Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 9. 2017

Modrý z nebe rozesmálo

(mk), Region, 26. 9. 2017

Opava – Modrý z nebe, tak se jmenuje první premiéra čerstvě zahájené divadelní sezony Slezského divadla. Konverzační komedii amerického dramatika Michaela McKeevera uvedl soubor činohry SD uplynulou neděli v překladu Martina Fahrnera a režii Jiřího Seydlera. A povedlo se jedinečné – zdánlivě „lehká“ komedie o návratech domů premiérové publikum rozesmála, ale také dojala.

Společnou zásluhu na celkovém vynikajícím dojmu inscenace má práce režiséra i každého člena souboru. Jak potvrdil překladatel M. Fahrner, patří Modrý z nebe k ojedinělým dílům, které poskytuje příležitost zkušeným herečkám, aby převedly všechen svůj um a dovednost. Právem tak mohla zazářit Hana Vaňková v roli matky Evylen Sutton, Ivana Lebedová coby teta Ester a Kamila Srubková jako babička Nana. Zkušeným dámám zdatně sekunduje Tereza Bartošová jako vypočítavá snoubenka Gillian Moore. Sympaticky ztvárnil postavu hlavního nehrdinského hrdiny, syna Avery Suttona, který se po osmi letech vrací do rodného domu, Daniel Volný. A rozhodně nezklamal ani Kostas Zerdaloglu v roli citlivého a elegantně ztvárněného otce Stanforda Suttona. Jestliže první dějství přináší publiku více smíchu a občas mírně balancuje na hranici obhroublosti, druhé dějství vyvolá více dojetí, soucitu a náhlého porozumění. Zdánlivě ne zcela normální rodina Suttonových představí divákům seskupení mírných, vlídných a skvělých lidí, kteří by neublížili ani mouše a jejichž zdánlivé šílenství je specifickým druhem obrany proti útrapám života. Přesto je v inscenaci dostatek místa pro legraci, což společně dokazuje režijní pojetí i výkon každého ze šesti jmenovaných herců. Celkový dojem ještě umocňuje scéna, jakož i kostýmy Marty Rozkopfové.

Autor Michael McKeever, který napsal třináct komedií, devět vážných her a řadu aktovek, obdržel za svá díla několik ocenění. Hra Modrý z nebe byla poprvé uvedena v Miami v Novém divadle v srpnu 1998. Později byla inscenována v několika státech USA, v německém překladu se hrála ve Vídni, Frankfurtu, Heidelbergru a Drážďanech. Ani uvedení na opavskou scénu publikum rozhodně nezklame. Svědčil o tom mimo jiné dlouhotrvající závěrečný potlesk.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Modrý z nebe

Jako dítě jsem byl proti divadlu zaujat

říká ředitel Slezského divadla Ilja Racek
 

Tomáš Pustka, Region, 26. 9. 2017

 

Zhruba rok a čtvrt je ve funkci ředitele Slezského divadla v Opavě syn slavného herce, Ilja Racek mladší. Instituci převzal po odvolaném Karlu Drgáčovi, pod jehož vedením se vztahy v divadle rapidně zhoršily a celá organizace byla v rozkladu. Během relativně krátké doby se však Iljovi Rackovi povedlo dát vše do pořádku a Slezské divadlo opět prosperuje.

 

Jste nositelem slavného jména, je to dar nebo prokletí? Bylo vám divadlo předurčeno?

Samozřejmě jako dítě jsem následoval své rodiče do mnohých divadel, když se střídali na různých štacích. A jako dítě jsem byl proti divadlu zaujat. Mně se prostředí těch lidí, a když to přeženu – hysterických subret a jiných dramatických záležitostí, nelíbilo. Žil jsem u babičky v Ostravě, což byli velice příjemní lidé. Babička byla švadlena a dědeček šofér, takže jsme žili takovým normálním životem. A divadlo, když jsem byl vždy poslán někde za rodiči, bylo pro mne takovým šokem a nechtěl jsem je dělat. Ale prostě, jak se tak ta doba vyvrbila a vybíral jsem si v počátku sedmdesátých let mezi novinařinou a divadlem, tak to divadlo na mě nakonec tak nějak zbylo.

