Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Archiv pro 12. 2017

Barbora Čechová v Opavě účinkuje v Arizona Lady a říká: Dříve jsem nechtěla zpívat v operetách. Teď nelituji

27. 12. 2017 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor

Barbora Čechová dokončuje studium operního zpěvu na brněnské JAMU. Je laureátkou mezinárodní pěvecké soutěže Pražský pěvec i Pěvecké soutěže Olomouc. Koncertně vystoupila v Národním divadle moravskoslezském, v Redutě Brno, na koncertech duchovní hudby v Ostravě, v Brně a ve Vídni. Ve Slezském divadle Opava debutovala v postavě Micaely v opeře Carmen, vytvořila i postavu žínky v Rusalce, zazpívala si Arsenu v Cikánském baronovi a Lízu v Hraběnce Marici. V Opavě nyní ztvárnila postavu Nelly Nettletonové v první tuzemské inscenaci operety Emmericha Kálmána Arizona Lady.

 

Připomíná vám tato opereta něco, co jste už někdy viděla nebo slyšela?

Určitě mi ta hudba přijde filmová. Kostýmy a scéna na mne působí, jako by byly ze seriálu Doktorka Quinnová. Dokonce tomu tady v divadle tak z legrace říkáme, protože je to takový operetní western. Ostatně děj se odehrává v Americe, zrovna v Coloradu. Hudebně mi to ale opravdu připomíná kovbojky a westerny, i když to není žánr, který bych nějak sledovala. Ale hned od počáteční sborové písně je to prostě western.

 

Já jsem si zase od začátku řekl, že to je něco jako Limonádový Joe, když jsem viděl tu humornou nadsázku. Je to celé pro vás hlavně legrace?

Ano. Já jsem dělala už Hraběnku Maricu, tedy postavu Lízy, a ta je také velmi komediální. Když jsem si pročítala tento text, říkala jsem si: Tady se něco stalo, celé je to na Kálmána příliš seriózní a vážné. Ale tu komiku do toho přinesla postava koně, kterou připsal pan režisér. Samozřejmě je tam i vážnější téma hledání lásky, ale bavíme se i u toho. A postava koně, která je činoherní, je pro nás pro všechny velkou inspirací.

 

Koně hraje Michal Stalmach. Vy sama s ním na jevišti do přímého kontaktu příliš nepřicházíte. Není vám to líto?

Líto mi to není, já se na něho z portálu s potěšením dívám.

 

Když jste se dozvěděla, že budete hrát a zpívat postavu podomní obchodnice Nelly Nettletonové, co vám přišlo na mysl?

První myšlenka byla spojena s potěšením, že se ráda vrátím k operetě od Kálmána, protože jeho operety diváci milují. A jeho hudba je krásná. V tomto případě také. Melodie jsou tu přímo nádherné. A hned jsem se na tu práci začala hodně těšit. Při práci na operetách se totiž hodně nasmějete. A skvěle tato práce stmeluje kolektiv.

 

Ještě k té humorné stránce Lady Arizona – objevovali jste komiku v situacích sami, nebo vám ty komické scény vystavěl pan režisér?

Právě práce s režisérem mne od začátku hodně bavila. Měl od začátku jasno, kam kterou postavu chce směřovat, a samozřejmě dovolil, abychom si sami něco přidávali. Tady jsme ale byli v dobrém slova smyslu hodně vedeni.

 

Čeho si vy sama na postavě Nelly nejvíce užíváte?

Baví mne samotné entrée, ve kterém přijíždím na scénu na kole s pojízdným obchodem za zády. To kolo je skoro neovladatelné. Nelly s ním má objet půlku Ameriky, my ale máme občas problém projet od portálu k portálu nebo vůbec vyjet na scénu. Vždy tam musí být připraveni technici. Ale když už na scénu vjedeme, je to ohromná legrace.

O operetě Arizona Lady se říká, že je to něco mezi operetou a muzikálem. V čem vy sama vidíte rozdíl mezi těmito dvěma žánry?

Já se cítím být operní zpěvačkou. Od samého začátku jsem si říkala, že nechci zpívat v operetách. Pak jsem dostala nabídku na účinkování v Hraběnce Marici, přijala jsem a nikdy jsem toho nelitovala. Považovala jsem se spíše za tragédku a najednou jsem objevila v sobě cosi komediálního. Což mne moc baví. S muzikálem nemám žádnou zkušenost. V opeře je hlavní zpěv, v muzikálu musí být zpěv, taneční složka a herectví na stejné úrovni. Tak to alespoň vnímám já.

