Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 4. 2017

V pondělí 22. května se v opavském divadle v 19 hodin uskuteční PÍSŇOVÝ RECITÁL světoznámé pěvkyně ANDA-LOUISE BOGZY.

Klavírní doprovod Libuše Vondráčková, slovem provází Evžen Trupar.

 

Program:

výběr písní Arnošta Rychlého na texty Petra Bezruče (Kalina, Kyjov, Souputnice, a další) skladby Manuela de Falla, Gabriela Faurého a Maurice Ravela.

 

Koncert se uskuteční v rámci výstavy o životě a díle profesora Rychlého, jejíž vernisáž se uskutečnila 7. dubna v Obecním domě.

 

Vstupenky již v prodeji!
Ceny: 170 / 130 / 90 Kč
50% sleva pro seniory a abonenty SDO

 

ANDA-LOUISE BOGZA je světoznámá operní pěvkyně, která vystupuje na mnoha světových operních a koncertních scénách.

Narodila se v učitelské rodině v rumunském horském městě Piatra-Neamt uprostřed východních Karpat. Její matka vystudovala kromě filologie i herectví, ale pod vlivem svého manžela se – stejně jako on – věnovala pedagogice. Rodiče vedli dceru k hudbě, od šesti let hrála na klavír a učitelka klavíru byla také první osobou, která upozornila na její krásný hlas. Hudební vzdělání získávala nejprve v Bukurešti na konzervatoři a Hudební akademii Georga Eneska. Po svatbě s českým inženýrem Lubošem Nedbalem pokračovala Anda-Louise ve studiu na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde studovala zpěv a hru na cembalo. Ve zpěvu se dále zdokonalovala studiem ve Výmaru a Vídni. Po ukončení AMU přijala angažmá v Národním divadle v Praze a ve Státní opeře Praha, kde působí dosud.

Na podzim roku 2001 získala české občanství a od té doby žije v Praze, kterou pokládá

za svůj druhý domov.

Na svém repertoáru má přední role lyrického i dramatického oboru, mezi které patří například Verdiho Aida, kterou zpívala ve Vídeňské a Berlínské Státní opeře či v Německé opeře Berlín. Opavským divákům se nedávno představila jako Pucciniho Tosca. Tu zpívala také v Bavorské státní opeře v Mnichově, v drážďanské Semperoper, ve Florencii na festivalu Maggio Musicale Fiorentino (dirigent Zubin Mehta), v Teatro dell´ Opera v Římě a v mnoha dalších. Za zmínku stojí také Leonora v Trubadúrovi, kterou zpívala v Arena di Verona (režie Franco Zeffirelli), v hamburské Státní opeře, Královské opeře v Kodani nebo Státní opeře v Budapešti. V operním repertoáru má také Donnu Annu (Don Giovanni), Verdiho Desdemonu (Otello) či Pucciniho Minnie (La Fanciulla del West), za kterou obdržela v roce 2007 Cenu Thálie.

 

Ve Slezském divadle Opava jste ji mohli vidět v roli Tosky  či při Benefičním koncertu festivalu DiFeO.

 

ARNOŠT RYCHLÝ byl sbormistrem Slezského divadla, vychovával regionální sbormistry malých těles, skládal scénickou hudbu a jeho díla měly ve svých repertoárech pěvecké celebrity jako Ivo Žídek, Beno Blachut nebo Eduard Haken. Zachránil též sbírku starých hudebních nástrojů na hradeckém zámku a po válce i hodně nástrojů pro opavské divadlo.

Mezi přáteli měl i umělecké celebrity

Udržoval kontakty s řadou známých umělců – s výtvarníky Janem Zrzavým, Cyrilem Boudou a Karlem Svolinským, se spisovateli Franem Smějou, Vilémem Závadou a Petrem Bezručem. Přátelil se též s opavským hercem a fotografem Emanuelem Křenkem.

S novým šéfem opavské činohry Jiřím Seydlerem o jeho vizích a přípravě na sezónu 2017/2018

Ladislav Vrchovský, Divadlo Rozhovor, 27. 4. 2017

Na post šéfa činohry Slezského divadla Opava byl ve výběrovém řízení vybrán Jiří Seydler, mimo jiné někdejší baskytarista skupiny Chinaski, ale hlavně divadelní a televizní režisér s velkými zkušenostmi i plány. Spolu s novým ředitelem opavského divadla Iljou Rackem se oba chtějí pokusit udělat ze Slezského divadla přední regionální divadlo v České republice. O prvních krocích na této cestě je rozhovor pro Ostravan.cz.

 

Co vás vedlo k odchodu z Karlovarského městského divadla?

Práce v karlovarském divadle pro mne byla velmi zajímavá i přínosná. Ale když jsem tam přišel, bylo moje angažmá spojeno s možností obnovení stálé divadelní scény s vlastním souborem. Ta byla zrušena v roce 2003. Dostal jsem velmi nejasné přísliby o podpoře města ve věci. Snažil jsem se tedy po dobu několika sezón o naplnění tohoto cíle. Nicméně zjistil jsem, že město na něco takového nemá ani peníze, ani chuť.

 

A co vás přivedlo do opavského Slezského divadla?

Byly to dvě věci. Za prvé Karlovy Vary by byly velmi dobrou štací pro člověka, který se chystá do důchodu. Jenže já se tak stále ještě necítím. Ještě pořád chci být aktivní a důchodové zabezpečení ve své práci nehledám. Další věcí je fakt, že divadla v Moravskoslezském kraji znám nejen z pozice režiséra, ale několik let jsem točil s Českou televizí pořad Divadlo žije právě o místních divadlech. Ale v Opavě jsem jako režisér ještě nepracoval.

 

V jednom ze svých rozhorů jste se vyjádřil, že pozice režiséra, který vstoupí do přípravy inscenace, kde je dáno obsazení, je ožehavá. Že si například nemusí porozumět s herci. Tady jste šéfem činohry. Znal jste ve chvíli, kdy jste podával přihlášku do výběrového řízení, kvality místní činohry, myslím herecký potenciál?

Ano. Právě z toho důvodu, že jsem točil Divadlo žije a viděl jsem několik inscenací Slezského divadla.

 

Zajímají mne v této chvíli vaše vize, představy a cíle, které jsou spojené s vaším nynějším angažmá v Opavě. Ve výběrovém řízení jste hovořil například o práci s mládeží. V Karlových Varech jste realizoval dva projekty, označené jako vzdělávací: Na vlnách vřídla a kumštu byl pořad, ve kterém jste na jeviště přivedl slavné historické osobnosti propojené nějak s Karlovými Vary, a Na vlnách divadla a hudby byl pořad představující historické chvíle v životě karlovarského divadla a o historii Lázeňského orchestru, soudobého KSO. Chystáte něco podobného v Opavě?

