Slezské divadlo Opava

Hospodářské noviny, Petr Veber, 29. 10. 2007 

NOVINKA SLEZSKÉHO DIVADLA

OPAVA, 29. 10. 2007

Česká premiéra japonské opery Júzuru (Večerní jeřáb) ve Slezském divadle v Opavě znamená jednoznačný úspěch. Inscenace, která se bude hrát v abonmá během celé sezony, zdařile mísí tradice západní hudby a východní literární a divadelní poetiky. Júzuru se hrála již v řadě evropských měst, ovšem nikoliv v japonštině. Opava, kde je dílo uváděno v originále, v tom má primát. Po Mexiku je Česká republika teprve druhou zemí na světě, kde se opery japonsky zhostili nejaponští zpěváci. Opavskému souboru takový projekt padne jako ulitý – komornějšímu charakteru díla odpovídá velikost divadla, navíc v posledních letech soubor již několikrát rozčeřil hladinu neotřelou dramaturgií.

Vědec režisérem

Pohádka o jeřábovi proměněném v ženu a o muži, který příliš pozdě pochopí, že její láska by byla víc než peníze, má jedinečnou atmosféru a nese upřímné morální poselství. Autorem opery je již zesnulý skladatel Ikuma Dan, jehož náladová hudba bez extrémů, mnohoznačně a s citem, i když poněkud líbivě, propojuje pozdně romantické evropské idiomy s japonským koloritem. Z našeho hlediska jde o nepříliš originální kompoziční výkon, ale v Japonsku byla opera Júzuru v roce 1952 v rámci moderně orientované tvorby zakladatelským počinem – stala se první japonskou operou v evropském slova smyslu. Její všeplatný námět od slavného dramatika Džundžiho Kinošity má sílu lidového umění a tragičnost mýtu, jehož podání je však v duchu japonského dědictví introvertně zdrženlivé. Režisér Tokio Kenneth Ohska, zajímavá osobnost úspěšná nejen v umění, ale také ve fyzikálním výzkumu, dokázal v Opavě na scéně Alexandera Babraje vytvořit velmi působivou iluzi stylizovaného světa japonské kultury. Dal příběhu dobře odvážené díly dějovosti, výtvarnosti, humoru a poezie. Opera, nastudovaná dirigentem Janem Snítilem, má osobitý náboj a její čtyři sólisté ho naplňují s velkým vcítěním.

Kandidátka ceny Thálie

Hodně iniciativy, nadšení, společenských kontaktů i práce u klavíru do projektu přinesla Snítilova japonská manželka Masako Nakajima, překladem pro české titulky se zapojila také jejich dcera. Je pochopitelné, že dirigent se díky rodinnému zázemí vkládá do hudebního nastudování jinak než někdo, kdo by inscenaci dostal pouze na starost jako úkol. Tři mužští představitelé – Michal Vojta, Zdeněk Kapl a Peter Soós -jsou výborní. Sopranistka Katarína Jorda Kramolišová v hlavní a jediné ženské roli je však víc než to. Posmutnělou a plachou obětavost Japonkyptáka zahrála skvostně a monology obdařila zralým pěveckým umem. Spontánní vyjádření zaslechnuté v kuloárech, že to byl výkon hodný ceny Thálie, je výstižné. Slezské divadlo chce operu předvést také v Japonsku. Při té příležitosti tam doveze i Smetanova Dalibora, kterého má rovněž na repertoáru. Japonské publikum vybraná díla české hudby miluje, ale Dalibora ještě nevidělo. Hostování by se mělo uskutečnit do dvou let, a to zřejmě ve středně velkých městech, kam větší operní soubory ze Západu nezajíždějí.

Ikuma Dan: Júzuru. Opava, Slezské divadlo. Premiéra 21. 10. Nejbližší repríza 21. 11.