Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

A. P. Čechov – Racek

Slzavá komedie

„Ptáš se mě, co je to život? To je jako by ses ptala: Co je to mrkev. Mrkev je mrkev a nic víc nevíme.“
(A. P. Čechov)

Čechovova komedie Racek měla premiéru 17. října 1896, tedy v letošním roce uplyne právě 100 let od prvního uvedení, v petrohradském Alexandrijském divadle. Jde o komedii, jíž dominuje povětšinou nenaplněná láska, snaha o úspěch v tvorbě či na divadelních prknech a touha po opuštění nudného života… A v tom všem snažení a pachtění se lidé velmi často dostávají do komických, mnohdy až tragikomických či trapných situací. Naše verze respektuje přání dramatika, aby hra byla a zůstala ve svém žánru komedií.

Překlad:
Josef Topol
Úprava, režie:
Zdeněk Černín
Scéna, kostýmy:
Jan Dušek j. h.
Hudba:
David Rotter j. h.
Odborná spolupráce:
Viktor Kudělka j. h.
Dramaturgie:
Blanka Fišerová

Hrají

Irina Nikolajevna Arkadinová:
Hana Vaňková
Konstantin Gavrilovič Treplev:
Lukáš Hejlík j. h.
Petr Nikolajevič Sorin:
Martin Táborský
Nina Michajlovna Zarečná:
Veronika Senciová
Ilja Afanasjevič Šamrajev:
Petr Klimeš
Polina Andrejevna:
Kamila Srubková
Máša:
Jitka Čvančarová j. h. nebo Blanka Fišerová
Boris Alexejevič Trigorin:
Zdeněk Černín
Jevgenij Sergejevič Dorn:
Kostas Zerdaloglu
Semjon Semjonovič Medvěděnko:
Marek Kunc
Jakov:
Kamil Koula nebo Michal Stalmach
Kuchař:
Miroslav Neborowský
Panská:
Pavla Štěchová
PREMIÉRA:
14. 5. 2006
DERNIÉRA:
22. 11. 2006

Racek

Předmětem autorova zájmu byly tedy především dvě odvěké touhy člověka: touha po lásce a touha po seberealizaci v tvorbě. Obě jsou vlastně jen dvěma tvářemi té nejzákladnější lidské touhy, touhy po štěstí, touhy překonat vlastní samotu. Proto pro obě platí stejné zákony: jejich smysl – ani cestu za jejich naplněním nelze hledat jen v osobním sebeuspokojení. Ani odtrženě od vlastního života, bez pochopení a respektování života druhých. Proto ani bez obětí, bez utrpení. A nemají-li zplanět a člověka zahubit, musíme být schopni překročit sami sebe, svou zjednodušenou představu jen egocentricky chápaného štěstí.

V žádné své jiné práci nevěnuje Čechov tolik pozornosti tématu lásky, jako právě v této hře. Je tedy „Racek“ hrou o lásce? Myslím, že ne. Je jí tu sice „pět metráků“, ale o filozofování na toto téma Čechovovi nešlo. Láska mu byla spíš klíčem pro pochopení člověka. Říkal, že „to, co člověk prožívá, když je zamilovaný, je vlastně nejpřirozenější stav“ a že „zamilovanost ukazuje člověka, jaký by měl a mohl být“. Skoro všechny postavy jsou tu nějak zamilované. Ale ti, koho milují, nemilují je. To nebyl jen nápad komediografa, to odráží i tehdejší životní pocit autorův. – Co člověk zmůže, není-li milován tím, koho miluje on? Nemůže-li realizovat svou představu šťastného života? Je-li bezmocný práve v tom, na čem mu nejvíc záleží? Čechovovi ovšem nešlo jen o otázku marné lásky, ale vůbec o rozpor mezi touhou a skutečností. Cítil, že asi právě tento okamžik je pro člověka nejdůležitější: jak se dokáže či nedokáže vypořádat se ztrátou perspektivy osobního štěstí. Bude-li pro něho život znamenat dostávat nebo dávat. (Proto Čechovův vztah ke všem těm příběhům neopětovaných lásek nebyl vůbec lítostiivý.)

(…)Své hře dal Čechov známý název „Racek“. – Kolikrát se v jeho díle objevují tito bílí ptáci bez přístřeší, kroužící nad nepokojnými vlnami! A vždycky z jejich obrazu vane jakási neklidná, teskná touha po volnosti a hrdé přirozenosti. – Nicméně i když kompoziční osou hry je osud titulní hrdinky, je „Racek“ i hrou o těch, co právě došli na vrchol svého života a co si už nalezli úspěšnou životní rutinu. O těch, kteří však z tohoto vrcholu zahlédli cestu, po které se sestupuje. Proto i v nich se najednou rozhoří určitá nespokojenost a s ní i nová touha po jiném životě. Jenomže jejich touha tu postrádá smělost i schopnost obětovat dosavadní jistoty. A tak jen ostřeji odhalují bídu jejich faktické situace. A pak je tu ještě člověk, který stanul na konci svého života a překvapivě zjišťuje, že jeho bilance je nulová. Že v podstatě vlastně nežil. Proto i v něm zazní touha po troše zajímavého života. Téma promarňovaných šancí, téma touhy a samoty, je tu tedy nazíráno ve třech různých životních rovinách.