Mám zatím na mysli dvě témata, docela jednoduchá. To první téma je spojeno s historií místního divadla, více než dvousetletou, což samo o sobě znamená, že Opava má jedno z nejstarších divadel v zemi vůbec, takže vývoj divadelnictví v Opavě potažmo propojení historie místního divadla a města jako takového. A další téma, které jsme probírali s nastupující dramaturgyní Alicí Olmovou, zastupující po dobu mateřské dovolené paní dramaturgyni Alžbětu Matouškovou, to je pořad o Petru Bezručovi. Taková věc do Opavy samozřejmě patří. A je to jak pro školy, tak pro seniory a většinového diváka. Pro každého je podle mne důležité uvědomění si historie místa, ve kterém žije. A to se týká obou těchto projektů.

 

Zmínil jste profesi dramaturgyně-dramaturga. Čím je pro vás jakožto režiséra dramaturg?

Dramaturg je šedá eminence divadla. Musí jí být. Musí stát nejen za dramaturgickým plánem, ale i za jednotlivými inscenacemi, musí o tom divadle vědět úplně všechno.

 

A v praktické dramaturgii, při práci na inscenaci?

Já jsem zvyklý na takovou práci s dramaturgem, ve které je velmi přesná příprava titulu, textu, určení rolí, jednotlivých figur a smyslu základních situací. Velmi důležitá je dramaturgická práce na čtených zkouškách, kdy zazní všechny konotace díla, protože dramaturg jde do hloubky připravovaného titulu mnohem více než já jako režisér. Když to všechno udělá, tak přijde chvíle, kdy dramaturga následující tři týdny nechci vidět. A za tři týdny se dramaturg přijde podívat na to, co je zhruba naaranžováno, sedneme si a probereme otázky. Jestli jsem udělal kroky stranou, nebo jestli jdu po cestě určené a stanovené v předchozí práci s dramaturgem. Jestli se pohybuji v mantinelech té cesty, kterou jsme vytýčili.

 

Režiséři jsou různí. Pro některé jsou herci materiál, který používají při realizaci své vlastní představy, do které nikdo nemá co mluvit. Někteří přicházejí naopak bez jakékoliv představy ve víře, že herci jim ve všem pomohou tím, že budou tvořit. A pak jsou takoví režiséři, kteří sice mají vlastní představu, ale herci jsou pro ně partnery a spolutvůrci inscenace. Mezi které se řadíte vy sám?

Pevně doufám, že do třetí skupiny. Byl bych rád, kdyby mne právě takového vnímali herci. Režisér samozřejmě musí na začátku práce vědět mnohem víc o připravovaném titulu než herci. Musí mít jasnou vizí, kam text potáhne. Nemusí mít představu o tom, jak bude ta která figura reagovat v situacích, ale musí vědět, proč má jednat. Takže je tady pole, které já vymezím, určím hranice. Přes ně nesmím pustit nikoho, kdo se podílí na našem svým způsobem kolektivním díle.

 

Hovoříte o hranicích hřiště, na kterém hercům dáváte prostor na to, ať si hrají?

Přesně tak. Jde o to, abychom si hráli. Někdy samozřejmě může dojít k časové nouzi, někdy jsou herci různým způsobem více či méně tvořiví, to je obvyklé a s tím se jako režisér musím umět vypořádat. Nicméně doufám, že právě ty negativní věci tady nepotkám.

 

Vy jste tady ovšem také šéfem činohry. Jaká je v této chvíli vaše největší obava, nazíráno z této pozice?

Nejsem revolučním typem člověka. Nemám rád rychlé razantní změny. Nemám rád, když se rozbourá něco, co nějak funguje, a staví se na písku. Chci stavět na základech, které tady jsou. A teď jde o to, aby se mi podařila vystavět ta další patra. Samozřejmě nějaká proměna práce, proměna práce na přípravě titulu, na přípravě celé sezóny, ta určitě bude. Protože prostě přišel někdo jiný… Ale to nemluvím o obavě, spíše o naději, že si všichni vzájemně padneme do noty.

 

Pracujete ve svých představách a vizích s fenoménem publika? Jaký je podle vás opavský divák?

To já v téhle chvíli úplně přesně nevím. Na druhé straně si myslím, že publikum není všude stejné, ale zejména v regionálním divadle je to publikum široké, mainstreamové, jsou to ale lidé, kteří chtějí chápat, rozumět tomu, na co se dívají. Je velkou chybou, když se v divadle podobného typu, jako je Slezské divadlo, dělají skoky, nasazují se tři čtyři řachandy, tedy lehčí komedie, a pak uděláme jedno takzvané umění, které si užijeme my, ale nikdo to nepochopí, nikdo tomu neporozumí, často ani herci. To si myslím, že je špatně. Je důležité diváka stále přitahovat. Je velmi důležité postupně zvedat úroveň. Zdůrazňuji: postupně! Vtahovat diváka do tvůrčího procesu. Ale ne najednou o tři patra nahoru, jen pomalu, o jeden, o dva schody. Tohle je práce na léta. Učit diváka tomu, že je zábavné o divadle přemýšlet. A že to není nepříjemné.

 

Opět zmíním jeden váš výrok: řekl jste, že divadlo by mělo být zpříjemněním života podobně, jako je vypití sklenky moselského vína.

A proč ne? Takový rýnský ryzlink z údolí Mosely, to je skvělé víno.

 

Aspoň vím, že máte rád bílé, ale teď vážně: Jak vážně berete svoje opavské angažmá? Janka Ryšánek Schmiedtová mi na podobnou otázku spojenou s jejím angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče řekla:  – Takovou otázku si snad ani nezasloužím. My jsme si s manželem koupili v Ostravě byt, a to jasný důkaz, že to myslím vážně. Řekla: – Já tady chci prožít řadu sezón….

Tak bydlet v Opavě, to není můj cíl.

 

Vidím, že podbízet se obyvatelům Opavy nemíníte …

Mým cíle je dělat dobré divadlo. Může to znít jako fráze, ale chci, aby divadlo zaujalo diváky a aby o něm přemýšleli. Pro mne je divadlo koníčkem, naplněním mého života a světonázoru. Já si moc rád hraju. Baví mne to. Ale musí to navíc dvojnásobně bavit herce. A byl bych rád, kdyby to bavilo čtyřnásobně diváky.

