Scénický koncert

Biblické písně

Vznikly v roce 1894 na text Bible kralické za pobytu Dvořáka v Americe. V době, kdy mu v daleké vlasti umíral otec.

Slovanské tance

První řadu napsal Dvořák v roce 1878 na objednávku berlínského nakladatele Simrocka. Toto dílo proslavilo Dvořáka během krátkého času po celém světě.

Stabat mater

(závěrečný hymnus)

První črty učinil Dvořák v roce 1876. V únoru a první polovině listopadu 1877, po smrti obou jeho dětí, dokončuje orchestrální partituru díla, které mu otevřelo cestu do světa. V našem uvedení uslyšíte závěrečný hymnus tohoto nesmrtelného Dvořákova díla o bezmezném utrpení matky a nad ukřižovaným synem.

Dirigent:

Roman Válek j.h.

Choreografie:

Martin Tomsa

Sbormistryně:

Kremena Pechakova

Výtvarník kostýmů:

Martin Tomsa

Výtvarník scény:

Alexandr Babraj j.h., Dalibor Hrda

Asistent choreografa:

Petra Španělová, Violeta Makešová – Tomaníková

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Nenko Slavov, Karel Holeš

Tančí

• Martin Tomsa
• Kamila Martínková
• Simona Straková
• Petra Španělová
• Milen Iliev
• Jozef Jaško
• Adéla Kvochová
• Michal Kuzník
• Denisa Šuderlová j. h.

Zpívají

Dalibor Hrda, Katarína Vovková, Olga Procházková, Šárka Beranová,
Šárka Maršálová, Alexandr Vovk, Michal Vojta, Václav Marek, Petr Murcek,
Martin Šujan

Členové sboru:

Velitcho Botzin, Roman Cimbál, Antonín Kupka, Vlastislav Smolík, Jaroslav
Velička.

Spoluúčinkuje orchestr Slezského divadla Opava, děti Baletního studia SD
Opava a Pěvecký sbor Křížkovského, sbormistr Karel Holeš.

PREMIÉRA:

9. 1. 2005

DERNIÉRA:

2. 6. 2005

Slovo dirigenta Romana Válka

Při pohledu do partitury Slovanských tanců se interpretovi nabízí tato otázka: Šlo o dílo vzniklé jako hudební doprovod společenských slavností typu “českých či moravských besed”, či šlo ryze o kumštýřsko-skladatelský počin inspirovaný vydavatelství Simrock – tedy objednávku chlebodárce? Pravda bude někde uprostřed. Tento žánr jako podklad pro velké masové tance byl zejména v období národního obrození značně rozšířen a poskytoval skladatelům významnou obživu (Brahms – Uherské tance, Janáček – Valašské tance, Lašské tance, Smetana – klavírní tvorba a jiné). Otázkou zůstává, jaký stupeň nadúčelovosti byl tím kterým autorem do tohoto žánru vtisknut. V případě první řady Dvořákových tanců nemůže být pochyb o tom, že jde o dílo plné geniality a poctivé tvůrčí práce. Tak se v 1. a 8. tanci objeví jadrný a strhující furiant, hýřící rytmikou a rituálností lidových kapel, ve 2. niterná síla východoslovanské melodiky, ve 3. – 7. česká venkovská idyla 19. století – skočná polka a ozvěna dvorských menuettů – sousedská. Je požitkem sledovat, s jakou bravurou a humornou nadsázkou Dvořák instrumentuje orchestr, jak umí udržet pozornost v řadě repetic, jak si pohrává s akcenty a jak dokonce ve 4. tanci vkládá miniaturní dvoutaktový violloncelový koncert. Každá skupina nástrojů má svoji nezaměnitelnou funkci a rovnocenně plní úlohu sól i doprovodů, aby pak v mohutných tutti zazářila plným jasem hudby, která je dnes zcela oprávněnou součástí repertoárů všech významných hudebních těles. Opravdové jádro Dvořákovy hudby však spočívá v hudbě vokální. Dvořák byl vyškolen ještě “starým dobrým stylem” – tedy kontinuitou hudebního vývoje. Znal dobře Palestrinu i Händella, což se velmi organicky objevuje v jeho oratorní i operní tvorbě. Biblické písně, jejichž orchestrální verzi uslyšíte v dnešním programu, patří k tomu nejlepšímu, co Dvořák v oboru písňové tvorby napsal. Jsou to niterná minidramata – dialogy člověka s Bohem, deset modliteb protknutých upřímností, čistotou a důvěrou v Boží existenci. “Po smrti mého těla dopřej duši, aby nalezla slavný ráj,” těmito slovy končí náš večer poslední částí slavného Stabat mater, jež je monumentální esencí všeho, co dal Dvořák světu – krásu zvuku, protknutou silou sdělení, končícího kdesi ve vesmíru…

[Zobrazit fotky jako slideshow]