Státní opera Bánská Bystrica o šikaně nemlčí, v příběhu chlapce odkryje téma, jak je špatné, když mlčí oběti i celá společnost.

NEMÉ TVÁRE / VÝKRIKY DO TICHA

15. 11. 2019 od 19 hodin

Inscenace prostřednictvím hudby, tance a činoherního umění pranýřuje jevy, které nesprávně považujeme za normální nebo je jednoduše pohodlně přehlížíme.

Hlavním poselstvím je, abychom byli tolerantní a k toleranci vedli i své okolí.

Autorka DANA DINKOVÁ se již proslavila představením Cikánské kořeny/í a Ústecký balet za ně dostal 2 ocenění a hlavní interpret Vladimír Gončarov Cenu Thálie (2008).

Dílo prostřednictvím pohledu do života mladých lidí řeší vážný společenský problém násilí, které je často nenápadně, ale destruktivně přítomné ve školách či rodinách.

Představení má vzdělávací, výchovný charakter a je vhodné i pro školní mládež i celé rodiny s dorůstajícími dětmi.

„Ako je to vlastne so šikanovaním? Existuje vôbec alebo je to len presadzovanie prirodzeného práva silnejšieho? Začnem vetou, ktorú som vložila do úst jednej z hlavných postáv, typickému agresorovi: Každá obeť si za to môže sama. V dnešnej dobe musí byť človek silný, agresívny. Inak neprežije. Ak sa niekto nevie brániť, tak si to zaslúži. Vždy bude skupina ľudí, ktorí si povedia, že je to vlastne zákon prírody, že nejde o šikanovanie, ale o prirodzenú selekciu. Žiaľ, opak je pravda. Šikanovanie je ako zhubná choroba. Šíri sa všade, v rôznych podobách ako forma vzťahov v spoločnosti, kde je bežné, že silnejší využíva slabšieho. Mlčia obete i celá spoločnosť“ priblížila autorka, režisérka a choreografka Dana Dinková.

„Pri písaní scenára som sa inšpirovala rozličnými príbehmi a situáciami z reálneho života, hľadala som ich v odbornej literatúre aj na internete. Práve tam som natrafila na blogy, ktoré mi nedali spávať. Naše predstavenie, prirodzene, nerozoberá tému šikanovania po odbornej stránke. Scenáristicky som sa oprela o piaty, najtvrdší stupeň šikany. Ten je špecifikovaný ako totalita, absolútne šikanovanie – zvyšky ľudskosti sa úplne potláčajú do úzadia, nastupuje alternatívna identita stotožňujúca sa s ideológiou násilia, v ktorej nie je miesto na súcit s trpiacimi,“ dodala Dinková s tým, že rozuzlenie príbehu napokon prináša sám život.