Jan Hanousek, Region Opavsko, 27. dubna 2010

Ve Slezském divadle v Opavě proběhlo 17.4. představení autorské inscenace Martina Tomsy (režie, choreografie, libreto) Kladivo na čarodějnici. Tento rockbalet je výrazným zpestřením převážně činoherně zaměřeného programu divadla.

Prvotním impulsem autora byla jeho láska ke středověku a renesanci. Kladivo na čarodějnici však zároveň obsahuje silně aktuální a sugestivní kritiku společnosti, ve které jsme nuceni žít. Společnosti, kde lidé stále ničí sebe navzájem ze stejných důvodů, ze kterých církev upalovala v 17. století své „čarodějnice“. Jednotlivé obrazy harmonicky souzní s pečlivým výběrem z tvorby švédského hudebního mága Yngwie Malmsteena, instrumentalisty a skladatele. Přestože je jeho symfonická heavymetalová hudba exhibicí vlastní virtuozity a ve svých motivech se často opakuje, její podmanivá krása navozuje emotivně vypjatou atmosféru. Intenzivní pocit nevyhnutelného tragického konce, stejně jako pocit temné vize, provází celou inscenaci. S představitelem hlavní role duchovního Fredericka Tomášem Hošem z opavského baletního souboru, který po celé představení profesionálně a s vnitřní pokorou ztvárnil všechny dějové situace a z nich pramenící duševní stavy pomocí bezchybných baletních kreací, tančí něžně krásná Nikola Němcová v roli Mathildy Dorfeové. Scéna rozdělená do dvou částí umožňuje provedení jak davových scén, kdy obyvatelé města drceného mocí jediného člověka – inkvizitora – tančí polku na indické hudební motivy, tak intimní scény utíkajících milenců s chvilkovým zastavením z důvodu vzájemných projevů lásky. Jedním z vrcholů výborné inscenace je sen Mathildy v úvodu druhého dějství. Táhla odnesou hercům svrchní část kostýmů, a tak je „převlečou“ z andělů na démony. Pojetí inkvizitora, který ovládá životy ostatních za pomoci svých morálně zničených přisluhovačů (katů, slepců a nakonec všech lehce zmanipulovatelných obyvatel) a ve snu se stává ďáblem, je skvělé. Velmi sugestivní pojetí sestry duchovního, fanatické a k mužům dominantní katoličky Gertrudy (Adéla Kvochová), která přivede milence (Hoš a Němcová) do záhuby, silně zvýrazňuje téměř neustále obsažený erotický podtext. Jeví se jako žena, která touží po svém bratru sexuálně, a její motivy se tak stávají nejednoznačné. Podmanivé je také ztvárnění myšlenek na nepřítomnou postavu pomocí přicházení a odcházení průchodem pod vrchní části scény nebo upalování „čarodějnic“ ztvárněné světlem ve tvaru vycházejícího Slunce. V nádherně smutné závěrečné scéně je mladičká krásná dívka Mathilda upálena. Vznášející se dosud bělostné cáry látky ve vzdušných vírech, nasvícené červeným světlem, jsou jedním z nejlepších divadelních tvárnění „očistného“ ohně. Živý oheň by herečku – „hříšnici“ uvedl do opravdové smrti. Inscenace není dramatizací knihy Václava Kaplického stejného názvu, ani jejího filmového ztvárnění Otakarem Vávrou.

Stáhnout orginální článek

Odkaz na hru KLADIVO NA ČARODĚJNICI