Dana Šimková, 28. ledna 2011, http://operadream.blogspot.com

Odkaz na orginální článek

Rozhovor s Jindřichem Paskerem, ředitelem Slezského divadla v Opavě
Dělat rozhovor s Jindřichem Paskerem, není práce, ale čistá radost. Atmosféra Slezského divadla je příjemná a neopakovatelná. Stejně jako povídání s tímto přemýšlivým člověkem, který dokázal ze Slezského divadla udělat divadelní značku dobrého jména.

Co pro Vás znamená divadlo v tom nejširším slova smyslu?
Divadlo pro mne znamená místo, kde se jako návštěvník můžu v několika málo okamžicích přenést do historicky úplně jiné doby, času, prostoru a zcela se oprostit od všech stávajících problémů. Jako ředitel vnímám divadlo jako velmi významnou kulturně-společenskou instituci, která je má obrovskou moc pomoci navodit v divákovi pocit optimismu, uvolnění či nostalgie nebo absolutní pasivity s dobou ve které žije.

Nedávno byla dokončena rekonstrukce Slezského divadla, jste s ní spokojen?
Ano, rekonstrukce je dokončena, dolaďují se technologické části, učíme se pracovat s novou technologií. Konečně prach a bušení pneumatických kladiv vystřídá od 17.2. hudba, zpěv a potlesk publika. A jaký mám pocit ?
Jsem hodně unavený.

Jak vnímáte v roce 2011 postavení Slezského divadla v kontextu českých divadel?
Jsem přesvědčen, že Slezské divadlo Opava patří mezi přední scény českého divadelnictví, které má obrovský potenciál předvést svou tvorbu daleko za hranicemi ČR. Abych nechodil příliš daleko, v měsíci březnu 2011 jedeme s operou vystupovat na Maltu.

Co pro Vás znamená současné české divadlo a jak ho vidíte v kontextu světového divadla?
Současné české divadlo se v podstatě v žádném směru neliší od světového divadla. Neexistuje zde žádné bývalé-totalitní zapouzdření, hrají se hry světových dramatiků s novými alternativními způsoby projevu i techniky. Nicméně mám trošičku pocit, že český divák je více konzervativnější než je tomu v jiných státech.

Kam se bude v příštích letech Slezské divadlo ubírat?
Naše cesta je jasná, hrát především pro diváky všech věkových skupin. Od pohádek po dramata. Chceme, aby se po každém představení o daném díle hovořilo, ať už v dobrém slova smyslu tak i v tom kritičtějším.
Jsem přesvědčen, že nejhorší divadelní inscenace je ta, o které se vůbec nijak neumluví. Divák ji zhlédne, odejde domů a…..nic. Ani pozitivní ani negativní pocit…nic. Prostě zbytečně prožitý jeden večer. A takových večerů bychom chtěli divákům připravit co nejméně.

Rozhovor připravili DŠ a JU

Dana Šimková, 8. března 2011, http://operadream.blogspot.com

Odkaz na orginalní článek

Režisérka Jana Andělová–Pletichová patří k nepřehlédnutelným osobnostem operního života v České republice. Bezprostředně po úspěšné opavské premiéře Samsona a Dalily nám poskytla exkluzivní rozhovor.

Paní režisérko, jak se Vám pracovalo na opeře Samson a Dalila a jak jste spokojena s celkovým výsledkem?
Opera Samson a Dalila patří k inscenačně těžším úkolům. Jedním z důvodů je oratorní ráz díla v 1. dějství a v libretu chybějící dořešení dramatických momentů a nedopovězené dějové detaily. Nicméně úžasné hudební zpracování spolu se zajímavými historickými indiciemi příběhu nabízí bohatou inspirační paletu pro tvůrce inscenace.

Podle ohlasu diváků po obou premiérách se celému inscenačnímu týmu podařilo vytvořit ucelené dílo s romantickou atmosférou, s propracovaným vedením jednotlivých postav, s koncepcí sboru , která vychází z hudebního zápisu, s baletem, jenž zajímavě vstupuje do děje.

Co máte na opeře ráda a proč se jí věnujete?
Operu mám ráda především pro její hudbou vyjádřené emoce, dějové zvraty a atmosféru, pro její nereálnost – stylizaci, pro možnost ponoru do světa fantazie, pro úžasné zážitky z výkonů sólistu, jejichž hlas mě neustále už po mnoho let přivádí v úžas, pro barevnost a údernost sboru i orchestru, pro estetiku a krásu baletu.

Nikoho asi nepřekvapí, když je režie operního představení zadána činohernímu režisérovi. Je pro tuto činnost potřebné speciální hudební školení?
Režie opery má těžiště v hudbě, proto kdo sní pracuje musí mít povědomí o její formě, stavbě a musí ji mít rád. Studium partitury dnes nahrazuje snazší práce s klavírním výtahem a nahrávkou.

Mnoho činoherních režisérů zkusilo inscenovat operu, několika se to podařilo na výbornou a přinesli nový vítr.

V čem je podle Vás základní rozdíl mezi činoherní a operní režií?
Rozdílnost režie činohry a opery je veliká. Činohra má těžiště v textu, opera v hudbě, činohra volně nakládá s časem, dynamikou, tempem, opera má vše dané. Opera ve svém vývoji mění formu, stavbu, funkci recitativu, hud. ozdoby, postupuje od uzavřených čísel k plynulému toku hudby, práce se sborem jako komentátorem či dějově hybným elementem, atd..

Čerpáte inspiraci k tvorbě režijní koncepce z mimo hudebních zdrojů?
Kromě hudby čerpám inspiraci z historických indícií v literatuře, výtvarném umění, veškeré kultuře, přírodě a vlastně v celém životě.

Co si myslíte o kritických hodnoceních typu: režie slouží autorovi, nebo režisér jde proti autorovi?
Režisér by neměl jít proti autorovi a roubovat do díla zcela cizí témata, která vytvářejí nový příběh, jenž nemá nic společného ani s libretem ani s hudbou. Sloužit autorovi – znamená využít vše, co nabízí (poctivým studiem) a umocnit svým viděním a invencí – uměním . V tom spočívá i neotřelost režie.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Připravili DŠ a JU.

Vizitka:
Jana Andělová- Pletichová se narodila do divadelní rodiny v Olomouci. Otec patřil k předním sólistům opery a matka byla členkou baletu. Po studiích na Janáčkově akademii v Brně nastoupila na post režiséra v Opavě, kde působí do dnešní doby. Za 26 let umělecké kariéry vytvořila přes 80 operních i operetních inscenací . Některé z nich byly nominovány na prestižní festivaly doma i v zahraničí a získaly různá ocenění. Kromě divadla uplatňuje své profesní zkušenosti na Slezské univerzitě v Opavě.

Dana Šimková, 4. února 2011, http://operadream.blogspot.com

Odkaz na orginalní článek

Sopranistka Katarína Jorda Kramolišová patří mezi významné osobnosti operního souboru Slezského divadla v Opavě. V jejím podání není žádná operní role statickou, byť dobře odzpívanou figurou. Už před lety mnozí tušili, že se na opavské operní scéně objevil veliký talent, jaký je záhodno hýčkat a pěstovat. Od té doby uplynulo hodně vody. Její jméno se vrylo hluboko do povědomí opavských milovníků opery, kteří se nenechají ujít žádné z jejích představení. Na „Katarínu“ se dnes v Opavě chodí. A přesto všechno tato opavská operní „primadonna“ zůstává stále tou milou a skromnou dámou, která se na operních zájezdech bez reptání a ráda dělí o šatny se sboristkami jako dřív, stále stejně ctí práci svých kolegů a se stejnou ochotou a vlídností přijímá i naši žádost o rozhovor.

Co změnil na vašem životě fakt, že se z vás stává operní hvězda?
Abych pravdu řekla, slovo hvězda mi moc nesedí.(úsměv)Mám pocit, že u nás v divadle je hodně dobrých zpěváků, dobrých kumštýřů a vydělovat se od nich, dělat něco ze sebe výjimečného, by bylo vůči nim nespravedlivé.

Zdá se, že jste ve stále lepší hlasové formě. Čím si to vysvětlujte?
O tom, v jaké jsem hlasové formě, se přesvědčím až se vrátím na jeviště našeho zrekonstruovaného divadla.(smích) Zimní období nám zpěvákům celkově moc nepřeje, ale jaro se blíží, tak to snad vydržíme. Má pěvecká forma je také závislá na pravidelném přísunu práce. U operních pěvců je to jako u sportovců – cílevědomá poctivá příprava předchází následným výkonům. Dlouhé oddechové časy nemám ráda. Proto jsem také uvítala nabídku ostravského Národního divadla a připravuji zde Offenbachovu operetku Orfeus v podsvětí. Premiéra se uskuteční jen pár dní před naší opavskou jedinou operou této sezóny – Samson a Dalila.

V čem tkví pro vás kouzlo profese operní pěvkyně?
Kouzlo je především hudba a divadlo. Na jevišti prožiji spousta příběhů, veselých i smutných, zamilovaných i osudových. Někdy mám pocit, že žiji několik životů najednou.(smích) Ale nejhezčí na tom všem je, že si u toho můžu zazpívat,zatančit a podělit se tak s diváky o nádherné hudební emoce.

Některým divákům často vadí, že řada oper, zejména italského repertoáru,
bývá nastudována v originále. Co o tom soudíte vy sama?
Podle mého názoru je každá opera v originále vždy nejautentičtější. V jiné řeči už zkrátka opera nikdy nemůže vyznět tak jako v původní podobě, dílo vždy něco ztratí na svém charakteru. Mám za to, že divák má titulkovací zařízení a obsah opery si může přečíst v tištěném programu. Nehledě na to, že hudba mnoha oper je natolik výmluvná, natolik dotváří děj, že snad ani další překlad není nutný. Pouze u komických oper, kde se klade větší důraz na text, je asi čeština na místě.

Čím si udržujete životní pohodu?
Pohoda je vlastně čas, který věnuji mým přátelům a hlavně rodině. Být doma – to je pohoda. Relaxuji když jsem v harmonickém prostředí.

Pokaždé, když o vás někde čteme nebo slyšíme, bojíme se, že o vás Česká republika přijde. Že přijmete „lepší bydlo“ na nějaké zahraniční operní
scéně…
Nemohu vědět co život přinese, ale zatím se nikam nechystám.

Otázka na závěr. Co vás v poslední době potěšilo, a co vás naopak trápí?
Určitě mám vždy velkou radost z úspěchů mých dětí a mého manžela a také z nádherných lednových koncertů, které jsem absolvovala se Statní filharmonií Košice, pod vedením dirigenta Damiána Binettiho. Jak jistě víte(úsměv), pocházím ze Slovenska a vždy se tam ráda vracím. A co mě trápí? Těžko říci, jsem totiž nenapravitelná životní optimistka.(smích)

Vizitka:
Katarína Jorda Kramolišová se narodila v Banské Bastrici. Vystudovala zpěv na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU u prof. Evy Bláhová. V roce 1993 se zúčastnila mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a získala zde 3.místo a Cenu publika. Sólovou dráhu zahájila v bansko bystrické Státní opeře operou Rigoletto. Následně začala hostovat ve Státním divadle v Košicích, ve Slovenském národním divadle a v Národních divadlech v Brně, Ostravě a Praze. Od roku 2002 je sólistkou Slezského divadla v Opavě. V letech 2001 až 2003 byla sbormistryní pěveckého sboru Slezan v Českém Těšíně. Na Festivalu jednoty hudebního divadla Opera 2003 jí byla udělena Libuška za ztvárnění hlavní role Amálie ve Verdiho Loupežnících a v roce 2004 získala prestižní cenu Thálie za roli Normy. Na stejnou cenu byla nominována i v roce 2006 za roli Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni. Dále získala Opavskou Thálii 2008 za roli Tsú v japonské opeře Yuzuru. Koncertně vystupovala v Německu, Belgii, Švýcarsku, Nizozemí, Rakousku, Japonsku, Itálii, Španělsku a na Slovensku.

Rozhovor připravili DŠ a JU

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Historická divadelní budova byla na Horním náměstí postavena v roce 1805 na místě dřívějšího hřbitovního kostelíka sv. Michala a je třetí nejstarší divadelní budovou v Česku.

Popud k jejímu postavení vyšel od pokrokových radních Schösslera a Mükuschy, kteří ve městě prosazovali nové kulturní směry. První inscenací byla 1. října 1805 hra Karl der Kühne. Divadelní budova je v typicky „vídeňském stylu“ s vnitřní výzdobou vídeňského divadelního malíře Lorenza Scchettiho, která ji řadí mezi nejpůvabnější divadle v Česku. Opavské divadlo sloužilo v roce 1820 během konání Opavského kongresu svaté aliance jako reprezentace města.

