divadelně a filozoficky komplikovaným interpretacím jednoho z nejslavnějších románů F. M. Dostojevského. V programu k inscenaci je sice jako výchozí text uvedena legendární dramatizace Evalda Schorma, pro postmodernistický režisérčin přístup ke scénování však tato předloha očividně nestačí.

Autor scény a kostýmů Tom Ciller postavil na jeviště patrovou konstrukci se dvěma pokoji v přízemí a dvěma nad nimi. Mezi horními místnostmi je posuvná svislá stěna, dolní dva hrací prostory odděluje pevná stěna se čtvercovým průlezem. Hloubka těchto čtyř místností není příliš veliká, otevřené horní patro pak navíc probouzí v mysli diváka starost o to, aby nikdo z aktérů nespadl dolů, a samotným hercům takto řešená scéna ubírá na svobodě hereckého projevu v prostoru – v některých vypjatých situacích jsou občas k vidění pohledy, kterými se jednotliví představitelé ujišťují, že jsou dostatečně vzdáleni od nebezpečného okraje a tedy pádu dolů. Jedna z dolních místností slouží jako pokoj zdravotně handicapované Lízy, později také bytu Grušenky či baru. Ve druhé dolní místnosti je doma Kateřina.
Režisérka Jurčová nejde cestou jednoznačně vyložených postav coby lidských archetypů. Starý Karamazov není na první pohled pudový živočišný nadsamec se sklony k hamižnosti, vypočítavosti a zbabělosti, který všechny svoje špatné vlastnosti maskuje šaškovstvím, jak je samotným Dostojevským charakterizován. Jeho představitel Kostas Zerdaloglu (při premiéře zdravotně indisponován natolik, že po závěrečném potlesku veřejně poděkoval svému lékaři za pomoc, bez které by vystoupit nemohl) vytváří místy až komickou postavu potměšilého starého muže, celkově ovšem docela sympatickou.

Jeho oba starší synové Míťa (Jakub Stránský) a Ivan (Michal Stalmach) hrají postavy mnohem nesympatičtější, než je postava jejich otce. Totéž platí i o postavě Smerďakova (Martin Valouch). Těžko říci, co vedlo režisérku k tomu, že nejmladší bratr Aljoša je ztělesněn hercem v dětském věku (Bohdan Slavík j. h.), stejně jako Lízu hrají v alternaci dívky vypadající jako děti mnohem mladší patnácti let (Natálie Kaplová j. h. a Natálie Mertová j. h.). Nevěrohodně pak vyznívá dialog mezi Lízou a Aljošou, ve kterém se obě děti navzájem ujišťují, jak se milují, ale i Aljošovo rozhodnutí prožít život v klášteře.

Grušenku hraje Sabina Muchová jako dívku více zasaženou láskou k Míťovi než rozvernou a s muži si zahrávající ženou. Kateřina Terezy Bartošové je chladná a seriózní mladá žena, nicméně fakt, že je to vlastně Míťova snoubenka, mnohým divákům v přemíře symboliky vtělené do jejích jevištních akci uniká. Starec Zosima (Roman Slovák j. h.) chodí po scéně s mikrofonem na tyči v ruce, mluví skrze něj a připomíná tím hvězdy pop music. To, že si jeho mikrofon nakonec do své (klášterní?) cely bere v závěru hry Aljoša, lze také vykládat různě. Baletku představuje Petra Španělová a básníka Ondřej Pupík. Všem hercům nelze upřít velké nasazení. Své postavy vedou sice pod zjevným úkolováním ze strany režisérky snad v každém okamžiku inscenace, nic to však neubírá na síle jejich hereckého výrazu. Samotné herecké výkony jsou nakonec tím, čemu diváci nejvíce tleskají.

Opavská inscenace má velké ambice otevřít všechny zásadní otázky, položené Dostojevským v jeho díle, navíc s akcentem na současnost. Řeší se zde problém s absencí náboženské víry, morálka, existence dobra ve světě naplněném zlem i otázky základní lidské podstaty. Divák neznalý románové předlohy se obtížně orientuje, ale režie tezi o tom, že publikum není povinno předem přečíst a dobře znát románovou předlohu, jakoby nebere na vědomí. A tak si inscenace háže pod nohy docela silný klacek omezující komunikativnost představení, což platí zejména v první části před přestávkou. Vztahy mezi postavami jsou jen lehce nahozeny a režisérka se soustřeďuje spíše na filozofický rozměr postav uvnitř někdy až příliš rozsáhlých monologů, než na konfliktní situace vyplývající z protichůdných lidských typů. Naštěstí to neplatí beze zbytku a zejména ve druhé části představení po přestávce záživnost a poutavost dění před očima diváka značně stoupá.

