Slezské divadlo Opava

Jitka Hrušková, Deník, 19. května 2008

Opava / Dozvuky obrodného procesu skončily v sezoně 1970/71, ve které se dramaturgii ještě podařilo uhájit alespoň několik titulů. Nastoupila normalizace a nové administrativně politické vedení nezapomnělo některým divadelníkům jejich předchozí aktivity. Divadlo museli nedobrovolně opustit ředitel Oskar Linhart i šéf opery Emil Křepelka. Soubory se ocitly pod zpřísněným dohledem a veškerá činnosti podléhala politickým kritériím. Operu v letech 1970 až 1989 řídili Emil Křepelka a Petr Škarohlíd, činohru Stanislav Holub, Miloš Zbavitel, Vladimír Klazar, Drahomír Ožanka a Alesandr Poster. Šéfy baletu byli až do zrušení této samostatném divadelní složky František Vychodil a Petr Ismus.

Divadlo se snažilo bránit vnucované tvorbě

Dramaturgie opavského divadla měla snahu udržet diváky v hledišti, a proto do jisté míry dokázala minimalizovat lákadla propagandistické tvorby. Podařilo se uvést některé politicky provokující inscenace, například Život Galileův, Poslední nebo Tragédie o králi Richardovi III. Od nežádoucí pozornosti politických orgánů a cenzorů divadlo ochránili i sami diváci tím, že bouřlivě nereagovali na možné narážky. Určitou povinnou daň době však scéna přece jen některými tituly platit musela. K uvolnění politického dohledu v dramaturgii začalo postupně docházet až v osmdesátých letech.

Vážné problémy musela řešit hlavně opera

Operní soubor se potýkal s problémy, které se časem nahromadily. Nízký personální stav potřeboval výpomoci v orchestru, ve sboru i u sólistů v takové míře, že na ní byl přímo závislý. Ekonomické nároky si vyžádaly zvýšenou reprízovost operet a snižování počtu operních inscenací. Trval zájem o moderní operu a ve světové klasice byla upřednostňována dlouho nehraná díla. Umělecký ansámbl někdy překračoval tvůrčími výsledky až své možnosti a neustálé proměny mu dávaly nový náboj. V činohře se situace příliš neměnila, což přineslo vysokou úroveň herecké práce, ale také nezdravé lpění na metodě analytického psychologického herectví. Ke změnám k lepšímu docházelo teprve v osmdesátých letech a dveře netradičním formám otevřelo zřízení Divadelního klubu. Jeho první inscenací byla březnu 1984 hra Bílé noci v režii Alexandra Postlera.

Střídali se šéfové divadla i souborů

V letech 1971 až 1976 stál v čele divadla ředitel Václav Jakš – Pirník a šéfem činohry byl dramaturg Miloš Zbavitel. Funkci šéfa činohry v letech 1976 až 1980 zastával dřívější herec a režisér Vladimír Klazar a ředitelkou divadla byla v letech 1980 až 1983 bývalá operní sólistka Alena Kupková, která funkci převzala od Jaroslava Vodáka. Její koncepce sledovala růst návštěvnosti, snižování počtu premiér a zvyšování reprízovosti. Post šéfa opery zastával v letech 1982 až 1990 Petr Škarohlíd a v letech 1983 až 1990 přebral vedení divadla Jiří Měřínský. Závěr jeho působení se nesl v duchu rekonstrukce historické divadelní budovy a řešení náhradního provozu. Silvestrovským představením Balada z hadrů uzavřelo opavské divadlo v roce 1989 činnost na domácí scéně a následovala generální přestavba historické budovy, která trvala až do září 1992.

Divadlo uvedlo řadu československých premiér

Opera Ostrov Afrodity měla v Opavě svou československou premiéru v květnu 1971 a následovaly další. V březnu 1973 byla uvedena opera Hostinec U kamenného stolu, v květnu byla představena opera Mistři a v prosinci stejného roku ještě činohra Hrst plná kopřiv. V březnu 1974 měl premiéru balet Nestinarka, v dubnu činoherní inscenace Paní Jenny Treiblováa a v prosinci drama Héraklés. V prosinci 1976 byla uvedena premiéra komické opery Svět na Měsíci a v listopadu 1977 opera Jeden z bezejmenných. V lednu 1979 diváci poznali v československé premiéře také hru Romeo a Julie na konci listopadu.

Do divadla znovu přijížděli známí hosté

Sólistka bratislavské opery a bývalá opavská pěvkyně Jarmila Smyčková vystoupila v lednu 1973 v Traviatě a sólista Národního divadla Jiří Zahradníček hostoval v květnu 1974 v Maškarním plese. František Filipovský potěšil diváky v Našich furiantech v prosinci 1976 a Hana Maciuchová s Jaroslavem Satoranským hostovali v únoru a dubnu 1977 v inscenaci Manželé hledají pokoj.

V březnu Opavané tleskali sólistovi opery Národního divadla René Tučkovi v Evženu Oněginovi a v dubnu vystoupil v Loupežnících pohostinsky Josef Bek. V září stejného roku viděli diváci na opavských prknech Danu Medřickou v Měsíci nad řekou.

V září a v listopadu 1978 vystoupili v Trubadúrovi sólista Národního divadla Jiří Zahradníček se sólista Národního divadla Jiří Zahradníček se sólisty divadla ve Zhořelci Georgijem Nálevem a Marion Fricke. V únoru 1979 hostovali v Opavě František Filipovský v Našich furiantech a Josef Vinklář v hrách Válka vypukne po přestávce a Strakonický dudák. Sólistka opery Národního divadla Naděžda Kniplová vystoupila v září 1985 jako host v opeře Káťa Kabanová.

(Zdroj: Miloš Zbavitel Kalendárium ději divadla v Opavě a Slezské zemské muzeum v Opavě)

Stáhnout orginální článek