Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 2. 2017

Premiéry Chytračky s Carminou se podařily

Jitka Hrušková, Deník, 28. 2. 2017

Slezské divadlo divákům představilo nové inscenace.

Opava – Operní soubor Slezského divadla se minulou neděli pochlubil premiérovým divákům jednoaktovou operní pohádkou Carla Orffa s názvem Chytračka. O chytré selské dívce (Barbora Řeřichová) pověděl její otec (Alexander Vovk) králi (Zdeněk Kapl). Chytračka králi nejdříve popletla hlavu, pak ho svou důvtipností převezla a nakonec i odvezla. Inscenace je umělecky i režijně dokonale zvládnutá. Sólisté i sbor drží děj v neustálém pohybu a další zpestření děje má na svědomí nápaditá trojice pobudů. Plusů má však jednoaktovka víc. Scénograf vrátil k potěšení publika na opavské jeviště skutečné divadelní kulisy, za což mu patří jejich dík, a pochvalu rozhodně zaslouží i kostýmy. Druhá část programu patří kantátě Carmina burana, kterou rovněž velmi zdařile nastudoval baletní soubor Slezského divadla se sborem, Moravským komorním sborem a hosty. Premiérová sóla zajistili sopranistka Anna Bocanová, tenorista Jakub Rousek a barytonista Pavel Klečka. Provedení tohoto díla diváky během premiéry nadchlo a z divadla odcházeli nadmíru spokojeni. Carmina burana je soubor středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných nebo pijáckých písní. Rukopis je uložen ve Státní bavorské knihovně.
Slezské divadlo: Chytračka, autor Carl Orff, překlad Jiří Joran, scéna Jaromír Vlček, kostýmy Samiha Maleh, režie Lubor Cukr. Carmina Burana, autor Carl Orff, scéna Jaromír Vlček, kostýmy Samiha Maleh, choreografie a režie Valerij Globa, Premiéra 19. února.

Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana
Podivat se na originální článek

Chytračka stojí za vidění

(mk), Region, 28. 2. 2017

Opava – Únorová premiéra na jevišti Slezského divadla spojila dvě originální díla Carla Orffa. Kromě velmi úspěšné scénicky provedené kantáty Carmina Burana (psali jsme o ní v minulém vydání – pozn. red.) uvedl operní soubor SD v režii Lubora Cukra i Orffovu operu Chytračka. Obě díla zazněla pod taktovkou Richarda Heina, dirigenta Státní opery Praha.

Opera Chytračka vypráví známé téma – příběh o mocném králi a chytré dívce z lidu. Orffova hudba již při premiéře Chytračky v roce 1943 okouzlila publikum svou mnohotvárností a použitím nejrůznějších stylů. Režisér opavského provedení Lubor Cukr představil operu jako poněkud drsnější „divadlo na divadle“, čemuž odpovídala také scéna Jaromíra Vlčka a kostýmy Samiha Maleha. Snad jen „postelová scéna“ obou hlavních představitelů byla zbytečně zdlouhavá a divácky málo atraktivní. Výborné bylo obsazení hlavních rolí. Jako obhroublý Král se představil skvělý Zdeněk Kapl, rolí Sedláka a Mezkaře se bravurně zhostil Alexander Vovk a úlohu jeho dcery – Chytračky neméně bravurně sehrála a zazpívala Barbora Řeřichová. Nezklamal ani Jakub Rousek coby Oslař a Roman Cimbál v roli Žalářníka. Příjemným hereckým i pěveckým osvěžením celé opery byl výkon trojice studentů zpěvu z Prahy Víta Šantory, Víta Noska a Josefa Kovačiče. Šarmantně a s potřebnou nadsázkou se zhostili rolí tří pobudů, jakýchsi průvodců celým příběhem. Všem jmenovaným vydatně pomáhal dámský sbor a samozřejmě rovněž orchestr SD.

Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana
Podivat se na originální článek

Chytračka, Carmina Burana – Operně-taneční premiéra v Opavě

Daniel Wiesner, Taneční aktuality, 25. 02. 2017

Slezské divadlo v Opavě uvedlo premiéru opery Chytračka spolu s tanečním nastudováním kantáty Carmina Burana. Hudební skladatel Carl Orff je jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století. Opera Chytračka je po kantátě Carmina Burana nejhranější a nejpopulárnější jeho skladbou. Proto není divu, že divadelní dramaturgie Slezského divadla v Opavě vybrala právě tato dvě díla do svého repertoáru.

Obsah opery je inspirován pohádkou bratří Grimmů o králi a chytré ženě, která svou důvtipností přelstila všemocného vladaře. Příběh se odehrává ve dvou plánech. V jednom probíhá vlastní pohádkový příběh a v druhém tři pobudové – což je originálním nápadem hudebního skladatele – vtipně komentují samotný děj a vývoj příběhu.

Režisér Lubor Cukr zasadil Chytračku do prostředí kabaretu. A proč ne, když samotný Orff střídá ve své opeře rytmická témata, ironii s áriemi a používá různé hudební styly. Problém však vidím zejména v herecky amatérské mimické posunčině (především dámského pěveckého sboru) a v operně nepřirozených mluvených pasážích pobudů. Humor pak není humorem. Vše je násilné, a hlavně málo sdělné. Je to velká škoda, protože činoherní projev by celému projektu velmi prospěl a vznikl by divadelně zajímavý titul. Takto jsme svědky operně málo srozumitelného příběhu bez výrazného konce.