 

A když vy sama srovnáte operetu s operou …

V operetě je také důležité mluvené slovo. To u operních pěvců nebývá samozřejmostí. A pak je tu ta nadsázka, která je operetě vlastní. Operu pak vnímám hlavně jako hudební žánr. U opery někdy můžete zavřít oči, nevidět scénu a příběh se vám odvíjí od hudební linky. Opereta je také více herecká.

 

V poslední době se stále častěji na postu režisérů oper objevují činoherní režiséři, vyžadující od pěvkyň a pěvců výraznější herectví. Není to v kolizi s pěveckou složkou, která přece jen je v opeře hlavní?

Myslím si, že opera je hudebně-dramatické dílo, ze kterého dramatickou složku nelze vyloučit. Hudba je v popředí, ale když jdete na operu do divadla, když si ji nepouštíte doma z cédéčka nebo z gramofonové desky, jdete se na ty zpěváky i podívat. V minulosti byl takový trend, že přišla primadona, postavila se a odzpívala árii. To už dneska nestačí, lidé chtějí více. Chtějí těm postavám věřit. A režiséři se snaží udělat ty postavy věrohodné, uvěřitelné. Když bychom nehleděli na hereckou složku, emoce postav by se k divákům nedostaly.

 

To je ovšem hodně obtížné. Herec v postavě prožívá nějakou tu vnitřní hru emocí, kterou pak zjevuje v gestu, pohybu, dikci, intonaci, v mimice. Pěvkyně se ale musí soustředit na tón, pěveckou techniku, na frázování, na souhru s orchestrem. Není to všechno někdy ve vzájemné kolizi?

Když studujete operní roli šest týdnů, během zkoušek si vše osvojujete. A vše se stává stále více samozřejmější. Pak už víte, na co si po pěvecké stránce musíte dát pozor a kde se můžete nechat unést emocemi. Technika s výrazem by měla jít ruku v ruce. I hlasem lze přenášet emoci. Já zatím praktikuji, a věřím, že i diváci to tak vnímají, jakýsi soulad všeho. Nic nelze izolovat.

 

Zdroj: http://www.ostravan.cz/45137/barbora-cechova-v-opave-ucinkuje-v-arizona-lady-a-rika-drive-jsem-nechtela-zpivat-v-operetach-ted-nelituji/

 

Odkaz na hru Arizona Lady
Podivat se na originální článek

Slezské divadlo v Opavě uvedlo českou premiéru Arizona Lady. Inscenace se až na pár věcí velice povedla

18. 12. 2017 Milan Bátor Divadlo Recenze

Kovbojská opereta Arizona Lady maďarského skladatele Emmericha Kálmána o dvou jednáních na text Alfreda Grünwalda  a Gustava Beera zazněla v neděli večer ve Slezském divadle v Opavě v české premiéře. V hlavních rolích účinkovali Michal Stalmach, Lucie Hájková, Zdeněk Kapl, Michael Skalický, Barbora Čechová, Juraj Nociar, Dalibor Hrda a další. Písňové texty a české dialogy obstaral Patrick Fridrichovský v režii Dominika Beneše a provedení řídil Petr Šumník.

Poslední opereta mistra vířivých čardášů je svým způsobem jedinečné dílo. Kálmánova hudba vstřebala vlivy tehdejšího Broadwaye a je plná chytlavých melodií, ve kterých vedle čardáše slyšíme vlivy country, swingu (v harmonii) i typické westernové filmové hudby (v instrumentaci), kde dějovou linku v dialozích často podmalovává pouze klavír. Arizona Lady je tak svým způsobem jakýmsi transgresivem mezi operetou a muzikálem, k němuž má její hudba rovněž velmi blízko.

Děj se odehrává kolem roku 1920 v Arizoně na farmě Lony Farrell (Lucie Hájková), drsné a nekompromisní farmářky, která se zarputile brání četným nabídkám k sňatku a své zaměstnance popohání do práce pomocí pušky. Jedním z nápadníků je i místní šerif Sullivan (Zdeněk Kapl), který má konkurenta ve zpívajícím kovbojovi Royi Dexterovi (Juraj Nociar). Druhý ústřední pár tvoří podomní obchodnice Nelly Nettleton (Barbora Čechová), jejíž kolo s pestrobarevnými balónky je ověšeno zbožím, a kovboj Chester Kingsbury (Michael Skalický). Zápletku doplňují mexičtí mafiáni v čele s bohatým rančerem Lopezem Ibanezem (Dalibor Hrda).

