Komedie

Ústřední zápletka hry je – jak jinak v případě tohoto žánru – milostná. Mladý bohémský malíř Saint Franquet usiluje o přízeň paní Micheline, manželky bohatého pařížského advokáta Plantareda. Ale protože ona je žena přísných zásad (doslovný překlad původního francouzského názvu hry zní Já svého muže nepodvádím), musí se Saint Franquet spokojit se šantánovou zpěvačkou a štamgastkou kavárny U Maxima Bichon. Do té se ovšem zblázní i advokát Plantared. Jeho žena se však o tom doví. „Katastrofa“ je tedy na spadnutí. Jak to dopadne, nebudeme dopředu prozrazovat.

Překlad:

Eva Bezděková

Režie:

Václav Klemens

Scéna:

Martin Víšek j. h.

Kostýmy:

Eliška Zapletalová j. h.

Scénická hudba:

Edvard Schiffauer

Dramaturgie:

Ladislav Slíva

Hrají

Saint Franquet:

Jakub Stránský

Des Saugette:

Zdeněk Svobodník

Plantarede, advokát:

Kostas Zerdaloglu

Micheline, jeho manželka:

Hana Vaňková

Godache, hoteliér:

Kamil Koula

Bichon:

Sabina Figarová

Dotty Summersonová:

Kamila Srubková

Tommy:

Zdeněk Jorda

Sophie, pokojská:

Lenka Waclawiecová

Lázeňské smyčcové trio:

Daniela Waldhansová, Mariana Nanova, Natalia Slavíková

PREMIÉRA:

28. 9. 2003

DERNIÉRA:

13. 4. 2003

Feydeau o komedii

„Vezměte si tu nejtragičtější situaci, jaká je – situaci, která by šokovala i zřízence v márnici – a vyhledejte její směšnou stránku. Žádné lidské drama není bez žertovných aspektů. Tím si lze také vysvětlit, proč jsou tzv. komediální autoři tak smutní – myslí totiž především „smutně“.

„Nedivte se tomu, že jsem smutný. Je to moje každodenní rozpoložení. Nepodobám se ani trochu svým hrám, které mají mnozí lidé za veselé. Já se v divadle nesměji nikdy a v životě se směji jen zřídka.“

„Když jsem chodil do školy, působilo mi potěšení psát komedie, protože jsem se tím mohl vyhnout nudným úkolům. Mám náramnou chuť na zakázané ovoce. Dnes se však situace obrátila. Divadlo se mi stalo úkolem. Je to moje řemeslo. Nepatřím k těm, kdo tvoří s lehkostí. Když píšu nějakou ztřeštěnost, která má rozveselit diváky, vůbec se necítímveselý. Uchovávám si vážnost, chladnokrevnost lékárníka, který připravuje lék: jeden gram zápletky, jeden gram pikanterie, jeden gram napětí. A všechny ty prvky smíchám dohromady, nejpečlivěji, jak umím. Snad to nebude znít příliš domýšlivě, když řeknu, že dokážu dost přesně odhadnout účinek svého léku.“

[Zobrazit fotky jako slideshow]