Délka představení: 2 hodiny 50 minut, 1 přestávka

Emmerich Kálmán začal psát Čardášovou princeznu v květnu
1914 v Mariánských Lázních ve vile Lugisland. Vypuknutí války bylo
důvodem k přerušení práce, ke které se vrátil až po roce
v hornorakouském Ischlu. Původně měl být název operety „Ať žije
láska!“, ale na přání ředitele vídeňského divadla Ericha Millera byl
změněn.

Premiéra měla být v pátek 13. listopadu 1915. Kálmán s tímto datem
nesouhlasil, a navíc onemocněl jeden z hlavních protagonistů, takže
premiéra se nakonec konala 17. listopadu 1915. Publikum přijalo Čardášovou
princeznu, kritika hodnotila hudbu jako vynikající, ale libreto bylo označeno
za skandální, jelikož údajně diskreditovalo aristokracii. Tehdejší
diváci poznali v Edwinovi korunního prince Rudolfa, v jeho otci dokonce
Franze Josefa a v jejich manželkách a milenkách herečku Kateřinu
Strattovou, Marii von Vetserovou a další.

Libreto poukazuje na dekadenci a přežitost aristokracie na začátku 20.
století a vykresluje styl života této společenské vrstvy. Hrdiny
příběhu jsou kabaretní zpěvačka a každodenní návštěvníci kabaretů
a šantánů, kteří spí v době, kdy jiní pracují, a večer i noc
tráví v obětí zpěvaček a tanečnic, s kterými utrácejí lehce nabyté
peníze. Forma operetního zpracování budí u diváků sympatie s těmito
„roztomilými rošťáky“, které bychom v realitě života jistě
odsoudili.

Čardášová princezna je příběh postavený na lásce kabaretní
zpěvačky z Budapešti a mladého knížete z Vídně, tedy na střetu dvou
světů, který Kálmán hudebně vystavěl na maďarském čardáši a
vídeňském valčíku. Taneční melodie protkávají celou operetu a jsou
symbolem nejen dvou národností, ale také symbolem podřízenosti a
nadřazenosti národů a jednotlivých společenských vrstev.

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Jana Andělová-Pletichová

Libreto:

Leo Stein, Béla Jenbach

Překlad:

Vladislav Hamšík

Úprava:

Jana Andělová-Pletichová

Choreografie:

Jaroslav Moravčík j.h.

Sbormistr:

Jakub Žídek

Výtvarník kostýmů:

Eliška Zapletalová j.h.

Výtvarník scény:

Emil Konečný j.h.

Asistent choreografa:

Martin Tomsa

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil

Hrají a zpívají:

Leopold Maria, kníže z Lippert-Weylersheimu:

Dalibor Hrda nebo Peter Soós

Anhilta, jeho žena:

Šárka Maršálová nebo Olga Procházková

Erwin Roland, jejich syn:

Alexandr Vovk nebo Michal Vojta

Komtesa Stázi, neteř knížete:

Tereza Kavecká nebo Zdenka Mervová

Hrabě Boni Kancsianu:

Zdeněk Kapl nebo Petr Murcek

Sylva Varescu:

Katarína Jorda Kramolišová nebo Ilona Kaplová

Feri Kerekes, zvaný Feribáči:

Evžen Trupar

Hrabě Eugen Rohnsdorff:

Martin Šujan nebo Roman Cimbál

a další.

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava

PREMIÉRA: 9. prosince 2007

EMMERICH KÁLMÁN

se narodil v rodině obchodníka 24. 10. 1882 v Siófoku u Balatonu. Když
bylo Kálmánovi 14 let, otec zbankrotoval a celá rodina se přestěhovala do
Budapešti. Mladý gymnazista musel vydělávat doučováním latiny a
řečtiny a v noci vypisoval obálky pro obchodní dům.

Jeho sen, stát se klavírním virtuosem, mu překazilo ochrnutí ruky. Proto
vystudoval hudební teorii a kompozici na Maďarské národní královské
akademii hudby, kde byli jeho spolužáky Béla Bartók a Zoltán Kodály.

Jeho první symfonické básně byly přijaty , ale nebyly publikovány. Ve
22 letech se stal Kálmán hudebním kritikem jednoho budapešťského tisku,
ve 24 letech napsal bezvýznamnou zpěvohru s vlasteneckým laděním, ale
písně a kabaretní výstupy měly dobrý ohlas, proto zkusil štěstí
v operetě. První pokus – Podzimní manévry – byl velice úspěšný a
odstartoval Kálmánovu skladatelskou operetní kariéru. Vrcholem jeho tvorby
byla Čardášova princezna, která spolu s Maricou a Cirkusovou princeznou
patří mezi nejhranější. Další operety jako by čerpaly z toho, co už
vytvořil.

V roce 1938 musel Kálmán pro svůj židovský původ opustit Vídeň a
usadil se v Kalifornii v USA, kde také získal v roce 1942 státní
občanství a začal se věnovat filmové podobě svých operet.

V Budapešti, kam se po válce vypravil, jej čekaly smutné zprávy –
jeho sestry zemřely v koncentračním táboře. Po srdečním záchvatu se
vrátil do USA a když v roce 1953 tušil svou smrt, vrátil se do Evropy a
30. října v Paříži zemřel.

Kálmán byl posledním velkým zástupcem vídeňské operety. Na rozdíl od
jiných hudebních celebrit žil spořádaným životem, nerozhazoval peníze a
k sobě byl velmi sebekritický. Napsal: „Vím, že půl stránky Lisztovy
partitury vyváží všechny operety, které jsem napsal nebo ještě
napíšu.“

Operety Emmericha Kálmána:

• Podzimní manévry – 1908 Budapešť; 1909 Vídeň
• Dobrý kamarád – 1910 Budapešť; 1911 Vídeň
• Cikánský primáš – 1912 Vídeň
• Čardášová princezna – 1915 Vídeň
• Holandská ženuška – 1920 Vídeň
• Bajadéra – 1921 Vídeň
• Hraběnka Marica – 1924 Vídeň
• Cirkusová princezna – 1926 Vídeň
• Vévodkyně z Chicaga – 1928 Vídeň
• Fialka z Montmartru – 1930 Vídeň
• Ďáblův jezdec – 1932 Vídeň
• Císařovna Josefína – 1936 Curych
• Marinka –1945 New York
• Arizona Lady – 1954 Bern

[Zobrazit fotky jako slideshow]