Je také škoda, že režisér nevyužil možnosti spolupráce s baletním souborem. Carl Orff má ve své opeře nádherné, hudebně silné pasáže, které si zaslouží pohybovou stylizaci – zejména, byl-li režijní záměr operu umístit do prostředí kabaretu. Velmi oceňuji pěvecky i herecky velmi dobře zvládnuté role Krále (Zdeňka Kapla) a Chytračky (Barbory Perné-Řeřichové) i zdatně interpretované mužské kvartety a kvintety.

 

V druhé části večera zazněla v plné síle nádherná Orffova kantáta Carmina Burana, pod jejíž režií a choreografií je podepsán Valerij Globa. Inspiraci k napsání této světově proslulé kantáty Orff našel ve francouzských, německých a latinských textech z konce 13. století. Jednalo se o písemné materiály potulných středověkých hudebníků a básníků. Kantátu skladatel rozdělil do několika tematických celků – písně pijácké, milostné, o jaru a o štěstěně. Režisér a choreograf se držel klasického dělení Orffovy kompozice s tím, že na začátku i na konci Fortuna vládne světu.

Představení začíná vstupem Smrti (Radka Heiserová) z publika. Přichází osudový symbol konce života na zemi Fortuna tančená Dominikou Sýkorovou. Fortuna je v římské mytologii bohyní náhody, osudu, je personifikací štěstí, naděje a spravedlnosti, a jak se zpívá v kantátě „je vrtkavá a se světem si pohrává“. Další část skladby opěvuje jarní probuzení přírody a roztoužené vzplanutí zamilovaných párů. Následuje velmi obsahově odlišná část pijáků v krčmě, kde se žrouti radují z pečené labutě, která naříká nad svým osudem. Jedná se o vtipnou část inspirovanou drsným středověkým humorem. Carmina Burana pokračuje částí opěvující království lásky, v níž chlapci a dívky touží po milostném vzplanutí. Představení končí opakováním úvodní části, v níž Fortuna vládne světu, připomene pomíjivost lásky a neodvratnost osudu, kde smrt hraje významnou roli.

Valerij Globa se režijně snažil o respektování obsahu díla. Po stránce choreografické Carminu Buranu realizoval muzikálně, místy i nápaditě (zejména ve sborových výstupech) a převážně v duchu klasické techniky. Ale většina sólových výstupů působila příliš baletně konzervativně. Choreografická nuda, bez originálních pohybových nápadů. Dramaturgicky dobrým řešením bylo zařazení díla do druhé části večera. Vynikající pěvecký výkon sopranistky Anny Bocanové dodal kantátě další kvalitu. A tak podle mého názoru oproti Chytračce Orffova kantáta vyzněla nakonec jako celkově invenčně a režijně lépe zvládnutá inscenace.

Premiéry obou titulů hudebně nastudoval na vysoké profesionální úrovni dirigent Národního divadla v Praze Richard Hein. Má stěžejní zásluhu na celkovém vyznění mistrovských děl Carla Orffa. V Carmině Buraně byl skvěle připraven operní sbor pod vedením Kremeny Pešakové. Zajímavé a funkční řešení jevištního prostoru nabídl scénograf Jaromír Vlček. Kostýmy Samihy Malehové ovšem postrádaly originalitu a invenci.

 

Psáno z premiéry 19. února 2017, Slezské divadlo Opava.

Chytračka
Hudba a libreto: Carl Orff
Režisér: Lubor Cukr
Dirigent: Richard Hein
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh

Carmina Burana
Hudba: Carl Orff
Režisér a choreograf: Valerij Globa
Dirigent: Richard Hein
Sbormistr: Kremena Pešakova
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh

Premiéra: 19. února 2017

 

Zdroj: http://www.tanecniaktuality.cz/chytracka-carmina-burana-operne-tanecni-premiera-v-opave/

 

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana

Měla jsem být soustružnice, říká někdejší primabalerína Petra Světlíková

Milena Křístková, region Opavsko, 21. 2. 2017

Následující rozhovor osloví především dámy „v elegantním věku“. Tedy ty, které již něco pamatují. Blíže nám totiž představí ženu, která je pro mnohé vzorem vytrvalosti, optimismu a nespoutané energie. Ostatně je možné, že povídání s někdejší primabalerínou Slezského divadla, paní Petrou Světlíkovou, si se zájmem a chutí přečtou i slečny a dámy v rozpuku mladých let. Paní Petra má totiž neuvěřitelnou schopnost přenášet své nadšení a lásku k životu na své okolí. Přestože v květnu oslaví opravdu neuvěřitelné osmdesátiny a přestože má za sebou řadu vážných operací, nikdo ji nezná zamračenou, nikdo ji neslyší si stěžovat. Nejenže žije naplno a přes svůj handicap stále cestuje a poznává svět, ale také stále a vytrvale se skupinou svých „svěřenkyň“ pravidelně cvičí. Ostatně, jak čtenáři sami brzy poznají, následující rozhovor bude o baletu jen zčásti.

 

Snad polovina děvčátek sní někdy o tom, že bude tanečnicí nebo baletkou. Že se bude vznášet po divadelním jevišti jako labuť nebo sněhová vločka. Jak to bylo s vámi?

 

Tak já jsem určitě patřila k té druhé polovině. Já jsem o kariéře baletky v dětství nesnila. (smích) Já jsem chtěla být archeoložkou!

 

To je tedy pěkný rozdíl. Proč zrovna archeoložkou?

 

Moje maminka se narodila ve Vídni, mluvila plynně česky i německy, udělala poštmistrovský kurz a byla velmi inteligentní. Byla velmi sečtělá a od dětství mě vychovávala k lásce k historii nejen naší vlasti, ale celého světa. Také mě jaksi odjakživa obklopovaly knihy o historii a archeologii. Není divu, že jsem po základní škole chtěla jít studovat právě historii a archeologii.

 

Určitě přijde nějaké jenže…

 

Jenže pan ředitel mi tuto přihlášku škrtl a napsal, že se půjdu učit do ČKD Blansko obor soustružnice. Což ovšem nepřicházelo ze zdravotních důvodů v úvahu, protože jsem od svých tří let trpěla chronickým ekzémem na rukou.

 

Takže?

 

Takže vše naštěstí zachránila jedna moje hodná paní učitelka. Já jsem totiž už na základní škole dělala gymnastiku a atletiku, patřila jsem k těm dětem, které musely být stále v pohybu. Tato hodná paní učitelka jako nějaká dobrá víla zjistila, že na brněnské konzervatoři shánějí pohybově nadané děti. Přinesla k nám domů přihlášku, nejdříve přesvědčila maminku a následně i mě, abych šla studovat do Brna. Ani jedna jsme z toho nebyly právě nadšené, bylo mi teprve 15 let. (úsměv)

 

A litovala jste někdy?

 

Ne, nelitovala. Tehdejší konzervatoř mě naučila nejen tanci, rytmu, ovládání pohybu, ale i mnoha dalším věcem. Museli jsme hrát na klavír, učili jsme se francouzštině, ale i základům anatomie. Poznávat lidské tělo, jak fungují svaly, šlachy a klouby. Což se mi po celý život hodilo nejen pro mé povolání, ale také pro mou pedagogickou práci s dětmi a pro trenérskou práci s dospělými ženami. Víte, začala jsem s partou kamarádek cvičit v roce 1967 a cvičíme spolu dodnes! (smích)

 

Jak jste se dostala z Brna do Opavy?

 

Po skončení konzervatoře jsem dostala pět nabídek do různých divadel. Do Opavy mě přivedl Boris Slovák, který se později stal choreografem Národního divadla v Bratislavě. Přišla jsem na jednu sezonu a zůstala dalších 27 sezon. A vydržela jsem tady do současných dnů. (úsměv)

 

Můžete nám, pamětníkům, připomenout jména některých choreografů, kteří dříve na opavské scéně působili?

 

Jistě, ráda. Opavské divadlo mělo v době mého nástupu samostatný baletní soubor a opavský balet měl velmi dobrou pověst. Kromě již zmíněného Borise Slováka to byla rovněž výborná Hana Machová, se kterou se stále přátelím. A také František Vychodil. Připomenout mohu i jména někdejších svých tanečních partnerů. Tančila jsem s Jaroslavem Veseckým, Jiřím Sekaninou, Karlem Mohrem, Radkem Jiříkovským, dobrým partnerem byl také Vladimír Kotrbanec. Bohužel polovina jmenovaných už není mezi námi.

 

A na které své role si nejvíce pamatujete? Nebo která měla největší úspěch?

 

To je těžká odpověď. Tančila jsem ve všech baletních inscenacích, které se za těch 28 sezon na opavském jevišti uskutečnily. A také samozřejmě jako doplněk mnoha oper a operet. Tak snad pro pamětníky: velmi úspěšný byl bulharský balet Nestinarka, Preludia na hudbu Ference Liszta, Dvořákovy Slovanské tance jsme uváděli dvakrát, Čajkovského Louskáčka třikrát. Nezapomenutelný byl Američan v Paříži… a mohla bych pokračovat.

 

A co slavné Labutí jezero? Tančila jste v něm?

 

V Labutím jezeře jsem na konzervatoři absolvovala, ale pak už jsem neměla to štěstí. Poslední můj balet byla Sněhurka. Tady jsem se propracovala od trpaslíka Šmudly až k hlavní postavě Sněhurky. (smích)

 

Odchodem do důchodu ale vaše taneční aktivity asi neskončily, viďte?

 

To rozhodně ne! (úsměv). Ještě několik let jsem vedla dětský balet a pochopitelně i zmíněnou skupinu žen. Měla jsem štěstí, že moje cvičenky stárly se mnou a na náš dnešní věkový průměr se raději neptejte. (smích)

 

A co historie, ta vás přestala bavit?

