Hudební komedie

Jde také o jednu z posledních evropských operet a zároveň jeden z prvních evropských muzikálů, jak je uváděno. Podkladem se stala fraška dramatika Emila Sauttera „Šedesáté narozeniny“, která byla uvedena v roce 1948 v podobě hudební komedie pod názvem „Černá štika“ ve zpracování Erika Charella a Roberta Gilberta. Hudbu zkomponoval Paul Burkhard, švýcarský skladatel, autor revuální operety „Hopsa“, hudební komedie „Třikrát Georges“, scénické muziky k Brechtově „Matce Kuráži“, operního díla „Cassanova ve Švýcarsku“ a řadě dalších. Burkhard charakterizuje „Ohňostroj“ jako „hru lyrické nebo dramatické náplně, zpívanou při doprovodu piana“, kde slovo má prvořadý význam, ač hudba nezastává druhořadou úlohu. Zápletka je zasazena do prostředí maloměšťácké rodiny, která se schází na oslavě šedesátin jednoho z nich. Plánovaný průběh oslavy naruší příchod „černé ovce rodiny“ – cirkusáka Alexe a jeho choti, kteří způsobí zmatek nejen v domě, ale také v duších některých přítomných.

Zpěvní texty:

Eva Bezděková

Mluvené texty:

Petr Zahradníček

Hudení nastudování:

Jan Snítil

Režie:

Jana Andělová-Pletichová

Scéna:

Martin Víšek j. h.

Kostýmy:

Eliška Zapletalová j. h.

Choreografie:

Jiří Kyselák j. h.

Korepetice:

Nenko Slavov, Libuše Vondráčková

Klavírní doprovod: Libuše Vondráčková, Lukáš Vondráček nebo Jan Snítil

Hrají

Otec:

Václav Marek

Matka:

Jitka Havrlantová nebo Táňa Janošová

Anna, jejich dcera:

Tereza Halamová

Katuška, kuchařka:

Katarína Vovková

Strýček Bedřich:

Evžen Trupar

Teta Berta:

Zdenka Mervová

Strýc Gustav:

Vladimír Němec

Teta Pavla:

Šárka Maršálová

Strýc Jindřich:

Peter Schubert

Teta Líza:

Olga Procházková

Alexander Obolski:

Zdeněk Kapl

Iduna, jeho žena:

Katarína Kramolišová

Robert, mladý zahradník:

Petr Murcek nebo Jaroslav Dvorský j. h.

Spoluúčinkuje bale Slezského divadla.

PREMIÉRA:

7. 12. 2003

DERNIÉRA:

27. 12. 2004

OHŇOSTROJ

(z poznámek režisérky)
Ohňostroj je hybrid, který se skládá z prvků operety, muzikálu a šansonu, což pro režiséra znamená akceptovat tuto mozaiku, nebo upřednostnit jedno žánrvoé nahlížení na celou inscenaci. Dílo bylo původně napsáno pro dva klavíry a až později pro orchestr, který Burkhard doporučuje použít ve velkých divadlech. Zvláštnost dvou klavírů na jevišti přináší zcela jiné zvukové a vizuální vnímání.

Libreto prolíná reálný svět maloměšťácké rodiny do světa snů mladé dívky, která touží „roztáhnout svá křídla“ a rozletět se do neznáma za poznáním. Autor kriticky zobrazuje jak maloměšťáky, tak i „svobodně žijící“ cirkusáky. Šanci na „lepší“ život dává mladé generaci.“

Jana Andělová-Pletichová

[Zobrazit fotky jako slideshow]