Slezské divadlo Opava

Havlíková: Chytračka, Řecké pašije a Město lží v Operním panoramatu

Lidovky.cz, 7. března 2017

Slezské divadlo Opava uvedlo 19. února 2017 v jednom večeru premiéru dvou kompozic Carla Orffa – opery Chytračka a scénické kantáty Carmina burana.

Opavská Chytračka ze šantánu

Carl Orff (1895-1982) se při hledání cest hudebního divadla ve změti avantgardních stylů vrátil ke kořenům. Ve svém kompozičním stylu, který po zásadním zvratu v roce 1937 nastolila jeho nejslavnější skladba, kantáta Carmina burana hledal prapůvodní sílu a podobu hudby. A pro své pojetí divadla čerpal z lidových a barokních zdrojů, ve které iluzi psychologického realismu rozbíjejí hravost a střihy. Z těchto principů vycházejí i jeho dvě opery podle pohádek bratří Grimmů – Měsíc (1939) a Chytračka (1943), které se hrávají v jednom večeru, jak je například od loňského října uvádí pražské Národní divadlo. Nicméně i opavské spojení Chytračky s tanečně provedenou kantátou Carmina burana má svou logiku, a to i marketingovou s ohledem na opavské publikum, danou žánrovou pestrostí opery a baletu a kombinací méně známé Chytračky s efektní kantátou, populární i díky filmu, kterou můžeme slyšet i supermarketech, zejména její části vzývající Štěstěnu.

Opavští inscenátoři se v případě Chytračky, založené na humoru textu v bezprostřední vazbě na hudbu – správně – rozhodli pro český překlad Jiřího Jorana a nespolehli se na představu, že pohádka je obecně známá v úpravě Boženy Němcové jako Chytrá horákyně. Režisérem Chytračky je Lubor Cukr, nový šéf opery Slezského divadla, který se po svém působení ve Státní opeře v Opravě už úspěšně uvedl například nastudováním Mozartova Tita a zejména Dvořákovou operou Čert a Káča nebo Čajkovského Evženem Oněginem. Volné Orffovo zadání, že děj se odehrává v blíže neurčené pohádkové zemi, pojal tak, že přenesl pohádku do kabaretu / šantánu meziválečných let, čemuž odpovídá i scéna Jaromíra Vlčka a kostýmy Samihy Maleh. Osvědčený princip divadla na divadle, kdy součástí šantánu je kromě baru a stolků s židlemi i pódium a na jevišti vidíme také šatničku představitelky Chytračky, bylo pro tuto koncepci jedním z možných inscenačních východisek. Podporovala ho i struktura opery, ve které se střídají hudební čísla s mluveným textem. Pojetí Chytračky jako sledu výstupů členů kabaretního souboru s principálem v blýskavém flitrovém kostýmu a stříbřitém cylindru fungovalo zejména pro nastolení atmosféry kabaretních šlágrů v partech tří Pobudů. Inscenaci však rozbíjelo balancování mezi různými úhly pohledu na jednání postav: V jedné rovině režijního výkladu se postavy opery chovaly jako členové kabaretního souboru „v civilu“, druhá vrstva měla charakter zkoušek na vystoupení, a třetí byla inscenovaná už jako to kabaretní vystoupení herců v komedii zvané Chytračka.

S takto nastolenou více vrstevnatostí své role si dobře poradil barytonista Zdeněk Kapl, který si užíval postavení principála, narcistického a sebestředného, který si tu tam „odskočí“ zahrát postavu Krále. Je obklopený svými „girls“ v patřičně dráždivých kostýmech, ve kterých se uplatnily členky sboru opavské opery. Kaplovy herecké eskapády však byly výraznější než zpěv a v rychlejších tempech mu nebylo mnoho co rozumět. Pro Alexandra Vovka byla role Sedláka (otce Chytračky) a zároveň vychytralého Mezkaře za hranicí jeho možností. Ovšem výborně se v titulním partu uplatnila Barbora Řeřichová, která ke zvonivému sopránu přidala i herecké vyjádření Chytračky jako vůči Principálovi trochu drzé členky kabaretního souboru, ale i herečky, která umí dojmout rolí oddaně milující dívky. Jakub Rousek dodal Oslaři, trápenému špatným královským rozhodnutím, komický charakter trouby, který je snadným terčem posměchu ostatních. Třem Pobudům – Vítu Šantorovi, Vítu Noskovi a Josefu Kovačič ovi – se jako mimům přesně dařilo v různých hudebních i pohybových „číslech“ podpořit atmosféru zábavného kabaretu. Nakonec se uplatnila i pointa režisérova vtipu – ukázalo se, že tajemná postava, pospávají po celou operu u jednoho ze stolků na scéně jako společensky znavený štamgast kabaretu, je sám režisér Lubor Cukr.

Jakkoli Chytračku hudebně nastudoval zkušený dirigent Richard Hein (stejně jako kantátu Carmina burana, v níž měl choreografii i režii Valerij Globa), zprostředkovat lehkost, vtip a švih i barevnost Orffovy partitury se mu nepodařilo. Hudebně rozhodně nejde o snadné dílo, jakkoliv tak může působit. Zvládnout rychlé proměny hudebních stylů od hospodských odrhovaček po patetické pajány vyžaduje schopnost rychlé stylové adaptace orchestru, která chyběla. I přes to má opavské publikum inscenaci, která s výjimkou omylu v obsazení Alexandra Vovka nabízí vtipný, i když trochu zašmodrchaný pohled na jednu z významných oper 40. let 20. století.

Carl Orff: Chytračka (a Carmina Burana)
Chytračka: Dirigent Richard Hein, režie Lubor Cukr, scéna Jaromír Vlček, kostýmy Samiha Maleh. Obsazení: Král – Zdeněk Kapl, Sedlák a Mezkař – Alexander Vovk, Chytračka – Barbara Perná-Řeřichová, Žalářník – Roman Cimbál, Oslař – Jakub Rousek, První pobuda – Vít Šantora, Druhý pobuda – Vít Nosek, Třetí pobuda – Josef Kovačič, 6 girls – Radmila Gregorová, Jitka Havrlantová, Lenka Jakubcová, Lenka Liberdová, Anna Ondáková, Petra Španělová. Orchestr a sbor Slezského divadla Opava. Slezské divadlo Opava, premiéra 16. února 2017.

Hodnocení: 70%

Celý článek viz: http://www.lidovky.cz/havlikova-chytracka-recke-pasije-a-mesto-lzi-v-opernim-panoramatu-97-/kultura.aspx?c=A170307_153227_ln_kultura_jto

Chytračka / Carmina Burana

  • Žánr: Opera
  • Autor: Carl Orff
  • Dirigent: Richard Hein, Marek Šedivý
  • Libreto: Carl Orff
  • Réžie: CHYTRAČKA: Lubor Cukr / CARMINA BURANA: Valerij Globa
  • Premiéra: 19. 2. 2017

Partneři