 

Právě naopak. Konečně jsem na ni měla víc času. Mou velkou vášní jsou staré kultury, které nám tady zanechaly své odkazy. Bohužel si jich dnešní civilizace neváží. Procestovala jsem 15 zemí, na vše jsem si musela z nevelkého uměleckého důchodu našetřit. Ale plnila jsem si své sny. Navštívila jsem Pompeje i Kartago, chodila jsem po Etně, prošmejdila památky Paříže i Londýna. Po čtvrtstoletí jsem si splnila svůj velký sen – navštívila jsem Stonehenge v Anglii. Jezdím do Prahy na všechny výstavy o starých civilizacích. Nenechala jsem si ujít výstavu českých korunovačních klenotů, viděla jsem zlato Inků a naposledy i výstavu Tutanchamon. Kdo přijde ke mně na návštěvu, nestačí se divit. Všude jsou knihy a časopisy o starých kulturách a o vesmíru, schovávám si i stránky časopisů, kde se píše o historických událostech. Také mám všude plno kamenů. Mám pár těch, kde jsou slepence a zbytky lastur, staré miliony let. Ty jsem si kdysi vydobyla z kamenů, kterými můj tatínek obložil mamince zahrádku. To bylo v době, kdy jsme se nastěhovali do Rájce nad Svitavou. Tedy do míst, kde se kdysi rozlévalo Devónské moře. Což je tak asi před 360 miliony let. (úsměv)

 

Ukončeme rozhovor poohlédnutím do mladší historie. Nadšeně se prý hlásíte k sokolskému hnutí?

 

Samozřejmě. Byly to a jsou krásné ideály a navíc mé pohnutky jsou i velmi osobní. Moje maminka jako děvče vítala v sokolském kroji pana prezidenta T. G. Masaryka, když navštívil Bítov, aby povzbudil jeho obyvatele před tím, než byl Bítov zatopen Vranovskou přehradou. Maminka byla později okresní náčelnicí Sokola a společně jsme mimo jiné cvičily na Strahově známou spartakiádní skladbu s kužely. Můj dědeček se v září 1937 zúčastnil jako Sokol Masarykova pohřbu v Praze. A mně, své vnučce, které byly tehdy čtyři měsíce, poslal z této události pohlednici s Masarykovým portrétem. A já ji stále mám! Nikam jsem ji nezaložila, je to jeden z mých historických pokladů. (úsměv)

 

 

Petra Světlíková

 

Paní Petra Světlíková se narodila 16. května 1937 v hranicích nad Bečvou. Po základní škole absolvovala brněnskému konzervatoř, obor tanec. První její angažmá bylo v opavském divadle, kam ji přivedl tehdejší choreograf Boris Slovák. V tomto angažmá zůstala od roku 1956 až do svého odchodu do důchodu. Ten nastoupila po 28 letech baletní práce na jevišti. Dlouhé roky vedla v Opavě dětské adepty baletního umění, několik let také stála v čele tanečního souboru studentek Kontrast. Přestože již ve svých dvaceti letech utrpěla vážný úraz a za sebou má osm operací, nikdy svou práci tanečnice, učitelky tance a cvičitelky nevzdala. K velkým životním láskám Petry Světlíkové patří kromě tance také dějiny České republiky, kulturní historie lidstva a cestování především po kulturních památkách. Hrdě se hlásí k tomu, že je členkou Sokola v Rájci nad Svitavou. Má dceru Petru a vnuka Radomíra.

Podivat se na originální článek

Jana Andělová Pletichová

(jih), Deník, 21. 2. 2017

V pravidelné úterní rubrice vám budeme přinášet informace o osobnostech Opavska a Hlučínska. Co je u nich nového, čím se aktuálně zabývají, jak se jim daří. Operní režisérka Jana Andělová Pletichová je proslulá mnoha zdařilými operními inscenacemi Slezského divadla. Namátkou – v roce 2004 zvládla Normu, na kterou si netroufají mnohá větší operní divadla, a titulní představitelka získala celostátní Cenu Thálie. Zrežírovala opery Carmen a Attilu, jejichž představitelé se letos dostali do užšího výběru na tuto prestižní cenu. Podepsaná je pod operou Její pastorkyňa, za niž Slezské divadlo získalo předloni v Praze proslulou Libušku a loni vystoupení na prestižním Janáčkově festivalu v Luhačovicích s účastí mnoha významných českých osobností. „V nové sezoně mne čeká Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky, s níž jsme opět pozváni na Janáčkův festival,“ přibližuje Jana Andělová Pletichová svůj stěžejní úkol.

Podivat se na originální článek

Opavská opera má nového šéfa

(mk), Region, 21. 2. 2017

Opava – Od minulého týdne má operní soubor Slezského divadla nového šéfa. Na základě dvoukolového výběrového řízení byl do této pozice jmenován Lubor Cukr. Nahradí Janu Andělovou Pletichovou, který byla pověřena řízením operního souboru.

Podle vyjádření výběrové komise naplňuje Lubor Cukr (narozen v Praze 1974) jak svou uměleckou, tak provozní praxí všechna potřebná kritéria. Působil v Národním divadle jako vedoucí umělecké správy Státní opery, zároveň dosáhl úspěchů jako režisér. Zároveň má i zkušenosti z pedagogické práce, což bude důležité při plánovaném oslovení mladé generace interpretů i diváků. Vzhledem k jeho pracovním kontaktům v českém i evropském operním divadle je zde šance otevřít Slezské divadlo všem žádoucím vlivům. Jeho jmenování se jeví jako důležitý impuls pro další rozvoj souboru. Ze svého hostování v Opavě zná dobře soubor opery. Režíroval Mozartovu operu La clemenza di Tito (2010), Dvořákovu operu Čert a Káča (2013), Čajkovského Oněgina (2014) a Mascagniho operu Sedlák kavalír (2016). V současné době režíruje ve SD Orffovu operu Chytračka. Paní Andělová Pletichová je již více než tři desítky let neodmyslitelnou součástí a tváří opavské opery. Zná výborně její historii, praxi i provoz, její inscenace v průběhu let obdržely rovněž nejedno ocenění. Své schopnosti a znalosti může uplatnit jako zástupce šéfa opery, dramaturg a režisér.

