Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Gabriela Preissová – Její pastorkyňa

České drama

Dílo spisovatelky a dramatičky Gabriely Preissové dodnes zastupují dvě významná dramata – Gazdina roba a Její pastorkyňa. Obě dvě vznikaly v době, kdy se na jevišti pražského Národního divadla vedly boje o realismus a naturalismus. Autoři se začali obracet k „všednímu“ životu a hledat na rozdíl od romantismu a novoromantismu prostá, obyčejná témata. Preissová zvolila motivy, založené na skutečných událostech, které ovšem umělecky přepracovala. Úprava, v níž hru uvádíme, upustila od formálního užívání nářečí, od snahy vyvolat iluzi vesnice a jejího folkloru. Protože příběh, v němž ctnostná a hrdá Kostelnička zvolí jakýkoliv prostředek, aby zabránila pošpinění cti nevlastní dcery Jenůfy, je natolik silný, že může zůstat prostým i ve své formě. Atmosféru dokresluje hudba Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, stejně jako strohá, až expresionistická scéna a kostýmy Jana Duška j. h.

Úprava:
Zdeněk Černín, Blanka Fišerová
Režie:
Zdeňek Černín
Scéna, kostýmy:
Jan Dušek j. h.
Hudba:
Iva Bittová a Vladimír Václavek
Dramaturgie:
Blanka Fišerová.

Hrají

Buryjovka:
Ludmila Štědrá j. h.
Laca Klemeň:
Lukáš Hejlík j. h.
Števa Buryja:
Jakub Stránský nebo Ondřej Veselý j. h.
Kostelnička:
Hana Vaňková
Jenůfa:
Veronika Senciová
Stárek:
Zdeněk Svobodník
Rychtář:
Kostas Zerdaloglu
Rychtářka:
Ivana Petrželová
Karolka:
Jana Epikaridis
Kolušina:
Kamila Srubková
PRVNÍ UVEDENÍ:
7. 9. 2004 (v rámci Dne divadla)
PREMIÉRA:
12. 9. 2004
DERNIÉRA:
11. 1. 2006

Premiéra Její pastorkyně 9. listopadu 1890 v Národním divadle (v režii Josefa Šmahy) vzbudila negativní reakce nejen z řad kritiků a inscenace musela být po několika reprízách stažena, provázela ji obvinění z falšování skutečnosti, ze snahy zesměšnit a pošpinit Slovácký lid, také z nemravnosti, z řady formálních prohřešků, z kopírování Tolstého a Striendberga apod. Velmi často tomu tak v umění bývá, že skuečně nové a inovativní dílo nemusí být současníky autora či autorky pochopeno. Skutečnost, že obě dvě její dramata jsou i dnes velmi často inscenována a patří k nejvýznamnější etapě vývoje českého divadla dokládá, že témata, která Preissová, jak sama tvrdila, čerpala z vyprávění a reálných událostí, jsou akutální i v dnešní době.

Z tisku

Opava oslavila výročí inscenací Její pastorkyně

(…) Drama sváru, vášnivosti a víry Po jedinečných inscenacích ve Zlíně (Pitínský) a v Hradci Králové (Morávek) je Čenínova Její pastorkyňa jenom na první pohled umělecky exponována méně. Ve skutečnosti je stejně tragická, vášnivá. Prostupuje ji svár zbožnosti, vzdorující a podléhající společenským konvencím. Vše v příběhu mihotavě světélkuje mezi láskou, posedlostí, zradou, hanbou. Kontrast světlých stěn interiéru venkovské chalupy a proti tomu černé kostýmy napětí a smutku s bílými prvky nevinnosti a smrti. To znamenitě umí vykouzlit na jevišti, tentokrát na herci nijak oblíbené šikmě, Černínův souputník, scénograf a kostymér Jan Dušek. Příběh provází hlasová exprese lidových motivů moravskoslovenského pomezí, jak jimi vyniká Iva Bittová, spolu s Vladimírem Václavkem autorka hudby k inscenaci.

Vaňková se stala vražedkyní

S dramaturgyní Blankou Fišerovou dokázal Černín repliku své českobudějovické Pastorkyně (2003) dotáhnout, vycizelovat do zářného ornamentu základního konfliktu. Dialogy zhuštěné na teze nabývají účinnosti. Na diváky se valí úděsná tragédie pramenící v konvencích, kterým v čase Preissové ještě nebylo možné rozhodně a úspěšně se vzepřít. Kostelnička Buryjovka Hany Vaňkové je hodna dalšího zápisu na herecké ocenění. Úděl vlastního osudu nese životem klidně a zbožně k vizi lepšího života nevlastní dcery. Ve chvíli, kdy se její sny bortí, ztrácí schopnost jít dál v morálních zásadách, jichž je vyznavačkou. Sebezničujícím způsobem,a však stále stejně klidně, končí jako vražedkyně. V alternacích primadon se ve Slezském divadle stále viditelněji prosazuje Veronika Senciová (Jenůfa). Z Budějic do Opavy přenesl Lukáš Hejlík svého nešťastně milujícího Lacu, opileckého Števu vykresluje Jakub Stránský v alternaci rovněž s Jihočechem Ondřejem Veselým. V roli Karolky se na jeviště vrací Jana Epikaridis. Výrazné postavy modelují také Kostas Zerdaloglu a Ivana Petrželová v manželské dvojici komunálního pantáty s křídly přistřiženými dominantní rychtářkou. Ostatně do stejného, tentokrát Karolčina chomout, strká hlavu nevěrník Števa… Premiéra Její pastorkyně se uskuteční v sobotu 12. září. Opava jí vykročí do nadějné divadelní sezóny.

J. P. Kříž, Právo (9. září 2004)


Novinky

8.12.2017

Dramaturgický úvod – pohled do zákulisí inscenace

Vážení diváci, aby byly Vaše zážitky z inscenací Slezského divadla Opava ještě bohatší, nabízíme Vám možnost zúčastnit se dramaturgických úvodů – pohledu do zákulisí. Tyto úvody budou probíhat vždy před představením skupiny 6. První tedy proběhne 14. prosince v 18.30 ve foyer SDO v 1. patře „u klavíru“ před činohrou VŠECHNO JE V ZAHRADĚ. Na […]

více zde

7.12.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

Hrajeme pro vás i mezi svátky! Vyberte z naší nabídky kulturní zážitek pro sebe či své blízké. Nechcete se vázat na konkrétní termín? Nabízíme možnost koupě poukazů – DÁRKOVÝ POUKAZ v ceně 220 Kč na činoherní představení SDO a v ceně 270 Kč na inscenace operního souboru s platností do 30. 6. 2018, nebo speciální […]

více zde

30.11.2017

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky