Slezské divadlo Opava

Děti, máte rádi pohádky? Přijďte pomoct holčičce Kačence najít jejího bratříčka, který se jí ztratil v pohádkovém světě – Sněhová královna ho jen tak zpátky nepustí a pohádkám hrozí zkáza! Znáte třeba Zlatovlásku, Perníkovou chaloupku, Otesánka, Červenou Karkulku, Sněhurku nebo Popelku? Pak hledáme právě vás! Zachraňte spolu s Kačenkou pohádky, zachraňte svět fantazie!

Text napsala dramaturgyně a šéfka činohry přímo pro soubor Slezského divadla Opava. Hlavní hrdinka Kačenka má svého staršího bratříčka Honzíka, kterého Pán temnoty, jenž ničí pohádkové knížky a chce, aby dětský svět ovládla televize, odvedl do pohádkového světa. Sněhová královna jej drží ve svém království. Kačenka se společně se dvěma klauny vydá do kouzelné Velké knihy pohádek, aby jej zachránila. Putuje z pohádky do pohádky a musí s pomocí dětí v hledišti uhodnout, jak fragmenty pohádek pokračují dál. Jinak Honzík zůstane ve sněhovém království už navždycky. Jako v každé pohádce vše dobře dopadne a pohádkové knížky jsou zachráněny, stejně jako pohádkové příběhy – pro všechny děti na světě.

Inscenace je zaměřena také na aktivitu malých diváků, kteří mohou klaunům a Kačence pomáhat a radit, jak daná pohádka pokračuje dál a co by Kačenka měla udělat pro záchranu Honzíka.

Česká premiéra 24. 1. 2010 14.00 h.

Scéna, výběr kostýmů, výběr hudby, dramaturgie a režie:

Blanka Fišerová

Hrají:

PRVNÍ KLAUN – zároveň Šašek, Macecha a Babka:

MARTIN VALOUCH

DRUHÝ KLAUN – zároveň Ježibaba, Popelčina macecha, Král, Doktor a Muž:

MARTIN TÁBORSKÝ

KAČENKA – zároveň Popelka, Kočička, Maruška, Červená karkulka a Sněhurka:

DENISA ŠTĚCHOVÁ j.h.

HONZÍK – zároveň Princ, Jiřík a Pejsek:

DANIEL VOLNÝ

SNĚHOVÁ KRÁLOVNA – zároveň Maminka, Královská dcera, Žena a Zlá královna:

PAVLA ŠTĚCHOVÁ

PÁN TEMNOTY –
zároveň Tatínek, Havran, Muž, Královská dcera, Král, Zlý pes, Vlk a Otesánek:

MICHAL STALMACH

(česká premiéra 13. prosince 2009 v 19 hodin Klub ART Opava)

Herci Slezského divadla Opava společně s šéfkou činohry a dramaturgyní Blankou Fišerovou připravili pro nedělní slavnostní otevření Obecního domu v Opavě českou premiéru komedie Miro Gavrana Muž mojí ženy. Inscenace vznikla mimo dramaturgický plán speciálně pro malou scénu Klubu Art, kde bude uvedena v 19 hodin.

Dva muži a jedna žena. Pět let je dokáže vodit za nos, než dojde k odhalení jejího podvodu. Jeden o druhém neměli ani tušení, ale chybička se přece jen vloudila. Setkávají se, aby vzniklou situaci po chlapsku vyřešili. Ale jejich milovaná se jim do toho nepřestane plést. V české premiéře uvedeme komedii nejpopulárnějšího chorvatského dramatika, který tvrdí, že ví o ženách vše, ale přiznává, že ženami si nikdo nemůže být nikdy jist. Hrají: Michal Stalmach, Jakub Stránský a Sabina Muchová. Dramaturgická a režijní spolupráce: Blanka Fišerová.

Srdečně Vás zveme na tuto českou premiéru, případně na lednovou reprízu (termín je zatím v jednání). Více informací naleznete na těchto stránkách: www.klubart.cz nebo www.oko-opava.cz

Ukázku ze hry Muž mé ženy můžete shlédnout zde

opereta

Poslední premiérou této divadelní sezóny je opereta Franze Lehára – Giuditta (libreto napsali P. Knepler a F.Löhner). Lehár komponoval svou poslední operetu v letech 1932 až 1934. Velkolepá premiéra s obrovskými ovacemi se uskutečnila 20. ledna 1934 ve Vídni v divadle Státní opery. Režíroval Hubert Mariška, dirigoval samotný Lehár a hlavní role zpívali Jarmila Novotná a Richard Tauber. V publiku seděl spolkový prezident a celá rakouská vláda. Premiéru natáčelo 120 rozhlasových stanic.

