Satirická komedie

Návrat slavného irského dramatika na opavské jeviště se trefil do doby zvýšeného zájmu o politickou satiru všeho druhu. Americký císař, hra z roku 1928 nadepsaná jako politická burleska, překvapuje více než 80 let po prvním uvedení svou aktuálností a prokazuje pronikavý pozorovací talent a kritický úsudek autora. Je zasedání vlády fraška jako čajový dýchánek? Jsou někteří lidé předurčeni k tomu, aby byli velcí, anebo se velkými stávají díky svým činům? Jaké jsou jistoty odborových funkcionářů? A mají co dělat ve vládě? Co kdyby se Londýn přesunul do Washingtonu? Nebo do Moskvy? Kdo skutečně tahá za politické nitky a kdo dělá z politiků bezmocné loutky? Je možné vstoupit do politiky a zachovat si morální integritu?
Král Magnus se snaží zachovat si autoritu nezávislého panovníka. Občas se jako enfant terrible snaží promlouvat k lidem upřímně a pojmenovávat věci správnými slovy, což samozřejmě ukazuje ve špatném světle současnou vládu. Premiér Proteus proto mermomocí chce krále umlčet a omezit jeho pravomoci na minimum. Proti sobě stojí dva schopní a výřeční muži a jejich spor může mít jen jednoho vítěze. Ideály se střetávají s tvrdou realitou a i demokracie má své limity, protože světu vládnou peníze.

Děj se odehrává v rozpětí jednoho dne, v prostředí a okolí královského paláce. Shaw je mistrem paradoxu, což je jeden ze zdrojů humoru ve hře. Komediální potenciál však skýtají i jednotlivé postavy ministrů a ministryň. A možná nebude náhodou, když vám naši ministři budou tak trochu někoho připomínat!

George Bernard Shaw (1856 – 1950) pocházel ze zchudlé irské protestantské rodiny. Jeho matka byla talentovaná mezzosopranistka a díky ní přesídlil do Londýna. Začínal psaním románů, ale respekt získal až jako hudební, literární, výtvarný a hudební kritik. Angažoval se i ve veřejném životě a v politice. Přestože byl propagátorem realistického divadla, zejména tvorby Henrika Ibsena, sám se od typického realismu odlišuje tím, že ve svých hrách není objektivní, naopak skrze postavy zřetelně prosazuje svůj názor. Ale díky tomu, že s každým názorem zároveň polemizuje, není jednostranně didaktický.

Shaw byl v roce 1925 poctěn udělením Nobelovy ceny za literaturu a zůstal aktivní a tvůrčí po celý život.