 

Zajdete si ještě vůbec někdy do divadla?

Samozřejmě, teď jsem byl například čtyři dny v Plzni na festivalu, který tradičně navštěvuji už posledních dvacet let. Ale musím říct, že mě to příliš neuspokojilo. Ten stav českého divadla, které se tam produkuje, je třeba v Opavě naprosto nepoužitelný.

 

A v čem přesně?

Tematika i formální zpracování. Kdybych v Opavě něco z těch představení prezentoval, tak bychom tady asi velice brzy skončili.

 

V Opavě je asi poměrně konzervativní divák, který na alternativu moc nejde, nemýlím se?

Pokud jde o alternativy, tak myslím, že to tady velice dobře dělá kolega Petr Rotrekl (kulturní dramaturg města Opavy – pozn. redakce), který je v rámci svých dvou festivalů prezentuje. Ale myslím si, že tady jde stále o menšinový žánr, na který chodí velice specifické publikum, stejně jako na alternativní výtvarnické akce a podobně. My máme ovšem v divadle tři sta padesát míst a potřebujeme, aby každý den ti diváci došli a zaplnili je. Kdybychom postupovali směrem k alternativě, tak bychom asi opravdu brzy skončili. Ale neříkám to nijak pejorativně. Prostě je to tak. Každý region má svého génia loci a ten opavský je hodně vyhraněný. Nemůžeme to zlomit během dne, chce to svůj čas.

 

Je tu Slezská univerzita, a tudíž hodně mladých lidí. Nebyla by alternativní scéna tou cestou, která přivede mladého diváka?

Já o tom nejsem přesvědčen. Říká se, že alternativa je cesta k tomu, co mladí chtějí. Kdybyste se ale zeptal třeba právě pana Rotrekla a ostatních dramaturgů, tak řeknou, že ani tento způsob divadla toho mladého diváka neláká. Mám s tím několikanásobnou zkušenost z Ostravy, Plzně i Opavy. I když se jich nechci dotknout, tak studenti se o divadlo příliš nezajímají. Zajímá je spousta jiných věcí, a jedině kdybychom snad nabízeli nikoli divadelní, ale jiné alternativní zážitky, tak by možná přišli.

 

Poslední větší personální změny tady byly za odvoleného ředitele Drgáče. Divadlo jste přebíral v hodně rozklíženém stavu, povedlo se již situaci stabilizovat?

Podstatné je, že se divadlo vrátilo ke svému, ke své minulosti. A každý dělá ze všech sil to, co má. Nijak jsem nepřejímal názory těch různých rozhádaných skupin, udělal jsem za tím tlustou čáru a začali jsme znovu. Máme před sebou nové tituly, které chceme udělat, a všichni jsme tady profesionálové. A když si někdo odvede svou práci, není vlastně o čem diskutovat a bavit se na téma, jestli někdo někoho má nebo nemá rád, nebo jestli si spolu kdysi vyřídili nějaké účty. Domnívám se, že i ta aktuální personální změna ve vedení souborů byla podstatná, protože to jsou lidé, kteří s tím, co se tady odehrávalo předtím, nemají nic společného, a tudíž otevírají novou kapitolu s čistým štítem a tvoří si ty vztahy na pracovišti nové.

 

Přece jen tady ale zůstává jakýsi „pohrobek“ pana Drgáče v podobě žaloby bývalého režiséra Černína za neoprávněnou výpověď. Soud mu v nedávných dnech vyhověl.

Pana Černína jsme zdědili z předešlé doby. Když to vezmu od konce, důležité je, že měl termínovanou smlouvu. Takže, i když vyhrál v tomto kole ten soud, tak stejně skončil, i když bychom mu měli uhradit asi roční plat. Ale stejně se budeme odvolávat, protože podle našich právníků ten rozsudek vůbec nerespektuje zákoník práce, který ukládá zaměstnanci určité povinnosti, a který podle našeho mínění kolega Černín porušil.

 

Pokud vím, tak pan Černín měl mít plat kolem třiceti tisíc korun, takže ta vysouzená suma není nikterak malá. Možná až přes čtvrt milionu korun.

