Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 4. 2017

Divadelníci jsou nomádi, s Chinaski jsme už zase kamarádi, říká režisér Jiří Seydler

Magdaléna Daňková, aktualne.cz, 9. 4. 2017

Divadelní režisér Jiří Seydler se proslavil jako baskytarista skupiny Chinaski, spoluautor pořadu České televize Divadlo žije! a posledních šest let také jako umělecký šéf Karlovarského městského divadla. Od příští sezóny povede činohru ve Slezském divadle v Opavě. Proč odešel z Chinaski, jak se dá skloubit ježdění mezi Prahou, Karlovými Vary a Opavou a kterou českou divadelní scénu má nejradši, prozradil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jiří Seydler (48)
• Režii vystudoval na DAMU.
• S tehdejšími spolužáky Michalem Novotným (Malátným), Petrem Rajchertem a Pavlem Grohmanem založili kapelu Chinaski. Jako baskytarista zde působil až do roku 1996.
• Měl celkem tři stálá angažmá – ve Východočeském divadle v Pardubicích (1992-2011), v Karlovarském městském divadle (2011-2017) a od příští sezóny v opavském Slezském divadle.
• Pro Českou televizi v Ostravě připravoval 6 let pořad Divadlo žije.
• Jako režisér hostoval v mnoha divadlech po celé republice
• Režíroval osm desítek her.

Spolu s Michalem Malátným, Petrem Rajchertem a Pavlem Grohmanem jste byl zakládajícím členem skupiny Chinaski. Proč jste v roce 1996 skončil?

Skončil jsem, protože jsem byl nemocný. Na koncertu v pražském Paláci Akropolis, který natočil kolega Petr Zelenka a který je ve filmu Mňága a Ždorp, jsem dvě hodiny po záchvatu mozkové mrtvice. Posléze jsem byl půl roku v nemocnici a pak doma. Zpátky do kapely jsem se vracel velmi těžko, a proto jsem odešel. Nebylo to úplně hezké období, ale se všemi z kapely jsem už zadobře, stýkáme se a doufám, že můžu říct, že už jsme zase kamarádi.

Hrajete ještě někde?

Jenom občas, hrál jsem v pardubickém divadle, kde jsem byl dvacet sezón v angažmá. S kamarády jsme tam založili kapelu, která hrála všechno možné na plesech. Jednou jsme hráli i s pardubickou filharmonií, což bylo úžasné. To ani s Chinaski jsem nehrál s filharmonií. Taky jsem udělali tři různé muzikálové inscenace, natočili jsme ho dokonce i na CD, které se prodávalo na pokladně pardubického divadla.

Vaše působení v opavském divadle je známé od začátku března, stále vedete Karlovarské městské divadlo a bydlíte nedaleko Prahy. Jak jde skloubit ježdění mezi třemi takto vzdálenými městy?

Skloubit to lze. Jezdím většinou autem, někdy vlakem. Samozřejmě ale nemůžu zůstat ve dvou angažmá zároveň, to nejde. Z Karlových Varů odcházím v této sezóně. V Opavě jsem nastoupil už teď, protože divadlo potřebovalo dramaturgický plán na příští sezónu, a tak na něm pracuji.
Jinak není výjimkou, že divadelník pracuje všude možně. Divadelníci, ostatně jako většina umělců, jsou nomádi, takže málokterý zůstává sedět na jednom místě. A to nejenom kvůli tomu, že žádné divadlo není úplně schopno zaplatit své umělce natolik, aby se z toho dalo nějak slušně žít. Ale i proto, že je třeba nasávat atmosféru a výkony i někde jinde. Divadlo se dá dělat tisíci a jedním způsobem a je důležité o těch způsobech vědět.

Jak jste se vlastně dostal z karlovarského k opavskému divadlu?

Na Moravskoslezsku jsem pracoval několikrát. Režíroval jsem u Bezručů (Divadlo Petra Bezruče v Ostravě), v olomouckém divadle, dvakrát jsem pracoval v Těšíně a naposledy taky v Šumperku. Sedm sezón jsem pracoval v České televizi v Ostravě, kde jsem točil seriál Divadlo žije. Takže opavské divadlo znám celkem dobře. Neříkám, že dokonale, ale většinu premiér – jak oper, tak činoher a i nějaký balet jsem tam viděl. Získal jsem podle mě docela ucelený průřez jejich tvorbou.