Autor operet Veselá vdova, Hrabě Luxemburg, Cikánská láska, Paganini, Carevič, Země úsmevů navázal v Giudittě na dvě předešlé operety, které v sobě kombinují operetu s operou a netradične nekončí happyendem. Příběh i titulní postava připomínají částečně Carmen.

Děj zasazený na temperamentní jih Evropy a orientální sever Afriky podpořil skladatel úžasnou hudbou nasáklou exotickou smyslností, která v sobě spojuje různé kultury. Mezi nejznámější hity patří Meine Lippen (Moje rety), Du bist meine Sonne (Jsi mé slunce), atd.

Giuditta v sobě nese rozpor temperamentní, vášnivé ženy toužící po absolutní lásce, ale sama jí není schopna, pro svou netolerantní sobeckost, lehkovážnost a unáhlenost. Nejdříve uteče od svého staršího a žárlivého manžela k mladému kapitánovi Octaviovi a odpluje s ním do Afriky. Vztah se bortí ve chvíli, kdy Octavio musí na delší čas služebně odjet. Giuditta nutí Octavia k dezerci, ten ale po velkém váhání odchází splnit své vojenské povinnosti. Giuditta reaguje útěkem a rozhodnutím, že se nebude vázat na jednoho muže – bude tancovat a zpívat pro všechny. Octavio nakonec dezertuje a hledá svou velkou lásku. V nočním klubu nachází Giudittu, kterou si zaplatil boháč lord Barrymore. Octaviovi zůstává prázdnota, marnost, samota.

Kontrastem k tomuto tragickému páru je šťastný vztah zelináře Pierrina a chudé Anity. Odplouvají stejnou lodí s Giudittou a Octaviem vydělat peníze jako hudební umělci.

Když se octnou na mizině, najdou pomoc v cizině právě u našich hlavních aktérů a tím se proplétají osudy obou párů až do konce.

Dirigent:

Jan Snítil

Režie:

Jana Andělová-Pletichová

Libreto:

Paul Knepler a Fritz Löhner

Překlad:

karel Melichar Skoumal

Úprava zpěvních textů:

Dr. Vojen Drlík

Úprava:

Jana Andělová-Pletichová

Choreografie:

Jiří Kyselák j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Výtvarník kostýmů:

Eliška Zapletalová j.h.

Výtvarník scény:

Martin Víšek j.h.

Asistent režie:

Marta Vaňkátová

Asistent choreografa:

Martin Tomsa

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil, Jakub Žídek

Hrají:

Giuditta:

Katarína Jorda Kramolišová

Octavio:

Michal Pavel Vojta

Anita:

Tereza Kavecká

Pierrino:

Zdeněk Kapl

Manuele:

Dalibor Hrda

Antonio:

Alexandr Vovk

Martini:

Peter Soós

Lady Sarah:

Šárka Hrbáčková

Lolitta:

Zdenka Mervová

Lord Barymore:

Martin Táborský

Hostinský:

Jan Bednář

Rybář:

Daniel Wariš

Dva komedianti:

Roman Cimbál, Jaroslav Velička

Španělský pár:

Monika Globa, Valerij Globa nebo Dana Macková, Martin Tomsa

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava.

Premiéra:

20. 6. 2010

Délka představení:

2 hod. 30 min. (2 přestávky)

(scénická koláž)

Poslední činoherní premiérou letošní sezony bude autorský projekt režisérky Oxany Smilkové a šéfky činohry a dramaturgyně Slezského divadla Blanky Fišerové. Ve Fata morganě lásky se zaměřily na povídkovou a dramatickou tvorbu Antona Pavloviče Čechova. V ústředním příběhu, jenž vychází z Čechovovy Dámy s psíčkem, sledujeme Dmitrije Gurova a Annu von Dideritz, kteří poprvé v životě zažívají skutečnou lásku. Setkávají se na Jaltě, kam „utekli“ před nudným, nesnesitelným moskevským životem. Oba už ale mají své vztahy a závazky a záleží jen na nich, zda budou schopni jít za láskou svého života, nebo zda ji nechají – jako fata morganu – zmizet. Do příběhu vstupují nejen jejich protějšky, ale také řada dalších postav, inspirovaných mnohými Čechovovými povídkami nebo jeho stěžejními dramaty (např. Tři sestry, Racek, Višňový sad, Ivanov). To vše v tragikomickém, až groteskním žánru. Hlavní postavy se nalézají v mezní životní situaci a chtějí své životy jakýmkoliv způsobem změnit, stále hledají možné východisko, a tím může být láska. Láska, která navrací člověka ke skutečnému životu a má smysl ji hledat, stejně tak jako víru v jakékoliv podobě. Každý hledáme svou růži a všichni máme nad sebou hvězdné nebe plné naděje – stačí se jen na chvíli zastavit a zvednout oči k obloze.

Poprvé v české premiéře uvidíte tento autorský projekt v neděli 16. května 2010 v 19 hodin ve Slezském divadle Opava.

Překlad:

Leoš Suchařípa, Oxana Smilková, Blanka Fišerová

Režie, výběr hudby:

Oxana Smilková j.h.

Scéna, kostýmy, světelný design:

Jevgenij Kulikov j.h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají:

ANNA von Dideritz a přítelkyně Gurovovy dcery:

SABINA MUCHOVÁ

Nikoj VON DIDERITZ, Stanislavskij, Tuzenbach, Míša:

MICHAL STALMACH

Dmitrij Dmitrič GUROV:

JAKUB STRÁNSKÝ

LIDIJA Gurovová, dáma na pláži, divačka:

HANA VAŇKOVÁ

Leonid Iljič GAJEV, divák:

MARTIN TÁBORSKÝ

PETR, Mejerchold, Solený, student, divák:

DANIEL VOLNÝ

CHARLOTTA, maminka s dvojčaty, Knipper-Čechovová, Máša, kolemjdoucí, divačka:

HANA BRIEŠŤANSKÁ

SOŇKA, dcera Gurovových, uklízečka v divadle:

KAMILA SRUBKOVÁ

ODINOKOV-MANAŽER DIVADLA MCHAT, Čebutykyn, Ferapont, vrchní a divák:

MARTIN VALOUCH

JASNOVIDEC, Lilinová, Irina, Hildegarda, Pyščik, kolemjdoucí, divačka:

BLANKA FIŠEROVÁ

FOTOGRAF, pomocník na kluzišti:

MIROSLAV NEBOROWSKÝ

Premiéra:

16.5.2010

Délka představení:

2 hodiny 15 minut (1 přestávka)

W. A. Mozart (27.1.1756 Sal­cburk – 5.12.1791 Vídeň), byl vrcholným skladatelem klasicismu. Je autorem mnoha instrumentálních skladeb (49 symfonií, 28 klavírních koncertu, 19 klavírních sonát, 17 mší, oratorií, kantát, serenády, kasace, nokturna atd.) Těžiště jeho tvorby tvoří opery. K nejhranějším jednoznačně patří Figarova svatba a Don Giovanni, který překročil hranice své doby (napsán pro Prahu, premiéra 29.10.1787).

Operu Titus si objednali Čeští stavové k příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Text napsal Caterino Mazzola podle Pietra Metastasia. Mozart se jakoby hudebně vracel ke svým prvním operám – používá tradiční schéma střídání árií a recitativu, ale v melodické stavbě ohromuje svou invencí.

Dej se odehrává v Římě v r. 79 n.l. a je plný politických a mezilidských intrik kolem římského císaře Tita. Sextus rozpoutá povstání, ale je chycen a odsouzen k smrti v aréně. Vitellia, nastávající císaře, přiznává, že ona podnítila Sexta k povstání. Titus přemýšlí nad taktikou své vlády a rozhodne se získat lid dobrotivostí. Odpustí všem nepřátelům. Výsledek? Lid prosí bohy, aby dobrotivý císař vládnul co nejdéle. Premiéra proběhla 6.9. 1791 ve Stavovském divadle v Praze. Dirigoval sám autor W.A.Mozart.

Dirigent:

Jan Snítil

Režie:

Lubor Cukr j.h.

Libreto:

Caterino Mazzola podle Pietra Metastasia

Pohybová spolupráce:

Lubor Cukr j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Výtvarník kostýmů:

Roman Šolc j.h.

Výtvarník scény:

Martin Černý j.h.

Asistent režie:

Marta Vaňkátová

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil, Jakub Žídek

Hrají:

Tito Vespasiano:

Alexandr Vovk

Vitellia:

Katarína Jorda Kramolišová

Servilia:

Olga Procházková, Pavla Kolárová j.h.

Sesto:

Ilona Kaplová

Annio:

Šárka Maršálová

Publio:

Nikolaj Někrasov

Lentulo:

Roman Cimbál

Společnice:

Liana Vinklárková

Sluhové:

Martin Tomsa a Valerij Globa

Vojáci:

Tomáš Hoš a Radovan Labanič

Na cemballo hraje:

Libuše Vondráčková, Jakub Žídek

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava a pěvecké sbory Domino a Cvrčci sdružené při Středisku volného času Opava

Premiéra:

25. dubna 2010

Délka představení:

2 hod. 30 min. (včetně 1 přestávky)