Ano. Dá se říci, že je to cena jedné scénické výpravy.

 

Podle rozhodnutí vlády musí být v krátké době podruhé za sebou navýšeny platy divadelním zaměstnancům. Pro menší divadla to může být údajně až likvidační, jak se s tím poperete v Opavě? Město přispívá na provoz kolem sedmdesáti milionů ročně, to ale už asi nebude stačit, protože mzdové náklady stoupnou o třináct milionů.

Ano, rozpočet míváme sedmdesát až dvaasedmdesát milionů korun. Když nyní děláme plán na příští rok, respektive rozpočet, tak budeme požadovat osmdesát tři milionů korun, které vyplývají z těch vládních usnesení. A pak asi nastane ta diskuze, jestli to je možné, nebo to není možné, a jestli to zafinancuje město. Já jsem se pokusil a pokouším vše vyřešit celorepublikově, protože nejde jen o náš problém, ale i divadel v Budějovicích, Liberci i dalších velkých, které mají operu. Já bych rád, kdybychom vyvinuli určitý tlak na vládu, která si to s prominutím vymyslela, a bylo by tedy dobré, aby ty finanční prostředky na příští rok také našla.

 

Osobně preferujte spíše činohru nebo operu?

Já jsem vystudovaný činoherní režisér, takže bych k tomu oboru měl mít blíž, ale jak jsem později dělal ředitele vícesouborových divadel, tak mi přece jen i opera přirostla k srdci. Tím, že se jedná o žánr, který shrnuje divadlo jako celek – hudbu, herectví a všechno, co s tím souvisí. Tím ale činohru nijak neodsuzuju nebo nepodceňuju, myslím si, že i zde se dá ten zážitek udělat. Ale pro mě jako občasného režiséra je opera větší výzva.

 

Může být umělec dobrým manažerem?

To je otázka, která se vrací desetiletí. Pamatuji v devadesátých letech, kdy se střídali ředitelé v různých divadlech, že částečně byli umělci, ale částečně manažeři. A musím říct, že znám špatné ředitele umělce a dobré ředitele manažery a naopak. Zaleží vždy na osobnosti a na diskuzi. Ať už má kvalifikaci takovou či onakou, zda je předurčen, aby dělal ředitele divadla.

 

Vy sám se považujete za vyváženou kombinaci umělce a manažera?

Ano, já se domnívám, že jsem taková kombinace. Pro mě bylo nejzajímavějším obdobím, když jsem počátkem devadesátých let dělal ředitele divadla v Ostravě. Kdy jsme s tehdejším novým vedením města, které nastoupilo po revoluci, navazovali kontakty a probírali, jak by divadlo mělo fungovat, jaký oni na to mají názor a co bychom pro sebe mohli navzájem udělat. Bylo to zlomové období, kdy se vytvářely vztahy mezi kulturou a politikou.

 

A jak jste spokojen s programem nové sezony Slezského divadla?

Samozřejmě nemůžeme asi udělat nějaké revoluční změny, a tudíž je to výsledek nějakého kompromisu. Myslím si, že v činohře se pan Seydler snaží diváka dostat do divadla na tituly populární, což má hlavu a patu. V opeře je to ještě na širší diskuzi, protože stojíme vedle ostravského divadla, které má velmi náročnou operní dramaturgii. Myslím si, že bychom operu mohli dělat konzervativněji i pro publikum, která má rádo tituly, jimž se přezdívá Zlatá patnáctka. Tady bychom mohli být vůči divákovi ještě vstřícnější.

 

Nacházíte vůbec při tom všem čas pro sebe?

Máme už mnoho let v Kozmicích zahrádku, takže v létě jsme byli tam a dojížděl jsem. Teď ale využívám služebního bytu na Horním náměstí. Takže mám výhled na divadlo a Hlásku a tím pádem vím, co se děje. Když člověk někde pracuje, měl by být s tím prostředím sžitý, ne tam být vysazen jako parašutista a zase zmizet.

