ČESKÁ PREMIÉRA

maďarské černé komedie

Jedná se o tragikomedii, v níž se sociálně slabé rodině dostane opravdu velké množství nevyžádané pomoci. Manželský pár spolu s dětmi žije v jednom z mnoha cihláků. Každou noc a každé ráno se opakuje stejný rituál. Do života rodiny se ovšem razantně vloží zvědavá sousedka, která spustí lavinu pomoci. Od Armádu spásy až po televizní štáb, který v přímém přenosu ukazuje národu skutečně „chudou rodinu“ a týranou ženu. Autor vidí svět kolem nás v tragikomických, groteskních, mnohdy až absurdních rysech a souvislostech. Obdobný pohled na svět Schwajdovy hry sdílí i hostující režisér Peter Mankovecký, který Schwajdův text obohatil o současné souvislosti.

S touto inscenací jsme se zúčastnili pražského festivalu Divadlo 2006.

Překlad:

Kateřina Pošová

Úprava:

Peter Mankovecký, Peter Pavlac, Blanka Fišerová

Režie, hudba:

Peter Mankovecký j. h.

Scéna, kostýmy:

Jaroslav Milfajt

Dramaturgie:

Blanka Fišerová.

Hrají

Žena:

Veronika Senciová

Muž:

Petr Halberstadt j. h. nebo Lukáš Hejlík j. h.

Polgárová:

Ludmila Štědrá j. h.

Armáda spásy:

Zdeněk Svobodník nebo Kostas Zerdaloglu

SOPA:

Petr Vaněk j. h.

Reportérka:

Sabina Figarová nebo Kamila Srubková

Kameraman:

Marek Kunc

Sociální pracovnice:

Ivana Petrželová

Bachař:

Petr Klimeš

ČESKÁ PREMIÉRA:

17. 4. 2005

DERNIÉRA:

26. 2. 2006

György Schwajda – život a dílo

György Schwajda se narodil 23.3.1943 v o­krajové čtvrti Budapešti Kispest. V letech 1970–74 vystudoval na Vysoké škole divadelního a filmového umění obor dramaturgie. Při studiích pracoval jako pomocný dělník, tiskárenský sazeč, kulisák, osvětlovač, kontrolor hasicích přístrojů. Na své profesionální dráze divadelníka byl pak postupně dramaturgem oblastních divadel v Szolnoku, Szegedu a Miskolci, i budapešťského Národního divadla. Schwajda si ovšem právem získal především pověst velice originálního a nadaného autora, ale též zdatného organizátora a divadelního manažera.

Během minulých několika desetiletí byl třikrát nakrátko uměleckým šéfem szolnockého divadla a načas i provozním ředitelem budapešťského Uměleckého divadla. V roce 1998 posléze přijal funkci vládního zmocněnce pro výstavbu nového Národního divadla, které otevřelo své brány v roce 2001 na východním, pešťském nábřeží Dunaje, protékajícího maďarskou metropolí. (Klasicistní budova starého Národního divadla, které stálo v samém centru rušného velkoměsta, byla během druhé světové války natolik poškozená, že ji museli v 50. letech zbourat.). Hned první Schwajdova hra Klaun, kterou napsal ve svých jednadvaceti letech, byla v roce 1967 oceněna v celostátní soutěži dramatických děl. Podobnou cenu získala r.1975 jeho groteskní balada Mari. Dále následovaly hry Palamedes, Pohádka o Janovi, Fabián, Horizont, Zázrak, Pomoc, Hymna, Svatá rodina (kterou r.1982 uvedlo pražské Realistické divadlo a od r. 1998 byla po šest sezon na repertoáru Studia Ypsilon), Rákócziho náměstí, Balada o bláznovi z parcely č.301, Taneční festival 66, Otčenáš a kromě několika jiných adaptací scénická podoba vlastní stejnojmenné novely Svobodný otec z Rátótu. Dosud nejúspěšnější Schwajdova dramatizace vznikla v roce 1990 ze slavného románu G.G.Márqueze Sto roků samoty, kterou v roce 2000 s velkým úspěchem uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech. Tato po tři sezóny stále vyprodaná inscenace byla stažená z repertoáru jen pro neřešitelné autorskoprávní požadavky Márquezovy madridské agentury.

Kateřina Pošová, překladatelka Schwajdovy tvorby

[Zobrazit fotky jako slideshow]