Hra ve stylu coolness

V Londýně 90. let sledujeme v perspektivě čtyř let příběh dvou párů – fotografky Anny, lékaře Larryho, neúspěšného spisovatele Dana a striptérky Alice. Postavy se v milostném čtyřúhelníku sbližují, aby nakonec zjistily, že jsou si vzdáleny. Moderní doba ovlivňuje a narušuje vztahy, které snad nazýváme láska – ale někdy jde jen o sex. Ve hře je rozvíjeno téma velmi aktuální – seznámení na internetu, kdy je možné měnit identitu i pohlaví. Hra je psána současným jazykem i slangem, drsnější výrazy nejsou nadužívány, ale v kontextu celého díla velmi dobře fungují – příkladem je opět internetová komunikace. Jde o snahu odhalit nejintimnější mezilidské vztahy, vztahy komplikované, plné lásky i nenávisti, lži a intrik, pomsty i touhy. Hra způsobila rozruch, měla premiéru v Královském Národním divadle v Londýně v roce 1997 v malé studiové scéně Cottesloe v režii autora. Získala ocenění Evening Standard (nejlepší komedie), cenu Laurence Oliviera (nejlepší nová hra), časopisu Time (nejlepší hra West Endu) a Kruhu kritiků. „Na dotek“ v současné době uvádí např. brněnská Mahenova činohra v režii Jany Janěkové a pražské Rokoko (režie Zdenek Potužil).

překlad:

Jitka Sloupová

režie:

Ivan Krejčí j.h.

dramaturgie:

Martin Režný j.h.

scéna:

Ilja Hilas, j.h.

kostýmy:

Kristýna Novotná j.h.

výběr hudby:

Ivan Krejčí

Hrají

Alice, dívka z maloměsta:

Sabina Figarová nebo Veronika Senciová j. h.

Dan, muž z předměstí:

Ladislav Špiner nebo Ondřej Veselý j. h.

Larry, muž z velkoměsta:

Kostas Zerdaloglu

Anna, žena z venkova:

Hana Vaňková

PREMIÉRA:

21. 3. 2004

DERNIÉRA:

12. 3. 2005

Inscenace se poté hrála v koprodukci s Komorní scénou Aréna  v Ostravě. Roli Alice hrála Lucie Žáčková, Dana bez alternace Ondřej Veselý j. h.

Premiéra:

14. 12. 2005

Derniéra:

21. 6. 2006

Patrick Marber

Na dotek je v pořadí druhou hrou britského dramatika Patrika Marbera (*1964). Začínal jako komik a autor skečů pro rozhlas a televizi, pro divadlo začal psát na popud dramaturgie Královského národního divadla v Londýně. Už jeho první hra Kdo rozdává, rozhoduje – měla úspěch. Ta druhá ještě větší, je ověnčená prestižními cenami (Evening Standard´s 1997, Critic´s Circle 1998, Cena Laurence Oliviera) a prošla už více než padesáti zeměmi. Její uvedení ve Slezském divadlo je na českých jevištích třetí v pořadí.

Opavskému publiku jsme představili výrazné dílo britského dramatu. Současný proud dramatiky směřuje k razantnímu pohledu na dobu, v níž žijeme. Jde o pohled pro někoho „drsný“, nepřiměřený, protože dochází k nesmlouvavému odhalování mezilidských vztahů a intimních problémů, které jsou všude kolem nás. V syrovější podobě se tatotémata objevují v tvorbě Sarah Kane (např. Očištění nebo Psychóza ve 4:48) či Marka Ravenhilla (Shopping and Fucking) – jež je označována termínem coolnes (chladný, drsný). Jde o dramatický proud, který se zrodil v 90. letech v Irsku a Velké Británii. Patrick Marber je Majou Zadeovou ve studii v časopise Theater heute (č. 1/1999) řazen spíše k umírněnějšímu proudu coolness dramatiky – vychází z tvorby Davida Mameta, jeho hry jsou detailně propracovány s důrazem na výstavbu dialogu.

Sám Marber o sobě říká, že je konvenční autor, píšící o lásce. O hře Na dotek tvrdí, že je to romantická komedie, která se nějak zvrtla.

[Zobrazit fotky jako slideshow]