 

Co dlouhodobé cíle? Je tady vysoká škola s katedrou kulturní dramaturgie a obory spojenými s divadlem. Využijete toho?

Určitě mám v tom směru jisté záměry. Sešli jsme se s pedagogy Slezské univerzity. Nejen tato škola, ale všechny školy, které chtějí zprostředkovat svým studentům kontakt s divadlem, jsou pro mne velmi přínosné. Rád s nimi budu spolupracovat. Konkrétně třeba uvažuji o tom, že bychom mohli hrát i v jednom hracím prostoru, který se buduje přímo v budově univerzity.

Co dětský divák? Práce s dětmi se většinou divadlům v dlouhodobém horizontu velice vyplácí, rostou tím nejen počty předplatitelů…

Určitě budeme mít v repertoáru inscenace určené dětem a mládeži. Zrovna v příští sezóně to bude Erbenova Kytice. Ale tady je třeba zmínit ekonomickou stránku. Divadlo pro děti není levná záležitost. Protože dětem nemůžete nasadit vysoké vstupné. Nicméně inscenace a její reprízy něco stojí.

 

To je příležitost pro sponzory …

Přesně tak. Ale práce s dětmi je nesmírně důležitá.

 

Tak pojďme k připravované sezóně 2017/2018.

Je to moje startovní sezóna. Začínáme titulem Michaela McKeevera Modrý z nebe, to je komedie o „šílené“ rodině a návratu ztraceného syna. Budu režírovat já a velmi se na to těším.  Dalším titulem bude Všechno na zahradě Edwarda Albeeho. Je tam poeticky pojatá sociální tématika, ale mne na tom zajímá rozměr černé grotesky, který v textu je. Režisérem bude Michal Przebinda. Nasazujeme i klasickou komedii Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa v režii Ireny Žantovské. Roman Groszmann udělá vlastní dramatizaci Erbenovy Kytice, kterou jsem už zmínil, a v závěru sezóny přijde propojení opavské opery, baletu i činohry v muzikálu Muž z kraje La Mancha, opět v mé režii. Takže velké plátno, krásný text s živým orchestrem a zpívajícími herci. A ještě je tady jeden titul, který už chystáme na začátek sezóny 2018/2019: Uděláme inscenaci textu, který pro nás píše Tomáš Vůjtek se zatím pracovním názvem 1918. Titul ke stoletému výročí založení Československé republiky. Bude to ale o opavských dějinách…

 

Chybí mi tam ty historické hudebně-vzdělávací tituly …

Jistě. Jenže ty musí někdo napsat. A když nikdo jiný, tak to budu muset udělat sám. Jenže v téhle chvíli jaksi není moc časového prostoru, takže berme to jako jistý výhled pro příští léta. Nějaký text by mohl být na světě někdy na jaře 2018.

 

A kolik sezón chcete v Opavě v divadle prožít?

Už jsem říkal, že je ve mně jistá míra konzervativismu. Takže vydržím na místě i řadu let, když mám téma a důvod. Nevím, jestli mi ten čas bude dopřán. Tři sezóny potřebuji na opravdové seznámení s herci, s divadlem, s městem a s opavským divákem. Kdybych ovšem v tom čase z jakéhokoliv důvodu musel odejít, budu to brát jako osobní neúspěch. Když zůstanu, tak teprve pak uvidíme…

 

Zdroj: http://www.ostravan.cz/39700/s-novym-sefem-opavske-cinohry-jirim-seydlerem-o-jeho-vizich-a-priprave-na-sezonu-20172018/

Podivat se na originální článek

2. května od 19 hodin opera ATTILA

o vládci Hunů – králi Attilovi, který v 5. století plenil část Evropy.

Za roli Attily byl David Szendiuch nominován na Cenu Thálie opera muži.

Na trase tažení se Attila dostal k dřevěnému městu Troyes. V kostele působil biskup Lupus, který se postavil proti Attilovi a zachránil své město. Na jejich setkání měla zaznít proslulá slova: „Jsem Lupus, člověk Boží.“ Attila rázně odpověděl bezvadnou latinou: „Ego sum Attila, flagellum Dei“…. „Já jsem Attila, bič Boží“.

 

Dirigent: Petr Šumník

Režie: Jana Andělová Pletichová

Premiéra: 23. října 2016
http://www.divadlo-opava.cz/repertoar/predstaveni/attila-giuseppe-verdi/
 
attila-novinka
30% sleva na vstupném

Opavská Rusalka je poctou skladateli

Na opavskou Rusalku jsem jela sice s poněkud nejistým pocitem, ale jako vždy s nadějí, že se milé překvapení dostaví. Dvořákova výjimečná opera je pro každé divadlo na světě velkým soustem, a to bez ohledu na jeho velikost, kvality i postavení mezi ostatními.

 

Prvním překvapením bylo vysoce kvalitní hudební nastudování, které svědčilo o velmi poctivé přípravě inscenace. V jejím konečném tvaru nelze posoudit, kdo byl tím základním hybatelem výjimečně stylově jednotného přístupu pěvců k interpretaci Dvořákových partů – zda za citlivou stavbou frází budovaných v mimořádně dynamicky propracovaných detailech stojí především korepetitoři nebo měl v tomto punktu hlavní slovo dirigent Marek Šedivý, či jestli pracovali v úzkém kontaktu rukou společnou a nerozdílnou. Kritik, kterému je předložen až výstupní artefakt, to nemůže posoudit. Předpokládám, že druhá z variant může být blíž realitě. Také sezpívanost a barevná vyladěnost tria lesních žínek lahodila sluchu. Totéž lze říci o sboru, který v hraničním minipočtu asi čtyřiadvaceti členů odvedl téměř neuvěřitelně obdivuhodnou práci. Dlouholetá poctivá příprava sboru jeho sbormistryní Kremenou Pešakovou přinesla (opět) své ovoce. Jinou otázkou je ten minimální počet sboristů, ale o tom by měl spíše uvažovat zřizovatel divadla, který poskytuje finanční prostředky pro chod operního souboru.

Dirigent Marek Šedivý je mimořádný operní talent. Jeho Rusalka je pozoruhodná v rozehrání bohatě traktované orchestrální složky, kterou do všech detailů staví s obrovským pochopením pro Dvořákovu hudební řeč. Šedivý poskytuje celou škálu instrumentálních barev, nechá nástroje rozeznít do co nejbohatší plastičnosti orchestrálního zvuku, s přehledem řídí celý hudební aparát v souladu s promyšlenou architekturou večera. Přitom, a to je velmi vzácné, ponechává prostor sólistům, jejichž hlasy nepřekrývá.