Vzhled budova změnila jednak přestavbami v letech 1882 až 1883 a rovněž po velkém požáru v roce 1909, který ji vážně poškodil. Lépe se objektu nevedlo ani v poválečné době, kdy se stal obětí představ architektů o moderní stavbě v centru města. Fasáda historické budovy i její přístavby se dočkala sladění teprve během let 1990 až 1992, kdy se vrátila ke své novorenesanční podobě. Má dvousouborovou podobu, ale dlouho pocuchanou hlavu už zvedá i baletní soubor. Opavský operní soubor si získal respekt předních hudebních odborníků nejenom v Česku, ale i v zahraničí, kam začíná se svými inscenacemi postupně vyjíždět.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Divadelní orchestr i operní soubor Slezského divadla vede už několik let Damiano Binetti. Temperamentní Ital před několika lety vyměnil teplé městečko Bari za chladnější Opava, ale zatím nelituje.

Věděl jste, kam odjíždíte?

Moc ne a přátelé mě doma zrazovali tvrzením, že v Česku zažiju třeskuté zimy. Není to tak hrozné. Kvůli „železné oponě“ jsem Československo dříve znal jen přes hudební skladatele. Na Slezském divadle se mi líbí, jak se drží osvědčené tradice i to, že dává šanci mladým umělcům.

Který operní titul vás v opavském angažmá chytil nejvíc?

Každý, který je dělaný s plným nasazením. Netvoříme ho pro sebe, ale pro diváky a právě je by měl v první řadě oslovit. Přesto rád vzpomínám na Normu a nejen proto, že byla mou první operní inscenací ve Slezském divadle. Ale přicházela i další krásná díla.

Jak se vám pracuje s kmenovými umělci?

Jejich kvality jsou už prověřené a s lidmi, kteří něco umějí, se vždycky pracuje dobře. Dokonale se známe a trávíme spolu hodně času. Divadlo totiž není jen večerní představení, ale každodenní činnost, která začíná ráno a končí večer.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Od 1. ledna vede činoherní soubor Roman Groszmann. K jeho plánům patří mimo jiné vysoká návštěvnost, divácká přitažlivost inscenací a spolupráce s kvalitními dramaturgy.

Co Vás na opavském divadla přitahovalo?

Jednoznačně to byl činoherní soubor, semknutý při vyjádření vůle po změně. Oceňuji, když herci mají svůj názor a dovedou ho říci. Viděl jsem jejich Veselé paničky windsorské a většina hereckých výkonů se mi líbila.

S čím mohou počítat diváci?

Chci jim nabídnout divadlo moderní, odlišné od divadla konvenčního a módního. Konvenční divadlo už nudí a módní zase přináší cizí divadelní postupy bez kladné divácké odezvy. Domluvil jsem se na tak optimisticky zaměřeném repertoáru, aby návštěvníci neodcházeli z dramat v depresi. I vážné téma by jim mělo předat určitou naději. Letošní sezona bude krátká a už teď začínáme připravovat tituly nové. Budou to dvě komedie, jedna klasika, jedna historická hra o známé osobnosti a rodinná pohádka. V nové sezoně chceme do repertoáru vtáhnout i naše předplatitele. V nabídce předplatného uvedeme vždy tři tituly, ze kterých si jeden budou moci sami vybrat. Ta hra, o kterou si řekne většina diváků, bude uvedena.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Pětiměsíční pauzu v divadelní činnosti vyplnili členové uměleckých souborů podle daných možností. Sopranistka Katarína Jorda Kramolišová se věnovala hlavně koncertní činnosti.

„Zpívala jsem nejenom v republice, ale též na Slovensku a v Německu. Jako host vystupuji i v ostravském Národním divadle Moravskoslezském v Offenbachovu Orfeu v podsvětí,“ říká známá opavská sopranistka. V březnu bude s kolegy vystupovat na Maltě, kam opavská opera vyjede s Donizettiho tragédií Lucia de Lammermoore. Opavští ji během sezony uvidí jen v operetě Ples v hotelu Savoy. Činoherec Martin Valouch je s průběhem divadelní přestávky spokojený. Protože město v červnu prodalo budovu divadelní ubytovny a nový majitel nájemníky pod záminkou rekonstrukce vystěhoval, stal se bezdomovcem. Odjel k rodičům do Zlína a na předem nasmlouvaná představení v Opavě, v Ostravě, v Bruntále, Českém Těšíně a Novém Jíčíně dojížděl. Vystupoval též v rodném Zlíně a občas si s hollywoodskou hvězdou Norissem zajeli do Prahy natočit nějakou tu společnou reklamu. „Byly to úžasně pohodové chvíle. Další reklamní nabídky se ke mně zatím nedostaly, ale nikdy přece nelze říkat nikdy.“ Konstatuje oblíbený herec.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Opavský operní soubor má dobré jméno i za hranicemi města i republiky. V roce 2009 vystupoval v Číně i v Japonsku.

Vloni na úspěchy navázal koncertem ve vídeňském Grosser saal Musikverein a letos v březnu se chystá s Donizettiho tragédií Lucia di Lammermoore na Maltu. Zatím jde o zhruba desetidenní zájezd a dvě představení v tamním Národním divadle s tisícem míst jsou už nyní vyprodaná. Další představení je zatím předmětem jednání. Zahraniční vystoupení opavské opery těší i zřizovatele, kterým je statutární město Opava, protože úspěchy divadla jsou i výbornou reprezentací města.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Zhruba dva metry od fasády Slezského divadla směrem ke konkatedrále narazili dělníci při kopání na klenby. Práci hned přerušili a na místo se dostavili archeologové.

Ti zjistili, že jde o klenbu zrušené kanalizace z první poloviny 19. století. Výkopové práce se dotkly i zrušeného hřbitova, který byl původně u konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie.
„Ve středověku představoval největší a nejvýznamnější opavský hřbitov, ve kterém se pohřbívalo zhruba od 13. do 18. století. V hlíně byly nalezeny jen nahodilé kosti, které se nacházely v horní navážce, samotné hroby zůstaly ve spodní části dávného hřbitova nedotknuté,“ vysvětlila nálezy archeoložka Pavla Skalická. Pod orchestřištěm byla během rekonstrukčních prací objevena asi čtyřmetrová studna, do poloviny plná vody.

Stáhnout orginální článek

Jitka Hrušková, únor 2011, Deník

Opava – Divadelní sezona skončila 22. června 2010 Lehárovou operetou Giuditta a ředitel Jindřich Pasker předal zástupci magistrátu klíč od divadla. Na oplátku od něj převzal helmu a krumpáč, kterým udeřil do podlahy jeviště. V tu chvíli začala dolů klesat železná opona, ředitel smekl přilbu a nastoupený soubor mával divákům, aplaudujícím vestoje.

Diváci odcházeli v nostalgickém zadumání s vědomím, že se do hlediště vrátí až za dlouhých osm měsíců. Ta chvíle nastane 27. února při premiéře opery Samson a Dalila.

Než zazní první tóny předehry, převezmou si dva opavští umělci tradiční cenu Opavské Thálie za sezonu 2009/2010. Ještě předtím se však dveře divadla otevřou ve čtvrtek 17. února všem, kteří se na rekonstrukci podíleli. Za dobrou práci jim poděkují členové činoherního, tanečního i operního ansámblu. Ředitel Pasker udělá během programu výměnu se zřizovatelem. Vrátí mu zapůjčenou helmu i krumpáč a vezme si od něj zpátky klíč od divadla. Rekonstrukce byla dvouetapová. První zahrnovala oblast techniky a město na ni získalo dotaci z Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko. Celkové náklady představovaly zhruba 114,252 milionů korun a skutečné náklady byly ve výši 112,219 milionů korun. Evropská dotace se pohybovala ve výši 85 procent, tedy 92,326 milionů korun. Druhá část rekonstrukce divadla patřila stavebním úpravám zázemí a přišla na téměř 10 milionů korun, které uhradil zřizovatel. Zastaralou techniku, která už komplikovala nebo omezovala představení a bránila nasazení zajímavých titulů, nahradila zcela moderní. Diváci ocení klimatizaci, kterou hlavně za horkých večerů silně postrádali a účinkující na tom nebyli o nic lépe. Do hry už nebudou vrzat stará sedadla, vylepšená je akustika a krásu hlediště umocní opravená štuková výzdoba. Rozmístění sedadel a bezbariérový vstup umožní návštěvu divadelních představení i vozíčkářům.

Stáhnout orginální článek