Světová komediální klasika

Délka představení: 2 hodiny a 15 minut, 1 přestávka

Hra patří k vrcholům Molièrovy tvorby, společně s Misantropem, Tartuffem či Donem Juanem. Molière v těchto dramatech naplno zúročil nejen svůj talent, ale i trpké životní zkušenosti. Titulní legendární úloha přerůstá rámec prosté nezávazné komedie, má hlubší existenciální jádro. Harpagon umí peníze hromadit, a to všemi prostředky, tvrdou lichvou i sebeodříkáním. Děti chtějí život žít a užít, ale nikoli bez peněz, které by jim – dle jejich představ – měl někdo nadělit. Z rozdílných, ba až protichůdných představ o životě nutně musí vznikat komické a dramatické konflikty, které postavy musí vyřešit. Spíše se ale více a důkladněji zamotávají do vlastních intrik.

Překlad:

Vladimír Mikeš

Režie:

Ivan Krejčí j. h.

Scéna:

Ilja Hylas j. h.

Kostýmy:

Alena Schäferová j. h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají

Harpagon:

Kostas Zerdaloglu

Kleant:

Michal Stalmach

Valér:

Zdeněk Jorda

Eliška:

Sabina Muchová

Mariana:

Marta Ondráčková

Anselm:

Martin Táborský

Frosina:

Hana Vaňková

Mistr Šimon:

Miroslav Neborowský

Mistr Jakub:

Jakub Stránský

Štika:

Petr Klimeš

Panna Klaudie:

Kamila Srubková

Bumbal:

Hynek Mucha

Treska:

Petr Vaculík

Policejní komisař:

Marek Kunc nebo Ivan Krejčí j. h.

PREMIÉRA:

1. 4. 2007

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ:

2 hodiny 20 minut s jednou pauzou

Molière

„A kdybyste prohlásila, že je snad i těžší napsati komedii než drama, nemýlila byste se. Neboť, vskutku se mi zdá, že je snadnější přepínati veliké pocity, štěstí vzdorovati ve verších, obžalovávat osud a chrliti kletby proti bohům, než sestoupiti ke směšnostem lidí a příjemně i zábavně předvádět na divadle chyby celého světa. Líčíte-li hrdiny, máte volnou ruku, smíte si počínat, jak se vám líbí a hodí; jsou to ideální tahy, při nichž nikoho nenapadne hledati v nich podobu s kýmkoliv. Je třeba jíti za vznešenou, pružnou obrazivostí, jež pravdu zhusta nechává ležet stranou a přidržuje se jen zázračných, netělesných představ. Ale chcete-li kreslit lidi, musíte dbáti přirozenosti. Postava, již diváku předvádíte, musí míti podobu člověka, jehož chcete zobrazit a ztělesnit; a ničeho jste nedosáhli, když v té podobizně nezrcadlí se vaše doba, vaše současnost. Slovem, ve vážných kusech postačí říci správně myšlené a dobře napsané věci. V komedii to nestačí. Ta musí bavit, musí umět rozesmát; a není to lehké, jak by se zdálo, slušné lidi přiměti k tomu, aby se chtěj – nechtěj smáli.“

(Dorant v Molièrově Kritice školy žen)

Z tisku

Harpagonova moudrost baví a dráždí

Harpagonovi v podání Kostase Zerdaloglua vtiskl režisér zvláštní ztišenou, vtíravoup olohu. Originální, ale uplašenou. Jeho obava o peníze je zakřiknutě prolhaná, lichvářské vlohy na první pohled málo razantní, zejména ve srovnání s nejvýraznějšími Lakomci posledních let, jakými byli Boris Rösner ve Zlaté kapličce nebo Luba Skořepová v Rokoku. Ztotožníme-li se ale s Krejčího pojetím, je nakonec Zerdalogluův Harpagon jízlivým, aktuálním náčrtem našich současných upřímných lhářů s téměř andělským výrazem v zaručeně pravdomluvné, vemlouvavé, trápením zvrásněné tváří, která ovšem dobře skrývá prospěchářskou hrabivost a xenofobní duši.

J. P. Kříž, Právo 19. 4. 2007

[Zobrazit fotky jako slideshow]