Určitě jste si povšimli, že ve výčtu hlavních postav chybí to nejdůležitější – a sice Arizona Lady. Nebojte se, kráska to je, ale nikoli žena a nikoli člověk! Jedná se o dostihového koně, kterého neodolatelným způsobem ztvárnil herec Michal Stalmach. Právě o Arizonu Lady v Kálmánově díle jde především a citový život farmářky Lony i dalších postav je konfrontován s touto „klisnou“.

Scéna Davida Janoška je jednou z největších devíz nastudování: hlavním prvkem je maketa výřezu klisny Arizona Lady, která je spouštěna v optimálním načasování na jeviště, barevností i geometrickou elegancí zaujme podlaha s kostkovaným vzorem. V zadním plánu se nachází interiér pracovny farmářky Lony, který poněkud nelogicky dekoruje velká knihovna. Dotváří jej projekce kaktusů na plátně.

V závěru prvního dějství se příběh odehrává na dostihových závodech, k nimž bylo využito nízkých parkurových překážek. Janoškova scéna je dynamická: zabydlují ji mobilní předměty jako je pojízdný obchod Nelly a balíky sena. Ve druhém dějství se pak proměňuje pódium v jakýsi mexický bar.

Kostýmy Lenky Poláškové se inspirovaly klasickými kovbojskými vzory v barevných košilích, hnědých vestách, kloboucích i ve výrazném červeném obleku a sombrerech Mexičanů. Choreografie Martina Tomsy vstupuje do příběhu přiléhavými sestavami: koncepce tanečního projevu odpovídá zvolené estetice a příjemně provzdušňuje scénu.

Český překlad (Jan Ondráček) a zejména brilantní české texty Patricka Fridrichovského potěšily skvělým frázováním a hravou češtinou, v níž není nouze o šikovné rýmy a větnou stavbu odpovídající písňové formě. Hudební čísla šla hercům dobře do úst, nejvíce se pěvecky dařilo Barboře Čechové, Juraji Nociarovi, méně už Zdeňce Mervové.

Nezklamala ani Lucie Hájková, která potěšila kultivovanou hlasovou barvou, ovšem místy se zbytečným operním nánosem a s méně zřetelnou artikulací. Také Michael Skalický a Zdeněk Kapl představili sympatické pěvecké výkony. Problematické a poměrně zdlouhavé potíže s mikroportem během árie Juraje Nociara se naštěstí neopakovaly.

Dařilo se i orchestru Slezského divadla v Opavě, který pod taktovkou Petra Šumníka odvedl poctivý, muzikantsky živelný výkon, jemuž dominoval klavír Libuše Vondráčkové. Také sbor pod vedením Kremeny Pešakové představil seriózní a vyrovnaný výsledek, který se odrazil v hutné dynamice a intonační jistotě. Za vyložený faux-pas naopak považuji hru Mexičanů na rumba koule, která působila trapně, rozcházela se rytmicky s klavírem a navíc svou intenzitou rušila i dialog hlavních postav.

Režie Dominika Beneše měla nelehký úkol. Musela proškrtat řadu postav početně zabydleného příběhu, i přesto první dějství trvalo bezmála hodinu a půl. Beneš se režijně nejvíc vyřádil na figuře Michala Stalmacha, který je nejvýraznější postavou, vypravěčem i Arizonou Lady s neodolatelným šarmem a espritem.

Stalmach se objevil hned v úvodu nejprve v roli kovboje-vypravěče v bílém saku, bílé kravatě a světle hnědém klobouku. Jeho komentování děje bylo svěží, neotřelé, a hlášky jako plnotučný hrdina, „kauboj“ = kraví chlapec, herrrka, létající koblihy apod. si divák okamžitě zapamatuje. Je ústředním hybatelem děje a bez něj by celkový dojem působil bledě. Stalmach herecky kraloval i během milostného duetu Farrell a Dextera, kdy je coby Arizona Lady spoutal lasem a na závěr z něj vykouzlí srdíčko. Také zcizovací efekty zvolil na vhodných místech (zejména fórek s kytarou) tak, aby nerozbily děj, ale podpořily komično. Scéna jeho zkrocení i dostihový závod byly perfektně vygradovány.

