Slezské divadlo Opava

Přeskočit na navigaci

Webová prezentace Slezského divadla v Opavě

Bič boží v Opavě: David Szendiuch jako Attila exceluje. Bohužel je v tom téměř sám

Milan Bátor, 25. 10. 2016, http://operaplus.cz/bic-bozi-opave-david-szendiuch-jako-attila-exceluje-bohuzel-tom-temer-sam/

Premiéra Verdiho opery Attila v Slezském divadle v Opavě se uskutečnila v neděli 23. října. V hlavních rolích se představili sólisté Katarína Jorda, Alexander Vovk, Juraj Nociar, Rudolf Medňanský a Dalibor Hrda. Hunského krále Attilu ztvárnil David Szendiuch, který s ním má bohaté zkušenosti. Režie Jany Andělové Pletichové našla oporu v dobrém hudebním nastudování, pod nímž se podepsaly Libuše Vondráčková a Jana Hajková. Dirigoval Petr Šumník.

Opera o prologu a třech dějstvích z roku 1846 se vrátila na opavská divadelní prkna po dvaceti pěti letech. V roce 1991 zde totiž proběhla v režii Jany Andělové její československá premiéra. Verdiho Attila je zasazen do historického rámce, kterým bylo tažení vládce Hunů Attily, přezdívaného Bič boží. Verdiho vlastenecký záměr, odkazoval na touhu po sjednocené, silné Itálii. V aktuálním pohledu však dílo získává také novou dimenzi zejména líčením nemilosrdného střetu dvou naprosto odlišných kultur a národů.

Prolog opavského nastudování olizují jazyky plamenů na zadním plátnu, které symbolizují zmar válečného běsnění Attily a jeho vojska. Sbor žen je znehybněn v pózách vyjadřujících zoufalství a porobu. Pak na scénu vtrhnou Hunové a nemilosrdně ženy napadnou, strhnou k zemi, bijí je a znásilňují. Na Slezské divadlo naturalisticky odvážná scéna má svůj protipól v mužském sboru, který nastoupí s přísně vztyčenými kopí v bojovné melodii, do níž přichází jejich král Attila.

David Szendiuch zaujal hned první árií znělou, sugestivní interpretací a příjemnou vyvážeností svého barytonu. Ihned od počátku rovněž přesvědčoval svou expresivní hereckou kreací, která byla přímo epicentrem celého nastudování. Szendiuch do role vložil veškerý svůj pěvecký i herecký um (který je nemalý) a ztvárnil dobyvatele jako divokého barbara, s prudkým gestem, animálně přikrčenou gestikulací, zlověstnými grimasami a slepou zuřivostí.

Akcent na barbarství Hunů měl pokračování například ve scéně, kdy jsou ženy odtaženy za nohy a ruce z pódia. V roli Odabelly, které Attila zavraždí otce, se v neděli představila opavská sólistka Katarína Jorda. Extrémně náročný sopránový part i dramatické dispozice této role bohužel nebyly v její interpretaci jednoznačně přesvědčivé. Sopranistka se místy pěvecky trápila a jen s vypětím všech sil odzpívala některé náročnější koloratury, melodické ozdoby a vypjaté nejvyšší tóny. Také její psychologické ztvárnění ženy, která v sobě dusí vztek a prahne po pomstě, nebylo jednoznačné. Chvíli to vypadalo, že Attilu skutečně miluje, bezradné režijní vedení jejímu výkonu na věrohodnosti rozhodně nepřidalo.

Protihráč Attily – římský generál Ezio v podání Alexandra Vovka na tom nebyl o mnoho lépe. Jeho postava byla toporná, pěvecky měl i zdařilejší místa a některé árie se mu povedly. Juraj Nociar se bude s rolí Foresta muset ještě pořádně sžít. Jeho výkon byl rozporuplný, což potvrdila také absence potlesku opavských diváků. Nociarův hlas prostě tomuto Verdiho dílu nesednul a je to škoda, protože v jiných kreacích byly výkony opavského tenoristy mnohem zdařilejší. Menší roličky si s rozdílným výsledkem vystřihli Rudolf Medňanský (Uldino) a Dalibor Hrda (Leone). Zatímco prvně zmíněný Medňanský v roli Attilova sluhy pěvecky i herecky přesvědčil (ostatně progresivní růst mladého tenoristy je patrný každou další inscenací víc a víc), Hrdův bas zněl unaveně a jakoby za zenitem nějakého přesvědčivějšího pěveckého výrazu a jemnější práce s dynamikou.

Co se nepodařilo pěvecky dvakrát šťastně některým sólistům, bylo přesvědčivé ve sboru, který pod vedením Kremeny Pešakove zazpíval opravdu dobře připraven, působil jistě a rozhodně. Opavský Attila však povstává a padá do propasti stále stejných slabin: fádní režie, nevyrovnané výkony a nevhodné obsazení sólových rolí, jdoucí typově proti jejich protagonistům. Tentokrát se bohužel k nedostatkům nového nastudování přidala i scéna Jaroslava Milfajta.

Zadní projekce, na níž se objevovaly plameny, tu temně modrá hrozivá oblaka jako předzvěst bouře, či bílá holubice míru, působila spíše rušivým dojmem. Scéna byla vyprázdněná, nic se na ní nedělo, v prostoru bylo umístěno schodiště či pahorek s dvěma nebo třemi stromy. Způsob práce s takto vymezeným prostorem byl zkostnatělý a nezáživný. Mezi jednotlivými obrazy navíc probíhala přestavba jeviště (ale přestavba čeho, když se téměř nic nezměnilo?), která trvala pokaždé úmorně dlouho a narušovala plynulých chod a dramatický spád děje.

Velmi pěkné byly kostýmy Tomáše Kypty. Bohužel režie Jany Andělové Pletichové nepřinesla ani v tomto díle přesvědčivý výsledek. Byla toporná a chaotická. Dlouho nebylo jasné, o co vlastně v opeře kráčí. Postavy se po jevišti pohybovaly prkenně a škrobeně, některé symboly, jako například jmelí, které mužský sbor Hunů drží nad hlavami, nebylo možno nějak smysluplně rozklíčovat. Závěrečná poprava Attily působila spíše komickým než dramaticky vyostřeným dojmem.

Jednou z pozitivních daností tohoto Verdiho díla je překrásná hudba, která představila autora i v této méně známé opeře jako geniálního skladatele sugestivních melodií, virtuózně rozmáchlých árií, dramaticky neobvykle vyostřených hudebních ploch a působivých vlasteneckých sborových čísel. Hudební nastudování a výkony hráčů orchestru byly nadstandardní a přinesly velmi pěkný výsledek a radost. Jak v jednotlivých instrumentálních kreacích, které květnatě doprovázejí některé árie, tak v celkovém hudebním pojetí se jednalo o velmi příjemný výkon opavských hudebníků. Překrásné byly zejména flétnové a fagotové melodické linky.

Škoda, že opavská opera není schopna vybřednout z některých stereotypů, klišé a samoúčelností. V novém nastudování Attily se sešlo mnoho pozitivního, ale také mnoho nedotaženého. Bohužel to druhé se projevilo v klíčových bodech, jako jsou sólové výkony, režie a scéna. To samozřejmě nic nemění na tom, že výkon Davida Szendiucha, opavského sboru, orchestru a dirigenta Šumníka byl přesvědčivý a sympatický. I tak bych však čekal zásadní změny i v dalších podstatných věcech. Bohužel jsem se nedočkal.

Hodnocení autora recenze: 60%

Giuseppe Verdi:
Attila
Dirigent: Petr Šumník
Režie: Jana Andělová Pletichová
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Tomáš Kypta
Pohybová spolupráce: Valerij Globa
Sbormistr: Kremena Pešakova
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla
Premiéra 23. října 2016 Slezské divadlo Opava
Attila – David Szendiuch (alt. Michael Kubečka)
Odabella – Katarína Jorda (alt. Agnieszka Bochenek – Osiecka)
Ezio – Alexander Vovk (alt. Pavel Klečka)
Foresto – Juraj Nociar (alt. Jakub Rousek)
Uldino – Rudolf Medňanský (alt. Ivo Melkus)
Leone – Dalibor Hrda (alt. Peter Soós)

Zdroj: http://operaplus.cz/bic-bozi-opave-david-szendiuch-jako-attila-exceluje-bohuzel-tom-temer-sam/

Podivat se na originální článek
Odkaz na hru ATTILA

Novinky

18.01.2018

SILVESTR 2017

Již tradičně jsme přivítali nový rok v divadle. Půlnočního přípitku se zúčastnila i královna Alžběta II. a sir Elton John! A jak jste strávili Silvestr vy?

více zde

12.01.2018

Malá ochutnávka ze zkoušky komedie Jak je důležité míti Filipa

o dvou mladých přátelích. Jak dlouho lze žít dvojím životem, aniž by to prasklo? Činoherní soubor se pilně připravuje na uvedení premiéry komedie anglického dramatika Oscara Wilda, mistra ironického dialogu a skandálního literáta viktoriánské Anglie. Premiéra konverzační komedie se uskuteční v neděli 21. ledna 2018.   Režisérkou inscenace je Irena Žantovská: Paní režisérko, co Vás […]

více zde

12.01.2018

11. 2. 2018 od 19 hodin – THE BACKWARDS

11. 2. 2018 od 19 hodin strhující výlet do hudební minulosti plné nezapomenutelných hitů pro několik generací fanoušků Beatles   THE BACKWARDS Beatles revival – „Love Songs“   Úspěch bandu odstartovalo dvojnásobné vítězství na prestižním Beatlefestu v New Yorku v letech 1998 a 2003. Kromě koncertování v Čechách a na Slovensku kapela hrála po celé Evropě, […]

více zde

Starší novinky