Slezské divadlo Opava

Vladimír Wolf, Pražské noviny, duben 2009

Na letošním festivalu českých hudebních divadel OPERA 2009 uvedlo opavské Slezské divadlo inscenaci Lucia di Lammermoor – prvenství v soutěžním – klání – mezi jednotlivými vystupujícími soubory ho minulo o pouhé dvě třetiny bodu. Ovšem druhé místo mezi třinácti operními divadly z celé republiky znamená pro regionální operní scénu v tak silné konkurenci velký úspěch.

Na letošním festivalu zvítězilo liberecké divadlo s Verdiho operou Simone Boccanegra. První tři oceněné inscenace porota označila z vysoce kvalitní hudebně nastudované díl s kvalitní dirigentskou osobností. Vysokou úroveň opavské operní scény pochvalně vyzdvihla i ředitelka festivalu Lenka Šaldová.

Soubor opavského Slezského divadla si může z pražského celostátního operního festivalu vždy odvážet nejlepší vzpomínky. Kdykoliv se tu totiž představil, zažil úspěch ať dramaturgický, tak inscenační. Vzpomeňte Poulankových Dialogů karmelitek, Verdiho Loupežníků či Belliniho Normy. Obě poslední inscenace jsou spojeny s vynikajícím výkonem slovenské pěvkyně Kataríny Jordy Kramolišové, jež získala ceny jak festivalu, tak i Thálie právě za ztvárnění pěvcky náročné role Normy. Nebylo tedy divu, že i na proslulou belcantovou operu Lucie z Lammeromooru od Gaetana Donizetiiho bylo pražské Stavovské divadlo při hostování opavských umělců během letošního operního festivalu plné stitelů italské opery a opavského divadla zvláště. Zejména když titulní roli opět zpívala úspěšná sopranistka Kramolišová.

Při volné diskusi diváci říkali, že pokaždé čekají na opavské představení, které je nikdy nezklame. Hodně se ptali, proč náš operní soubor nejezdí do Prahy častěji než jednou za rok, – konstatovala šéfkorepetitorka a členka umělecké rady opavského Slezského divadla Libuše Vondráčková.

Premiéra Donizettiho Lucie z Lammermooru se v Opavě uskutečnila již loni v říjnu, takže pražské publikum spatřilo již inscenaci patřičně – usazenou – přitom však vhodně prostorově rozšířenou, neboť parametry opavské a pražské scény jsou pochopitelně odlišné. A ani pražští diváci nebyli zklamáni, protože se jim dostalo inscenace sice tradiční bez nějakých režijních – objevů – , ale navýsost uspokojující. Opavský Donizetti byl tradičně na úrovni.

Režisérka Jana Andělová-Pletichová ve spolupráci se scénografem Jaroslavem Milfajtem a kostymérem Romanem Šolcem vystavěla historicky přesnou inscenaci s krásnými kostýmy a prostředím konce 17. Století ve Skotsku, kdy se děj opery podle románu Waltera Scotta odehrává. Samozřejmě ti diváci, kteří viděli nedávno přenos z newyorské Metropolitní opery se světovými hvězdami v čele s Annou Netrebko snad mohli poněkud žehrat na kašírovanost či konzervativnost. Ale zbytečně – opavský soubor s mnoha hosty, jak je u něho zvykem, opět ukázal, že i malý regionální ansábl si může – troufnout – na tzv. vysokou operu a zhostit se jí na úrovni!

Opět tu vévodila sopranistka Katarína Jorda Kramolišová, i když bylu ní patrný vývoj v průběhu celého představení. Rozezpívala se vžak v průběhu večera až k velkému výkonu a scéna šílenství ve třetím aktu byla mistrovskou tečkou. Z Olomouce hostující barytonista Jakub Kettner coby její bratr Enrico podal potěšující portrét herecký i hlasový a šíří hlasu i jeho zabarvením patřil k dalším kladům inscenace. Trochu jiné to bylo s typickým partnerem Kramolišové z mnoha oper italského repertoáru tenoristou Michalem Vojtou, jehož Sir Edgardo, Luciin tajný milenec, měl jako vždy dobrá místa spojená naopak se slabšími, ale i on se nakonec rozezpíval ke slušnému výkonu. Škoda jen, že jeho závěrečná sebevražda byla režisérkou inscenována dost obnošeně, v tomto místě by to chtělo přece jen trochu neotřelého nápadu. Vysoce uspokojil i Alexandr Vovk jako lord Arturo, manžel a posléze oběť Luciina šílenství, i další menší role byly velice služně obsazené a zazpívané.

Orchestr i sbor kvalitně řídil šéf opavské opery Ital Damiano Binetti – který mimopražský soubor by na takové úrovni Donizettiho zvládl? Opavští jako by obraceli současnou pověru o malých operních scénách a jejich soustředění se spíše na okrajové zjevy dramaturgické. Tvrdošíjně jdou za cílem ukázat i na oblasti perly operní historie – a to s jim evidentně daří. Mohou tak klidně konkurovat i inscenacím v pražské Státní opeře. Budiž jim za to dík!

Stáhnout orginální článek