Životné postavy kromě senzačního Stalmacha představili také Barbora Čechová, Michael Skalický a zejména Dalibor Hrda, jehož „punč z Dolňáku“ u Opavanů triumfoval. Bohužel horší plastičnost postav a zejména herecká nepřesvědčivost charakterů se projevila u farmářky a šerifa. U Hájkové tak vůbec nebylo jasné, do koho je vlastně zamilovaná, protože se její Lona vůbec nebránila ani návrhům šerifa. Toho zase Zdeněk Kapl, který jinak dobře zpíval, zahrál s mentorskou nudou, jehož pomalá dikce a toporné pohyby neměly patřičný švih a suverenitu pramenící z jeho postavení.

Roztříštěnost charakterů působila kostrbatě a bohužel ukázala v Benešově pojetí na drobné trhliny, ovšem v celkovém ohlédnutí přece jen převyšují pozitiva, protože mladý režisér odvedl jinak vynikající práci. Navíc lze věřit, že problémy se do budoucna podaří vyřešit.

Opava uvedla svižnou, energickou a v mnoha aspektech půvabnou inscenaci, která vyznívá jako nespoutaná jízda plná zábavy.

Zdroj: http://www.ostravan.cz/44915/slezske-divadlo-v-opave-uvedlo-ceskou-premieru-arizona-lady-inscenace-se-az-na-par-veci-velice-povedla/
Odkaz na hru Arizona Lady
Podivat se na originální článek

Česká premiéra Kálmánovy operety

Jitka Hrušková, Deník, 12. 12. 2017

Předvánoční čas Opavanům ve Slezském divadle zpříjemní opereta Arizona Lady, která bude uvedená v neděli 17. prosince od 19 hodin v české premiéře.

Opava – Její westernový styl se částečně nese v duchu Broadwaye Kálmánovy doby. Diváky zavede do roku 1920 v Arizoně na farmu dcery maďarského emigranta. Temperamentní dívka neřeší jen problémy s chodem farmy, ale též se svými vztahy ke kovbojům. Opavští diváci budou v republice první, kteří se dozvědí, jak všechno dopadlo. Režii má Dominik Beneš, autorem scény je David Janošek a kostýmy navrhla Lenka Polášková. Pohybovou spolupráci má Martin Tomsa a orchestr povede Petr Šumník.

Titulní postavu vytvoří Lucie Hájková / Barbora Řeřichová, šerifem budou Zdeněk Kapl / Alexander Vovk, mexickým rančerem Lopezem se stane Dalibor Hrda, kovboje ztvární Roman Harok/ Juraj Nociar/ Milan Vlček, Zdeněk Kapl /Milan Vlček, Rudolf Medňanský / Michael Skalický, Evžen Trupar a Andrej Kul’baga. Podomní obchodnicí Nelly budou Barbora Čechová / Anna Začalová a mexickou tanečnici Zdeňka Mervová / Kamila Srubková. V představení spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla. Maďarský operetní skladatel Emmerich Kálmán využíval ve svých dílech čardášové motivy, které vhodně skloubil s vídeňskou operetní tradicí. K jeho nejznámějším operetám patří Hraběnka Marica, Čardášová princezna a Cirkusová princezna.

Vídeň pro židovský původ opustil v roce 1938 a odjel do Paříže, odkud zamířil do Ameriky a krátkou dobu žil i v Hollywoodu. Jeho první manželka Paula Dvorak zemřela a s druhou manželkou, ruskou emigrantkou Věrou Makinskou, se pro její nevěru v Americe rozvedl a později si ji znovu vzal. Jeho život tudíž operetu poněkud i trochu připomínal. Po válce se Kálmánovi vrátili do Paříže, kde skladatel roku 1953 zemřel ve věku 71 let. Jeho poslední dílko Arizona Lady dokončil až syn Charles.

 

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Arizona Lady

Režisér Dominik Beneš před opavskou premiérou: Melodie z Arizona Lady nám teď nedají spát

16. 12. 2017 Milan Bátor Divadlo Rozhovor

Velmi záslužným počinem je inscenace operety Arizona Lady Emmericha Kálmána, kterou uvede Slezské divadlo Opava v neděli 16. prosince v české premiéře. O tom, že opereta není jen konzervativní žánr určený pro starší publikum, ale třeba i o důvodech, proč titul Arizona Lady zatím nehrálo žádné české divadlo, jsme si povídali s režisérem opavské inscenace Dominikem Benešem.