Text a foto: Tomáš Pustka

 

Ilja Racek

Narodil se 10. dubna roku 1950 v Ostravě. Absolvoval obor televizní publicistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, obor režie na DAMU a obor divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po roce 1991 řídil Státní divadlo Ostrava, respektive Národní divadlo moravskoslezské, či Janáčkovu filharmonii Ostrava. Od září 1998 do ledna 2001 byl náměstkem ministra kultury Pavla Dostála a poté rok vedl odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Od roku 2002 byl až do roku 2012 ředitelem Televizního studia Ostrava a v letech 2013 až 2014 řídil Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Ředitelem Slezského divadla byl jmenován od června minulého roku. Je ženatý a má tři děti.

Podivat se na originální článek

Divadlo zahájilo sezonu

(tep), Region, 26. 9. 2017

Opava – Deset zbrusu nových inscenací, rekonstrukce Divadelního klubu či navyšování platů zaměstnanců. Takové jsou plány pro novou, v pořadí již 212. divadelní sezonu, a to ještě zdaleka není všechno. Slezské divadlo připravuje i unikátní českou premiéru a také se chce více zaměřit na mladší diváky.

Během loňské sezony došlo v divadle k několika zásadním změnám. Ředitel divadla Ilja Racek obsadil do role nového šéfa opery rodáka z Prahy, režiséra Lubora Cukra, novým šéfem činohry se stal režisér Jiří Seydler, který dříve působil jako umělecký ředitel Karlovarského městského divadla, a bez zajímavosti není ani to, že v letech 1990 až 1996 vystupoval se skupinou Chinaski jako baskytarista. Oba plánují v průběhu roku zavést několik novinek, například co se týče obměny vizuální scény opery nebo rozšíření činoherních inscenací za zdmi Slezského divadla. Žádné dramatické změny se však dít nebudou. „Já nejsem člověk revoluční, ale člověk evoluční. Budeme se snažit zvyšovat uměleckou úroveň, ale rozhodně nebudu bořit dramaturgické koncepce a podobně,“ řekl Jiří Seydler.

 

Diváky čeká deset nových inscenací

V repertoáru se představí deset nových titulů, z toho čtyři činohry, tři opery, jedna opereta, jeden balet a jeden muzikál. Minulou neděli se odehrála první premiéra letošní sezony, komedie Modrý z nebe, říjen bude pokračovat operou Falstaff podle předlohy Giuseppa Verdiho, v listopadu se představí lehce absurdní groteska Všechno na zahradě a konec roku zpestří opereta Arizona Lady, která bude mít ve Slezském divadle dokonce českou premiéru. V lednu začneme zvesela komedií Jak je důležité míti Filipa, operu podle antické pověsti Ifigénie na Tauridě uvidí diváci v únoru, Erbenova Kytice se představí na divadelních prknech v březnu, na operu Příhody Lišky Bystroušky se může publikum těšit v dubnu, měsíc květen bude ve znamení baletního večera a sezonu uzavře červnová premiéra muzikálu Muž z kraje La Mancha.

 

Platy se navýší až o dvacet procent

Klíčovou složkou je i ekonomická stránka. „Vláda v červenci letošního roku navýšila zaměstnancům divadla platy o 9,4 procent, další navýšení by mělo proběhnout v listopadu o dalších deset procent,“ uvedl ekonomický náměstek divadla Martin Dobeš. Otázkou samozřejmě je, zda na to bude mít divadlo patřičný rozpočet. „Dvacetiprocentní nárůst znamená pro divadlo schodek třináct milionů korun, což není žádná sranda. A jestli bude pokryt? Musí být,“ řekl Martin Dobeš s tím, že divadlo se bude mimo jiné snažit získat dotace z ministerstva kultury. Krom toho je v plánu také rekonstrukce Divadelního klubu na Rybím trhu. Neméně důležitý cíl je přilákat do divadla mladší generaci a zvýšit návštěvnost přes osmdesát procent.

