Slezské divadlo Opava

Richard Mlynář

(1963, Šternberk)

Vystudoval konzervatoř v Ostravě, obor trombon. Jako trombonista působí od roku 1985 v Moravském divadle Olomouc. Jeho doménou je však hra na klavír, zejména v jazzové oblasti. Spolupracuje s mnoha hudebními tělesy (Moravská filharmonie Olomouc, B Side Band v Brně). Jako skladatel se věnuje zejména scénické hudbě (s režiséry M. Uhdem, A. Přidalem, M. Burešem, R. Groszmannem), ale píše i jazzové skladby, komorní vážnou hudbu a hudbu pro děti.

Naši diváci vás budou zřejmě považovat za klavíristu, ale vy jste původně na konzervatoři vystudoval hru na trombón. Po škole vedly vaše kroky rovnou do Moravského divadla v Olomouci?/strong>

Nejdříve jsem nastoupil do divadelního orchestru tady v Opavě. Byl jsem tu rok.

Pocházíte z muzikantské rodiny? Je u vás hudba tak říkajíc v genech?

Jo, dědeček i otec byli učitelé hudby, dělali to celý život.

A vaši dva synové se prý taky věnují hudbě?

Ano, oba, mladší ještě studuje, ale už se snaží hudbou živit, a starší taky, i když to není úplně snadné.

Váš profesní záběr je opravdu velice široký, co považujete za svou doménu?

Pokud se ptáte, co umím nejvíc, tak to je asi editace soudobé vážné hudby, postprodukce při natáčení CD. Jde asi o 20 CD, které jsem režíroval v Americe. Ne že by mě to bavilo nejvíc. (Spolupracuje s americkou firmou Navona Records – pozn. red.)

A vedle toho máte tedy stálou práci v orchestru Moravského divadla.

Ano, to mám jako koníčka. To je pro mě odpočinek, že si jdu zahrát na trombón. Já vždycky říkám, že jak si strejci na dědině jdou zahrát do dechovky, aby si odpočinuli, a pak dají si pivo, tak já jdu do divadla, abych si tam zahrál a pak si dal to pivo. Jednu dobu jsem ještě moderoval rozhlasový pořad, jmenoval se Mlýnice, tam jsem si zval muzikanty, kteří pak předvedli živý koncert, takže to byl vlastně úžasný divadelní zážitek v rozhlase.

A v olomouckém divadle jste se poznali s režisérem Romanem Groszmannem, který vás přivedl i k Sekretářkám?

Naše seznámení bylo strašně fajn. Já jsem byl najatý někým jiným na jeho představení Kočky na rozpálené plechové střeše. A on pak za mnou přišel a řekl, že by chtěl udělat muzikál. Já jsem ho nějak odbyl s tím, že žádné half-playbacky dělat nebudu. On se zarazil a pak za mnou zavolal: To je zajímavý! No a tak jsme si spolu sedli a řekli jsme si několikrát ano, pak zas já jsem řekl, že ne, že to nepůjde, a nakonec z toho byli Pokrevní bratři (muzikál Willyho Russela).

Když jsme chystali premiérů Útěků Lídy Baarové, tak jste se těšil, že si sám konečně řeknete první větu v roli na jevišti. Nepřišly od té doby další herecké příležitosti?

Já mám za sebou účinkování v reklamě, hrál jsem se Zdeňkem Junákem, a to bylo moc příjemné, i když jsem hrál utopeného člověka, kterého budili vínem. Bohužel to šlo jen na kabelové televizi. Mám kamaráda, který má pro mě spoustu rolí v reklamách, třeba na Janáčkův máj a podobné akce, ale to už je zase vyšší level, takže jsem zatím neprošel (smích). Měl jsem taky docela velkou roli v divadle v Tančírně – samozřejmě roli Klavíristy, ale tam jsem i tancoval. Zato se tam vůbec nemluvilo.

Která fáze zkoušení je pro vás nejnáročnější – teď při Sekretářkách musíte všechno korepetovat, aranžovat pro kapelu, pak to všechno na jevišti zkoordinovat…?

Nejnáročnější pro mě bylo, když jsem se to všechno musel asi za tři dny naučit, protože pak už nebyl čas. Ostatní věci zvládám celkem bez problémů, třeba korepetice, to je stejně 90 % psychologie a 5 % hudby.

Vy jste ale spolupracoval i s řadou významných osobností, dalo by se říci hvězd. Který z těchto projektů vám udělal největší radost?

Úplně náhodou jsem se dostal k bratrům Bubeníčkovým. Oni dělali svou choreografii v jednom tanečním projektu, kde měla hrát i moje kamarádka, výborná klavíristka, ale nakonec vyšlo najevo, že z toho bude i role a že to musí být chlap. Ale byl to obrovský zážitek. Z podobných projektů se naučíte, že se člověk nesmí nervovat, že na to jsou jenom dva dny nebo že tam bude tisíc lidí. Teď už nemám strach, protože znám právě ty situace, kdy člověk přijde a neumí nic. Což herci určitě taky dobře znají třeba ze záskoků.

Jak při vašem nasazení dokážete od hudby odpočívat?

Jinou prací.

Takže nejste typ na pasivní odpočinek, že byste lehnul k vodě…

To až když padnu úplně.

 

Partneři