Lubor Cukr

Narodil se v Praze. Od mládí se věnoval herectví a tanci, ale jeho životní cestou byla a je režie. Od roku 1999 působil jako asistent režie a posléze jako pomocný režisér ve Státní opeře Praha. V roce 2002 debutoval jako režisér s Dětskou operou Praha, světovou premiérou opery J.F.Fišera „Hry“. K jeho dalším pracím patřila historická rekonstrukce opery Don Giovanni pro operu MozArt, uváděná ve Stavovském divadle, Figarova svatba pro Opéra de Nice a nyní La clemenza di Tito. Za svou letitou a úspěšnou režisérskou kariéru doma i v zahraničí se setkal s mnoha významnými osobnostmi, jako jsou D. Pountney nebo D. Mesguich. Pravidelně spolupracuje s G. Blinem. Je členem ACADÉMIE DESPREZ, Association Française pour le Rayonnement du Théâtre de Drottningholm.

rockbalet

V neděli 28. března 2010 budete mít možnost od 19:00 hodin zhlédnout první provedení baletu Kladivo na čarodějnici. Jedná se o autorský projekt vedoucího baletu Slezského divadla Opava pana Martina Tomsy, který se na této inscenaci podílí nejen jako tanečník. Je zároveň také autorem libreta, režisérem a choreografem tohoto jedinečného představení.

Švéd Yngwie Malmsteen je světoznámým kytaristou, skladatelem a textařem. Právě jeho hudba bude podkreslovat tragický příběh, který se odehrává v diecézi Würzburg v Německu v roce 1628. Věčné téma lásky, nenávisti a intrik je zasazeno do doby, kdy v této oblasti vrcholí tzv. „hon na čarodějnice“.

Láska krásné Mathildy a kněze Fredericka vzbudí nevoli nejen u Mathildina otce, který ji vykáže z domu, ale vzbudí i nenávist Frederickovy sestry Gertrudy. Ta touží po ovládnutí místní katolické církve pomocí Fredericka, ve kterém vidí budoucího vysokého církevního hodnostáře. Skutečnost, že by se její bratr mohl vzdát kněžského úřadu, je pro ni neúnosná a tak rozpoutá krutý boj proti Mathildě. Lstí se jí podaří omámit svého bratra a svou sokyni obviní z čarodějnictví. Mathilda je zatčena, mučena a odsouzena k smrti. Kořenářka Ebergarda pochopí tragičnost situace a chce tento hon na čarodějnici, který rozpoutala Gertruda, zastavit. Pospíchá do lesa pro bylinu, která uzdraví Fredericka. Frederick však přichází pozdě. Jeho láska Mathilda krutě umírá v plamenech.

Ukázku ze hry Kladivo_na_ča­rodejnici můžete shlédnout zde

Hudba (koláž):

Yngwie Malmasteen

Režie a choreografie:

Martin Tomsa

Libreto:

Martin Tomsa

Výtvarník kostýmů:

Eliška Zapletalová j.h.

Výtvarník scény:

Martin Víšek j.h.

Hrají:

Mathilda Dorfeová:

Nikola Němcová

Frederick (duchovní):

Tomáš Hoš

Gertruda (jeho sestra – fanatická katolička):

Adéla Kvochová nebo Monika Globa

Franz Schmidt (finančník):

Martin Tomsa

Ebergarda (kořenářka):

Petra Španělová

Kat:

Valerij Globa

Vrchní inkvizitor:

Vlastimil Smolík

Důvěrnice Mathildy:

Zuzana Voglová

Nikdém Dorfer (otec Mathildy):

Zdeněk Kapl

Filip Adolf z Ehrenbergu (knížecí biskup):

Tibor Müller

Mučená dívka:

Dana Macková

Dále účinkují:

Simona Straková, Daniel Volný j.h., Matěj Kašík j.h., Václav Sukeník j.h., Jozef Jaško j.h., Renata Harasimová, Adriana Bajtková j.h., Jana Tomsová j.h., Lucie Košárková j.h., Jindřich Suk j.h.

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava a pěvecké sbory Domino a Cvrčci sdružené při Středisku volného času Opava

Premiéra:

28.3.2010

Délka představení:

1 hod. 50 min. (včetně 1 přestávky) ADLA OPAVA, PŘÍSPĚVKOVÉ

V neděli 7. března 2010 uvedeme v 19 hodin v premiéře střípky z dávné minulosti české v hávu hudebním, taktéž s pohledem komediálním na snažení předků našich o nalezení země zaslíbené, mlékem a strdím oplývající. Básnicky stylizovaný cyklus Staré pověsti české (1894) vznikl poté, co vědecká kritika Rukopisů královédvorského a zelenohorského oslabila mýtus o bájných Čechách a svou vypravěčskou poutavostí se stal nejoblíbenějším souborem národních předdějinných pověstí. Autorovi v žádném případě nešlo o detailní historickou přesnost, přece jen se pohybujeme na poli pověstí a bájí, ale každý z nás jistě zná příběhy o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi a Libušině dávném proroctví či legendu o kutnohorských havířích. Staré pověsti české patří do zlatého fondu naší národní literatury, jsou zdrojem mnoha inspirací a dalších zpracování. Peškova originální dramatizace, která slavila úspěchy na řadě divadelních festivalů, je psána s nadhledem, odlehčenou dramatickou formou se zpěvy. Dramatik se ale také zaměřil na sledování nejrůznějších nešvarů české povahy, jejichž prameny můžeme najít již ve starověku. Forma hudební komedie dokáže zaujmout jak dítě školou povinné, tak i dospělého diváka a uvést tak na jeviště střípky z naší dávné historie.

Inscenaci, plnou nejen slovního, ale také situačního humoru, režíruje hostující Vlastimil Peška, který je zároveň autorem adaptace i hudby. Opavské publikum mělo možnost v shakespearovské sezoně zhlédnout jeho originální verzi Veselých paniček windsorských.

Úprava, hudba a režie:

Vlastimil Peška j.h.

Scéna:

Tomáš Volkmer j.h.

Kostýmy:

Alice Lašková j.h.

Korepetice:

Jarmila Táborská j.h.

Dramaturgie:

Blanka Fišerová

Hrají:

VLASTISLAV, též praotec Čech, Krok a Přemysl a dav:

Martin Valouch

MLADA, též Teta a dav:

Hana Vaňková

CTIRAD, též Bivoj a dav:

Michal Stalmach

HODKA, též Libuše a dav:

Hana Briešťanská

DRSLAV, též medvěd, kanec, Chrudoš a dav:

Jakub Stránský

ČASTAVA, též Kazi a dav:

Kamila Srubková

BOJAN – též stařec a dav:

Martin Táborský

MNATA – též Šťáhlav, Bělouš a dav:

Daniel Volný

ŽICHLA – též chlapec ve Stadicích a dav:

Sabina Muchová

KŘESOMYSL OKÁČ – lenoch a podrazák:

Kostas Zerdaloglu

RADĚNA – kibic:

Ivana Lebedová

BICÍ:

Jiří Bosák j.h. nebo Ivo Samiec j.h.

KLÁVESY:

Jarmila Táborská j.h.

Premiéra:

7. března 2010

Délka představení:

1 hodina 45 minut (1 přestávka)

opera

opera

V roce 1893 si Puccini poprvé přečetl román Henri Murgera Výjevy ze života bohémy. Zaujal ho život umělců a studentů, který mu připomínal jeho studia v Miláně. Libreto napsali Luis Illica a Giuseppe Giacosa, nejlepší libretisté své doby.

Příběh z prostředí chudých umělců a obyčejných lidí – švadlenek, prodavaček mléka, podomních obchodníků a kupců se odehrává v Paříži kolem roku 1830. Ve čtyřech obrazech sledujeme osudový vývoj lásky básníka Rudolfa a krásné, ale vážně nemocné švadlenky Mimi a milostné handrkování malíře Marcela a lehkomyslné Musetty. Tragický konec díla – smrt hlavní hrdinky je typický pro veristické opery Pucciniho, který měl silné dramaturgické cítění pro volbu dramatického tématu a hlavně jeho hudebního zpracování. Puccini vzbuzuje svou vyhraněnou až rafinovanou melodikou a kompozicí silné emoce s maximální účinností. Spojuje hudebně množství krátkých, rychle se měnících témat, která charakterizují osoby a nálady. Pracuje s příznačnými motivy a připomínkami.

Světovou premiéru měla Bohéma 1. 2. 1896 v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho. Většího úspěchu dosáhla o dva měsíce později v Palermu a odstartovala světový úspěch Pucciniho.

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Ladislav Štros j.h

Výtvarník kostýmů:

Josef Jelínek j.h.

Výtvarník scény:

Ladislav Štros j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Asistent režie:

Václav Marek

Korepetitor:

Libuše Vondráčková

Hrají:

Rodolfo:

Michal Pavel Vojta

Schaunard:

Zdeněk Kapl

Benoit:

Dalibor Hrda

Mimi:

Katarína Jorda Kramolišová

Marcello:

Nikolay Někrasov

Colline:

Peter Soós

Alcindoro:

Václav Marek

Musetta:

Tereza Kavecká

Parpignol:

Rosen Georgiev

Sergente:

Roman Cimbál

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava a pěvecké sbory Domino a Cvrčci sdružené při Středisku volného času Opava

Premiéra:

14.2.2010

Délka představení:

2hodiny a 15 minut (včetně jedné přestávky)

Giacomo Puccini

Pochází z italské dynastie hudební rodiny Pucciniů. Jeho předkové složili 29 oper. Puccini se narodil 22.6. nebo 23.6.1858 v malém městě Lucca nedaleko Pisy. Po smrti otce si již ve 14-ti letech vydělává peníze jako varhaník a klavírista. Později, v 21-ti letech, začal studovat milánskou konzervatoř u slavného skladatele Ponchielliho a Bazziniho. Kouzlu opery údajně propadl až po shlédnutí Verdiho Aidy v Pise, kam šel z nedostatku financí z Luccy pěšky.

Studia absolvoval v roce 1883 úspěšným Symfonickým capriccem. Prvním operním titulem byla jednoaktovka Le Villi, v roce 1889 následuje celovečerní opera Edgar a v roce 1893 v Miláně měla premiéru Manon Lescaut, která zahájila úspěšnou operní kariéru Pucciniho.

Další tři opery jsou z jeho tvorby nejuváděnější – Bohéma, měla premiéru v Turíně roku 1896, Tosca , premiéra v Římě 1900 a Madame Butterfly, premiéra v Miláně 1904.

Pro Ameriku napsal další operu Děvče ze zlatého západu, premiéra v New Yorku 1910, za války vznikla Vlaštovka, premiéra v Monte Carlu 1917. Pozoruhodný triptich Plášť, Sestra Angelica a Gianni Schicchi měl premiéru v Miláně 1922 a poslední mistrovou operou je Turandot, kterou nedokončil. Vášnivý kuřák umřel po operaci rakoviny hrtanu 30. listopadu 1924 v Brusellu.

Velkou část svého života strávil na svém sídle v Torre del Lago na břehu Ligurského moře. Vyrostl v době italské konstituční a konzervativní monarchie, v závěru svého života zažil světovou válku a pak i nástup italského fašismu.

První díla komponoval tradičně ve stopách G. Verdiho, později se přiklonil k verismu a stal se jeho vrcholným představitelem.

Verismus (vero z italštiny znamená pravda) je založen na vyhrocených situacích, které spějí ke katastrofě. Hudba zůstává melodická a získává na dramatičnosti, je obohacena nezvyklými mimoevropskými harmonickými kombinacemi a zajímavými rytmy.

Puccini verismus obohacuje o mimořádně rozvinutý orchestr, který výrazně podporuje vokální melodiku, promyšleně vybírá sensitivní libreta, vynalézavě střídá lyrické a dramatické scény.

Milovník žen se ve svých operách soustředil na příběhy trpících žen a dívek.

HENRI MURGER

Přišel na svět 24.3.1822 v Paříži do chudé rodiny. Svou pracovní kariéru začal jako poslíček advokáta a v osmnácti letech obsadil pozici tajemníka, člena ruského diplomatického sboru v Paříži. Po smrti matky se odstěhoval do podkrovní mansardy a věnoval se literatuře a psaní.

Stal se spoluredaktorem časopisu Korzár, publikoval v něm krátké příběhy ze života pařížské mládeže, které později úspěšně vydal knižně pod názvem Obrazy ze života bohémy. V roce 1849 divadlo Varietés uvedlo dramatizaci jeho díla – Život bohémy. Murger odstartoval kariéru spisovatele románů, novel a básní.

Obrazy ze života bohémy jsou částečnou autobiografií autora. Murger je Rudolf a jeho přátelé jsou malíř Marcel, filosof Collin a hudebník Schaunard. Román s dobře vypracovanými dialogy zaujal Pucciniho a Leoncavalla.

Domino a Cvrčci

Dětský pěvecký sbor Cvrčci a Domino (ZŠ Ilji Hurníka a SVČ Opava) není ve Slezském divadle nováčkem. Má za sebou úspěšná vystoupení v Lišce Bystroušce, Špalíčkovi, Otvírání studánek, Carmen, Bohémě, či Yuzuru nebo Českých jesličkách. Zkušenosti sbírá nejen na festivalech u nás, ale i v zahraničí (Francie, Německo, Španělsko, Itálie, Rakousko, Izrael, Kanada a v řadě dalších zemí). Sbory zpívají 16 let pod vedením PeaDr. Ivany Kleinové.

drama

(česká premiéra)

Dne 11. března 2005 bylo uvedeno 11 krátkých divadelních her v různých španělských divadlech – jako připomenutí prvního výročí, které uplynulo od teroristických útoků v Madridu. Ve čtvrtek 11. března 2004 totiž ochromily Madrid výbuchy v příměstských vlacích na stanici Atocha, El Pozo a Santa Eugenia. O život přišlo 191 lidí, převážně žen a také mnoho dětí. Paloma Pedrero nahlíží toto téma skrze osobní tragédie ženských postav, které spojuje jeden jediný muž. Ana el once de marzo (2005) je hrou výjimečnou nejen specifickou strukturou, která je primárně monologická, ale také tím, že osobní výpovědi hrdinek jsou nahlíženy a vztahovány k širšímu společenskému kontextu – a tím dosahují daleko větší síly. Ačkoliv výchozí dramatická struktura je spíše monologická, inscenační pojetí režisérky Jany Janěkové se snaží obsáhnout a zachytit jediný, nejdůležitější okamžik prolínání lidských osudů – bezprostředně po výbuchu. Vše se děje v jednom čase, paralelně, lidé žijí a přicházejí o své blízké, řada věcí zůstává nevyřčena, nedokončena. To, co je pro mnohé z nás jen ztělesněno obrazy o destrukci a terorismu v televizi, má naprosto reálný charakter… Sledujeme nejen tragédie tří žen se stejným jménem Anna, ale v nich zároveň tragédie, probíhající právě teď kdekoliv na světě.

Paloma Pedrero se zúčastnila slavnostní premiéry ve Slezském divadle Opava.

Překlad:

Šárka Valverde

Režie, výběr hudby:

Jana Janěková j.h.

Scéna a kostýmy:

Alena Schäferová j.h.

Choreografie:

Hana Litterová j.h.

Světelný design:

Arnošt Janěk j.h.

Dramaturgie, text písně:

Blanka Fišerová

Hrají:

ANNA – manželka:

Hana Vaňková

ANNA – milenka:

Hana Briešťanská

ANNA – matka:

Ludmila Štědrá j.h.

IRINA – Rumunka:

Kamila Srubková

JULIA – ošetřovatelka:

Sabina Muchová

Z TISKU

Paloma Pedrero: Opavskou premiérou jsem nadšená i dojatá

„Opavským inscenátorům se mé sdělení divákům podařilo vystihnout tak perfektně, že jsem až dojatá, a to i přesto, že rozdíly mezi našimi kulturami jsou veliké. Spojuje nás umění.“

(Z rozhovoru pro Deník, J.Hrušková)

Holubice z Madridu o těžké chvíli její vlasti

„Ani v jediném okamžiku nesklouzávají akce do vyděračského sentimentu. Janěková podtrhla vypravování kytarovými sóly Edgara Moffatta, a v katarzním epilogu strhujícím Otčenášem Chrámového sboru Apoštol z Brezna. Nedivím se, že Holubice z Madridu se cítila v „teatro opaviano“, trochu podivně znějícím „opavském divadle“ ve španělštině, jak poznamenala překladatelka hry Šárka Valverde, tak neskonale dobře. Jana Janěková má totiž nejenom jako režisérka krásnou duši a umí se o cit rozdělit s diváky…“

(Z recenze J.P.Kříže, Právo)

Paloma Pedrero – VALAKIA

„Teď již nebylo pochyb – přenesli můj domov do svého království. A potom začalo představení, v češtině, a já jsem všemu rozuměla. Viděla a slyšela jsem své postavy, strachy, vlastní slova, emoce… to všechno se magicky prolnulo díky Janině režisérskému umění, Šárčině překladu, Blančině dramaturgii a pěti herečkám, jejichž jména mi zněla neznámě, ale krásně. Když premiéra skončila, uvědomila jsem si, že obrovské emoce stejně jako obrovské lži jsou univerzální. Uvědomila jsem si, jak nás skutečné umění sbratřuje.“

(Úryvek ze sloupku pro španělský deník La Razón, P. Pedrero))

PALOMA PEDRERO

Paloma Pedrero se narodila 3. července 1957 v Madridu. Patří nejen mezi nejvýznamnější španělské dramatičky z období znovunabyté demokracie, ale je řazena k nejprestižnějším španělským autorům divadelních her vůbec. Vystudovala sociální antropologii na Univerzitě Complutense v Madridu a jako velmi mladá zahájila hereckou kariéru v nezávislém divadle. Protože se jí nelíbily role, které měla hrát, začala psát divadelní hry. Některé také režírovala. Paloma Pedrero je autorkou více než třiceti her. Získala řadu ocenění, mezi jinými cenu Tirso de Molina (1987), cenu za nejlepší autorskou hru na IV. alternativním divadelním festivalu Madridský podzim (1994) nebo hlavní cenu na XIII. Festivalu současného španělského divadla v Alicante (2005). Pravidelně píše články do deníku La Razón, pořádá přednášky, vyučuje bezdomovce v dobrovolném dramatickém kursu a nedávno o nich a pro ně napsala hru Caídos del cielo. Vede herecké dílny a angažuje se v Asociaci divadelních autorů Španělska. Její díla se zaměřují na člověka, jeho pocity, touhy, hledání, vztahy partnerské a vztahy ke společnosti. Její hry byly přeloženy do mnoha jazyků (angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny, portugalštiny, polštiny, slovenštiny, baskitštiny a češtiny) a hrály se kromě Španělska ve Francii, USA, v Portugalsku, Velké Británii, Brazílii, Argentině, Itálii, na Kubě, v Chile, České republice, Mexiku, Portoriku, Kostarice, Austrálii a Ghaně. Za všechny uveďme například: El color de agosto (1987), Besos de lobo (1991), Una estrella (1998), El pasamanos (2000), Ana el once de marzo (2004) nebo Beso a beso (2005).

V edici Divadelního ústavu Současná hra vyšel soubor čtyř jednoaktovek Noci letmé lásky – Noches de amor efímero v roce 2001. Česká premiéra se konala v Praze v prosinci roku 2001 v nastudování Studia DVA a v režii Jiřího Trnky. Obnovená premiéra za účasti autorky proběhla 18. června 2002 v Dejvickém divadle v Praze. Režisérka Jana Janěková inscenovala tuto hru na Malé scéně Mahenova divadla v Brně v roce 2004. Sama autorka k textu dodává: „Prožít chviličku lásky v tomhle nepřátelském světě plném násilí a hrůz, i když je to chvilka neuchopitelná a nezadržitelná, je jako když se člověk nadýchne čistého vzduchu, aby mohl žít dál. Vytváříme společnosti, kde málokdo někomu naslouchá, málokdo se na někoho dívá, málokdo má čas se vžít do kůže toho druhého. Postavy v mých Nocích letmé lásky hledají takové okamžiky, někdy i nevědomky a někdy se jim nečekaně přihodí. A tak, ačkoli je ten zázrak potká jen na pár chvil, jejich příběhy přinášejí naději.“

opereta

Mistr operety dal ke konci svého života souhlas k použití hudby ze starších operet pro tvorbu nového díla na text Victora Léona a Lea Steina – Vídeňská krev. Aranžmá a instrumentaci svěřil Strauss dirigentovi Adolfu Müllerovi. Premiéra se konala 26. 10. 1899 ve vídeňském divadle Carltheater. Autor Netopýra se premiéry nedožil. Premiéra velký úspěch neměla, ale nové nastudování v roce 1905 v Divadle na Vídeňce přineslo velký úspěch a 133 vyprodaných repríz. Příběh se odehrává ve Vídni na počátku 19. Století, v době konání kongresu národů. Hlavními hrdiny příběhu je záletník – hrabě a jeho žena, kterou podvádí se svou milenkou tanečnicí a přitom touží po dobrodružství s mladou dívkou – švadlenkou své ženy a partnerkou svého sluhy. Do tohoto mnohoúhelníku se zamotají vyslanec a otec tanečnice. Komedie se záměnou některých hlavních postav nabízí bohatství melodií, veseloherní náboj, komiku, bezstarostnou pohodu kořeněnou lehkomyslností a slibují krásný divadelní zážitek.

Režie se ujal Zbyněk Brabec, který je dlouholetým sólistou opery v Plzni a několik let také jejím dramaturgem. V posledních letech se zajímá o operní režii a ve svém mateřském divadle dostal již dvě velké příležitosti. Inscenoval dvě jednoaktovky – Sestru Angeliku (Puccini) a Španělskou hodinku (Ravel), dále Pannu Orleánskou (Čajkovskij).

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Zbyněk Brabec j.h.

Libreto:

Victor León a Leo Stein

Překlad:

Mojmír Weimann

Úprava:

Zbyněk Brabec

Choreografie:

Jiří Kyselák j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Výtvarník kostýmů:

Eliška Ondráčková j.h.

Výtvarník scény:

Martin Víšek j.h.

Asistent režie:

Marta Vaňkátová

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil, Jakub Žídek, Mário Sedlár

Hrají:

Kníže Ypsheim-Gindelbach:

Dalibor Hrda, Zdeněk Kapl

Balduin Hrabě Zedlau:

Michal Pavel Vojta, Josef Moravec j.h.

Gabriela:

Ilona Kaplová, Olga Procházková

Hrabě Bitowski:

Emanuel Křenek j.h., Martin Táborský j.h.

Františka Cagliari:

Tereza Kavecká, Petr Šimková j.h.

Kagler:

Vladimír Němec j.h., Evžen Trupar j.h.

Pepi:

Šárka Maršálová, Zdenka Mervová

Josef:

Petr Murcek, Václav Morys j.h.

Číšník:

Zdeněk Jorda j.h., Jakub Stránský j.h.

Lisi:

Pavla Kolárová

Lori:

Andrea Plachká

Majordomus:

Václav Marek

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava

Premiéra:

13. prosince 2009

Délka představení:

2hod. 45min. (2 přestávky)