Podivat se na originální článek

Carmina Burana potěšila

(mk), Region, 21. 2. 2017

Opava – Premiéra dvou děl Carla Orffa byla pro diváky Slezského divadla skutečným zážitkem. Operní soubor SD uvedl jeho operu Chytračka a scénicky provedenou kantátu Carmina Burana. Obojí pod taktovkou dirigenta Státní opery Praha Richarda Heina.

S napětím očekávaná kantáta Carmina Burana publikum rozhodně nezklamala. Naopak jedna z nejhranějších skladeb 20. století jakoby dala v opavském provedení Orffově hudbě další rozměr, a to pohyb. Kromě hudebních nástrojů a lidských hlasů ovládl jeviště nádherný tanec všech členů baletního souboru ve skvělé choreografii a režii Valerije Globy. Nejdůležitějším a zřejmě nejhlubším dojmem zapůsobily skvělé sbory. Opavský operní sbor, tentokráte posílený o Moravský komorní sbor pod vedením Kremeny Pešakové, bezchybně zvládl Orffovu náročnou specifickou melodiku. Bezchybné a místy až dechberoucí výkony podali rovněž sólisté – Anna Bocanová (soprán) a Pavel Klečka (baryton). Orff ve své kantátě použil anonymní německé, francouzské a latinské texty potulných středověkých hudebníků a básníků. Ději, který připomíná vrtkavost štěstěny a líčí veselou i smutnou podobu lásky, jakož i nejednu zkaženost světa, odpovídá jednoduchá scéna Jaromíra Vlčka a čisté a přitom nápadité kostýmy Samiha Maleha. Snad v první řadě měl být uveden i výborný výkon orchestru SD pod taktovkou Richarda Heina. Potlesk a uznání publika si vysloužila rovněž zmíněná Orffova opera Chytračka v režii Lubora Cukra. Ta si zaslouží samostatné pojednání, které uvedeme v příštím vydání.

Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana
Podivat se na originální článek

Chytračka a Carmina Burana ve Slezském divadle: Inscenace, která se až na pár detailů povedla

20.2.2017, Markéta Myšková, Divadlo, Recenze
Slezské divadlo v Opavě může být na sebe hrdé. Nedělní premiéra Orffovy Chytračky se vydařila. Jednoaktová opera byla napsána na pohádkové motivy z dílny Jacoba a Wilhelma Grimmů o chytré dívce, jež uhodne královy hádanky, spravedlivě rozsoudí spor mezi sedlákem a oslařem a nakonec si získá i lásku samotného krále. Ve druhé polovině večera diváci viděli novou scénickou verzi Orffovy kantáty Carmina Burana.

Režie představení Chytračka se ujal Lubor Cukr. Jednoduchá scéna, která se po dobu trvání opery významně neměnila, uváděla diváka do děje v hospodském prostředí a nechyběly ani prvky kabaretu s kurtizánami (Anna Ondáková, Lenka Liberdová, Jitka Havrlantová, Lenka Jakubcová, Radmila Gregorová, Petra Španělová). Měnily se pouze kulisy „divadla“ v hospodě. Kostýmní zpracování Samihy Maleh se opravdu povedlo. Zdánlivě obyčejné kostýmy byly doplněny o moderní zářivé prvky, což utvrzovalo v moderním pojetí celého díla.

Hudbu jediné opery Carla Orffa vystihuje zajisté symfonická monumentálnost, která se střídá s komorním hudebním zpracováním, mnohotvárnost, protiklady něžnosti a divočiny a také inspirace v několika různorodých hudebních stylech – například exotická hudbě Orientu s folklorními prvky až k téměř minimalistickým tendencím. Orchestr pod vedením dirigenta Richarda Heina odvedl velmi dobrou práci, a je mu tak možno odpustit drobné nedokonalosti v podobě neladících dřevěných dechových nástrojů. Za velký nedostatek ale pokládám použití elektrického klávesového nástroje, jehož umělý zvuk celkový dojem v některých částech dosti narušoval.

Pěvecké výkony lze ve dvou případech ohodnotit velice kladně, a to postavu Chytračky v podání Barbory Řeřichové, která provedla diváky excelentním pěveckým výkonem, a stejně tak Jakub Rousek, jemuž role Oslaře vyloženě sedla. To se ovšem nedá bohužel říct o postavě krále, jíž se ujal Zdeněk Kapl. Bohužel v krajních polohách nebylo zpěvákovi rozumět a o intonační čistotě ve spodních polohách nemůže být řeč vůbec. Stejně tak Alexandr Vovk v postavě Sedláka a mezkaře. Jeho výkon nebyl příliš přesvědčivý a celkový dojem narušovala i jeho nesprávná česká výslovnost.
Jako první milé překvapení večera shledávám role tří pobudů v podání Víta Šantory, Víta Noska a Josefa Kovačiče, kteří odvedli velmi dobrý, přesvědčivý a vtipný herecký i pěvecký výkon.

