Jiří Urban

V předvánočním čase vsadila operní dramaturgie Slezského divadle v Opavě na klasickou pohádku a zařadila premiéru opery Engelberta Humperdincka s názvem Perníková chaloupka. Nemýlila se. Příběh o Jeníčkovi a Mařence snad znají všichni a těší se oblibě. Příběh o pozitivních hodnotách sourozeneckého vztahu, o neblahých okolnostech, protikladných domovech a zvláště o síle solidarity, může v operní podobě nabýt jen na větší účinnosti.

Připomeňme si, že operu složil německý skladatel wagnerovského stylu Engelbert Humperdinck, který se narodil roku 1854 v Siegburgu na Rýně a zemřel roku 1921 v Nových Střelicích. Říkalo se mu „zázračné dítě“. Koncertoval od svých sedmi let a hudbu vystudoval na konzervatořích v Kolíně a v Berlíně. Jako stipendista hodně cestoval a v Itálii se poznal s RichardemWagnerem, jenž ho silně ovlivnil. Jeho nejznámějším dílem je právě opera Perníková chaloupka, v níž se propojuje dramatický projev s idylickou naivitou. Výsledek byl od začátku zdařilý a dílo na německých operních jevištích rychle zdomácnělo. K nám zavítalo poprvé v roce 1895 (Plzeň) a ve 30.letech minulého století bývalo velmi populárním představením pražského Národního divadla. Uvádí se s humorem, že nejen proto, že k němu návštěvníci dostávali pardubický perník. V posledních letech zazněla v nastudování brněnské opery, hostovali s ní až v Japonsku.

Opavské provedení vznikalo pod režijním vedením Jany Andělové – Pletichové, která ve Slezském divadle v Opavě působí řadu sezón. Její pojetí je promyšlené, vedené pevnou rukou a účinně a nápaditě vygradované. V obraznosti rozvíjí intenzivní stavy dětí, opakuje se obava, strach, životní úzkost z opuštění, pak zakoušený hlad a osamocení. To všechno je vyjádřeno nikoliv jen hudbou, ale také vedením operních herců a proměňující se scénou. Dokážou se připomenout motivy, které důvěrně známe z našeho dětství, vytváří se okouzlující, magická pohádková atmosféra překonávající očekávání. V této inscenace jsou ale pořád děti dětmi a jen les se zkrátka může stát lesem čarovným, s přírodní pospolitostí, v barvách a tvarech horor silvanum. A tak to má být. Jsou tam skřítkové a bludičky, ježibaby a lesní duchové, zkrátka celé pandemonium lidské imaginace. Jana Andělová – Pletichová potvrdila své obdivuhodné interpretační rozpětí a prokázala, že rozumí jak pohádkám, tak Humperdinckově hudbě.

Excelentní je výkon sólistky opery Slezského divadla Terezy Kavecké (mj. absolventky Fakulty umění Ostravské univerzity). Její Mařenka je vybavená lidským emočním potenciálem, herecky pojatá s mírnou nadsázkou a nadhledem. Pěvkyně disponuje bezchybnou pěveckou technikou a v mladodramatickém sopránovém oboru je velkým příslibem. Tentokrát se jí naprosto vyrovnává Ilona Kaplová v roli Jeníčka. Nesmírně těžký part zvládá přesvědčivě a pěvecky vyznívá jistě. Sympatický je herecký výkon Šárky Maršálové v roli lstivé, číhající Čarodějnice, která dovede lákat i ničit. Stylově přesně působí Zdeněk Kapl, jako Petr, košťatář, a hvězdná Katarína Jorda Kramolišová jako Kačenka, jeho žena.

K úspěšnosti představení dopomáhá nápadité kostýmní řešení a scéna Jaroslava Milfajta, opírající se o kontrast sytých barev a kvalitního svícení, s využitím postupů černého divadla. Ocenit musíme také práci režisérky s baletem a dětským sborem Domino a Cvrčci ze ZŠ Ilji Hurníka, protože bez nich by představení ztratilo punc autentičnosti. K celkové radostné atmosféře pomohly mnohé vtipné nápady, třeba věčně popíjející myš na peci nebo čarodějnice létající, ale také jezdící na kolečkových bruslích.

Ovšem kde by se podělo „humperdinckovství“, kdyby nebylo střeženo dirigentem Jozefem Katrákem, který vede orchestr opery Slezského divadla v Opavě po celé představení svižně a bezpečně.

Jestli se v Opavě rozhodli touto formou přilákat mladé diváky k opeře, tak je to ta nejschůdnější cesta, po níž v budoucnu nezabloudí ani jednotlivci, ani sourozenecké páry.

Opava, Slezské divadlo – Engelbert Humperdinck: Perníková chaloupka. Hudební nastudování a hlavní dirigent Jozef Katrák, režie Jana Andělová – Pletichová, libreto Adelheid Wette, překlad Eva Bezděková, choreografie Robert Balogh, výtvarník kostýmů a scény Jaroslav Milfajt. Psáno z premiéry 18. prosince 2011.

Odkaz na hru Perníková chaloupka