Podivat se na originální článek

Hra Modrý z nebe ve Slezském divadle říká jasně: Je-li přítomna láska, ani umírání není smutné

25.9.2017, Ladislav Vrchovský, Divadlo, Rozhovor

Inscenace hry amerického autora Michaela McKeevera Modrý z nebe v režii nového šéfa činohry Slezského divadla Opava Jiřího Seydlera zahájila v neděli opavskou divadelní sezónu 2017/2018. Hraje se v překladu Martina Fahrnera, který změnil původní název hry Třicet sedm pohlednic. Překladatel se změnou názvu snaží vyjít vstříc publiku v České republice, původní název je ale v užším vztahu k ději hry.

2Scénu a kostýmy navrhla Marta Roszkopfová. Postavila na jevišti interiér honosného, ale mírně se naklánějícího domu. Náklon, vycházející z textu, je však také součástí důmyslné režijně-scénografické koncepce, jejíž pointa vyjde najevo v překvapivém a metaforickém závěru inscenace.

Dramaturgyně Alice Olmová-Jarnotová klade důraz na dodržování žánru hořkosladké komedie a přesný výklad postav. Z jejich specifických povahových a charakterových vlastností pak vychází režisér Jiří Seydler při výstavbě jednotlivých dramatických situací. Velmi umně balancuje na hraně mezi komikou a tragikou, přičemž v rámci dramaturgicko-režijního záměru dbá na budování úsměvné a zároveň dojemné atmosféry. Hlavním cílem dramaturgie i režie je zdůraznění schopnosti milovat s jedinou výjimkou u všech postav dramatu.

První část do přestávky je vedena téměř v čistém žánru poněkud absurdní komedie. I když text hry dovoluje už v zahajovací části, věnované seznámení diváků s jednotlivými postavami, jistou dvojznačnost a balancování mezi komikou a tragikou, režisér spolu s dramaturgyní se rozhodli pro odlišení první a druhé části inscenace, a teprve ve druhé části po přestávce zazní častěji tragické, spíše však dojemné tóny. Citlivější povahy pak po rozesmátém začátku v závěru vytahují kapesníčky a utírají slzy.

Děj není nijak složitý či spletitý. Do rodného domu se po letech cest po Evropě vrací přibližně třicetiletý syn a přivádí s sebou svoji snoubenku. Oba mladí lidé se postupně setkávají s obyvateli domu, otcem a matkou mladíka, jeho tetou – sestrou matky,  babičkou – matkou obou sester a s vlastním otcem. Zvláštní vyšinutí všech obyvatel domu, balancující od ztráty smyslu pro realitu až téměř k laskavému šílenství, je živnou půdou pro střety s mladou dvojicí, vnímající svět realisticky.

Mladého muže Averyho Suttona hraje Daniel Volný. Jeho Avery je bystrý mladý muž, očividně zamilovaný do své snoubenky Gilian Moorové. Gilian v podání Terezy Bartošové je ovšem poněkud věcnější než její snoubenec, a to je zdrojem vývoje jejich vzájemného vztahu. Avery se chová klidně, Gilian je mnohem emotivnější a výbušnější a mnohá překvapení, která oběma mladým lidem připraví ostatní obyvatelé domu, snáší s nižší mírou tolerance než milující syn a synovec Avery v jedné osobě.

Daniel Volný je ve svém projevu téměř civilní, srozumitelně odehrává vše, co se uvnitř duše Averyho děje. Tereza Bartošová staví svoji postavu na předem určeném, poněkud výbušném a zároveň pragmatickém charakteru Gilian, a je v tom zcela věrohodná.

Averyho matku Evelyn Suttonovou hraje Hana Vaňková. Herečka vytvořila v rámci své postavy portrét roztomile roztržité starší ženy navyklé na jistý komfort a vyžadující přesné plnění úkolů personálu. Toho se však jaksi nedostává, což je pro herečku zdrojem pro vytváření mnoha komických situací. Totéž platí i pro budování mikrosvěta respektive vnitřního života Evelyn, která žije ve velké míře uvnitř svých představ. Jistá míra teatrálnosti, kterou Hana Vaňková předvádí, je s charakterem postavy zcela v souladu.

Averyho tetu Ester hraje Ivana Lebedová. Její kreace, opřená o jistou míry lascivity nepřesahující rámec vkusu, je zdrojem mnoha komických situací. Komediální potenciál své postavy si herečka doslova vychutnává a řada situací, které vycházejí z jejího charakteru, probouzí bouřlivý smích v publiku.