Režijní jazyk je tu plný symbolů a metafor, jejichž srozumitelnost a jednoznačnost je však také různá. Například Aljošův duchovní učitel starec Zosima umírá na scéně v cestě k divákům, načež po jeho smrti přicházejí dva zřízenci s vysavačem, vysávají z těla mrtvoly na oděvu přišpendlené lístečky a v takto vystavěné jevištní symbolické akci dnešní společnosti jasně říkají „vyluxovali jste si Boha“.

Na druhé straně ale klíčový dialog mezi Grušenkou a Míťou o pevnosti a síle jejich lásky probíhá v baru, kde si hosté dávají jednoho panáka vodky za druhým za zvuků současné ruské populární hudby. Vysvětlit tuto jevištní metaforu lze mnoha nejrůznějšími způsoby, stejně jako chvíli, kdy se po boku Kateřiny objeví na jevišti pes. Na mysl v té chvíli dokonce přichází i možnost vyvracení staré konzervativní divadelní poučky, že děti a psi na jeviště nepatří. Naopak velmi čitelná je jevištní metafora, ve které chromou Lízu v kolečkovém křesle vozí po scéně postava občas krásně tančící baletky.

Celé představení je svým způsobem sdělením režisérky, jak ona sama vidí Bratry Karamazovy v kontextu celého Dostojevského díla i v kontextu doby. Takový přístup je naprosto legitimní, otázkou ovšem je, nakolik bude bavit diváky.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/37726/postmoderni-bratri-karamazovi-v-opave-jsou-vizitkou-silne-rezijni-osobnosti-ivety-ditte-jurcove/

Odkaz na hru Bratři Karamazovi
Podivat se na originální článek

Zrušeno pro nemoc!

24. 1. 2017 /úterý

skupina 1

Bratři Karamazovi

náhrada 30. 1. 2017 / pondělí

Zakoupené vstupenky platí na 30. 1.!

Slezské divadlo Opava děkuje za pochopení!

OHLASY DIVÁKŮ – ATTILA

Úžasná Attila, dnešní představení (19.1.) opavského divadla. Kulisy jednoduché, téměř sporé, kontrastovaly s výkony zpěváků, ať již sólových nebo sborových. Z představení jsem si odnesla ty nejlepší dojmy.

Kéž se stejně dobře povede i dalším operám v našem malém opavském divadle.

Hodně zdaru účinkujícím a spoustu pěkných zážitků divákům přeje Jitka Ekartová.

První návštěva bratří Karamazových v Opavě

Jitka Hrušková, Deník, 21. 1. 2017

Opava – Synové Dimitrij, Ivan, Aljoša nebo sluha Smerďakov? Kdo z nich má na svědomí vraždu Fjodora Karamazova? Komplikovaný vztah v rodině dostává v sociálně filozofickém podání spisovatele F. M. Dostojevského až detektivní náboj. Slezské divadlo ho premiérově uvede zítra od 19 hodin. Půjde o dvojnásobnou premiéru, protože titul dosud na opavských divadelních prknech uvedený nebyl. Příběh je zasazen do druhé poloviny 19. století v Rusku. Mezi otcem Fjodorem a synem Dimitrijem panuje spor o dědictví po matce a syn otce zbije. K dovršení všeho spolu oba soupeří o vrtkavou přízeň dívky Grušenky a otec je zavražděn. Dmitrij je obviněn z jeho vraždy a odsouzený na dvacet let skončí v pracovním táboře na Sibiři.
Režisérka Iveta Ditte Jurčová vycházela z dramatizace Evalda Schorma, známé z uvedení Divadlem Na Zábradlí v roce 1979. Do postavy vypočítavého otce rodiny obsadila Kostase Zerdaloglu, floutka Dimitrije ztvární Jakub Stránský, intelektuálem Ivanem je Michal Stalmach a naivního Aljošu představí hostující Bohdan Slavík. Sluha a zřejmě i levoboček Smerďakov má podobu Martina Valoucha, svůdnou Grušenkou bude Sabina Muchová a snoubenkou Kateřinou se stává Tereza Bartošová. Kněze Zosima ztvární hostující Roman Slovák. Autorem scény a kostýmů je Tom Ciller. Vrcholný představitel ruského realismu Fjodor Michajlovič Dostojevský patří k nejvýznamnějším světovým spisovatelům. Řadí se do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského a byl uvězněný na Sibiři. Po návratu pobýval v západní Evropě, kde kritizoval bezohlednost podnikatelů a bojoval za proměnu Ruska. Stal se zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Zemřel v šedesáti letech na plicní krvácení, spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Odkaz na hru Bratři Karamazovi
Podivat se na originální článek

Strana 1 z 212

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT orchestru Slezského divadla Opava v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. listopadu 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Náročného partu prvních houslí ve skladbě Rimskeho-Korsakova Šeherezáda se ujme  koncertní mistryně YELYZAVETA PRUSKÁ. program: Felix Mendelssohn-Bartholdy Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci svatojánské, předehra, op.21. Josef Suk Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, […]

více zde

Starší novinky