Druhým milým a žertovným překvapením bylo uvedení režiséra na scénu po skončení opery. Režisér byl celou dobu přítomen na jevišti v podobě pravděpodobně opilého, spícího „štamgasta“. Poté byl herci probuzen a vystaven velkému aplausu.

V další části večera přišlo na řadu další dílo Orffovo – Carmina Burana. Již po několika minutách mohl divák začít uvažovat, co se vlastně na jevišti odehrává a zda označení, že se jedná o balet, je na správném místě. Z mého úhlu pohledu šlo spíše o scénický tanec, který doprovázel jak orchestr, tak sbor a sólisty, což místy ale působilo až rušivým dojmem.

Režijní zpracování příběhu se povedlo. Opět jednoduchá scéna z díla Samihy Maleh v níž se měnili pouze tanečníci, sólisté a světla působila na divákovo oko dobře.

Orchestr provedl strhující práci, někteří sólisté bohužel nikoliv. Je zapotřebí vyzvednout úžasný výkon Anny Bocanové, jež svůj výkon prožila a dokázala diváka zaujmout nejen pěvecky ale i herecky. Stejně tak tenor Jakub Rousek. Jeho zpracování „pečeného kuřete“ bylo úchvatné a tento part mu vyloženě sedl. Opakem se pro premiérové provedení opery stal Pavel Klečka, úloha neseděla jeho pěveckým schopnostem a ve vysokých polohách trápil posluchačovo ucho intonační nestabilitou a nejistotou, takže divákovi mohlo připadat, že roli nemá řádně zažitou.
Sborové části působily průměrně, mužská a ženská část byla hlasově dosti nevyrovnaná a v mužské části bohužel čněly některé sólové hlasy, což nepřidalo na celkové kompaktnosti. Místy se navíc souhra orchestru a sboru dosti rozcházela.

Závěrem je třeba ale říct, že i přes výše uvedené nedostatky Slezské divadlo v Opavě odvedlo dobrou práci. Jen tak dál a více takových povedených představení.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/38180/chytracka-a-carmina-burana-ve-slezskem-divadle-inscenace-ktera-se-az-na-par-detailu-povedla/

Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana
Podivat se na originální článek

Chytračka a Carmina Burana v Opavě

Chytračka a Carmina Burana v Opavě: hádanky Carla Orffa rozluštili hlavně pěvkyně a orchestr

Milan Bátor, 20.02.2017

Nedělní premiéra Slezského divadla v Opavě přinesla dvě díla německého skladatele Carla Orffa. Operu Chytračka a scénickou kantátu Carmina Burana spojil do jednoho večera dirigent Richard Hein, jenž se ujal hudebního nastudování. Režii Chytračky obstaral novopečený šéf opavské opery Lubor Cukr, choreografii Carminy Burany zinscenoval Valerij Globa.

Carmina-Burana_1-balet-SDO-2

Orff: Carmina Burana – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

V nedělní premiéře účinkovali Zdeněk Kapl, Alexander Vovk, Barbora Řeřichová, Jakub Rousek, Anna Bocanová, Pavel Klečka, sólisté opavského baletu a další. Spoluúčinkoval sbor a orchestr Slezského divadla a Moravský komorní sbor. Provedení řídil Richard Hein.

Děj Orffovy Chytračky je inspirován pohádkami bratří Wilhelma a Jacoba Grimmů. V českém kontextu je známá parafráze Chytrá horákyně Boženy Němcové a také Královna Koloběžka Jana Wericha. Režisér Lubor Cukr spolu s inscenačním týmem neváhal a po moderních experimentech Jiřího Nekvasila v Národním divadle v Praze přenesl děj Chytračky do prostředí jiného – do kabaretu. Tomu bezvýhradně odpovídá scéna Jaromíra Vlčka i hezké kostýmy Samihy Maleh, jež provází jednotná koncepce a vzácná vyváženost. Na pódiu se tak před zraky diváků objevilo typické prostředí šantánu: bar po levé straně, židle, stoly a lahve, v zadním plánu pak bylo situováno malé jeviště na jevišti. Scéna je to úsporná, ale plně vyhovující záměru režiséra.

Král (Zdeněk Kapl) je vykreslen jako lascivní hedonista, který si notně přihýbá z lahve a „obšťastňuje“ znuděnou pozorností svých šest girls. Ty jsou Luborem Cukrem projektovány (ač to není z děje vůbec zřejmé) jako šest bývalých manželek krále. Aby byla záměna stylová, jsou dámy samozřejmě oděny do šatů šantánových tanečnic, v podvazcích a s odhalenýma nohama. Ačkoli jejich role není mluvená ani zpívaná, tento režisérský zásah slušně oživil místy statický děj.

To bychom však předbíhali: jako první se totiž pěvecky představil Sedlák (barytonista Alexander Vovk), který najde na poli zlatý hmoždíř bez paličky. Vovkova dikce bohužel nebyla příliš adekvátní obsahu zpívaného textu. Jeho zpěv provázel rytmický nesoulad s orchestrem, také intonační vazby postrádaly v některých momentech přesvědčivost. Nevýrazná artikulace dostala pod prudkým tempem deklamace pořádně na frak. Rozepnutý poklopec Vovkova Sedláka a jeho souvislost s nálezem zlaté paličky zůstává záhadou, již by nerozluštila patrně ani Chytračka.

Král barytonisty Zdeňka Kapla je dobře ztvárněn zejména po herecké stránce. I v této roli Kapl potvrdil, že jeho herecký rejstřík je výrazově bohatý, a vytvořil krále protikladného tomu z muzikálu Noc na Karlštejně. Jeho pěvecká interpretace se nesla příjemně znělým a artikulačně srozumitelným přednesem, některé spodní tóny jeho zpěvního rozsahu však nebyly výrazově přesvědčivé.

Zajímavě je ztvárněna postava Chytračky (sopranistka Barbora Řeřichová), v níž režisér Cukr mimo jiné využil také mimořádných pohybových dispozic sopranistky Řeřichové. Její gesticky přitažlivé vyjadřování hádanek ve stylu orientálního tance příjemně korespondovalo s hudební strukturou Orffovy hudby a evokovalo prostředí pohádek Tisíce a jedné noci. Po pěvecké stránce byla interpretace Řeřichové provázena rytmicky i intonačně dokonale přesvědčivými frázemi v celém hlasovém rozsahu. Její výrazové ztvárnění role zapadalo přirozeně do kontextu opery, stejně tak přesvědčivá byla její plynulá kantiléna a překrásné dynamické odstínění v ukolébavce, kterou zpívá králi.

Z dalších protagonistů zaujal vtipem a šťastně volenou estetikou lidového divadla tenorista Jakub Rousek, jehož Oslař patřil k nejlépe vystiženým postavám. Vyšší falzetové zpívání jeho jasnému, vřelému tenoru svědčilo. Také scéna, v níž přelstí díky radě Chytračky Krále, je Rouskem báječně vystřižena.

Skvěle sehraná byla trojice pobudů v podání Víta Šantory, Víta Noska a Josefa Kovačiče. Ti se režiséru Cukrovi opravdu znamenitě vyvedli a doslova perlili přidanými mluvenými gagy – do kterých se zdařilo legračně zakomponovat i úryvek z Carminy. Také po pěvecké stránce dokázala trojice mladých zpěváků držet dech a úroveň s hlavními protagonisty – což demonstrovali nejen výborně odzpívaným kvartetem s Alexandrem Vovkem – prosyceným estetikou kabaretu, swingu a překvapivě i voicebandu, ale také v jednotlivých sólově výraznějších výstupech. Trojice pobudů se na jevišti perfektně pohybovala, byli vždy tam, kde se to nanejvýš hodilo. V drobnějších rolích Žalářníka se objevil Roman Cimbál, který dokázal na malé ploše rovněž herecky zaujmout.

Chytračka se v opavském nastudování jeví jako řádná taškařice. Cukrova režie vyhmátla z komické linie to podstatné. Orchestr Slezského divadla zahrál pod vedením zkušeného Richarda Heina metro-rytmicky nelehkou partituru s potěšující vitalitou, v dobré nástrojové souhře a výrazu. Příjemnou třešničkou na dortu Chytračky bylo nečekané prozrazení Cukra, který celou dobu spal jako jeden z hostů na stole v kabaretu a vyskočil na diváky až při děkovačce. Tohle se vážně povedlo.

Chytračka_1-A.-Vovk-Z.-Kapl-660x440

Carl Orff: Chytračka: – Alexander Vovk (Sedlák a Mezkař), Zdeněk Kapl (Král) – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Chytračka_3-J.-Rousek-660x439

Orff: Chytračka – Jakub Rousek (Oslař) – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Chytračka_4-R.-Cimbál-Z.-Kapl-660x440

Orff: Chytračka – Roman Cimbál (Žalářník), Zdeněk Kapl (Král) – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Chytračka_5-V.-Nosek-450x450

Orff: Chytračka – Vít Nosek (Druhý pobuda) – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Druhou polovinu večera vyplnila Orffova scénická kantáta na texty středověkých vagantských písní Carmina Burana. Překvapující byla od počátku choreografie opavského baletu, neboť se z mého pohledu jednalo spíše o scénický tanec než o typický balet. Taneční team opavského divadla měl tři zásadní postavy Fortuny (Dominika Sýkorová), Slunce (Radka Heiserová) a Smrti (Radka Heiserová). Zaujaly výtvarně přesvědčivé kostýmy, vyjadřující barevně i symbolicky estetiku středověkého prostředí. Choreografie (Valerij Globa) se nesla cestou adekvátní obsahu hudebního díla. Také po taneční stránce představili opavští členové baletu odpovídající gestickou sehranost. Přesto mne některé jejich výstupy rušily zejména v číslech, kde Orffova hudba svěřuje hlavní úlohu pěveckým sólistům. V tomto ohledu bych volil raději variantu situovat scénický tanec jen do orchestrálních a sborových čísel.