Velmi těžký úkol má před sebou Kostas Zerdaloglu v postavě Stanforda Suttona, Averyho otce, muže umírajícího na rakovinu. Rozesmát publikum v situaci, kdy Stanford umírá, však Zerdaloglu dokáže dokonalou prací s tělem, pohybem i gestem, a zejména v jednání slovem. V intonacích svých replik nesklouzne k melancholii a sentimentu, byť k těmto polohám má mnoho důvodů. Jeho Stanford je vnitřně velmi silný muž, dokazující, že i umírání se může stát prostředkem projevu lásky k bližnímu.

Zdánlivě epizodní, ale v rámci celku velmi důležitou postavu devadesátileté babičky Nany ztělesňuje Kamila Srubková. Zpočátku se sice spoléhá na vnější prostředky, postupně však odhaluje bohatý vnitřní život smyslné stařeny, přičemž Nana, i když má ve svém slovníku drsné vulgarismy, se nikdy nedostane za hranici vkusu.

Inscenace hry Modrý z nebe v podání opavské činohry je velmi dobrým startem do sezóny a zároveň představuje nastavení značně vysoké laťky kvality pro inscenace další.

 

Zdroj: http://www.ostravan.cz/43177/hra-modry-z-nebe-ve-slezskem-divadle-rika-jasne-je-li-pritomna-laska-ani-umirani-neni-smutne/

Podivat se na originální článek

Odkaz na hru Modrý z nebe

Herec Kostas Zerdaloglu: Přítomnost lidí různého věku v hledišti přináší zajímavé pnutí

22.9.2017, Ladislav Vrchovský, Divadlo, Rozhovor

 

Herec Kostas Zerdaloglu patří mezi stálé členy činohry Slezského divadla v Opavě, na které se diváci vždy velice těší. V první inscenaci sezóny 2017/2018, ve hře Modrý z nebe amerického autora Michaela McKeevera, jejíž profesionální českou premiéru režíruje Jiří Seydler, hraje muže umírajícího na rakovinu. Povídali jsme si s ním o souboru opavské činohry, o způsobu práce režiséra Seydlera i o postavě, kterou Kostas Zerdaloglu ztělesňuje.

 

Sedíme v kavárně, kde jsme si povídali už jednou a ze které od té doby zmizely popelníky. Takže už si tady nezakouříš. Co říkáš na ustanovení tzv. protikuřáckého zákona?

Mrznu s cigaretou venku, předpokládám, že nejsem sám, že je nás víc, že dohromady jsme velká síla a že tento podle mne pomíjivý zákon zvrátíme (smích)… Jsem tolerantní, a předpokládám, že nekuřáci by mohli být také.

 

Teď by tě měli slyšet všichni, co tento rozhovor čtou. Psaná verze bohužel neumí přenést ani ironii, ani sarkasmus, ani úsměvný nadhled, a toho všeho je v tvé odpovědi míra vrchovatá. Promluvil jsi jako komediální herec … A hraješ teď v komedii, budeme si o ní povídat, ale později. Teď se tě chci zeptat jako letitého člena opavské činohry, jestli cítíš nějaké změny po nástupu nového ředitele Ilji Racka a po nástupu nového šéfa činohry Jiřího Seydlera, který navíc inscenaci hry Modrý z nebe, o které si budeme povídat, režíruje?

Jirku Seydlera jsem doposud pracovně neznal. S ředitelem Iljou Rackem se známe už delší dobu. Co se týká uměleckého šéfa, a v tomto případě i režiséra v jednom, tak se mi zamlouvá. Je poklidný, dělá divadlo způsobem, který se mi líbí. Protože sleduje především obsah.

 

Jsi znám tím, že máš zkušenost s velkými režiséry, v posledním rozhovoru jsme si povídali o tvé velké úctě k dnes již nežijícímu dlouholetému režiséru Divadla Petra Bezruče panu Josefu Janíkovi i k dalším osobnostem, jako byli ve tvém případě Josef Karlík, Stanislav Zindulka, Ladislav Lakomý či Jarmila Lázničková. Také vím, že občas režíruješ a mnohdy jsi s prací režisérů na inscenacích, ve kterých jsi hrál, nebýval příliš spokojen. Vždy jsi ale respektoval hierarchii a jako herec jsi plnil zadané úkoly. Jaké je to teď s režisérem Jiřím Seydlerem?

