Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Slezskému divadlu přeji krásné roky, říká herečka Hana Vaňková

Milena Křístková, Region, 16. 2. 2016

Mezi příznivci opavského divadla jistě není jediný, kdo by neznal jméno Hana Vaňková. Herečka, která je již více než tři desítky let oporou činoherního souboru Slezského divadla, se publiku nesmazatelně zapsala ztvárněním těch nejkrásnějších, nejznámějších i nejdramatičtějších rolí. Bylo jich za tu dobu téměř 150. Před pár dny jsme Hanu Vaňkovou viděli na ČT 1 v televizním filmu Rozsudek, kde hrála se svým opavským kolegou Kostasem Zerdaloglu. I tato práce pro ostravskou televizi se stala podnětem k našemu dnešnímu rozhovoru.

Začneme televizním Rozsudkem. Ztvárnila jste tam, podle mne, docela zápornou roli. Jak se vám hrálo?

Hrála jsem roli opilecké Maruny, která za svou závislost na alkoholu zaplatí tu nejvyšší cenu. Režíroval nás Ján Novák a musím říct, že to byla opravdu krásná práce. Celý televizní štáb i kolegové byli skvělí, navíc ráda hraju složitější, rozporuplné role. Nebyla to moje první spolupráce v televizním projektu Rozsudek. Vloni jsem hrála roli matky – vozíčkářky, kterou chtěl o její úspory okrást vlastní syn. Mám na tu práci velmi pěkné vzpomínky. Podle mého názoru je velká škoda, že se v Ostravě už netočí dramatické pořady jako kdysi.

Vzpomínám ale, že jsem vás viděla i v nějakém filmu, nebo se pletu?

Je to možné, i když je to už docela dávno. (úsměv) Hrála jsem ve filmu Poslední leč, největším tahákem byl pochopitelně Bolek Polívka, ale hrály jsme tam i my dvě s Ivanou, a to roli ošetřovatelky Dobromily. Když jsme u toho vzpomínání, pamětníci mě mohli vidět i v jednom díle Bakalářů, kde jsem účinkovala po boku Jany Hlaváčové a Luďka Munzara. To byla také krásná a nezapomenutelná spolupráce se skutečnými mistry svého řemesla.

Vraťme se ale až do vašeho dětství. Slyšela jsem, že pocházíte z divadelní rodiny?

Je to pravda. Tatínek byl režisérem vojenského divadelního souboru, ve kterém hrála i naše maminka. Oba divadlo milovali, a tak není divu, že nás maminka s mým dvojčetem, sestrou Ivanou, přihlásila už v 1. třídě do Lidové školy umění v Mikulově. Myslím, že nás obě velmi ovlivnila herečka brněnského divadla Drahomíra Graciérová. Byla to přísná učitelka, ale dala nám pro naši budoucí profesi opravdu všechno. Přihlásila nás do baletu, učila nás chodit a pohybovat se po jevišti a mnoho jiného. Takže jsme pak obě při nástupu na brněnskou konzervatoř měly dost velký náskok. Maminka nás ve studiu i výběru povolání podporovala, tatínek se s tím těžce smiřoval. (úsměv).

S láskou hovoříte o své sestře Ivaně. Jste si jako dvojčata opravdu tak blízké, jak se říká?

U nás to rozhodně platí. Jsme jednovaječná dvojčata a jsme na sebe velmi těsně navázány. Žily jsme poslu každičký den od narození až do absolutoria na konzervatoři a i pak jsme spolu krátce hrály bok po boku v brněnském Divadle Na provázku. Ivana, dnes se jmenuje Hloužková, v tom angažmá zůstala, mě láska odvedla do Opavy. (úsměv) Ale denně si telefonujeme, po rodičích jsme zdědily domek v rodném Mikulově, obě tam spolu trávíme každé prázdniny. A možná další důkaz, obě jsme porodily syny, a to ve stejném roce a ve stejném čase. Bylo to v 1 hodinu a pět minut po půlnoci. (úsměv) Nedávno jsem Na provázku hostovala a hrála jsem Ivanině postavě ducha. Obě jsme si to hodně užily.

Vraťme se do Opavy, konkrétně na prkna Slezského divadla. Říkala jste, že vás sem přivedla láska. Pokud to nebude příliš důvěrné, řeknete nám k tomu něco?

Myslím, že neprozradím žádné novinky. Opava je dost malá na to, že se zde lidé docela důvěrně znají a navíc, na jevišti je na vás prostě víc vidět. Mým divadelním a také životním partnerem byl člen opavské činohry a skvělý herec Petr Vaněk. Odehráli jsme spolu hodně krásných rolí a hrálo se nám spolu dobře. Máme spolu syna Roberta, který ovšem naše geny nepodědil. Žije už pět let v Praze, pracuje na letišti Václava Havla a já jsem jeho zásluhou už dva měsíce šťastnou babičkou své první vnučky Elinky. (úsměv) Bývalý manžel Petr, který je o 12 let starší, ze Slezského divadla po čase odešel a založil si Divadlo jednoho herce, jmenovala se Harlekýn. Jak je obecně známo, rozešly se i naše životní osudy, rozvedli jsme se. Ale toho, že jsem přišla do Opavy a zůstala v ní, jsem nikdy nezalitovala. (úsměv)

Zákonitě se musím zeptat: Proč jste nezalitovala?

Hrála jsem ty nejkrásnější role, jaké si jen herečka může přát. Všechny nádherné role W. Shakespeara, Julií počínaje, přes divokou Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy, či jednu z Veselých paniček Windsorských… Hrála jsem Johanku z Arku, účinkovala v Čarodějkách ze Salemu, hrála jsem ale i v moderních inscenacích, role kladné i záporné, ráda hraju i v komediích. Našla jsem tady přívětivý soubor, spoustu skvělých herců, od kterých jsem se mohla mnohému naučit. Prostě jsem tady vždy hrála a hraju ráda a věřím, že ještě pár let zde budu se stejnou radostí hrát. (úsměv)

Zmínila jste skvělé kolegy, kteří vás mnohému naučili. Připomenete nám některé?

Velmi ráda. Pokud se týká mužských hereckých partnerů, tak pamětníci si jistě připomenou výborného Petra Housku, Alexandra Postlera, Antonína Bebu, Drahomíra Ožanu a samozřejmě nezapomenutelného Emánka Křenka. Měla jsem štěstí hrát s Eliškou Zíkovou, Miluškou Jánskou a také s Evou Záběhlickou. To byla naše divadelní „máma“, vzala si nás mladé pod křídla a opravdu hodně nás naučila z toho pravého divadelního řemesla. Které je dnes možná trochu podceňované, ale ve skutečnosti je stále velmi důležité.

Nemohu si odpustit otázku na vaše profesní partnerství s panem Emanuelem Křenkem, se kterým se smutně s úctou nedávno rozloučila celá „divadelní“ Opava…

Ano, máte pravdu. Smutnou, ale pravdu. Těžko se smiřuji s tím, že už Emánka nikdy nepotkám ani v divadle, ani v ulicích Opavy. Spolupracovala jsem s ním na jevišti od svých 19 let a měl u nás „kandrdasů“ velký respekt, opravdu respekt a hodně jsme se od něj naučili. Rád se s námi o své znalosti a zkušenosti dělil. Miloval divadlo, ale byl velmi všestranný, sečtělý, měl obrovský přehled o umění a kultuře vůbec. Člověk se od něj mohl učit nejen na jevišti, ale i mimo něj. Bude mi, stejně jako ostatním kolegům, opravdu hodně chybět.

Zvolíme veselejší notu. Máte nějakou vysněnou roli?

To opravdu asi nemám. Hrála jsem takovou spoustu opravdu nádherných rolí, že se mi dětské a dívčí sny už dávno splnily. (úsměv) Dnes už nejsem naivka ani princezna a každá role je pro mne v mém věku krásná. Chtěla bych jen připomenout, že kromě kolegů na jevišti člověka hodně ovlivní pochopitelně i režiséři. Vzpomínám na vynikajícího pedagoga a režiséra Bedřicha Janu, i na Alexandra Postlera staršího. A pochopitelně „velkou školu“ mi v mých začátcích dal i brněnský Peter Scherhaufer. Každá role je jiná, variabilní a různorodá a dobrý režisér pomáhá herci tu roli rozkrýt a „vydoluje“ z něj často překvapivé výkony. (úsměv)

Jste velmi výrazná herecká osobnost. Nikdy jste neuvažovala o tom, že zkusíte Divadlo jednoho herce?

To víte, že jsem o tom uvažovala. Ale já dávám na jevišti přednost partnerství. Jsem zastáncem souborového divadla, protože je důležité pro tvůrčí práci. Je k ní zapotřebí respekt, vzájemná úcta, důvěra a mnohdy i přátelství. Je štěstí, že Opava má tak krásné divadlo, jsem šťastná, že v něm hraji a přeji mu jen krásné, plodné roky. (úsměv)

Zakončit můžeme klasickou otázkou. Co pěkného pro nás, diváky chystáte?

Nedávno jsme měli premiéru ruského klasika N. V. Gogola, s chutí jsem si zahrála menší roli Ariny. Nyní se pečlivě připravujeme na inscenaci Rodinná oslova. Je to drama o rodinných vztazích dánských autorů T. Vinterberga a M. Rukova. Jde o strhující skandinávský thriller, jehož filmová podoba patří k vrcholným dílům manifestu DOGMA 95. V opavské inscenaci hraji matku Elzu. Mám podobné hry velmi ráda, možná i proto, že dnešní komerční doba rodinným vztahům příliš nepřeje. A já považuji za správné jejich důležitost připomínat a zdůrazňovat.

Hana Vaňková

Hana Vaňková se narodila 6. června 1960 v Mikulově. Při základní škole navštěvovala tehdejší LŠU v Mikulově, následovalo absolutorium na Konzervatoři v Brně, obor herectví. První angažmá získala v Opavě, kde hrála dvě sezony, pak odešla do brněnského Divadla Na provázku, kde krátce působila se svou sestrou dvojčetem, Ivanou Hloužkovou, která v tomto divadle zůstala. H. Vaňková se v sezoně 1982-83 vrátila do Opavy, kde hraje jako přední členka činoherního souboru Slezského divadla dosud. Ztvárnila desítky dramatických, charakterních i veseloherních rolí. Za roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy W. Shakespeara byla nominována na celostátní cenu Thálie, je držitelkou ocenění Opavská Thálie. Spolupracuje také s ostravskou televizí. Nedávno ji televizní diváci viděli v TV filmu Rozsudek. Hana Vaňková byla provdána za herce Petra Vaňka, se kterým má dnes již dospělého syna Roberta. Je také čerstvou babičkou dvouměsíční vnučky Elinky.

Podivat se na originální článek

Novinky

10.11.2017

VÁNOČNÍ NADÍLKA

25. prosince (pondělí) v 19 hodin Michael McKeever MODRÝ Z NEBE komedie o návratech domů a domnělém šílenství   26. prosince (úterý) v 19 hodin Molière ZDRAVÝ NEMOCNÝ výpravná komedie s řadou humorných situací o hypochondrovi Arganovi NAPOSLED! speciální derniérová sleva   28. prosince (čtvrtek) v 19 hodin Carl Orff  CHYTRAČKA operní příběh o chytré selské dívce, která uhádne […]

více zde

9.11.2017

KONCERT ORCHESTRU SLEZSKÉHO DIVADLA OPAVA v prostorách Multifunkční auly GONG Dolní VÍTKOVICE, Ostrava

neděle 19. 11. 2017 od 11 hodin   Koncert hudebně nastudoval a diriguje MAREK ŠEDIVÝ. Marek Šedivý v roce 2016 nastoupil v SDO na post dirigenta, byl v roce 2013 na doporučení J. Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company v Torontu a J. Bělohlávkem také […]

více zde

7.11.2017

JEJÍ PASTORKYŇA NAPOSLED!

12. 11. 2017 od 19 hodin Speciální derniérová sleva!   Přijďte se rozloučit s krásnou operou, která měla úspěch na domácí scéně i na festivalech po celé republice! Diváci ocenili potleskem tuto operu na festivalu OPERA 2015 v Praze, na Mezinárodním hudebním festivalu JANÁČKOVY HUKVALDY 2015, na festivalu Tomáškova a Novákova hudební SKUTEČ, na festivalu „Město plné […]

více zde

Starší novinky