Divadlo si prošlo za poslední dva roky mnoha personálními změnami. Karel Drgáč, ředitel divadla odvolal šéfa činohry Romana Groszmanna a na místo jmenoval Zdeňka Černína. Sám Drgáč byl poté radními odvolán a následně skončil i Černín. Soubor pak rok vedla dramaturgyně Alžběta Matoušková. Jak vás přijali členové opavského činoherní souboru?

O tom je samozřejmě trošinku brzo hovořit, ale udělal jsem dvě série setkání. Na prvním jsem se všem představil a při druhém jsem si popovídal s každým z herců, abychom se seznámili. S většinou jsem se znal z dřívějška, ale vždycky je dobré popovídat si s nimi z očí do očí. Nevím, jak jsem zapůsobil já na ně, ale oni na mě zapůsobili velmi dobře.

Už víte, který kus se bude hrát jako první pod vaší taktovkou?

Plán je téměř hotový, takže to prozradit můžu. Ještě není zcela dokončeno obsazení tvůrčích týmů, ale to je běžné. V příští sezóně budu dělat jako první komedii od Michaela McKeevera Modré z nebe. Je to velmi pěkný text, hra bude zajímavě obsazená a bude to její česká premiéra.

Dočetla jsem se, že kromě nové hry máte i strategii rozvíjení spolupráce s místními obyvateli. Jak toho chcete docílit?

Je to vlastně taková moje přidaná hodnota, kterou souboru přináším. Každé město by podle mě mělo mít několik pilířů kultury. Kromě muzea, filharmonie nebo orchestru a premiérového kina by to mělo být i divadlo. A to by mělo vyrůstat nejen ze svého klasického repertoáru, ale mělo by se obracet i k divákům, kteří do divadla nedochází pravidelně a neznají ho z toho nádherného interiéru. Chtěl bych ho otevřít směrem ven a nebudu první ani poslední, kdo tenhle pokus bude dělat.

Co to přesně znamená „otevřít divadlo směrem ven“?

Nevím, jestli se mi to podaří už v příští sezóně, ale rád bych udělal několik, řekněme, promo akcí naší premiéry. To znamená, že herci v kostýmech a s komparzem by mohli vyrazit do ulic nebo do škol. Čas od času potřebujeme dětské role, komparzisty nebo lidi, kteří pomůžou i jinak, takže spolupráce se školami je i v tomto ohledu evidentní.
Jsem tomu otevřený, protože v dramaťácích i mimo ně jsou lidi, kteří mají divadlo rádi a rádi by k němu přičichli zevnitř. Spadá tam i hostování na festivalech nebo přehlídkách ve městě i mimo něj. Vím, že v Opavě vznikla i nová scéna ve Vodojemu (kulturním centrum KUPE), nějaká vzniká i na Slezské univerzitě. To jsou přesně ta místa, kde bych chtěl hrát menší kusy a navázat tak na tradici akce Za oponou. Chci jít mimo barák, protože vytížit celý ten nádherný, ale celkem rozlehlý dům kvůli malé inscenaci je trochu drahá záležitost.

A už máte nějaký nápad na malou inscenaci?

Chtěl bych, aby se posílila vlastní tvorba. Během druhé sezóny bych rád připravil text, který bude vycházet z Opavska, bude pro Opaváky a hraný opavskými herci. Jednám se třemi autory, jeden je Tomáš Vůjtek z pražské Komorní scény Aréna, druhý je výtečný dramaturg Národního divadla v Praze Milan Šotek a třetí je skvělý spisovatel Tomáš Zmeškal, taky Pražák. S každým z nich si začínám připravovat jinak tematický projekt, ale vždy se týká Opavy.

Nebojíte se kritiky ze strany Opavanů, že hru o Opavě napsali Pražáci?

Třeba Tomáš Vůjtek není Pražák a myslím si, že to nebude problém, nebo nikdy jsem na to takhle nedíval. Jedním tématem je rok 1918, kdy došlo k převratu a původně německé město se ze dne na den proměnilo v české město. Druhé téma se týká kabaretu. A třetí věc je o Dittersovi z Dittersdorfu, což je trošku pozapomenutý autor oper a symfonií, který byl současníkem a známým Mozarta, na Opavsku bydlel 17 let, což podle mě málokdo ví.

