Slezské divadlo Opava

Děti, máte rádi pohádky? Přijďte pomoct holčičce Kačence najít jejího bratříčka, který se jí ztratil v pohádkovém světě – Sněhová královna ho jen tak zpátky nepustí a pohádkám hrozí zkáza! Znáte třeba Zlatovlásku, Perníkovou chaloupku, Otesánka, Červenou Karkulku, Sněhurku nebo Popelku? Pak hledáme právě vás! Zachraňte spolu s Kačenkou pohádky, zachraňte svět fantazie!

Text napsala dramaturgyně a šéfka činohry přímo pro soubor Slezského divadla Opava. Hlavní hrdinka Kačenka má svého staršího bratříčka Honzíka, kterého Pán temnoty, jenž ničí pohádkové knížky a chce, aby dětský svět ovládla televize, odvedl do pohádkového světa. Sněhová královna jej drží ve svém království. Kačenka se společně se dvěma klauny vydá do kouzelné Velké knihy pohádek, aby jej zachránila. Putuje z pohádky do pohádky a musí s pomocí dětí v hledišti uhodnout, jak fragmenty pohádek pokračují dál. Jinak Honzík zůstane ve sněhovém království už navždycky. Jako v každé pohádce vše dobře dopadne a pohádkové knížky jsou zachráněny, stejně jako pohádkové příběhy – pro všechny děti na světě.

Inscenace je zaměřena také na aktivitu malých diváků, kteří mohou klaunům a Kačence pomáhat a radit, jak daná pohádka pokračuje dál a co by Kačenka měla udělat pro záchranu Honzíka.

Česká premiéra 24. 1. 2010 14.00 h.

Scéna, výběr kostýmů, výběr hudby, dramaturgie a režie:

Blanka Fišerová

Hrají:

PRVNÍ KLAUN – zároveň Šašek, Macecha a Babka:

MARTIN VALOUCH

DRUHÝ KLAUN – zároveň Ježibaba, Popelčina macecha, Král, Doktor a Muž:

MARTIN TÁBORSKÝ

KAČENKA – zároveň Popelka, Kočička, Maruška, Červená karkulka a Sněhurka:

DENISA ŠTĚCHOVÁ j.h.

HONZÍK – zároveň Princ, Jiřík a Pejsek:

DANIEL VOLNÝ

SNĚHOVÁ KRÁLOVNA – zároveň Maminka, Královská dcera, Žena a Zlá královna:

PAVLA ŠTĚCHOVÁ

PÁN TEMNOTY –
zároveň Tatínek, Havran, Muž, Královská dcera, Král, Zlý pes, Vlk a Otesánek:

MICHAL STALMACH

(česká premiéra 13. prosince 2009 v 19 hodin Klub ART Opava)

Herci Slezského divadla Opava společně s šéfkou činohry a dramaturgyní Blankou Fišerovou připravili pro nedělní slavnostní otevření Obecního domu v Opavě českou premiéru komedie Miro Gavrana Muž mojí ženy. Inscenace vznikla mimo dramaturgický plán speciálně pro malou scénu Klubu Art, kde bude uvedena v 19 hodin.

Dva muži a jedna žena. Pět let je dokáže vodit za nos, než dojde k odhalení jejího podvodu. Jeden o druhém neměli ani tušení, ale chybička se přece jen vloudila. Setkávají se, aby vzniklou situaci po chlapsku vyřešili. Ale jejich milovaná se jim do toho nepřestane plést. V české premiéře uvedeme komedii nejpopulárnějšího chorvatského dramatika, který tvrdí, že ví o ženách vše, ale přiznává, že ženami si nikdo nemůže být nikdy jist. Hrají: Michal Stalmach, Jakub Stránský a Sabina Muchová. Dramaturgická a režijní spolupráce: Blanka Fišerová.

Srdečně Vás zveme na tuto českou premiéru, případně na lednovou reprízu (termín je zatím v jednání). Více informací naleznete na těchto stránkách: www.klubart.cz nebo www.oko-opava.cz

opereta

Premiéra: 20. června 2010

Lehár začal psát svou poslední operetu Giuditta v r. 1928 na objednávku vídeňské Státní opery. Premiéra se uskutečnila 20. 1. 1934 a zúčastnila se jí celá rakouská vláda se spolkovým prezidentem. Představení natáčelo sto dvacet rozhlasových stanic.

