Drama

Budovu zchátralého divadla, kterému hrozí demolice, obývá společenství lidí – bývalý klaun, který sám sebe nazval Králem, bývalá herečka, kterou on sám nazval Královnou, Vévodou byl nazván bývalý boxer. Útočiště u nich hledá mladá dívka a řada dalších lidí, putujících světem. Jak odpovídá sama Královna na Dívčinu otázku, co je tajemstvím divadla: „Láska, děvče. Bez lásky bolest bolí a prohra je krutá. Ale s láskou je i bolest i prohra krásná a dává smysl.“

Překlad:

Jiří Josek

Režie:

Zdeněk Černín

Scéna, kostýmy:

Jan Dušek j. h.

Hudba:

David Rotter j. h.

Odborná spolupráce:

Viktor Kudělka

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají

Král:

Petr Vaněk j. h.

Královna:

Ivana Petrželová

Vévoda:

Kostas Zerdaloglu

Dívka:

Veronika Senciová

Matka:

Kamila Srubková

Otec:

Petr Klimeš

Gorky:

Zdeněk Jorda

Němý chlapec:

Jakub Stránský

Šéf:

Marek Kunc

Jammie:

Martin Táborský

Žena s psíkem:

Ivana Kerlinová

Mladík, Soupeř:

Jakub Stránský

Mladá dívka:

Denisa Štěchová, j. h.

SLAVNOSTNÍ PŘEDPREMIÉRA:

1. 10. 2005 v 19 hodin (v rámci oslav 200. výročí divadla)

PREMIÉRA:

2. 10. 2005

DERNIÉRA:

21. 2. 2006

William Saroyan

Přestože bývá William Saroyan považován obecně za nejvýraznějšího literárního představitele arménské národnosti ve Spojených státech, on sám se nikdy ve své tvorbě nesoustřeďuje pouze na Armény – hrdiny jeho próz jsou také Řekové, Italové, Irové, Mexičané, Indiáni nebo roameričané, jejichž život dokáže zachytit neméně plasticky a věrohodně. Je tomu tak i proto, že se Saroyan ve společnosti menšin rád pohybuje, že toto prostředí i sám často úmyslně vyhledává, aby zde načerpal inspiraci pro svoji literární tvorbu… Ani Saroyanův rodinný život není všední – dvakrát se ožení a dvakrát rozvede s jednou a toutéž ženou, s níž má dvě děti – dceru, která je svého času považována za jednu z nejkrásnějších žen světa, a syna, kterému dává jméno Aram. Tvorba Williama Saroyana je obsáhlá – za svůj život vytvoří na stovku knih různé úrovně a významu. Jeho nejuznávanějším dílem je asi jeho prvotina, sbírka povídek „Odvážný mladý muž na létající hrazdě a jiné povídky“ (The Daring Young Man on the Flying Trapeze and other Stories) z roku 1934, v níž jsou zachyceny osudy lidí, které hospodářská krize přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého toletí odsunuje na periférii společnosti. Pro českého čtenáře je ale nejznámější patrně Saroyanova kniha „Tracyho tygr“ (Tracy´s Tiger) z roku 1951, jakási lyrická pohádka pro dospělé. Známý je pro českého čtenáře též cyklus úsměvných povídek „Tati, ty ses zbláznil“ (Papa, You´re Crazy) z roku 1957, volné pásmo zážitků a rozhovorů Saroyana s jeho desetiletým synem Aramem.

Kromě románů a povídek je Saroyan autorem také třicítky divadelních her – za všechny lze jmenovat alespoň např. „Čas tvého života“ (The Time of Your Life) z roku 1939, za kterou odmítl převzít již výše zmíněnou Pulitzerovu cenu, „Mé srdce je v horách“ (My Heart´s in the Highlands) z roku 1938, „Stará sladká píseň lásky“ (Love´s Old Sweet Song) z roku 1940, nebo „Jeskynní lidé“ (The Cave Dwellers) z roku 1958 (V českém překladu „Divadlo svět“ či „Lásko, měj se hezky“).

Z tisku

Slezané oslavili dvě století múzy Thálie v Opavě Divadlem Svět Williama Saroyana

Sobotním uvedením na slavnostním večeru k oslavám dvou století divadla v Opavě a nedělní premiérou vstoupila na jeviště Slezského divadla v režii šéfa činohry Zdeňka Černína Saroyanova Hra o lásce a pochopení – Divadlo Svět. Divadlo Svět napsal autor v časech, kdy se Amerika ještě nehemžila „houmelesáky“ a slovo bezdomovec bylo tím méně známé u nás a kdekoli jinde ve střední Evropě. Saroyan zemřel ve třiasedmdesáti v roce 1981 a příběh outsiderů živořících v rozbitém, opuštěném divadle v demoliční části města je jenom dalším z jeho zvláštních prostředí, do nichž zasazoval své americké Armény, Indiány, Italy, Mexičany, Řeky…

Království za oponou

Divadlu Svět vévodí Král; zkrachovalý herecký šmírák, ovšem noblesní osobnost v tíživě zimomřivé atmosféře příběhu – zvláště v podání nevyčerpatelně artistního figurálního typologa Petra Vaňka. Jeho nemocnou, léty zuboženou, ze světa vypráskanou Královnu hraje neméně přesně Ivana Petrželová-Lebedová. Třetím zástupcem v komunitě rušené jen ocelovým beranidlem bořícím domy stále blíž z Světu, je bývalý boxerský šampión Vévoda (Kostas Zerdaloglu).

Uchýlí se sem postupně i Dívka marně hledající lásku (Veronika Senciová), Matka a Otec se cvičeným medvědem Gorkym (Kamila Srubková, Petr Klimeš, Zdeněk Jorda). Vše je autorem přesně zasazeno do laskavě kritické společenské symboliky, včetně rozuzlení, kdy se stárnoucí Vévoda vzdá náklonnosti k Dívce a zprostředkuje uskutečnění jejího snu; nalézt konečně teplo v náručí Němého chlapce (Jakub Stránský)…

Lahůdka pro diváky

Nebojte se. Ani co by se za nehet vešlo sentimentality nebo bolestínství. Černín přesně načasoval rozbušky citových vzplanutí i nových zklamání. Spolehl se na sílu Saroyanovy poezie, na symboliku jeho laskavých deziluzí, které kupodivu – a bohužel – naprosto přesně přecházejí do našich zklamání; od osobních ztrát až k oněm procitnutím ze snů o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

Divadlo Svět je inscenací křehkou, vstřícnou, naléhavou, plnou obrazů. Ty pomohli režisérovi našeho světa vypravit scénograf a kostymér Jan Dušek a stále ještě málo doceněný autor scénické hudby David Rotter. Opavské publikum je zázračné. Řekl bych, že po Hradci Králové, Uherském Hradišti a po divácích u Bezručů nebo v Aréně ke svému divadlu nejvstřícnější. Právem. Černín otevřel sezónu další divadelní událostí.

Jiří P. Kříž, Právo

[Zobrazit fotky jako slideshow]