Opera

Tosca (premiéra 14. 1. 1900 Řím, Teatro Costanzi) zaujala Pucciniho už v roce 1889, když viděl v Miláně představení Sardouovy hry se Sarah Bernhardovou. Definitivně se pro Toscu rozhodl, když chtěl tento námět zhudebnit skaldatel Franchetti. Puccini Franchettiho přemluvil, aby od svého záměru ustoupil, a pak pověřil Illicu a Giacosu vypracováním libreta, do kterého aktivně zasahoval, takže nakonec Sardou prohlásil, že libreto je lepší a účinnější než jeho vlastní drama.

Libreto:

Victorien Sardou, Luigi Illica, Giuseppe Giacosa

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Bohuslava Kráčmarová j. h.

Scéna, kostýmy:

Alexander Babraj j. h.

Pohybová spolupráce:

Martin Tomsa

Sbormistryně:

Kremena Pechakova

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil, Masako Nakajima

Hrají

Floria Tosca – zpěvačka:

Jiřina Marková-Krystlíková j. h. nebo Eva Forejtová j. h.

Mario Cavaradossi – malíř:

Michal Vojta nebo Stanislav Matis j. h.

Baron Scarpia – velitel policie:

Nikolaj Někrasov j. h. nebo Siarhei Zubkevich j. h.

Cesare Angelotti:

Peter Soös

Kostelník:

Zdeněk Kapl

Spoleta – policejní agent:

Petr Murcek nebo Leopold Polda

Sciarrone:

Martin Šujan

Žalářník:

Evžen Trupar

Pastýř:

Tereza Halamová nebo Zdenka Mervová

Spoluúčinkuje sbor, balet a orchestr Slezského divadla Opava

PREMIÉRA:

23. 10. 2005

DERNIÉRA:

1. 6. 2006

Bohuslava Kráčmarová

narozena v Ostravě (1974), studovala operní režii na JAMU v Brně u Aleny Vaňákové. Po absolvování se stala asistentkou režie v NDM Ostrava a zahájila pedagogickou činnost na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. Tosca je první režijní prací v profesionálním (kamenném) divadle.

Slovo režisérky:

Tosca je vítězstvím lidskosti nad krutostí.Nabízím divákovi poněkud netradiční pohled na hlavní hrdinku stejnojmenné opery. Tosčin život v umění a lásce je pro mne příběhem výjimečné ženy, která přitahuje pozornost takřka všech mužských postav nejen svou duševní krásou a čistotou. Milostný cit ke Cavaradossimu je pro Tosku natolik zásadní, že v hodině zoufalství raději nesmazatelně poznamená svou zbožnost vraždou, než by jej pošpinila zradou. Nad Scaripovou mrtvolou se přesto sklání laskavá věřící žena, která nemůže svému činu uvěřit. Sympatie s touto Toskou mě přivedla až k její andělské záchraně!

[Zobrazit fotky jako slideshow]