Zdroj: https://magazin.aktualne.cz/kultura/divadlo/divadelnici-jsou-nomadi-praci-ve-trech-mestech-zvladam-rika/r~c4f79924138e11e7a4bd0025900fea04/?redirected=1492494606

Podivat se na originální článek

Slezským divadlem v Opavě se nesou řeči

Jitka Hrušková, Deník, 4. 4. 2017

Slezské divadlo: komedie Řeči, autor Neil Simon, překlad Alexander Jerie, scéna Roman Groszmann, kostýmy Sylva Marková, režie Roman Groszmann. Premiéra 26. března.

Opava – Komedie známého dramatika Neila Simona pod názvem Řeči premiérové publikum slezského divadla nezklamala a stejné oblibě se určitě bude těšit při reprízách. Snaha ututlat společenský skandál vyvolává situace, které diváky baví. Čtyři manželské dvojice na vyšších postech si vzájemně lžou v úporné snaze nedostat se do „řečí“ a původní představa společenské nudy rychle bere za své. Osvědčený režisér měl výhodu, že soubor dokonale zná a jeho výběr aktérů pro snobský večírek, který se vymkl kontrole, byl dobrou volbou. Sabina Muchová skvěle vystihuje nervní advokátku Chris a nervozita s občasnou hysterií ji prostupuje celým tělem. Jakub Stránský jako její manžel Ken publikum nejvýrazněji dostává sluchovou indispozicí.

Martin Valouch si postavu Lennyho zjevně užívá a Ivana Lebedová jako jeho manželka Claire neztrácí společenský glanc. Vyloženě komickou dvojici si s chutí a velmi úspěšně „střihli“ Martin Táborský v postavě psychologa Erniho a Kamila Srubková jako jeho potrhlá manželka Karamela. V tomto směru ji dokonale sekunduje psychicky labilní Cassie v podání Terezy Bartošové. Michal Stalmach jako její manžel Glenn zdařile paroduje místního politika, usilujícího o vyšší metu a děsícího se možnosti, že bude protagonistou skandálu na předních stránkách bulváru. Právě toho se však děsí všichni účastníci snobského večírku, který jim nečekaně ohrožuje kariéru i léta budovanou prestiž. Epizodní roli strážníka, který se brzy přestává orientovat v tom, kde končí pravda a začíná výmysl, si zjevně vychutnává Daniel Volný.

Výprava divákům nabízí skutečný byt se vším všudy – se schodištěm, dveřmi, barem, sedacími soupravami i kobercem. Dámy mají slušivé toalety, ale výjimkou je róba Claire přímo žebrající po opravě. Dáma jejího postavení by si určitě nic takého dobrovolně neoblékla. Premiérové provedení mohlo být kratší a je zbytečně statické, reprízám by prospělo víc pohybu po jevišti a zrychlení děje. I přes tyto drobné výhrady je tato komedie rozhodně přínosná už proto, že zábavy je dnes málo a té dobré ještě méně.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Řeči

Běsnící Karamazovi

Petra Kupcová, Divadelní, Top story, 03. 04. 2017

Kdo by neznal Dostojevského Bratry Karamazovy, jedno z nejvýznamnějších literárních děl ruského realismu? Snad díky jeho nadčasovosti bylo mnohokrát filmově i divadelně adaptováno. Ve Slezském divadle v Opavě se ho tvůrci rozhodli odkrýt skrze známou dramatizaci Evalda Schorma. Je libo trochu šarvátek a nešťastných lidských osudů bořících prkna jeviště? Pokud ano, vítejte.

Byť jde o román starý téměř 140 let, nelze zapřít jeho odkaz i pro současnost. Což mělo vliv i na režisérku Ivetu Ditte Jurčovou. Ta zvolila ve stylu postmoderny dramatizaci Evalda Schorma, kterou ještě poupravila a zaměřila se především na psychologii jednotlivých postav. Inscenace měla premiéru teprve 21. ledna letošního roku. V hlavních rolích Kostas Zerdaloglu (Karamazov), Jakub Stránský (Míťa), Michal Stalmach (Ivan), Michal Valouch (Smerďakov) a Bohdan Slavík (Aljoša).