Sleduji výklad pana režiséra. Pokud bych měl být kritický, tak k tomu nemám důvod. Protože tento druh komedie, která je zároveň komedií i tragédií, vyžaduje zpřesnění žánru v odpovídajících inscenačních postupech. Což Jiří Seydler sleduje.

 

Komedie jsou divácky vděčné více než vážné tituly potažmo tragédie. Divadla, která sledují strategii zvýšení návštěvnosti, nasadí i několik komedií během jedné sezóny. To souvisí i s vkusem místního publika. Ty jsi hrál v ostravských divadlech. Je rozdíl mezi opavským a ostravským publikem?

To je otázka skladby publika, přesněji řečeno toho, kdo zrovna v hledišti sedí. Vyskytnou se reprízy, na kterých je divák náročnější, někdy jindy je zase jednodušší a méně náročný. Já se odrážím od jednotlivých reakcí na některé sekvence. Někdy si říkáme: tady by se určitý divák mohl zasmát, tady by zase mohl zaplakat. Konkrétně třeba u téhle hry, která bude mít premiéru v neděli a ve které otec umírá na rakovinu, se lidé mohou i smát. Dokonce to může v hledišti vyvolat i pomyslný souboj a někteří si řeknou, čemu se proboha tenhle člověk směje? Co mu připadá směšné? Vždyť ten člověk umírá! Jenže ten způsob, jak umírá a co říká, může být úsměvný. A to je dobře.

 

Poněkud jsi poodešel od otázky na publikum k inscenaci a k tvé postavě. Přesto se znova zeptám: je opavské publikum konzervativnější než ostravské, platí to, že nemá příliš v oblibě experimenty a upřednostňuje klasickou činohru před nějakými moderními inscenačními postupy?

Budu se jen opakovat – záleží na tom, kdo sedí v hledišti. Někdy sedí v hledišti relativně mladí lidé vedle starší generace. A reakce na představení je víceznačná. To je normální. Nemohu ale oznámkovat publikum v Opavě zjednodušeně, tedy že má něco rádo a něco zase rádo nemá. To bych opavskému publiku ubližoval. Podívej se, mladí lidé jsou dnes vzdělaní, sečtělí, ale životní zkušenost starší generace znamená jiný způsob pohledu na dění na jevišti. A to pnutí, které přítomnost různých generací a různých lidí s různou životní zkušeností v hledišti zákonitě přináší, to je velmi zajímavé.

 

Mluvil jsi už o své postavě v nadcházejícím titulu Modré z nebe. Co můžeš prozradit před premiérou? O čem je ta postava a o čem je ta hra?

Žánrově a z mého pohledu je to komedie s určitým množstvím absurdních prvků. Je to hořkosladká komedie.

 

Ty hraješ otce toho mladého muže a umíráš v té postavě na rakovinu …

Ano.

 

Kde bereš pro tuto postavu inspiraci? Umíráš na rakovinu a máš zároveň rozesmát publikum. To je dost složité, nebo ne?

Vycházím ze své životní zkušenosti. Takhle se choval i můj otec: Umíral a dával sílu nám. Když to doženu do úplné absurdity a do komedie, tohle jsou lidé, kteří jsou schopni poslední útěchu v uvozovkách dávat i faráři, který jim přináší poslední pomazání.

 

Ještě k tvým kolegům na jevišti. Ve hře hraje jen šest postav – čtyři ženy a dva muži. Někdy divadla sáhnou k málo početnému kusu, aby obsadila to nejlepší, co mají v souboru …

Takhle to v tomto případě není. Nemohu eliminovat některé kolegy, kteří v tom nehrají. Třeba Michal Stalmach nebo Jakub Stránský i Sabinka Muchová by klidně mohli v tomhle kusu hrát. Mají na to.

 

Poslední otázka: V Opavě se opět obnovuje Cena Opavské Thálie, v minulosti udělovaná za nejlepší výkon v sezóně. Jak se na tohle ocenění díváš? Má pro tebe nějaký význam?

Chuť tohoto ocenění jsem již okusil.

 

Já to vím, a právě proto se ptám …

Poprvé už si ani nepamatuji, za co to bylo, a podruhé to bylo za krále Leara ve stejnojmenné hře. A podruhé to bylo z rukou poroty, ve které byli lidé, kterých jsem si vážil.

 

Takže míra respektu k udělenému ocenění u tebe roste s mírou respektu k těm, kteří ti ocenění udělují?

Přesně tak.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/43141/herec-kostas-zerdaloglu-pritomnost-lidi-ruzneho-veku-v-hledisti-prinasi-zajimave-pnuti/

Podivat se na originální článek

Bezruč a Elvis prošli Opavou

(tep), Region, 19. 9. 2017

Opava – Historické osobnosti, šedesátihlavá paví družina, postavy z her Slezského divadla, Charlie Chaplin, Elvis Presley, Petr Bezruč a další příznivci festivalu Bezručova Opava. Ti všichni se uplynulé pondělí účastnili slavnostního průvodu, který se konal u příležitosti 60. ročníku Bezručovy Opavy a zároveň zahájení 212. divadelní sezony.

Procesí vyšlo tradičně z Ptačího vrchu, kam přilétlo hejno šedesáti pávů a pávic z opavské ZUŠky, kteří svým tancem zahájili průvod městem. Doprovázely je různé historické osobnosti, například Lady Macbeth, Karel IV., Popelka, Mrazík a další divadelní postavy posledních sezon Slezského divadla. Na program navázalo divadelní představení, slavná Orffova kantáta Carmina Burana, která se měla hrát pod širým nebem, ale z důvodu nepřízně počasí byla přesunuta do Slezského divadla.

Podivat se na originální článek

VŠECHNO NEJLEPŠÍ – bláznivou komedii zkušeného britského dramatika Robina Hawdona můžete vidět v pátek 6. října 2017 od 19 hodin.

Záměny osob, jejich jmen, identit i profesí a z toho vznikající nová a nová nedorozumění, to je léty ověřený komediální koktejl.

http://www.divadlo-opava.cz/repertoar/predstaveni/vsechno-nejlepsi-robin-hawdon

Pozvánka pro děti!

1. 10. 2017 (neděle) od 14.00 a od 16.30 hodin můžete zažít v divadle na vlastní kůži příběh námořníka z Yorku plný exotiky a dobrodružství
Daniel Defoe, Ondřej Elbel

ROBINSON CRUSOE

Osamělý muž, osudem vyvržený mimo lidskou společnost neztrácí naději a činorodým úsilím se snaží překonat samotu a zachovat si jasnou mysl. Jak přežít? Jak se uživit? Jak bojovat proti nebezpečí, nudě a zoufalství? Jak se ubránit lidojedům? Jak naučit Pátka slovo přítel? A především – jak se dostat z toho prokletého ostrova zpět domů?

pohádkové předplatné SVIŠTI / hostuje Divadlo Polárka Brno

OHLASY DIVÁKŮ – Cikánský baron

Dobrý večer,
před chvílí jsem se vrátila z divadla, obohacena o nový, silný kulturní zážitek. Ten mi přinesly Straussovy melodie operety Cikánský baron. Ty nejkrásnější – v rytmu valčíku – jsou velmi emotivní a strhující. Některé mám na starých vinylových gramodeskách, které v současnosti procházejí renesancí.
Obdivuji jak zpěv sólistů, tak pěveckého sboru a mistrovství členů baletu. Opravdu bylo na co se dívat a co poslouchat.
Vyřiďte, prosím, můj dík jak vedení divadla, tak všem, kteří se nácviku a provedení této úžasné operety podíleli.
Ať žije Slezské divadlo Opava – malé počtem míst v hledišti, velké svým uměním na jevišti!

S pozdravem vděčná divačka
Jitka Ekartová.

Strana 1 z 212

Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky