Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Král Lear – na samou dřeň psyché

Andrea Fantová,16.2.2015

Shakespearovo dílo se na scéně Slezského divadla objevuje pravidelně (naposledy v projektu Shake´n´speare, kdy v rámci jediné sezony 2008/2009 bylo inscenačně zpracováno pět Shakespearových dramat). Král Lear, ačkoliv se jedná o autorovu vrcholnou tragédii, však v tomto směru představuje výjimku. Za dobu více než dvousetleté existence divadla zde byl nastudován pouze dvakrát. Poprvé v polovině devadesátých let minulého století, podruhé v sezoně 2013/2014.

Inscenace hostujícího režiséra Michala Bureše do popředí staví generační konflikt, jenž představuje základ pro psychologickou sondu do tenat lidské duše. Burešův Král Lear není pouze příběhem panovníka, který prozře až příliš pozdě na to, aby byl s to zabránit katastrofě. Jeho Král Lear podává komplexní pohled na lidskou společnost, na lidské bytosti, jež se neváhají chopit sebemenší příležitosti k prosazení sebe sama, až příliš snadno podléhají svým niterným tužbám, zvrhlým choutkám, které z nich činí šelmy prahnoucí po pachu krve. Těmito šelmami přitom nejsou pouze Regan (Šárka Vykydalová) a Goneril (Kamila Srubková), ač jejich královský oděv nejexplicitněji vystihuje psychologický profil těchto žen. Žen mocných, nadto zaslepených chtíčem po Edmundovi (Jakub Stránský). Rovněž levoboček hraběte z Glostru je postavou živočišnou, pro niž přízeň dvou urozených dam představuje splnění erotických tužeb. Zvrácený propletenec sexuálních vztahů je předstupněm vedoucím k totálnímu chaosu. Stejně jako další odchylky vůči normalitě projevující se zejména ve sféře mezigenerační.

Král Lear. Nikoliv panovník, na jehož rukách ulpívá krev. Z pozice své autority je zprvu vladařem ješitným, plně uplatňujícím svůj majestát. On je tím, kdo tahá za nitky osudu druhých. S rozdělením království a s tím související mocí se ovšem stává nikoliv hybatelem, ale prostou, ba nepohodlnou součástkou, jež semele soukolí vládnoucí garnitury. Pro Leara, jehož ztvárnil Kostas Zerdaloglu, je prozření bolestivé o to více, neboť musí přijmout zodpovědnost za vlastní životní chybu.

Zůstává mu žalostně málo. Nahotu ukrývá hrubá říze, na hlavě obyčejná „koruna“ z větviček, na tváři trpký úsměv. Bláznivý stařec bezcílně bloudící pustou krajinou bičovanou bouří. Paradoxně právě tento animální stav je pro něj blahodárný, neboť až v této poloze je Lear s to nalézt vnitřní klid. V bouři, která symbolicky přeznamenává zborcení celého systému hodnot, v bouři, která je čirou předzvěstí apokalypsy.

Skutečnost, že se Bureš zaměřil výhradně na psychologické aspekty, pak v zásadě formuje také herectví. To představuje syntézu expresivně-psychologických tendencí, což je ostatně umocněno rovněž složkou hudební (psychedelická a zároveň transcendentální) či zvukovou (zprvu pomalé bubnování evokující tlukot srdce s postupným zrychlováním získává na dramatičnosti, stává se symbolem odpočívání – minut zbývajících do smrti). S ohledem na rovinu mezigenerační byl s to uvedeným aspektům vedle Zerdaloglu nejlépe dostát Michal Stalmach. Jeho Edgar (či spíše chudáček Tom) je bezprizorním odpadlíkem. Má-li žít, musí se ukrýt před otcem, jemuž se měl znelíbit. Přerývaný dech, hlas, který se náhle láme pod tíhou pronášených slov. V cárech látky, se zahalenou tváří, předstírajíc pomatenost se uprostřed nespoutané přírody setkává s oslepeným hrabětem z Glostru (Martin Táborský). Zavržený syn, jenž, má-li si uchovat život, hraje před svým otcem blázna. Jeho slova zní šíleně, avšak výraz je hluboce lidský. Prostoupen zoufalstvím, hořkostí, bolestí. Prostoupen bezmezným smutkem a zároveň silným odhodláním pomstít ten bestiálně násilný čin spáchaný na osobě jemu nejdražší.

V příkrém protikladu k těmto psychologicky syrovým obrazům stojí scénografické řešení prostoru. Marta Roszkopfová vytvořila jednoduchou a přitom nesmírně funkční scénu, jíž dominuje ochoz a schodiště. Prostor kovově chladný, industriální, nabízející množství zákoutí pro nepohodlné, společností vyděděné jedince. Jedince v tichosti balancující nad propastí šílenství.

Slezské divadlo – William Shakespeare: Král Lear. Překlad Martin Hilský, dramaturgie Alžběta Matoušková, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudební a zvukový design Benoit Bories, režie Michal Bureš. Premiéra 23. března 2014.

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru Král Lear

Novinky

12.01.2018

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie Jak je důležité míti Filipa

o dvou mladých přátelích. Jak dlouho lze žít dvojím životem, aniž by to prasklo? Činoherní soubor se pilně připravuje na uvedení premiéry komedie anglického dramatika Oscara Wilda, mistra ironického dialogu a skandálního literáta viktoriánské Anglie. Premiéra konverzační komedie se uskuteční v neděli 21. ledna 2018.   Režisérkou inscenace je Irena Žantovská: Paní režisérko, co Vás […]

více zde

12.01.2018

11. 2. 2018 od 19 hodin – THE BACKWARDS

11. 2. 2018 od 19 hodin strhující výlet do hudební minulosti plné nezapomenutelných hitů pro několik generací fanoušků Beatles   THE BACKWARDS Beatles revival – „Love Songs“   Úspěch bandu odstartovalo dvojnásobné vítězství na prestižním Beatlefestu v New Yorku v letech 1998 a 2003. Kromě koncertování v Čechách a na Slovensku kapela hrála po celé Evropě, […]

více zde

1.01.2018

„Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka zná…“

K složení operety CIKÁNSKÝ BARON inspiroval vídeňského „krále valčíků“, Johanna Strausse ml. román „Saffi“ maďarského spisovatele Mór Jókaie.   Mladý šlechtic Šándor Bárinkay si po létech vyhnanství přichází převzít majetek po svých předcích.  Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice….. Přijďte se podívat, jak to […]

více zde

Starší novinky