Giuditta je netypická opereta s množstvím pasáží operní, činoherní i baletní náročnosti. Příběh plný lásky, vášně a touhy je vyjádřen ohromujícími melodiemi se španělskými a orientálními motivy.

Titulní postava připomíná Carmen, osudovou ženu, která zásadně změní život Octaviovi. Dříve zodpovědný a vyrovnaný důstojník dezertuje z armády a stane se štvancem. Stejně jako autorovy operety Země úsměvů nebo Carevič není příběh Giuditty zakončen šťastně.

pohádka pro dospělé

Česká premiéra autorského projektu: 16. května 2010

Autorský projekt propojuje způsob umělecké tvorby a vidění světa dramatika a prozaika Antona Pavloviče Čechova s tvorbou Antoina de Saint-Exupéryho, zejména s jeho nejznámějším dílem Malý princ. Oba autoři konfrontují dětství – tedy dobu, kdy svět byl krásnou rozkvetlou zahradou, kdy ještě existovala naděje, touhy a sny, čistota a nevinnost – se světem dospělých, kteří svoje touhy promarnili, vize a ideály nenaplnili. Setrvávají na místě bez určitého cíle, bez víry. Čechov i Exupéry nalézají východisko z této situace – láska navrací člověka ke skutečnému životu a má smysl ji hledat, stejně tak jako víru v jakékoliv podobě. Každý hledáme svou růži a všichni máme nad sebou hvězdné nebe plné naděje – stačí se jen na chvíli zastavit a zvednout oči k obloze.

opera

Premiéra: 25. dubna 2010

Tuto operu si objednali čeští stavové k příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Text napsal Caterino Mazzola podle Pietra Metastasia. Mozart se jakoby hudebně vracel ke svým prvním operám – používá tradiční schéma střídání árií a recitativu,

Děj se odehrává v Římě v r. 79 n. l. a je plný politických a mezilidských intrik kolem římského císaře Tita. Sextus rozpoutá povstání, ale je chycen a odsouzen k smrti v aréně. Vitellia, budoucí žena císaře přiznává, že ona podnítila Sexta k povstání. Titus přemýšlí nad taktikou své vlády a rozhodne se získat lid dobrotivostí. Odpustí všem nepřátelům. A výsledek? Lid prosí bohy, aby dobrotivý císař vládnul co nejdéle.

Premiéra proběhla 6. 9. 1791 ve Stavovském divadle v Praze. Dirigoval sám autor W. A. Mozart.

rockbalet

Tragický příběh lásky dívky Mathildy Dorferové a duchovního Fredericka, který se odehrává v roce 1628 v německém městě Würzburg v období, kdy vrcholí čarodějnické procesy.

Premiéra: 28. března 2010

komedie

V neděli 7. března 2010 uvedeme v 19 hodin v premiéře střípky z dávné minulosti české v hávu hudebním, taktéž s pohledem komediálním na snažení předků našich o nalezení země zaslíbené, mlékem a strdím oplývající. Básnicky stylizovaný cyklus Staré pověsti české (1894) vznikl poté, co vědecká kritika Rukopisů královédvorského a zelenohorského oslabila mýtus o bájných Čechách a svou vypravěčskou poutavostí se stal nejoblíbenějším souborem národních předdějinných pověstí. Autorovi v žádném případě nešlo o detailní historickou přesnost, přece jen se pohybujeme na poli pověstí a bájí, ale každý z nás jistě zná příběhy o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi a Libušině dávném proroctví či legendu o kutnohorských havířích. Staré pověsti české patří do zlatého fondu naší národní literatury, jsou zdrojem mnoha inspirací a dalších zpracování. Peškova originální dramatizace, která slavila úspěchy na řadě divadelních festivalů, je psána s nadhledem, odlehčenou dramatickou formou se zpěvy. Dramatik se ale také zaměřil na sledování nejrůznějších nešvarů české povahy, jejichž prameny můžeme najít již ve starověku. Forma hudební komedie dokáže zaujmout jak dítě školou povinné, tak i dospělého diváka a uvést tak na jeviště střípky z naší dávné historie.

Inscenaci, plnou nejen slovního, ale také situačního humoru, režíruje hostující Vlastimil Peška, který je zároveň autorem adaptace i hudby. Opavské publikum mělo možnost v shakespearovské sezoně zhlédnout jeho originální verzi Veselých paniček windsorských. Scéna: Tomáš Volkmer j.h. Kostýmy: Alice Lašková j.h. Korepetice: Jarmila Táborská j.h. Dramaturgie: Blanka Fišerová. V inscenaci uvidíte celý činoherní soubor Slezského divadla za doprovodu živé hudby.

opera

opera

V roce 1893 si Puccini poprvé přečetl román Henri Murgera Výjevy ze života bohémy. Zaujal ho život umělců a studentů, který mu připomínal jeho studia v Miláně. Libreto napsali Luis Illica a Giuseppe Giacosa, nejlepší libretisté své doby.

Příběh z prostředí chudých umělců a obyčejných lidí – švadlenek, prodavaček mléka, podomních obchodníků a kupců se odehrává v Paříži kolem roku 1830. Ve čtyřech obrazech sledujeme osudový vývoj lásky básníka Rudolfa a krásné, ale vážně nemocné švadlenky Mimi a milostné handrkování malíře Marcela a lehkomyslné Musetty. Tragický konec díla – smrt hlavní hrdinky je typický pro veristické opery Pucciniho, který měl silné dramaturgické cítění pro volbu dramatického tématu a hlavně jeho hudebního zpracování. Puccini vzbuzuje svou vyhraněnou až rafinovanou melodikou a kompozicí silné emoce s maximální účinností. Spojuje hudebně množství krátkých, rychle se měnících témat, která charakterizují osoby a nálady. Pracuje s příznačnými motivy a připomínkami.

Světovou premiéru měla Bohéma 1. 2. 1896 v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho. Většího úspěchu dosáhla o dva měsíce později v Palermu a odstartovala světový úspěch Pucciniho.

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Ladislav Štros j.h

Výtvarník kostýmů:

Josef Jelínek j.h.

Výtvarník scény:

Ladislav Štros j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Asistent režie:

Václav Marek

Korepetitor:

Libuše Vondráčková

Hrají:

Rodolfo:

Michal Pavel Vojta

Schaunard:

Zdeněk Kapl

Benoit:

Dalibor Hrda

Mimi:

Katarína Jorda Kramolišová

Marcello:

Nikolay Někrasov

Colline:

Peter Soós

Alcindoro:

Václav Marek

Musetta:

Tereza Kavecká

Parpignol:

Rosen Georgiev

Sergente:

Roman Cimbál

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava a pěvecké sbory Domino a Cvrčci sdružené při Středisku volného času Opava

Premiéra:

14.2.2010

Délka představení:

2hodiny a 15 minut (včetně jedné přestávky)

Giacomo Puccini

Pochází z italské dynastie hudební rodiny Pucciniů. Jeho předkové složili 29 oper. Puccini se narodil 22.6. nebo 23.6.1858 v malém městě Lucca nedaleko Pisy. Po smrti otce si již ve 14-ti letech vydělává peníze jako varhaník a klavírista. Později, v 21-ti letech, začal studovat milánskou konzervatoř u slavného skladatele Ponchielliho a Bazziniho. Kouzlu opery údajně propadl až po shlédnutí Verdiho Aidy v Pise, kam šel z nedostatku financí z Luccy pěšky.

Studia absolvoval v roce 1883 úspěšným Symfonickým capriccem. Prvním operním titulem byla jednoaktovka Le Villi, v roce 1889 následuje celovečerní opera Edgar a v roce 1893 v Miláně měla premiéru Manon Lescaut, která zahájila úspěšnou operní kariéru Pucciniho.

Další tři opery jsou z jeho tvorby nejuváděnější – Bohéma, měla premiéru v Turíně roku 1896, Tosca , premiéra v Římě 1900 a Madame Butterfly, premiéra v Miláně 1904.

Pro Ameriku napsal další operu Děvče ze zlatého západu, premiéra v New Yorku 1910, za války vznikla Vlaštovka, premiéra v Monte Carlu 1917. Pozoruhodný triptich Plášť, Sestra Angelica a Gianni Schicchi měl premiéru v Miláně 1922 a poslední mistrovou operou je Turandot, kterou nedokončil. Vášnivý kuřák umřel po operaci rakoviny hrtanu 30. listopadu 1924 v Brusellu.

Velkou část svého života strávil na svém sídle v Torre del Lago na břehu Ligurského moře. Vyrostl v době italské konstituční a konzervativní monarchie, v závěru svého života zažil světovou válku a pak i nástup italského fašismu.

První díla komponoval tradičně ve stopách G. Verdiho, později se přiklonil k verismu a stal se jeho vrcholným představitelem.

Verismus (vero z italštiny znamená pravda) je založen na vyhrocených situacích, které spějí ke katastrofě. Hudba zůstává melodická a získává na dramatičnosti, je obohacena nezvyklými mimoevropskými harmonickými kombinacemi a zajímavými rytmy.

Puccini verismus obohacuje o mimořádně rozvinutý orchestr, který výrazně podporuje vokální melodiku, promyšleně vybírá sensitivní libreta, vynalézavě střídá lyrické a dramatické scény.

Milovník žen se ve svých operách soustředil na příběhy trpících žen a dívek.

HENRI MURGER

Přišel na svět 24.3.1822 v Paříži do chudé rodiny. Svou pracovní kariéru začal jako poslíček advokáta a v osmnácti letech obsadil pozici tajemníka, člena ruského diplomatického sboru v Paříži. Po smrti matky se odstěhoval do podkrovní mansardy a věnoval se literatuře a psaní.

Stal se spoluredaktorem časopisu Korzár, publikoval v něm krátké příběhy ze života pařížské mládeže, které později úspěšně vydal knižně pod názvem Obrazy ze života bohémy. V roce 1849 divadlo Varietés uvedlo dramatizaci jeho díla – Život bohémy. Murger odstartoval kariéru spisovatele románů, novel a básní.

Obrazy ze života bohémy jsou částečnou autobiografií autora. Murger je Rudolf a jeho přátelé jsou malíř Marcel, filosof Collin a hudebník Schaunard. Román s dobře vypracovanými dialogy zaujal Pucciniho a Leoncavalla.

Domino a Cvrčci

Dětský pěvecký sbor Cvrčci a Domino (ZŠ Ilji Hurníka a SVČ Opava) není ve Slezském divadle nováčkem. Má za sebou úspěšná vystoupení v Lišce Bystroušce, Špalíčkovi, Otvírání studánek, Carmen, Bohémě, či Yuzuru nebo Českých jesličkách. Zkušenosti sbírá nejen na festivalech u nás, ale i v zahraničí (Francie, Německo, Španělsko, Itálie, Rakousko, Izrael, Kanada a v řadě dalších zemí). Sbory zpívají 16 let pod vedením PeaDr. Ivany Kleinové.

drama

(česká premiéra)

Dne 11. března 2005 bylo uvedeno 11 krátkých divadelních her v různých španělských divadlech – jako připomenutí prvního výročí, které uplynulo od teroristických útoků v Madridu. Ve čtvrtek 11. března 2004 totiž ochromily Madrid výbuchy v příměstských vlacích na stanici Atocha, El Pozo a Santa Eugenia. O život přišlo 191 lidí, převážně žen a také mnoho dětí. Paloma Pedrero nahlíží toto téma skrze osobní tragédie ženských postav, které spojuje jeden jediný muž. Ana el once de marzo (2005) je hrou výjimečnou nejen specifickou strukturou, která je primárně monologická, ale také tím, že osobní výpovědi hrdinek jsou nahlíženy a vztahovány k širšímu společenskému kontextu – a tím dosahují daleko větší síly. Ačkoliv výchozí dramatická struktura je spíše monologická, inscenační pojetí režisérky Jany Janěkové se snaží obsáhnout a zachytit jediný, nejdůležitější okamžik prolínání lidských osudů – bezprostředně po výbuchu. Vše se děje v jednom čase, paralelně, lidé žijí a přicházejí o své blízké, řada věcí zůstává nevyřčena, nedokončena. To, co je pro mnohé z nás jen ztělesněno obrazy o destrukci a terorismu v televizi, má naprosto reálný charakter… Sledujeme nejen tragédie tří žen se stejným jménem Anna, ale v nich zároveň tragédie, probíhající právě teď kdekoliv na světě.

Paloma Pedrero se zúčastnila slavnostní premiéry ve Slezském divadle Opava.