 

Jako režisér se věnujete primárně opeře a operetě. V čem je pro vás právě operetní žánr atraktivní?

Jako režisér na volné noze se věnuji primárně těm produkcím, pro které jsem osloven. Osobně se těším na možnost pracovat mimo operu a operetu také na klasických muzikálech. Operetu vnímám jako žánr, který má být laskavý, barvitý a vtipný. Zdůrazňuji její lehkost a nadsázku a místo vytváření hlubokých významových studií u příběhu, který známe z telenovel, se zaměřuji na její zábavní charakter ve stylu divácké show. Opereta je zde proto, aby nás zahřála u srdce.

 

Jaká je hudba Arizona Lady? Můžeme čekat westernové melodie, plné chytlavých hitů?

Tak to každopádně. Tyto chytlavé melodie nám teď v opavském Slezském divadle doslova nedají spát. S paní korepetitorkou Janou Hájkovou jsme se navzájem svěřili, že usínáme a budíme se s jednou z těch mnoha melodií každý den. To samozřejmě proto, že zkoušení je opravdu náročné a denně spolu s herci trávíme na zkušebnách i deset hodin. V takových případech se sladké melodie mění na noční můry (smích). Atraktivita operety Arizona Lady spočívá právě v namíchaném koktejlu nádherných Kálmánových melodií, jaké posluchači dobře znají z jeho nejslavnější tvorby, s hudbou ovlivněnou broadwayskými klasickými muzikály.

 

V Opavě jste v loňském roce režíroval muzikál Limonádový Joe, jehož děj se také odehrává na Divokém západě. Je to vaše oblíbené téma?

Musím přiznat, že původně nikoliv, ale na „sladkém východě“ v Opavě mám na western prostě štěstí. Příprava Limonádového Joea i letošní Arizony Lady v sobě nesla a nese znaky opravdového Divokého západu plné přestřelek a neočekávaných zvratů. Naštěstí mě v tom cowboys and cowgirls operního souboru nenechali a natřeli všem profesionálním záporákům úsměv na tvář.

 

Oč v Kalmánově díle běží? Můžete přiblížit děj?

Ústředními hrdiny jsou majitelka Sunshine ranče Lona Farell a „zpívající cowboy“ Roy Dexter, který na jejím ranči přijme místo předáka. Dva neslučitelné protipóly – tvrdá, pracovitá Lona pevně zakotvená na svém vzkvétajícím ranči a volnomyšlenkářský Roy s hlavou oblacích – se do sebe na první pohled zamilují. Jiskření je ale tak nebezpečné, až to vypadá, že se hned při prvním setkání rozejdou navždy. Láska ke koni, kterého Lona vlastní a Roy se rozhodne ho trénovat, způsobí, že si oba hrdinové zůstanou nablízku a postupně se jejich pouto utvrdí. To, jak se dostala Maďarka Lona do Arizony a proč Roy putoval na svém koni náhodou kolem jejího ranče, se diváci dozvědí přímo na představení. Já můžu dodat, že nic není tak růžové, jak vypadá.

 

Studoval jste mimo operní režii také muzikálové herectví, mohl jste uplatnit něco z těchto zkušeností?

Určitě ano. Obecně je pro mě obrovskou devizou, že jsem svá studia začal v ateliéru Muzikálového herectví na JAMU v Brně, i když jsem pak absolvoval operní režii na HAMU v Praze. Na muzikále jsem si vybudoval především vztah k divadlu jako k určitému svatostánku, kde tvořit je dar a jakýkoliv interpret musí být pokorný a týmový hráč. Na výsledku inscenace se vždy projeví, jak umělci i technický personál v portálech společně spolupracují. Jestli jen chodí do práce, nebo tvoří opravdové umění. Takže kromě postoje k divadlu je to ještě nasazení a profesionalita, se kterou své poslání vykonáváme. Samozřejmě kombinace mluveného slova, hudebních čísel a „protančené“ studium mě velmi dobře vyškolila.

 

Obecně je znám názor, že opereta je poměrně konzervativní žánr pro starší publikum. Platí to i pro Kálmánovu Arizonu Lady?