Svá témata nestaví ovšem Čechov nikdy jen jako zjednodušenou tezi. Nechtěl kázat ani poučovat, ani vznášet žalobu, ani soudit. Chtěl být jen nestranným svědkem, otevírat problémy, konfrontovat je s osudy lidí, klást otázky a budit v divákovi naléhavou potřebu hledat na ně pro svůj vlastní život poctivou odpověď.

Luboš Pistorius

Z tisku

Mne to sem táhne jako racka k jezeru

Čechov tentokrát rozprostřel křídla s Topolem a Černínem nad
Slezským divadlem

Slezskému divadlu vede se dobře, ba stále zdravěji. Nemám teď na mysli jeho nedávné hospodaření, o kterém šumí Moravice své, ale výslovně umělecké úspěchy pomalu končící činoherní sezóny. Zařadila se k nim nepochybně i poslední premiéra divadelního roku – Čechovův Racek v překladu Josefa Topola a v úpravě a režii Zdeňka Černína. Topolův překlad se na jeviště nevrací tak často jako jiné převody tohoto díla světového dramatika. Je to škoda. Na rozdíl od jeho her nepoznamenává ho tolik čas. Nepřestává být textem básnivým, vroucným, obrazným, lexikálně bohatým. Nepodléhá přitom časové omezenosti Topolových témat, aktuálních v šedesátých letech, méně již na přelomu tisíciletí.

Nové formy na ústupu

A když vezme takového Topolova Racka do rukou zkracovač rozvleklých témat, a jím Černín je (Maryša, Jenůfa i další hry), vyloupne se z příběhu o životní a umělecké konvenci herečky Arkadinové a jejího milence Trigorina, konfrontovaných s tvrdošíjnou a chybující zapálenosti nešťastného Treplava, posedlého novými formami, a lehkostí bytí nakažené Zarečné a lidí kolem nich, téma aktuálnější než blížící se volby. Černínův inscenační celek zdobí režijně promyšlené, dobře gradované a prolínající se akce. Za všechny Trigorinovo volání na Arkadinovou peskující Trepleva: „Nebylo toho už dost?!“ A Máša, další z čechovovských figur tragického rozměru, si myslí, že má na mysli její nestřídmost v požívání alkoholu. Místo má v celku opakující se lyrickoepický motiv španělské kytary z dílny jindy poměrně dost tvrdého rockera Davida Rottera. Vytříbeným citem pro barevnost a tvarování scény a kostýmů, pro vytváření kontrastů mezi stavem duše a všudypřítomným kýčem, slují práce Černínova stálého výtvarného spolupracovníka Jana Duška. Hlavní komponentou další pronikavé inscenace opavské scény jsou ovšem herecké výkony. Nad ostatní stavím dva: Slezské divadlo se poprvé chlubí hereckým uměním principála. Černínův Trigorin je obrazem vyhasínajícího floutkovství, stavějícího na odiv schopnost přešmodrchat každé člověčí hnutí v „umění“ bez hodnoty a proměňovat je v lacinou popularitu. To už je velice podobné dnešku a jeho rychlokvašeným hvězdám. Od prvních krůčků na jevišti zjevila se poprvé ve větší roli dramaturgyně Blanka Fišerová. Její Máša je hořce nepochopená, vadnoucí, ve vodce se utápějící. Fišerové jeviště sluší náramně. V Opavě si toho začínají být vědomi, takže ji klidně naordinují jako alternantku – opravdické hvězdné „sedmikrásky nad Brnem“ – Jitky Čvančarové. Nic to neubírá na kvalitě dalších znamenitých hereckých výkonů: Veroniky Senciové (Zarečná), Hany Vaňkové (Arkadinová), Lukáše Hejlíka (Treplev), Martina Táborského (Sorin), Kostase Zerdaloglu (Dorn) atd. Racek v Opavě hrdě křičí, plachtí nad jezerem.

Jiří P. Kříž


Novinky

18.10.2017

Malá ochutnávka z připravované premiéry opery FALSTAFF pod taktovkou Marka Šedivého a v režii Lubora Cukra.

V tomto díle se setkaly dvě geniální umělecké osobnosti: největší dramatik a básník všech dob William Shakespeare a slavný italský hudební skladatel Giuseppe Verdi. Vtipný příběh podle Veselých paniček windsorských Williama Shakespeara rychle vtáhne diváka do děje. Jak to dopadne, když se ženy rozhodnou, že se pobaví, ale zároveň si nenechají nic líbit? Přijďte to […]

více zde

18.10.2017

Silvestrovské oslavy ve Slezském divadle Opava prodej vstupenek od 1. 11. od 8 hodin

od 15 hodin činoherní komedie z luxusní newyorské společnosti Neil Simon Řeči přípitek a drobné občerstvení Vstupné: 380,- / 320,- / 270,- Kč   od 21 hodin legendární český muzikál Svoboda, J. Štaidl, E. Krečmar, Z. Podskalský, Z. Podskalský ml. Noc na Karlštejně různorodé lahůdky, výborná vína, skvělá hudba, půlnoční přípitek Vstupné: 890,- / 790,- […]

více zde

18.10.2017

KONCERT orchestru Slezského divadla Opava v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. listopadu 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Náročného partu prvních houslí ve skladbě Rimskeho-Korsakova Šeherezáda se ujme  koncertní mistryně YELYZAVETA PRUSKÁ. program: Felix Mendelssohn-Bartholdy Scénická hudba ke hře W. Shakespeara Sen noci svatojánské, předehra, op.21. Josef Suk Pohádka. Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, […]

více zde

Starší novinky