Co diváka uchvátí hned na první pohled, je dvoupatrová konstrukce rozdělená do čtyř pokojů, kterou vytvořil Tom Ciller. Dolní patro je víceúčelové, jelikož mezi jeho dvěma místnostmi je okno, které pak například ztvárňuje bar, kde se setkávají Grušenka a Míťa. Horní patro má posuvnou svislou stěnu, což napomáhá k vykreslení úzkostí Ivana, který se při těchto duševních stavech nachází v místnosti bez dveří. Nicméně horní prostor také výborně symbolizuje sevřenost života, neboť když v něm herci vystupují, musí si dávat pozor na pád, což je možná pro ně až skličující, ale zároveň žádoucí pro onu hru osudu jejich postav. Celkově vzato, tento způsob zpracování jeviště velmi dobře napomáhá ztvárnění mnoha situací, například i vraždy Karamazova. Navíc dobré osvětlení všech čtyř pokojů umocňuje stísněnou atmosféru, která panuje od začátku až do konce představení.

Byl jeden otec, ten měl tři syny a jednoho levobočka; Ivana – intelektuála a ateistu, Aljošu – duchovního, Dmitrije – rozervance a pak Smerďakova – mazaného sluhu, to ví všichni. Ovšem kdo by čekal, že se vše podřídí charakteru postav, bude překvapen. V režii Ivety Ditte Jurčové nemusí každá postava splňovat všechna kritéria daného typu osobnosti, což divákům naznačují i kostýmy. Například Grušenka, rozervaná koketující mladá žena, nosí podobné šaty jako Kateřina, která naopak v díle sehrává roli počestné ženy. Tudíž vzhled postav nic divákovi neprozrazuje a teprve až s hereckým výkonem je dosaženo účinku, to se zdařilo díky dobrému výběru herců, mezi nimiž exceluje Jakub Stránský jako Míťa. Za úvahu stojí pojetí naivního Aljoši alias Bohdana Slavíka a jeho milé Luisy alias Natálie Kaplové a Natálie Mertové, kdy tyto dvě postavy ztvárňují herci nižšího věku. Což na jednu stranu dobře symbolizuje jejich naivitu a čistotu, avšak na druhou stranu působí nepřirozeně, když si pak tito mladí herci vyznávají na jevišti city.

Podstatnou složku tvoří také zvuk, na kterém se z velké části podílí Roman Slovák j. h. alias stařec Zosima, duchovní učitel Aljoši. Ten stále drží v rukou mikrofon a promlouvá k postavám. Na významu této postavy v ději přidává i kabát s přilepenými texty namířenými k Bohu, které při jeho smrti vysaje vysavač, což lze považovat za dobře vystižený akt směřující k jednomu ze stěžejních témat díla – (ne)existence Boha.

Ovšem výběr hudby, kdy chvíli zaznívá sálem tradiční ruská píseň, kterou krátce vystřídá pop music, narušuje příjemně vykreslený obraz z Ruska namířený k dnešním divákům. I přesto však nelze popřít, že po zhlédnutí představení člověk odchází s mnoha otázkami, které se nedotýkají pouze časů minulých, ale i dneška, například poklesu morálky a víry ve společnosti.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bratři Karamazovi
Slezské divadlo Opava (Horní náměstí 13, Opava)
premiéra 22. 1. • nejbližší reprízy pá 7. 4., po 15. 5. 19:00 • 220 / 170 / 120 Kč

Zdroj: http://artikl.org/divadelni/besnici-karamazovi

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Bratři Karamazovi

Strana 2 z 212

Novinky

10.11.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

25. prosince (pondělí) v 19 hodin Michael McKeever MODRÝ Z NEBE komedie o návratech domů a domnělém šílenství   26. prosince (úterý) v 19 hodin Molière ZDRAVÝ NEMOCNÝ výpravná komedie s řadou humorných situací o hypochondrovi Arganovi NAPOSLED! speciální derniérová sleva   28. prosince (čtvrtek) v 19 hodin Carl Orff  CHYTRAČKA operní příběh o chytré selské dívce, která uhádne […]

více zde

9.11.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

7.11.2017

JEJÍ PASTORKYŇA NAPOSLED!

12. 11. 2017 od 19 hodin Speciální derniérová sleva!   Přijďte se rozloučit s krásnou operou, která měla úspěch na domácí scéně i na festivalech po celé republice! Diváci ocenili potleskem tuto operu na festivalu OPERA 2015 v Praze, na Mezinárodním hudebním festivalu JANÁČKOVY HUKVALDY 2015, na festivalu Tomáškova a Novákova hudební SKUTEČ, na festivalu „Město plné […]

více zde

Starší novinky