V žádném případě. V dnešní době si už ani nemůžeme dovolit inscenovat operetu „konzervativně“. Právě proto vedení divadel oslovují mladé tvůrce, aby ukázali, že opereta není vyčpělý žánr. Záleží jen na tom, jak se podá. Představení Arizona Lady s výtvarníky Lenkou Poláškovou a Davidem Janoškem a s choreografem Martinem Tomsou šijeme na míru opavskému publiku tak, aby si napříč generacemi přišlo na své.

 

Co vás inspirovalo při tvorbě koncepce nové inscenace?

Koncepci inscenace této operety jsem od začátku stavěl s cílem potěšit diváka. Uvědomuji si, jak je důležité, aby diváci v hledišti zapomněli na své starosti a prožili s herci radostný čas. Operetu uvádíme v české premiéře, a tudíž jsem zprvu nevěděl, co mě čeká. Během pročítání překladu jsem se ale začal náramně bavit a překvapení, kdo je titulní hrdinkou, mě inspirovalo k celkovému pojetí hry. Dal jsem prostor své fantazii a s textem i s posloupností hudebních čísel v příběhu jsem si pohrál po svém.

 

Můžete nastínit, jak to bude na scéně vypadat?

Představení prokládám vstupy vypravěče – herce, který cituje příběh Sunshine ranče v Arizoně ze svého fokusu, vytváří dialog s diváky a zároveň je i hybatelem děje s postavami na jevišti. Nejsem si jistý, zda mohu nyní prozrazovat víc, protože moment překvapení je právě to, co musí naši diváci zažít.

 

Co je podle vás důvodem, že se Arizona Lady u nás dosud nikdy nehrála?

Myslím, že operetních titulů je nepřeberné množství a těch „neobjevených“ je mnohem víc. Na Arizonu se prostě zatím nedostalo. Uvést českou premiéru v nových překladech, zajištění materiálu, herců apod. je totiž náročný produkční proces, který znají nyní spíš novodobé muzikálové soubory, ale od klasických repertoárových divadel to vyžaduje jiný přístup, na který nejsou zvyklá. Jedna z mnoha kvalit operety Arizona Lady je její neotřelost a já ji přeji na českých jevištích dlouhý život.

 

Jaké projekty vás čekají v budoucnu?

Hned po premiéře v Opavě přesedlám k přípravě produkcí velké opery. Do konce sezóny mě čeká Ponchielliho La Gioconda ve Státní opeře v Banské Bystrici a příští sezónu si ještě nechám pro sebe (usměv).

 

Zdroj: http://www.ostravan.cz/44895/reziser-dominik-benes-pred-opavskou-premierou-melodie-z-arizona-lady-nam-ted-nedaji-spat/

Odkaz na hru Arizona Lady
Podivat se na originální článek

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální VÁNOČNÍ BLOKOVÉ PŘEDPLATNÉ – 4 poukázky v hodnotě 800 Kč na představení SDO. Platnost poukázek od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, nelze použít na představení hostujících divadel, v prodeji od 1. 11. do 22. 12. 2017.


Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci,
aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na Vaše otázky se těší režisér a šéf činohry Jiří Seydler a také činoherci SDO.
Nenechte si tuto příležitost ujít!


Novinky

12.01.2018

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie Jak je důležité míti Filipa

o dvou mladých přátelích. Jak dlouho lze žít dvojím životem, aniž by to prasklo? Činoherní soubor se pilně připravuje na uvedení premiéry komedie anglického dramatika Oscara Wilda, mistra ironického dialogu a skandálního literáta viktoriánské Anglie. Premiéra konverzační komedie se uskuteční v neděli 21. ledna 2018.   Režisérkou inscenace je Irena Žantovská: Paní režisérko, co Vás […]

více zde

12.01.2018

11. 2. 2018 od 19 hodin – THE BACKWARDS

11. 2. 2018 od 19 hodin strhující výlet do hudební minulosti plné nezapomenutelných hitů pro několik generací fanoušků Beatles   THE BACKWARDS Beatles revival – „Love Songs“   Úspěch bandu odstartovalo dvojnásobné vítězství na prestižním Beatlefestu v New Yorku v letech 1998 a 2003. Kromě koncertování v Čechách a na Slovensku kapela hrála po celé Evropě, […]

více zde

1.01.2018

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky