20.2.2017, Markéta Myšková, Divadlo, Recenze

Slezské divadlo v Opavě může být na sebe hrdé. Nedělní premiéra Orffovy Chytračky se vydařila. Jednoaktová opera byla napsána na pohádkové motivy z dílny Jacoba a Wilhelma Grimmů o chytré dívce, jež uhodne královy hádanky, spravedlivě rozsoudí spor mezi sedlákem a oslařem a nakonec si získá i lásku samotného krále. Ve druhé polovině večera diváci viděli novou scénickou verzi Orffovy kantáty Carmina Burana.

Režie představení Chytračka se ujal Lubor Cukr. Jednoduchá scéna, která se po dobu trvání opery významně neměnila, uváděla diváka do děje v hospodském prostředí a nechyběly ani prvky kabaretu s kurtizánami (Anna Ondáková, Lenka Liberdová, Jitka Havrlantová, Lenka Jakubcová, Radmila Gregorová, Petra Španělová). Měnily se pouze kulisy „divadla“ v hospodě. Kostýmní zpracování Samihy Maleh se opravdu povedlo. Zdánlivě obyčejné kostýmy byly doplněny o moderní zářivé prvky, což utvrzovalo v moderním pojetí celého díla.

Hudbu jediné opery Carla Orffa vystihuje zajisté symfonická monumentálnost, která se střídá s komorním hudebním zpracováním, mnohotvárnost, protiklady něžnosti a divočiny a také inspirace v několika různorodých hudebních stylech – například exotická hudbě Orientu s folklorními prvky až k téměř minimalistickým tendencím. Orchestr pod vedením dirigenta Richarda Heina odvedl velmi dobrou práci, a je mu tak možno odpustit drobné nedokonalosti v podobě neladících dřevěných dechových nástrojů. Za velký nedostatek ale pokládám použití elektrického klávesového nástroje, jehož umělý zvuk celkový dojem v některých částech dosti narušoval.

Pěvecké výkony lze ve dvou případech ohodnotit velice kladně, a to postavu Chytračky v podání Barbory Řeřichové, která provedla diváky excelentním pěveckým výkonem, a stejně tak Jakub Rousek, jemuž role Oslaře vyloženě sedla. To se ovšem nedá bohužel říct o postavě krále, jíž se ujal Zdeněk Kapl. Bohužel v krajních polohách nebylo zpěvákovi rozumět a o intonační čistotě ve spodních polohách nemůže být řeč vůbec. Stejně tak Alexandr Vovk v postavě Sedláka a mezkaře. Jeho výkon nebyl příliš přesvědčivý a celkový dojem narušovala i jeho nesprávná česká výslovnost.
Jako první milé překvapení večera shledávám role tří pobudů v podání Víta Šantory, Víta Noska a Josefa Kovačiče, kteří odvedli velmi dobrý, přesvědčivý a vtipný herecký i pěvecký výkon.

Druhým milým a žertovným překvapením bylo uvedení režiséra na scénu po skončení opery. Režisér byl celou dobu přítomen na jevišti v podobě pravděpodobně opilého, spícího „štamgasta“. Poté byl herci probuzen a vystaven velkému aplausu.

V další části večera přišlo na řadu další dílo Orffovo – Carmina Burana. Již po několika minutách mohl divák začít uvažovat, co se vlastně na jevišti odehrává a zda označení, že se jedná o balet, je na správném místě. Z mého úhlu pohledu šlo spíše o scénický tanec, který doprovázel jak orchestr, tak sbor a sólisty, což místy ale působilo až rušivým dojmem.

Režijní zpracování příběhu se povedlo. Opět jednoduchá scéna z díla Samihy Maleh v níž se měnili pouze tanečníci, sólisté a světla působila na divákovo oko dobře.

Orchestr provedl strhující práci, někteří sólisté bohužel nikoliv. Je zapotřebí vyzvednout úžasný výkon Anny Bocanové, jež svůj výkon prožila a dokázala diváka zaujmout nejen pěvecky ale i herecky. Stejně tak tenor Jakub Rousek. Jeho zpracování „pečeného kuřete“ bylo úchvatné a tento part mu vyloženě sedl. Opakem se pro premiérové provedení opery stal Pavel Klečka, úloha neseděla jeho pěveckým schopnostem a ve vysokých polohách trápil posluchačovo ucho intonační nestabilitou a nejistotou, takže divákovi mohlo připadat, že roli nemá řádně zažitou.
Sborové části působily průměrně, mužská a ženská část byla hlasově dosti nevyrovnaná a v mužské části bohužel čněly některé sólové hlasy, což nepřidalo na celkové kompaktnosti. Místy se navíc souhra orchestru a sboru dosti rozcházela.

Závěrem je třeba ale říct, že i přes výše uvedené nedostatky Slezské divadlo v Opavě odvedlo dobrou práci. Jen tak dál a více takových povedených představení.