Carmina Burana byla opět velmi dobře hudebně nastudována. Dirigent Richard Hein dokázal „vytáhnout“ z orchestru to podstatné: sehranost, tektonicky pěkně vystavěné větší i menší celky. Dobré instrumentální výkony bylo slyšet v jednotlivých nástrojových skupinách (flétny, smyčce, horny a znamenité perkuse). Z pěveckých sólistů nejvíce zaujal výkon sopranistky Anny Bocanové, jejíž niterný lyrický soprán se dokázal poprat s náročnými výškami a představil svou překrásně subtilní barevnost. Uznání si zaslouží i tenorista Jakub Rousek, který píseň Olim lacus colueram absolvoval v bizarním středověkém kostýmu jako pečená labuť. Rousek i tento part zvládl pěvecky se ctí a půvabnou komickou nadsázkou.

Mírné problémy falzetu barytonisty Pavla Klečky se v kontextu jeho jinak precizního výkonu dají tolerovat. Sbor Slezského divadla (sbormistryně Kremena Pešakova) provázely mírné disproporce v dynamickém poměru jednotlivých hlasových skupin. Konkrétní výhradu si zaslouží zbytečně exponované výkony některých tenoristů sboru. Na druhou stranu sbor disponuje příjemnými hlasovými barvami a intonaci i rytmickou souhru s orchestrem se povedlo udržet až do konce na dobré úrovni. Jako ne úplně šťastné řešení se však ukázalo nazvučení sboru.

Přes výše uvedené aspekty lze provokativní spojení těchto dvou Orffových děl považovat v opavském nastudování za zajímavé, podnětné a pestré.

Carmina-Burana_2-balet-SDO-3-660x441

Orff: Carmina Burana – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Carmina-Burana_3-balet-SDO-4-660x439

Orff: Carmina Burana – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Carmina-Burana_4-balet-SDO-660x439

Orff: Carmina Burana – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Carmina-Burana_5-D.-Sýkorová-R.-Heiserová-660x440

Orff: Carmina Burana – Dominika Sýkorová, Radka Heiserová – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Carmina-Burana_6-D.-Sýkorová-300x450

Orff: Carmina Burana – Dominika Sýkorová – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

Carmina-Burana_7-J.-Rousek-balet-SDO-660x440

Orff: Carmina Burana – Dominika Sýkorová – Slezské divadlo Opava 2017 (foto Slezské divadlo Opava)

 

 

Hodnocení autora recenze: 70%

Carl Orff:
Chytračka
Hudební nastudování: Richard Hein
Dirigent: Richard Hein (alt. Marek Šedivý)
Režie: Lubor Cukr
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh
Orchestr a sbor Slezského divadla Opava
Premiéra 19. února 2017 Slezské divadlo Opava

Král – Zdeněk Kapl (alt. Pavel Klečka)
Sedlák a Mezkař – Alexander Vovk (alt. Petr Urbánek)
Chytračka – Barbora Perná-Řeřichová (alt. Tereza Kavecká / Lucie Vagenknechtová)
Žalářník – Roman Cimbál (alt. Peter Soós)
Oslař – Jakub Rousek (alt. Václav Cikánek)
První pobuda
Vít Šantora (alt. Rudolf Medňanský)
Druhý pobuda
Vít Nosek (alt. Tomasz Suchanek)
Třetí pobuda
Josef Kovačič (alt. Martin Blaževič)
Šest girls
Radmila Gregorová, Jitka Havrlantová, Lenka Jakubcová, Lenka Liberdová, Anna Ondáková, Petra Španělová
***

Carl Orff:
Carmina Burana
Choreografie a režie: Valerij Globa
Hudební nastudování: Richard Hein
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh
Sbormistr: Kremena Pešakova
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Moravský komorní sbor
Premiéra 19. února 2017 Slezské divadlo Opava

Anna Bocanová (alt. Barbora Čechová) (soprán)
Jakub Rousek (alt. Václav Cikánek) (tenor)
Pavel Klečka (alt. Alexander Vovk) (baryton)
Baletní soubor – Monika Globa, Zuzana Přecechtělová, Nikol Sukeníková, Karolína Walachová, Valerij Globa, Radoslav Labanič, Tomáš Hoš, Martin Tomsa a hosté

 

 

Zdroj: http://operaplus.cz/chytracka-carmina-burana-opave-hadanky-carla-orffa-rozlustili-hlavne-pevkyne-orchestr/?pa=2

 

Odkaz na hru Chytračka / Carmina Burana
Podivat se na originální článek

„ČESKÁ EDITH“ V OPAVĚ

v sobotu 25. března 2017 od 19 hodin

známá šansonová, jazzová a muzikálová zpěvačka

RADKA FIŠAROVÁ

V komorně laděném koncertu „Pocta Edith Piaf“ uslyšíte slavné písně z repertoáru šansoniérky Edith Piaf, známé skladby Charlese Aznavoura i Mireille Mathieu.

http://radkafisarova.cz/

fiserova

Strana 1 z 212

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT orchestru Slezského divadla Opava v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. listopadu 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Náročného partu prvních houslí ve skladbě Rimskeho-Korsakova Šeherezáda se ujme  koncertní mistryně YELYZAVETA PRUSKÁ. program: Felix Mendelssohn-Bartholdy Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci svatojánské, předehra, op.21. Josef Suk Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, […]

více zde

Starší novinky