Slezské divadlo Opava

Tato první část Nowakovy trilogie zachycuje na příběhu tří ústředních postav – Petra, jeho milé Heleny a jeho kamaráda, ale i soka v lásce Stacha – vesnici doby meziválečné a válečné a jejím ústředním konfliktem je svár mezi odvěkým božím přikázáním Nezabiješ a nutností postavit se proti zlu (tady válečnému) i za cenu zabití člověka-nepřítele. Petr si pak klade otázku, zda má právo vzít do svých krví potřísněných rukou svého čerstvě narozeného syna a vychovávat jej…

Dramatizace má tvar dramatické vesnické balady s její magickou poetičností. U nás byla tato hra poprvé inscenována v r. 1996 polským souborem Těšínského divadla a jejím režisérem byl Janusz Klimsza. Ten je autorem i naší inscenace a ta je pak prvním uvedením této hry v českém jazyce.

Překlad:

PhDr. Ladislav Slíva

Režie:

Janusz Klimsza j. h.

Scéna:

Martin Víšek j. h.

Kostýmy:

Eliška Zapletalová j. h.

Hudba:

Zbigniew Siwek j. h.

Korepetice:

Jarmila Táborská j. h.

Dramaturgie:

PhDr. Ladislav Slíva

Hrají

Petr:

Petr Houska

Helena:

Kateřina Volná

Petrova matka:

Hana Vaňková

Janek a Stach:

Kostas Zerdaloglu

Maryška a Těhotná žena:

Lenka Waclawiecová

Děda Jakub:

Otakar Prajzner

Jožka-Smrťák:

Marek Kunc

Vdova:

Kamila Srubková

Stachova matka:

Jana Paroulková

Listonoš a Kněz:

Petr Klimeš

Mojžíš:

Ladislav Špiner

Kapitán:

František Štěpán

Židovská nevěsta a Kůň:

Lenka Mičková j. h. nebo Zuzana Rausová j. h.

Vesnické ženy:

Gabriela Kaclerová, Jana Kobzová

Vesničtí chlapci:

Filip Hendrych, Ondřej Kopička, Lukáš Lederer

PREMIÉRA: 15. 9. 2002
DERNIÉRA: 16. 4. 2003

Tadeusz Nowak

Polský básník a prozaik Tadeusz Nowak (1930–1991) vydal ve svém rozsáhlém literárním díle svědectví o proměnách haličské vesnice, odkud pocházel, v průběhu dvacátého století. Je to vesnice, v níž se dlouho udržovaly nejen starodávné zvyky a obyčeje křesťanského původu, ale i mnohé pověry a legendy z dávných dob pohanských. To vše je promíseno událostmi moderních časů a vzniká tak až magická spleť velké fantaskní síly a působivosti, pro niž lze T. Nowaka směle přiřadit do proudu tzv. magického realismu 20. století (vedle Kolumbijce Gabriela Garcíi Marquéze nebo Kyrgyza Čingize Ajtmatova).

Ústřední postavení má v Nowakově díle z tohoto hlediska volná trilogie, vycházející z prožitku jeho generace. Tvoří ji romány A až králem, a až katem budeš (1968), Ďáblové (1971) a Dvanáct (1974). První z těchto románů sám autor zdramatizoval a dopsal do této dramatizace i řadu písňových textů v duchu lidové poezie. Velkou událostí polského divadelního života pak bylo uvedení této dramatizace v poznaňském Novém divadle v r. 1974. Poznaňští pak tuto inscenaci uvedli na řadě zahraničních zájezdů, mimo jiné v r. 1975 i v Československu.