Hra o dvou částech

Průvodce příběhem nás zavádí do r. 1936 do malého domku v zapadlém vesnickém údolí na „smaragdovém“ ostrově, do doby, kdy byl sám malým chlapcem Michaelem, který žil se svou neprovdanou matkou Chris a jejími sestrami, jež den co den sváděly prostý, nehrdinský a nepatetický zápas o přežití v končinách, kde chyběly příležitosti jak pro lásku, tak i pro práci. Pětice sester, jejichž jedinou existenční oporou je Kate, učitelka v církevní škole v nedalekém městysi, je konfrontována pouze se dvěma mužskými postavami. Jednou z nich je Michaelův otec Gerry, který sem zavítá jen čas od času, jak ho sem přivede náhoda, a druhou jediný bratr sesterské pětice Jack, kdysi misionář v Africe, jenž však natolik přivykl životním způsobům afrických domorodců, že se nemůže začlenit zpátky do evropského prostředí. Vzpomínka na toto dávné léto je pro dospělého Michaela jakýmsi stimulujícím, povzbuzujícím faktorem pro jeho další život, a to právě pro ono neokázalé hrdinství, s nímž jeho matka a tety procházely životem. A měla by být tím stimulem i pro každého, kdo s příběhem hry a jejími postavami přijde do styku, ať užje jeho vlastní osud šťastný či méně šťastný.

S inscenací jsme se s úspěchem zúčastnili pražského divadelního festivalu Divadlo 2004.

Překlad:

Ota Ornest

Režie:

Jaroslava Šiktancová j. h.

Scéna a kostýmy:

Libuše Josefy j. h.

Hudba:

Radůza

Pohybová spolupráce:

Martin Pacek j. h. a Tereza Bernardová j. h.

Dramaturgie:

Ladislav Slíva

Hrají

Michael:

Ladislav Špiner

Kate, učitelka:

Ivana Petrželová

Maggie:

Lenka Waclawiecová

Agnes, pletařka:

Hana Vaňková

Chris, Michaelova matka:

Kateřina Volná

Gerry, Michaelův otec:

Marek Kunc

Jack, kněz a misionář:

Petr Klimeš

PREMIÉRA: 30. 3. 2003
DERNIÉRA: 8. 2. 2004

Brian Friel

Česky přeložený název hry není zcela přesný, protože hra je situována doprostřed léta, kdy se v Irsku slaví svátek Lughnasa). Hra byla uvedena poprvé v dublinském Abbey Theatre roku 1990. U nás pak v Divadle na Vinohradech či v roce 1993 v Národním divadle moravskloslezském v Ostravě.

Brian Friel ve zdánlivě prostém příběhu nabízí pozoruhodný obraz, z něhož sice vyzařuje smutek za něčím, co nám už možná navždy uniklo, ale také síla pozitivní energie, která nikomu nepadá s nebe lacina jako mana. Rodí se v těžkostech i utrpení, v každodenním poctivém úsilí o uchování smysluplného života. Pod povrchem „jednoduché“ příběhu pak objevíme nevšední dramatické osudy (zvláště ženských) postav. Nemají potřebu vystavovat své problémy na odiv, naučily se s nimi žít, protože více než na sebe myslí na společenství, které spoluvytvářejí… Uvědomují si dobře, že tíhu svých životů nemají na koho delegovat, že ji musí zvednout a unést samy, nejen proto, aby přežily, ale také aby vyrostl malý Michael, aby se mohl uzdravit bratr Jack, aby retardované sestře Rose zůstalo spolehlivé zázemí.

„Pamatuj na chudé, když s pýchou obhlížíš svá pole,
tvůj tučný dobytek se pase na lukách.
Pamatuj na chudé,
když sklizeň bohatou již do stodoly svážíš.
Pamatuj na chudé, když vtry skučí, déšť svou píseň pěje,
tvůj suchý dům však mile, teple hřeje.“
(Ze sbírky Keltský oheň)

[Zobrazit fotky jako slideshow]