Překlad:

Šárka Valverde

Režie, výběr hudby:

Jana Janěková j.h.

Scéna a kostýmy:

Alena Schäferová j.h.

Choreografie:

Hana Litterová j.h.

Světelný design:

Arnošt Janěk j.h.

Dramaturgie, text písně:

Blanka Fišerová

Hrají:

ANNA – manželka:

Hana Vaňková

ANNA – milenka:

Hana Briešťanská

ANNA – matka:

Ludmila Štědrá j.h.

IRINA – Rumunka:

Kamila Srubková

JULIA – ošetřovatelka:

Sabina Muchová

Z TISKU

Paloma Pedrero: Opavskou premiérou jsem nadšená i dojatá

„Opavským inscenátorům se mé sdělení divákům podařilo vystihnout tak perfektně, že jsem až dojatá, a to i přesto, že rozdíly mezi našimi kulturami jsou veliké. Spojuje nás umění.“

(Z rozhovoru pro Deník, J.Hrušková)

Holubice z Madridu o těžké chvíli její vlasti

„Ani v jediném okamžiku nesklouzávají akce do vyděračského sentimentu. Janěková podtrhla vypravování kytarovými sóly Edgara Moffatta, a v katarzním epilogu strhujícím Otčenášem Chrámového sboru Apoštol z Brezna. Nedivím se, že Holubice z Madridu se cítila v „teatro opaviano“, trochu podivně znějícím „opavském divadle“ ve španělštině, jak poznamenala překladatelka hry Šárka Valverde, tak neskonale dobře. Jana Janěková má totiž nejenom jako režisérka krásnou duši a umí se o cit rozdělit s diváky…“

(Z recenze J.P.Kříže, Právo)

Paloma Pedrero – VALAKIA

„Teď již nebylo pochyb – přenesli můj domov do svého království. A potom začalo představení, v češtině, a já jsem všemu rozuměla. Viděla a slyšela jsem své postavy, strachy, vlastní slova, emoce… to všechno se magicky prolnulo díky Janině režisérskému umění, Šárčině překladu, Blančině dramaturgii a pěti herečkám, jejichž jména mi zněla neznámě, ale krásně. Když premiéra skončila, uvědomila jsem si, že obrovské emoce stejně jako obrovské lži jsou univerzální. Uvědomila jsem si, jak nás skutečné umění sbratřuje.“

(Úryvek ze sloupku pro španělský deník La Razón, P. Pedrero))

PALOMA PEDRERO

Paloma Pedrero se narodila 3. července 1957 v Madridu. Patří nejen mezi nejvýznamnější španělské dramatičky z období znovunabyté demokracie, ale je řazena k nejprestižnějším španělským autorům divadelních her vůbec. Vystudovala sociální antropologii na Univerzitě Complutense v Madridu a jako velmi mladá zahájila hereckou kariéru v nezávislém divadle. Protože se jí nelíbily role, které měla hrát, začala psát divadelní hry. Některé také režírovala. Paloma Pedrero je autorkou více než třiceti her. Získala řadu ocenění, mezi jinými cenu Tirso de Molina (1987), cenu za nejlepší autorskou hru na IV. alternativním divadelním festivalu Madridský podzim (1994) nebo hlavní cenu na XIII. Festivalu současného španělského divadla v Alicante (2005). Pravidelně píše články do deníku La Razón, pořádá přednášky, vyučuje bezdomovce v dobrovolném dramatickém kursu a nedávno o nich a pro ně napsala hru Caídos del cielo. Vede herecké dílny a angažuje se v Asociaci divadelních autorů Španělska. Její díla se zaměřují na člověka, jeho pocity, touhy, hledání, vztahy partnerské a vztahy ke společnosti. Její hry byly přeloženy do mnoha jazyků (angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny, portugalštiny, polštiny, slovenštiny, baskitštiny a češtiny) a hrály se kromě Španělska ve Francii, USA, v Portugalsku, Velké Británii, Brazílii, Argentině, Itálii, na Kubě, v Chile, České republice, Mexiku, Portoriku, Kostarice, Austrálii a Ghaně. Za všechny uveďme například: El color de agosto (1987), Besos de lobo (1991), Una estrella (1998), El pasamanos (2000), Ana el once de marzo (2004) nebo Beso a beso (2005).

