Slezské divadlo Opava

Region Opavsko, Naďa Satková, 13. 11. 2007

Opava – Od neděle 4. listopadu už my, ženy, konečně víme, jak se muži chovají v naší nepřítomnosti. S kým se stýkají, jak o nás mluví, jakými slovy se vyjadřují o našich přednostech. Rádi také soutěží a poměřují mezi sebou důležité části těla i počty svých partnerek. Občas se chovají jako zvířata, holdují sexu, jídlu a alkoholu a přitom tvrdí, že za to nemohou oni, ale testosteron….

Slezské divadlo uvedlo komedii Andrzeje Saramowicze Testosteron a riskovalo, že z ní budou diváci odcházet pobouření a nespokojení. Od inscenování Marberovy krutě pravdivé hry Na dotek, která takové pozdvižení vyvolala, uplynuly tři roky a diváci si za tu dobu zvykli, že se na jevišti nemusí stále mluvit blankversem. Postavy Saramonowiczovy hry nechodí pro vulgární slovo daleko, lascivními přirovnáními se komedie jen hemží, ale současný svět je v ní zobrazen objektivně a jakékoli zjemňování mluvy by působilo neadekvátně.

Autor tvrdí, že je pro něj nejdůležitější příběh, což potvrzuje také v této hře. Místa plná vtipně ironických narážek se střídají s méně zábavnými „vypravěčskými“ pasážemi, ale nejdůležitější je pointa – srozumitelná, úsměvná a nečekaná.

Ocitáme se na řecké svatbě, tedy na jejím nevšedním finále ( nevěsta od oltáře utekla). Na scéně, jejíž autorkou je Lucie Loosová, defiluje sedm přesně typově obsazených herců. Jakub Stránský a Michal Stalmach jako vědci, kteří lásku zkoumají z hlediska biologie a chemie. Zdenk Jorda coby zástupce ryze živočišných pudů v roli nepříliš důvtipného číšníka. Hostující Václav Hanzl a František Černín představují muže, kteří místo slov nechávají jednat své paže a dynamický konflikt si rozhodně nepředstavují jako férovou výměnu názorů. Rockera-bubeníka bezchybně ztvárňuje Petr Vaněk – přestože je o mnoho let starší, než postavě předepisuje autor. Kostas Zerdaloglu hraje roli téměř mu šitou na míru – Řeka Stavrose.

Režisér Michal Lang hru ozvláštnil gagy a některými podařenými aktualizacemi („Ženy nás donutí vynalézt fotbal, a pak přepínají na Růžovou zahradu.“) Představení však v některých momentech postrádalo energii, tempo se kamsi vytratilo a postavy deklamovaly další z neeufemistických monologů. Naopak taneční výstupy provázené jednoduchým, ale stále zrychlujícím hudebním motivem svižnost nepostrádaly a staly se jednoznačným vrcholem večera.

Dramaturgická odvaha zařadit hru na repertoár zčeřila opavské divadelní vody. Hra je trefná a herci se opravdu činí. Pokud by se zohlednilo množství vypitého alkoholu a temperamentní řecká mentalita, mohly gejzíry vtipu tryskat ještě výš.

Stáhnout orginální článek