Slezské divadlo Opava

Satirická alegorizující komedie

délka představení: 1 hodina a 40 minut, bez přestávky

O hře napsal Karel Čapek: „V některých kapitolách překvapovaly tu tak zvláštní a silné shody s formami života lidského, zvláště co se týká boje o život, kruté chytrosti instinktu, péče o zabezpečení rodu, že v těch časech, jež uzavíraly válku a s mnohými jejími průvodními úkazy, nebylo nemožno nevzpomenout si nad hmyzem na lidi.“ Autoři vytvořili postavu Tuláka, který je nejdříve pouhým pozorovatelem, posléze i aktérem děje v hmyzí říši. A paralely se světem lidí? Jejich hledání nechávají na samotných divácích. Jak Karel Čapek uvádí v poznámkách ke hře, pro uvedení v USA byli nuceni připsat pozitivní konec, takže hra nabízí dvojí možné vyústění. Z pozice tuláka, komentátora, pozorujeme hravé hemžení motýlů, hrabivost a uzurpátorství chrobáků a parazitování lumka, snahu o založení rodiny cvrčků, bojovnost mravenců či touhu rodící se jepice vytvořit něco velkého. Jak sám Karel Čapek podotknul, je s podivem, že se diváci tehdejší premiéry spíše ztotožňovali se světem hmyzím než z pozicí tuláka-pozorovatele.

Režie:

Zdeněk Černín

Scéna, kostýmy:

Jan Dušek j. h.

Choreografie:

Libor Vaculík j. h.

Hudba:

David Rotter j. h.

Odborná spolupráce:

Viktor Kudělka

Asistent režie:

Lukáš Hejlík j. h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají

Tulák:

Petr Klimeš

Pedant, jiný Chrobák, II. inženýr – náčelník generálního štábu:

Martin Táborský

Apatura Iris, Chrobačka, III. jepice:

Kamila Srubková

Apatura Clythia, Lumkova larvička:

Ivana Petrželová-Lebedová

Felix, Lumek, Vynálezce, I. slimák:

Zdeněk Jorda

Felix:

Lukáš Hejlík j. h.

Viktor, Vojevůdce žlutých:

Kostas Zerdaloglu

Otakar, Parazit, Dobroděj:

Kamil Koula

Kukla:

Hana Vaňková

Chrobák, I. Inženýr – diktátor:

Marek Kunc nebo Zdeněk Černín

Cvrček , II. slimák:

Jakub Stránský

Cvrčková, I. jepice:

Veronika Senciová nebo Marta Ondráčková nebo Sabina Figarová

Mravenec, II. jepice:

Blanka Fišerová

Telegrafista:

Miroslav Neborowský

Novináři:

Ivana Kerlinová, Pavla Štěchová, Blanka Fišerová

Loupeživá smečka, Slepý mravenec, Mravenci dělníci a vojáci, úředníci, sbor jepic:

balet

PREMIÉRA:

20. 11. 2005

Z předmluvy ke knižnímu vydání hry

Jejich komedie je možná ošklivá, ale není pesimistická. Jeden americký kritik napsal, že divák této hry se táže, nemá-li si podřezat krk, je-li svět tak špatný, jak se mu zde líčí. Tedy autoři zapřísahají diváky i čtenáře, aby to nečinili; nebyloť jejich úmyslem podřezávat lidi. Kdo u čerta vás nutí, abyste se ztotožňovali s motýly nebo chrobáky, cvrčky nebo mravenci či jepicemi? Což z faktu, že tito tvorové jsou tu líčeni jako povaleči a sobci, taškáři a požívači, militaristé a paraziti, plyne nutně důsledek, že jsou jimi míněni lidé? Což ukázka, že majetkové, rodinné nebo státní sobectví je titěrné, hmyzí, ukrutné a všivé, snad dokazuje, že všechno lidské je všivé? Což není proti hmyzu postaven aspoň jeden člověk, tulák, tvor, jenž vše vidí, soudí a hledá cestu? Každý divák nebo čtenář mohl sebe sama hledati v bloudícím tulákovi; místo toho – znepokojen nebo pohoršen – domníval se viděti svůj obraz nebo obraz své společnosti v havěti, jež tu byla – pravda, že s vědomou nespravedlivostí – učiněna nositelem některých špatností. A právě tento optický klam je svědectvím, že autoři nepsali svou „ošklivou a cynickou“ satiru nadarmo.

Z tisku

Život lidí zobrazený v zrcadle hmyzího světa

Když ještě lidé o kultuře přemýšleli, nebyo se čemu divit, že se ztotožňovali třeba i s žlutými nebo černými mravenci. Ti i oni autory úsměvných hmyzích bajek na jevišti, bratry Josefa a Karla Čapkovic, srdnatě za ně nenáviděli. Zkusme i my přemýšlet a možná se poznáme v nejnovější inscenaci hry Ze života hmyzu ve Slezském divadle. Zdeněk Černín, režisér a principál činoherního souboru opavské scény, o divadle přemýšlí hodně, a tak si nejprve pěkně lámal hlavu, jak ten denska již starodávný a literárně krásný text představit divákům, kteří ať chtějí nebo ne, jsou naleptáváni vymývači mozků z Novy a Primy; jejich Big Voly a VyVoly.

(…) Černín s dramaturgyní Blankou Fišerovou původní text mistrovsky pokrátili a dokázali ho zpřítomnit akcentováním groteskna lidsky hmyzího světa.

(…) Černín nepostavil na scéně žádný protestsong, jejichž čas už minul.Jen neokázala připomněl nadčasovost nepolepšitelného hmyzu a lidstva, jejich vůdce, generální štáby, inženýry válek, žurnalisty vítězných pravd i slepé mládence, promiňte, mravence. A zmar!

(Jiří P. Kříž, Právo)