Přesvědčivou Rusalku vytvořila Barbora Řeřichová (dříve Perná), jejíž hlas vyspěl do tmavé sametovosti a znělosti. Pěvkyně zároveň dobře ví, o čem zpívá, své pěvecké kvality dotváří hereckými výrazovými prostředky s nebývalou empatií k Princovu závěrečnému návratu. Princ Juraje Nociara zahájil svůj výkon velmi sympaticky – jeho hlas zněl přirozeně, má lahodnou tenorovou barvu a postupně vyzrává. Pro tuto roli by však potřeboval ještě koncentrovanější pěveckou techniku, mnohem dokonalejší legáta a v závěru, který je pro každého představitele Prince tak mimořádně obtížný, mu zatím chybělo víc výdrže a technické jistoty.

Martin Gurbaľ zpíval Vodníka s nebývalou dynamickou plastičností, má pro něj veškerý potřebný tónový rozsah svého basu. Doprovázel svůj zpěv zřetelnými citovými vzruchy, jeho Vodník je ke své milované dceři Rusalce mimořádně empatický. Ježibaba Ilony Tiché (Kaplové) mne poněkud zklamala tím, že její hlas se od doby, kdy zpívala na opavském jevišti svůdnou Dalilu jako by zastavil ve vývoji, je málo prozpívaný a jeho barva jako by se stírala. Snad byla pěvkyně v nějaké mimořádné tenzi, která se projevila i na její herecké přesvědčivosti. Inscenaci osvěžil pěvecky i představitelsky roztomilý Kuchtík Simony Mrázové, provázený pěvecky znělým a herecky zvládnutým výkonem Zdeňka Kapla v roli Hajného. Cizí kněžna je pro Katarínu Jorda (Kramolišovou) jednou z jejích typických rolí, pro které má výrazný herecký temperament a znělý hlas.

Domnívám se, že handicapem inscenace je především její výtvarná (ale také choreografická) složka, přestože u jediného výtvarníka scény i kostýmů (Dana Hávová) by se dal předpokládat jednotný výtvarný rukopis pro obojí. Nebývá to však, bohužel, pravidlem. Pohádkové jezero je ohraničené podivnými kvadratickými kašírovanými objekty dovolujícími prosvícení, které je však vizuálně neobohacuje, v pozadí má jakýsi vodní přítok, který je však – viděno z přízemí – víc slyšitelný než viditelný a scéně nepřidá ani zbla poetičnosti pohádkového světa, o němž inscenace vypovídá. Podobně nepoetické je zámecké prostředí s jeho nepohlednými prosklenými sloupy a masivními lucernami. Návrhy kostýmů ubližují všem jednacím postavám – pro lesní i vodní žínky včetně Rusalky mají volánovité silně rozšiřující šaty, Prince oblékly do dlouhého fraku i na lov, Vodníka a Ježibabu znetvořily naddimenzovanou úpravou hlavy. Hajný má na sobě obvyklý myslivecký stejnokroj, jen štíhlounký Kuchtík byl půvabný v bělostném plátěném kuchtíkovském oblečku s nápaditou dlouhou sukní.

Režisér Ilja Racek si pohrál s vytvořením postav i jejich vztahů, choreograf Jiří Pokorný tanečně formoval šestičlenný balet oblečený do neuvěřitelně nefunkčních polonahých kostýmů se supími obličejovými maskami. Občasné siluety baletících postav na zadním prospektu inscenaci příliš neobohatily.

Přesto je opavská Rusalka zážitkem. Vypovídá o tom, že se operní umělci vždy znovu a znovu snaží o co nejdokonalejší výsledek svého úsilí, že se vždy znovu v malém souboru objevují mladí talentovaní umělci, že je živý soubor nezastupitelnou součástí místní kultury. Dojem z hudebního vypracování Rusalky si uložím k těm nejlepším zážitkům ze Slezského divadla v Opavě. Dirigent Marek Šedivý je pokračovatelem svých předchůdců, Oldřicha Bohuňovského, Richarda Heina, Petra Šumníka, kteří operní orchestr, sólisty, sbor inspirovali a inspirují k nadstandardním výkonům. Když někteří pražští umělci občas mají pocit, že odborná kritika práci v oblastních divadlech nadhodnocuje, svědčí to jenom o jejich malé divácké zkušenosti, kterou jim ovšem nelze zazlívat vzhledem k jejich vlastní umělecké vytíženosti. Z vlastní zkušenosti však vím, že některé výkony a někdy i celé inscenace jsou s těmi pražskými souměřitelné. A to občas překvapivým způsobem. Díky za to.

Hodnocení autorky recenze: 80%

Antonín Dvořák:
Rusalka
Dirigent: Marek Šedivý
Režie: Ilja Racek
Scéna a kostýmy: Dana Hávová
Sbormistryně: Kremena Pešakova
Choreografie: Jiří Pokorný
Orchestr, sbor a balet  Slezského divadla Opava
Premiéra 23. dubna 2017 Slezské divadlo Opava

Princ – Juraj Nociar (alt. Milan Vlček)
Rusalka – Barbora Řeřichová (alt. Tereza Kavecká / Katarína Mikšíková)
Ježibaba – Ilona Tichá (alt. Šárka Maršálová)
Cizí kněžna – Katarína Jorda (alt. Katarína Vovková)
Vodník – Martin Gurbaľ (alt. Dalibor Hrda)
1. lesní žínka – Anna Bocanová (alt. Ema Katrovas)
2. lesní žínka- Lenka Jakubcová (alt. Barbora Čechová)
3. lesní žínka – Hana Dobešová (alt. Simona Mrázová)
Kuchtík – Simona Mrázová (alt. Anna Bocanová)
Lovec – Petr Urbánek (alt. Vojtěch Šembera)

Hajný – Zdeněk Kapl (alt. Alexander Vovk)

 

Zdroj: http://operaplus.cz/opavska-rusalka-poctou-skladateli/?pa=1

Odkaz na hru Rusalka
Podivat se na originální článek

Ředitel zrežíroval Rusalku

(mk), Region, 25. 4. 2017

Opava – nedělní premiéra slavné Dvořákovy opery Rusalka opavské publikum rozhodně nezklamala. Nádherná Dvořákova hudba stejně jako výkony všech sólistů i celého operního soboru a baletu si právem zasloužily závěrečný potlesk diváků ve stoje. Premiéra byla očekávána se zvláštním napětím i proto, že se režie jedné z nejhranějších českých oper ujal současný ředitel Slezského divadla Ilja Racek.

Již výběr a následně pak i výkony sólistů svědčí i pečlivé přípravě. Excelentní výkony podaly všechny titulní postavy. Barbora Řeřichová v roli nešťastné Rusalky, Juraj Nociar coby Princ, Martin Gurbal jako impozantní Vodník i Katarína Jorda jako smyslná Cizí kněžna. Snad jen Ježibaba Ilony Tiché působila příliš křehce a mladistvě, jak svým vzhledem, tak i výkonem. Velmi příjemným dojmem působily pěvecké i herecké výkony tří lesních žínek – Anny Bocanové, Lenky Jakubcové i Hany Dobešové. Přesně podle očekávání, tedy příjemně lidsky i komicky zapůsobily postavy Hajného (Zdeněk Kapl) a Kuchtíka (Simona Mrázová). Na jevišti se neztratil ani nádherný hlas Petra Urbánka, který ztvárnil Lovce. Trvale výborné výkony podává ve všech operních i operetních dílech sbor pod vedením Kremeny Pešakové a orchestr Slezského divadla, tentokrát pod taktovkou Marka Šedivého. Nejinak tomu je i v současně uváděné Rusalce. V tomto světoznámém operním díle se propojila geniální Dvořákova hudba s básnicky dokonalým libretem Jaroslava Kvapila. A právě zde obecenstvo zaznamenalo jisté nesrovnalosti mezi očekáváním a realitou. V kontrastu s nádherným „archaickým“ Kvapilovým textem byla například strohá, chladně působící scéna Dany Hávové, stejně jako její operetně pojaté kostýmy. Podobné rozporuplné dojmy vyvolává také dosti „drsná“ choreografie Jiřího Pokorného. Snad největší zklamání premiérového publika proto vyvolala oblíbená scéna slavnostního zámeckého plesu. Naopak příjemně působilo rozvrstvení scény do několika rovin i využité světelné a další jevištní efekty.

Odkaz na hru Rusalka
Podivat se na originální článek

Barbora Řeřichová jako Rusalka z říše snů. Nová opera Slezského divadla je trefou do černého

Milan Bátor, Divadlo Recenze, 24. 4. 2017

V Opavě ožila pohádková opera Antonína Dvořáka Rusalka. Její premiéru v režii Ilji Racka mladšího uvedlo Slezské divadlo v neděli 23. dubna. V hlavních rolích se představili Barbora Řeřichová, Juraj Nociar, Ilona Tichá, Katarína Jorda, Martin Gurbaľ a další. Orchestr Slezského divadla řídil dirigent Marek Šedivý.

Bytosti z říše bájí a legend. Pro lásku k člověku se vzdaly svého způsobu existence a hořce za to zaplatily. Kdo by si nevzpomněl na starofrancouzskou Meluzínu, Loreley, Undinu či Andersenovu mořskou vílu?

Stvořitelé české Rusalky, spisovatel Jaroslav Kvapil a skladatel Antonín Dvořák, spojili své síly nad tímto příběhem vůbec poprvé. Kvapil sám o svém libretu napsal: „Napadlo mne v oblastech země Andersenovy, na ostrově Bornholmu, kde jsme tenkrát léto trávili. Pohádky Erbenovy a Boženy Němcové, jimiž jsem se tehdy obíral, mne tam k moři doprovázely. A tam mi splynuly v jedno dojmy z Andersena, lásky mých dětských let a rytmy balad Erbenových, těch nejkrásnějších balad českých… “

Z této inspirace vznikla pohádka o vodní víle Rusalce, která se rozhodla pro lásku k člověku vzdát se svého způsobu existence. Dvořákovi pohádkový námět neobyčejně vyhovoval, operu vytvořil v úžasném tempu za sedm měsíců a týden. Rusalka je dokonalé hudebně dramatické dílo, které je syntézou staršího operního stylu uzavřených čísel se stylem prokomponované novoromantické opery. Úžasná hudební charakteristika vodního a lidského světa, stejně jako hudební motivy ústředních postav, zde našly v českém kontextu nejpřesvědčivější tvar a podobu.

Opavská inscenace Rusalky staví na pěkné scénografii, jejíž autorkou je Dana Hávová. Prostředí vodního světa je charakterizováno jezírkem s klokotajícími parami, z nichž se vynořují pohádkové bytosti. Změna prostředí je vyjádřena barevnou modifikací, scéna však zůstává stejná i při Rusalčině návštěvě čarodějnice – konstrukce získá krvavě rudý odstín. Prostředí světa lidí, tedy zámecký interiér, je zdařile vystiženo závěsnými, štíhle podlouhlými lampami.

Kostýmy jsou rovněž dílem Dany Hávové a lze v nich sledovat dvě tendence: klasickou v kostýmním pojetí Rusalky, vodních žínek, prince, kuchtíka a lovce provází standardní barvy a odění, a vážnější, která našla svůj protějšek v démonicky vyzývavé Ježibabě s dredy, těsném černém korzetu a rudých šatech.

Také vodník vypadá hodně „cool“, jeho kostým se povedl. Méně zdařilé už byly šaty tanečníků, jejichž ptačí zobáky a sporé oděvy působily trochu rušivě.

Choreografie Jiřího Pokorného formou scénického tance, pohybů a gestikulace doprovázela děj opery v obvyklém opavském duchu – oceňuji sehranost tanečního souboru, na druhou stranu jejich výsledky jsou v každém díle dosti podobné a stereotypní.

Režie Ilji Racka nenechala už po prvním dějství nikoho na pochybách, že se jedná o klasickou Rusalku, bez excesů, bizarností a extrémů. V drobnějších rolích se mihnul Petr Urbánek jako lovec. Přirozenou krásou svého sopránu a zdařilým komediálním talentem zazářila Simona Mrázová, které role kuchtíka sedla na míru. Kultivovaný pěvecký a artikulační projev Mrázové ponouká otázku, proč není tak talentovaná zpěvačka v Opavě nasazena také do významnějších rolí.

Mrázové zdatně sekundoval barytonista Zdeněk Kapl jako hajný, jehož komediální talent je zdejšímu publiku znám z nejednoho představení. V Rusalce se Kaplovi dařilo také pěvecky a vytvořil s Mrázovou skvěle sehranou komediální dvojici.

Důležitou úlohu mají v Dvořákově opeře lesní žínky, které v nedělní premiéře ztvárnily Anna Bocanová, Lenka Jakubcová a Hana Dobešová. Jejich tercety i sólově výraznější výkony byly ve znamení subtilní intonační pohody a dynamicky vyrovnané hladiny. Cizí kněžna v podání Kataríny Jordy pojala svou rolí s obvyklou vášnivostí a ohnivým temperamentem, který propůjčila také svému zpěvnímu přednesu. Spíše než zbytečně exponovaná fortissima ve výškách bych v její interpretaci ocenil širší dynamickou škálu směrem dolů, důraz na barevnější využití hlasového fondu a méně ostré výšky.

Ježibaba Ilony Tiché, byť fascinovala uhrančivým vzhledem, vražednou nebezpečností a výborným pohybem a gestikulací, pěvecky nepodala jeden ze svých nejlepších výkonů. Rytmicky se místy rozcházela s orchestrem, drobné intonační nepřesnosti a dynamickou nevyváženost jednotlivých tónů suplovala expresivním projevem.

Vodníka ztvárnil ostravský sólista Martin Gurbaľ a jeho postavě nechybělo velké charisma. Basista podal výborný pěvecký výkon s perfektní, srozumitelnou artikulací a jemnějším odstíněním dynamických i témbrových výšek. Jeho hlas se nejlépe vyjímal ve středních polohách, v hlubších mu jakoby trochu scházely tmavší spodní tóny. Gurbaľ měl pod kontrolou naprosto kultivovaný přednes, který souzněl s dobrým hereckým pojetím postavy.

Princ Juraje Nociara působil na jevišti mírně nervózně, jakoby se bál rozvinout a vyjádřit pochybnosti, které ženě dát své srdce. Pěvecky jeho tenor zněl velmi příjemně zejména ve střední hlasové poloze, vyšší tóny jakoby postrádaly jistější intonaci, v závěru opery už v jeho hlasu byla znát zřetelná únava. Lze doufat, že Nociar bude svůj výkon dále cizelovat.

Ve výčtu dosud chybí bytost nejdůležitější – Rusalka Barbory Řeřichové. Sopranistka podala v nedělní premiéře excelentní výkon z říše snů. Zpěv Řeřichové provázelo bravurní pěvecké propracování všech frází, příkladná artikulace a příjemně neostré výšky se sametovým nádechem. Naprosto přesně věděla, co a jak chce říct, a činila tak s přirozeností a bezelstností. Slyšet takovou Rusalku je skutečný, nefalšovaný zážitek. Árie Měsíčku na nebi hlubokém v jejím podání patřila k nejlepším, které jsem za posledních pár let slyšel.

Orchestr opery Slezského divadla v Opavě v neděli příjemně překvapil soudržností, přesvědčivou interpretací, kterou provázely čisté instrumentální výkony, precizní souhra a bezproblémová intonace. Dirigent Marek Šedivý vedl orchestr s akcentem na zdůraznění témbrových kvalit partitury, vyhnul se zbytečným extrémům v tempech a podpořil zpěváky na pódiu jemně tvarovanou dynamikou. Stejně tak lze považovat za zdařilý výkon sboru opavského orchestru, který v nastudování Kremeny Pešakové zazpíval v hlasové pohodě, jistotě i hlubokém citovém nasazení.

Opavská Rusalka je, jak jsme již uvedli výše, pojata tradičně jako pohádka. Na jejím půdorysu se odehrává velký příběh o lásce, která nepotřebuje další exkluzívní či moderní atributy, má-li být čistým průkazným citem. Jako takovou ji opavští inscenátoři představili publiku v zdařilé podobě, která určitě v případě některých sólových výkonů dozná progresivnější výsledky.

Nastudování opavské Rusalky je homogenní, dramaticky přesvědčivé a zdobí jej vynikající hudební nastudování a výkony instrumentalistů a sboristů Slezského divadla.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/39678/barbora-rerichova-jako-rusalka-z-rise-snu-nova-opera-slezskeho-divadla-je-trefou-do-cerneho/

Odkaz na hru Rusalka
Podivat se na originální článek

Silná hudba a krásný příběh bývají sázkou na jistotu, říká Tereza Kavecká, která si zazpívá Rusalku

Milan Bátor, Divadlo, Rozhovor, 21. 4. 2017

Jednou ze tří pěvkyň, které budou alternovat v titulní roli opery Rusalka uváděné ve Slezském divadle v Opavě, je Tereza Kavecká. Premiéra nového nastudování Rusalky v režii Ilji Racka ml. se uskuteční v neděli 23. dubna. S Terezou Kaveckou jsme si povídali jak o její cestě k dráze operní pěvkyně, tak i o roli samotné.

Tvá cesta k sólovému zpěvu nebyla přímočará. Nejprve jsi totiž vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově. Kdy ses vlastně rozhodla, že zpěv bude tvým osudem?

Chvíle uvědomění, že se chci plně věnovat zpěvu, přišla až na vysoké škole. Tam se nejvíc prohlubovala láska k divadlu a ta rozhodla. Jako studenti jsme v rámci herecké praxe zpívali externě v operním sboru NDM a mohli tak být přítomni celému procesu zkoušení a příprav nových inscenací. Ten samotný proces byl pro mne tak přínosný, že jsem často dávala přednost divadlu před samotným studiem.

Jaké byly tvé pěvecké zkušenosti z dob středoškolských studií?

Hlavně sborové. Navštěvovala jsem dívčí pěvecký sbor Ventus při SPgŠ v Krnově a také středoškolský sbor Luscinia, který působí na Mendelově gymnáziu v Opavě. Od základní školy jsem pravidelně navštěvovala hodiny sólového zpěvu na ZUŠ Václava Kálika v Opavě.

Člověk by očekával, že po těchto zkušenostech povedou tvé kroky na konzervatoř…

Bývá běžné jít po střední škole na konzervatoř a poté pokračovat studiem na vysoké škole po zvládnutí všech „základů“… Já měla štěstí, že jsem byla ke studiu na Fakultě umění přijata a mohla jsem tak za pochodu dohánět při studiu potřebné znalosti především v předmětech jako harmonie, kontrapunkt apod. A přiznávám, byl to boj!

Kdo byl tvým pedagogem a jak dnes vnímáš přínos té éry?

Mou profesorkou byla Janka Drahovzalová, která působí dodnes v Divadle Jiřího Myrona v souboru opereta-muzikál. Každé studium obohacuje, pokud k němu člověk přistupuje se zájmem, respektem, úctou a pokorou.

V sezóně 2014/2015 jsi získala výroční cenu Opery Plus za nejlepší operní výkon v roli Adiny v Donizettiho Nápoji lásky. Nominace navrhli hudební publicisté, o umístění jednotlivých pěvců rozhodli čtenáři Opery Plus svým hlasováním. Vypadá to, že v Opavě se opeře fandí víc než v Praze…

Je pravdou, že v menších městech je publikum jiné než třeba v Praze. Ale myslím si, že k ceně mi paradoxně nejvíc pomohla Jenůfa. Po úspěšném uvedení Její pastorkyně ve Stavovském divadle přišlo na vedení divadla mnoho pochvalných a děkovných dopisů a reakcí od publika. Zdá se, že mezi nimi byli i čtenáři Opery Plus. Jinak si tento úspěch nedokážu vysvětlit.

Přineslo ti prvenství v anketě Opery plus šanci prosadit se v celorepublikovém spektru? Dostala jsi nějaké nabídky?

Kdo se chce prosadit v celorepublikovém spektru, určitě mu tento úspěch může pomoci. Ale já tyto ambice nemám. Mám rodinu a zvládat množství svěřených rolí je už samo o sobě tak náročné, že si mohu dovolit pouze hostování v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, které je na trase nejblíž. Zpívám tam v muzikálu Rebecca a moc mě ta práce těší a naplňuje.

Co si kromě operního a koncertního repertoáru dále ráda zazpíváš? Máš zkušenosti také z jiných hudebních žánrů?

Já mám moc ráda muzikál. Především klasický, pěvecký muzikál typu Bídníci, Evita, West Side Story, Miss Saigon, My Fair Lady…Láká mě spojení zpěvu, tance, herectví a mluveného slova.

Dvořákova Rusalka se vrací na prkna Slezského divadla v Opavě podeváté od roku 1945. Svědčí to o „dvořákovské“ tradici v Opavě?

Myslím si, že Dvořákova Rusalka patří k nejoblíbenějším českým operám, a to je hlavním důvodem při volbě repertoáru. Samozřejmě také silná hudba ve spojení s krásným příběhem… To vše bývá sázkou na jistotu, a ta se především u oblastních divadel velmi vyplácí.

V minulosti jsi v Rusalce zpívala První žínku. Existuje nějaké tajné pouto mezi tebou a touto operou, které tě katapultovalo k roli Rusalky?
Můj vztah k Rusalce je opravdu vřelý. Je to velmi krásná a náročná opera a odzpívat celý part stojí mnoho sil. Když jsem Rusalku zpívala poprvé, neuvědomovala jsem si tolik její náročnost. Dnes ji vnímám s velkým respektem a stejně tak k ní i přistupuji.

Dvořákova poslední opera Armida je také vrchovatě naplněna krásnou hudbou… čím to je, že se tak málo hraje?

Armida je bezesporu hudebně vynikající dílo, ovšem tato opera je tak pěvecky náročná, že si v oblastních divadlech musíme, jak se říká, nechat zajít chuť.

Sleduješ nejnovější nastudování Rusalky v operních metropolích? Jak hodnotíš poslední inscenaci Rusalky v Metropolitní opeře v New Yorku?
Ano, sleduji a musím říct, že sama u sebe cítím rozpor ve vnímání různých inscenací této u nás tak známe opery. Já mám Rusalku v představách jako pohádku, která je plná lásky, naděje, čistoty, lidské vášně, ale i zrady, pomluv a odmítnutí. Prostě dobro a zlo, které najdete snad v každé pohádce. Ale každé dobro a zlo má mnoho podob.

Máš svou interpretku Rusalky, která je pro tebe prostě „top“?

Mezi mé nejoblíbenější představitelky Rusalek řadím Miladu Šubrtovou a Evu Dřízgovou. Ovšem Miladu Šubrtovou bohužel pouze z poslechu LP desek, Evu Dřízgovou jsem několikrát viděla v ostravské inscenaci Rusalky.

Jak bys pozvala čtenáře Ostravanu na premiéru známého Dvořákova díla, jehož režie se ujme ředitel Slezského divadla v Opavě Ilja Racek?

Ráda bych čtenáře a všechny milovníky Rusalky pozvala především na Dvořákovu hudbu, která Rusalce vdechla život a určitě stojí za poslech a zhlédnutí. Ať už se divákům trefíme do jejich představ, nebo ne, Rusalka bude žít dál.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/39635/silna-hudba-a-krasny-pribeh-byvaji-sazkou-na-jistotu-rika-tereza-kavecka-ktera-si-zazpiva-rusalku/

Podivat se na originální článek

Divadlo musí být hravé i tvořivé

Jitka Hrušková, Deník, 18. 4. 2017

Nový šéf činohry Slezského divadla v Opavě Jiří Seydler říká: Divadlo musí být hravé i tvořivé

Opava – Opavský činoherní soubor vede Jiří Seydler od března a v divadelním světě není žádným nováčkem. Své dosavadní zkušenosti chce uplatit ku prospěchu opavského divadla i jeho diváků.

Čím vás divadlo přilákalo do Opavy?

Impulzem byly komplikované poměry v karlovarském divadle, kde jsem doteď působil. Donutily mě hledat změnu a tento kraj dobře znám ze svého působení v jeho divadlech i v ostravském televizním studiu. Bylo to pouze Slezské divadlo, které mi dosud ve sbírce chybělo.

Teď ji máte kompletní. Takže to byla zvědavost?

Ani ne, protože opavské divadlo znám z vnějšku docela dobře. Pro ostravskou televizi jsem dělal pořad Divadlo žije, a proto jsem v něm byl poměrně často. Viděl jsem práci všech jeho souborů

Do jaké míry jste znal opavskou činohru?

Většinu kmenových členů jsem při těchto mediálních návštěvách vídal hrát a s některými herci jsem se při rozhovorech setkal i osobně.

S jakou vizí jste do Opavy nastupoval?

Nejsem revolucionář a nerad věci bourám. Spíš stavím na tom, co už existuje. Repertoárem nehodlám diváky z hlediště vyhánět, spíš je tam chci přilákat. Chci do něj zařadit i tituly, vycházející z historie tohoto regionu. Rovněž chci navázat na tematizované věci pro mládež v komorním prostředí.

Zní to zajímavě, ale herců je v souboru jako šafránu. Nebude to pro vás komplikované?
To je problém. Kmenových herců je v opavském souboru skutečně málo. Hodlám to řešit hostujícími herci a se třemi už v příští sezoně počítám.

Kde si je vybíráte?

Posílají mi nabídky a já se na jejich hraní následně podívám. Nízký počet opavských umělců mě nutí upřednostňovat hosty univerzálních typů, schopných zahrát cokoliv. Některé další adepty možná najdu i na absolventských představeních hereckých škol.

Váš předchůdce Roman Groszmann laťku nasadil. Půjdete přes ni?

Musím, jinak to nejde. Každopádně ji chci hladce přeskočit, nechci ji shodit ani rozdupat doskočiště.

Dost divadelníků se načas stěhovalo z jeviště do parlamentu. Vás tato možnost nezaujala?
Ani náhodou, tato ambice mě obloukem minula. Ne snad proto, že bych si politiku přímo ošklivil, i v ní pokaždé záleží na charakteru člověka. Jen si hrozně rád hraji a tvořím, což je s politikou neslučitelné.

Máte kromě divadla nějaké koníčky?

Jsem vášnivý cyklista a jen loni jsem našlapal 8400 kilometru. Občas hraji na baskytaru, a tudíž mám úzký vztah i k hudbě. Bydlím na malé vesnici a doma jsem si vysadil svůj les. Takže se dá říci, že jsem zvládl příslovečný dům, strom i syna.

Když je řeč o synovi, vydal se ve vašich stopách?

Naštěstí je minul a našel si svou vlastní cestu. Letos by měl končit studium práv. Manželka též není z branže, i když má jako keramička k umění blízko.

Vizitka

Jiří Seydler se narodil v roce 1969 a je odkojený Vltavou. Vystudoval DAMU v oboru režie a dramaturgie a mezi jeho spolužáky byli Michal Novotný nebo Petr Rajchert. S nimi hrával v kapele Starý hadry, kterou společně přejmenovali na dnes známé Chinaski. První režisérské angažmá měl do roku 2011 v pardubickém Východočeském divadle, pak se přesunul do Karlovarského městského divadla a byl v něm až do nástupu do Slezského divadla, jehož činoherní soubor vede od letošního března, uměleckým šéfem činohry. Mimo jiné hostoval i v divadlech v Olomouci, Ostravě, Praze, Jihlavě, Chebu, Šumperku, Českém Těšíně a Trnavě. Bydlí v malé vesnici poblíž Prahy a má jednoho syna.

Podivat se na originální článek

Osud vodní víly Rusalky na opavském jevišti

Jitka Hrušková, Deník, 18. 4. 2017

Premiéra slavné Dvořákovy opery Rusalka proběhne ve Slezském divadle v neděli 23. dubna. Režie se ujal ředitel divadla Ilja Racek.

Opava – Měsíčku na nebi hlubokém, Ubohá rusalko bledá, Květiny bílé po cestě a další známé árie i sbory zazní v neděli 23. dubna na premiéře Dvořákova nesmrtelného díla. Na jevišti Slezského divadla se bude od devatenácti hodin odvíjet dojímavý příběh vodní víly, zamilované do citově přelétavého prince. Zoufalá rusalka přijme těžké podmínky ježibaby, aby mohla jít za svou láskou, a nedbá varování těch, kteří vědí, že nikdy nemůže být skutečným člověkem. Jejich chmurné předpovědi se naplní, princ ji zradí a oba na to krutě doplatí. Režisér Ilja Racek obsadil do titulní postavy Terezu Kaveckou, Barboru Řeřichovou a Katarínu Mikšíkovou, princem budou Juraj Nociar a Milan Vlček. Vodníka ztvární Martin Gurbal‘ a Dalibor Hrda, ježibabu Šárka Maršálová, Barbora Polášková a Ilona Tichá, cizí kněžnou budou Katarína Jorda a Katarína Vovková. Hajným budou Zdeněk Kapl nebo Alexander Vovk a kuchtíkem Anna Bocanová a Simona Mrázová. Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava. Orchestr povede Marek Šedivý, autorkou scény i kostýmů je Dana Hávová. Antonín Leopold Dvořák je jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů a světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem. Kromě zbožnosti měl laskavou a nekomplikovanou povahu. Hudební talent ho dostal do světového povědomí, působil v Americe a zasáhl do politiky.

V roce 1901 ho rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu v hodnosti rytíře a stal se rovněž členem Panské sněmovny Říšské rady ve Vídni. Zemřel roku 1904 ve třiašedesáti letech na mozkovou mrtvici a je pohřbený na Vyšehradě.

Rusalka je všeobecně uznávaná jako jeho nejznámější opera a pro mnohé i vrcholné jevištní dílo. Zkomponoval ji na libreto Jaroslava Kvapila, kterého inspirovaly pohádky H. Ch. Andersena i Erbenovy balady. Od premiéry roku 1901 v Národním divadle zahájila nekončící pouť po scénách operních divadel celého světa a těší se rovněž i zájmu televize a filmu.

Odkaz na hru Rusalka
Podivat se na originální článek

V pondělí 24. dubna 2017 od 18 hodin v rámci Festivalu Další břehy hostuje Komorní scéna Aréna Ostrava.

Je to jediné tuzemské divadlo, jemuž se podařilo letos již potřetí v hlasování kritiků získat titul DIVADLO ROKU.

 

Ladislav Klíma

Lidská tragikomedie

 

groteskní filozofické drama, které v roce 2015 získalo Cenu divadelní kritiky jako nejlepší inscenace roku

 

Osudy pěti spolužáků, kteří se postupně setkávají na stejném místě v den maturity, po třiceti a následně i dalších pětadvaceti letech, aby si ve všech životních etapách pokaždé dokazovali své absurdní konání a nesmyslné plahočení.

Na jeviště přichází pětice typů – napoleonský, pedant, erotoman, piják a mystik.

Klímova sžíravá ironie míří až ke krajním úvahám o smyslu lidského života a jeho sarkastický humor odhaluje i leccos z temných myšlenek.

 

Předprodej vstupenek: po – pá 8 – 18 hodin / on-line: www.divadlo-opava.cz

 

http://www.ostravan.cz/38878/prekvapeni-mozna-ale-ne-moc-velke-komorni-scena-arena-je-opet-divadlem-roku/
http://www.divadloarena.cz/repertoar/lidska-tragikomedie

p_13tragikomedie_a2_1_web

32michal_capka_tereza_cisovska_simon_krupa

75m_capka_s_krupa_a_t_cisovska

90m_capka_s__kozub_s__krupa

Strana 1 z 212

Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

Starší novinky