V edici Divadelního ústavu Současná hra vyšel soubor čtyř jednoaktovek Noci letmé lásky – Noches de amor efímero v roce 2001. Česká premiéra se konala v Praze v prosinci roku 2001 v nastudování Studia DVA a v režii Jiřího Trnky. Obnovená premiéra za účasti autorky proběhla 18. června 2002 v Dejvickém divadle v Praze. Režisérka Jana Janěková inscenovala tuto hru na Malé scéně Mahenova divadla v Brně v roce 2004. Sama autorka k textu dodává: „Prožít chviličku lásky v tomhle nepřátelském světě plném násilí a hrůz, i když je to chvilka neuchopitelná a nezadržitelná, je jako když se člověk nadýchne čistého vzduchu, aby mohl žít dál. Vytváříme společnosti, kde málokdo někomu naslouchá, málokdo se na někoho dívá, málokdo má čas se vžít do kůže toho druhého. Postavy v mých Nocích letmé lásky hledají takové okamžiky, někdy i nevědomky a někdy se jim nečekaně přihodí. A tak, ačkoli je ten zázrak potká jen na pár chvil, jejich příběhy přinášejí naději.“

opereta

Mistr operety dal ke konci svého života souhlas k použití hudby ze starších operet pro tvorbu nového díla na text Victora Léona a Lea Steina – Vídeňská krev. Aranžmá a instrumentaci svěřil Strauss dirigentovi Adolfu Müllerovi. Premiéra se konala 26. 10. 1899 ve vídeňském divadle Carltheater. Autor Netopýra se premiéry nedožil. Premiéra velký úspěch neměla, ale nové nastudování v roce 1905 v Divadle na Vídeňce přineslo velký úspěch a 133 vyprodaných repríz. Příběh se odehrává ve Vídni na počátku 19. Století, v době konání kongresu národů. Hlavními hrdiny příběhu je záletník – hrabě a jeho žena, kterou podvádí se svou milenkou tanečnicí a přitom touží po dobrodružství s mladou dívkou – švadlenkou své ženy a partnerkou svého sluhy. Do tohoto mnohoúhelníku se zamotají vyslanec a otec tanečnice. Komedie se záměnou některých hlavních postav nabízí bohatství melodií, veseloherní náboj, komiku, bezstarostnou pohodu kořeněnou lehkomyslností a slibují krásný divadelní zážitek.

Režie se ujal Zbyněk Brabec, který je dlouholetým sólistou opery v Plzni a několik let také jejím dramaturgem. V posledních letech se zajímá o operní režii a ve svém mateřském divadle dostal již dvě velké příležitosti. Inscenoval dvě jednoaktovky – Sestru Angeliku (Puccini) a Španělskou hodinku (Ravel), dále Pannu Orleánskou (Čajkovskij).

Dirigent:

Damiano Binetti

Režie:

Zbyněk Brabec j.h.

Libreto:

Victor León a Leo Stein

Překlad:

Mojmír Weimann

Úprava:

Zbyněk Brabec

Choreografie:

Jiří Kyselák j.h.

Sbormistr:

Kremena Pešakova

Výtvarník kostýmů:

Eliška Ondráčková j.h.

Výtvarník scény:

Martin Víšek j.h.

Asistent režie:

Marta Vaňkátová

Korepetitoři:

Libuše Vondráčková, Jan Snítil, Jakub Žídek, Mário Sedlár

Hrají:

Kníže Ypsheim-Gindelbach:

Dalibor Hrda, Zdeněk Kapl

Balduin Hrabě Zedlau:

Michal Pavel Vojta, Josef Moravec j.h.

Gabriela:

Ilona Kaplová, Olga Procházková

Hrabě Bitowski:

Emanuel Křenek j.h., Martin Táborský j.h.

Františka Cagliari:

Tereza Kavecká, Petr Šimková j.h.

Kagler:

Vladimír Němec j.h., Evžen Trupar j.h.

Pepi:

Šárka Maršálová, Zdenka Mervová

Josef:

Petr Murcek, Václav Morys j.h.

Číšník:

Zdeněk Jorda j.h., Jakub Stránský j.h.

Lisi:

Pavla Kolárová

Lori:

Andrea Plachká

Majordomus:

Václav Marek

Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava

Premiéra:

13. prosince 2009

Délka představení:

2hod. 45min. (2 přestávky)